Hlavní navigace

IPv6 – jak si stojíme?

29. 4. 2010
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: 29
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vydala dost rozsáhlou studii shrnující aktuální dostupnost protokolu IPv6. Rozebírá problematiku ze všech možných hledisek – od směrovacích protokolů přes statistiky web serverů a DNS až po výsledky různých dotazníků a průzkumů. Souhrnný výsledek celkem odpovídá očekávání – IPv6 roste, ale stále je ve velmi výrazné menšině.

Padesátistránkový dokument nese název Internet Addressing: Measuring Deployment of IPv6 a shrnuje úctyhodný objem statistických údajů. Pokud vás problematika IPv6 zajímá, vřele jej doporučuji k přečtení. Zde si dovolím citovat jen vybrané hodnoty, které považuji za významné či zajímavé, a na konci připojím některá další pozorování.

První sada informací pochází z databází internetových registrů a globálních směrovacích tabulek šířených protokolem BGP. Z celkového počtu 4000 přidělených IPv6 prefixů jich 2500 figuruje ve směrovacích tabulkách, jsou tedy aktivní. 60 % je solidní hodnota.

Zde stojí za pozornost USA, kde v posledních letech začal raketově stoupat zájem o IPv6 prefixy (viz graf na straně 12), ovšem ve směrovacích tabulkách se jich zatím objevila jen asi třetina (obrázek 9 na straně 16). Vypadá to, že v reakci na ohlášení státní administrativy ohledně povinné podpory IPv6 se americké firmy „předzásobují“ adresami, zatím je však nehodlají používat.

Ze stejných údajů vychází i informace, že 5,5 % sítí v Internetu podporuje IPv6. Tím není myšleno, že dotyčná síť je podporuje plošně až do posledního počítače, ale že se v ní vůbec nějak vyskytuje a že je ohlašuje směrovacími protokoly. Pro budoucnost je rozhodně pozitivní, že v páteřních částech infrastruktury je toto číslo výrazně vyšší. Podporu IPv6 najdeme ve 20 % tranzitních sítí a 23 % peeringových center (*IXů).

Podobná čísla vykazuje i DNS. Celkově nese IPv6 adresy kolem 1 % registrovaných jmen, nicméně v horních patrech hierarchie je situace výrazně lepší. 80 % domén nejvyšší úrovně (TLD) má alespoň jeden autoritativní server s IPv6 adresou. Podobně jako v případě páteřních infrastruktur se i správci národních a dalších domén snaží svým uživatelům nepřekážet v nasazování nového protokolu. Nadpoloviční většina kořenových DNS serverů podporuje IPv6, ovšem bylo to o prsa – sedm ze třinácti.

Žádné velké důvody ke spokojenosti nedává objem přenášených dat – podle statistiky AMS-IX dosahuje jen asi 0,3 % celkového datového provozu. Znepokojivé jsou ale zejména trendy. Před časem jsem si tu pochvaloval, že objem IPv6 provozu konečně začal růst. V současné době ale grafy ukazují spíše stagnaci. Aktuální roční historie celkového provozu AMS-IX takto zřetelně stoupá,…

amsix-all

graf celkového provozu AMS-IX

…zatímco IPv6 se s velkými výkyvy potácí stále kolem podobných hodnot.

amsix-v6

graf IPv6 provozu AMS-IX

Podobně neutěšená je nabídka služeb. Z milionu největších webů jen 0,16 % nabízí své služby také po IPv6. Tady bude nepochybně hlavní příčina nízkých čísel v datových přenosech, protože připravenost na straně uživatelů je výrazně větší.

Tu charakterizují dvě dramaticky odlišná čísla. Dokument uvádí, že na IPv6 je připraveno 90 % uživatelských operačních systémů, ovšem přednost mu dává jen 25 %. Příčina tohoto rozdílu má jméno Windows XP, které podle průzkumů pohánějí 65 % uživatelských počítačů. Tento systém je považován za připravený na IPv6. Podpora protokolu v něm existuje, ovšem musí se explicitně zapnout, což skoro nikdo nedělá. Většina uživatelských strojů proto zůstává ve stádiu „mohl by umět IPv6“.

Stranou pozornosti studie nezůstal ani program IPv6 Ready, který oficiálně certifikuje podporu protokolu. Čísla vypadají úctyhodně: do listopadu 2009 bylo certifikováno 380 produktů jako koncová zařízení a 253 směrovačů. Nad reálnou vypovídací hodnotou těchto statistik se vznáší otazník. Malý příklad: výrobcem držícím největší počet certifikátů (viz obrázek 24 na straně 25) je kupodivu Panasonic, který si nechal certifikovat řadu síťových kamer. Za perličku lze považovat, že Cisco Systems se počtem certifikátů nemůže srovnávat s firmou D-Link. Certifikační program je rozhodně přínosný, ovšem rozhodně neplatí přímá úměra mezi počtem certifikátů a přínosem dané firmy pro rozvoj IPv6.

Kombinace všech zmíněných faktorů se projevuje na statistikách návštěvnosti webových serverů, kde se hodnoty pohybují kolem 1 %. Jedná se ovšem o servery www.ripe.net a www.apnic.net, které jsou zajímavé především pro „síťaře“ a zastoupení IPv6 bude mezi jejich klientelou rozhodně nadprůměrné.

Tuto část výsledků ve svém komentáři rozpracovává Geoff Huston. Upozorňuje, že zmíněné servery jsou dostupné oběma protokoly a že jejich statistiky měří nikoli počet uživatelských strojů schopných komunikovat po IPv6, ale počet strojů, které mu dávají přednost.

Vyrobil si vlastní test, kdy klienti stahovali pro WWW stránku tři obrázky. Jeden byl dostupný pouze protokolem IPv4, druhý jen IPv6 a třetí oběma. Vyšlo mu, že více než polovina klientů schopných komunikovat po IPv6 (těch bylo v jeho případě 5 %) dává pro třetí obrázek přednost IPv4. Po IPv6 si jej stáhlo jen 2,1 % návštěvníků.

Zajímavý je další rozbor, kdy porovnává klientovu adresu s použitým protokolem. Vychází, že klienti připojení nativním IPv6 z valné většiny používají tento protokol (přes 90 %). Naproti tomu tunelovaní klienti (6to4 či Teredo) dávají přednost IPv4 (opět přes 90 %). Jinými slovy, nastavení politik v uživatelských počítačích funguje dobře a dává přednost IPv6, pokud je k dispozici v plnohodnotné podobě. Než tunelovat IPv6 po IPv4, je rozhodně lepší použít nativní IPv4 a přesně to se děje.

Zkusil jsem se v tomto světle podívat na statistiky web serveru Technické univerzity v Liberci. Ten je, podobně jako výše zmiňované weby, registrován v DNS s adresami obou protokolů a záleží čistě na volbě klienta, který použije. Jeho specifickou vlastností je, že univerzitní síť je důsledně budována s podporou oboru protokolů – pokud počítač podporuje nativní IPv6, dostane je. (Pokud by vás zajímaly podrobnosti, najdete je v mé prezentaci na stránce pracovní skupiny CESNETu pro IPv6.)

Přístupy zevnitř univerzitní sítě jsou tedy víceméně statistikou na téma „kolik uživatelů má moderní operační systém“. Na výsledku je to znát: 35 % dotazů zevnitř univerzity přichází po IPv6, 65 % po IPv4. To celkem odpovídá výše zmiňované statistice, podle níž 25 % uživatelských systémů dává přednost novému protokolu. Univerzitní studenti a personál jsou v informačních technologiích proti všeobecnému průměru o něco napřed.

BRAND24

Naopak zvenčí dorazilo po IPv6 jen něco přes půl procenta dotazů. Jelikož dotazy zevnitř tvoří něco přes 40 % provozu, vyznívá celková statistika 15 % IPv6 proti 85 % IPv4.

Z toho všeho vyplývá, že pokud IPv6 už dnes dostane příležitost, chopí se jí a odvede svou práci slušně. Teď ještě mu tu příležitost dávat…

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor dělá nepořádek v příslovích, protože sítě nejen dělá, ale i učí a dokonce také řídí. Působí na Ústavu nových technologií a aplikované informatiky na Technické univerzitě v Liberci. Píše knihy.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).