Hlavní navigace

Já už chci z Internetu něco zpátky, ne jen do něj sázet!

5. 3. 2001
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

...a kouzelné sluchátko odpovědělo: "Ale ovšem, jak si račte přát!" Tak naráz to ovšem zase nepůjde, ale leccos naznačuje tomu, že by se situace za několik let mohla v mnohém změnit k lepšímu. A konečně začít přinášet "něco zpátky" i běžným uživatelům, ať už jen jejich samotnou účastí či nabídkou jejich produkce.

Problém lidí, kteří mají nějakou vizi, je v tom, jak ji sdělit, aby jim adresáti rozuměli. Vize je představa vznikající z poznatků z mnoha zdrojů a předpovědí dalšího. Před takovým problémem teď stojím. Zkusím to jinak, než jsem to zkusil s povídáním o obrovském potenciálu sítí peer-to-peer, které na Lupě nikoho moc neberou. Zavřu obě oči, stisknu zuby a zkusím to ultrakapitalis­ticky – postavím to na sobectví a chamtivosti.

Ale chamtivost brání vývoji

Ano, až na to, že zabydlenou chamtivost jedněch často poráží chamtivost nově příchozích. Ti noví mohou na chvilku dokonce přinést nějaký posun, aby se později zase stali chamtiveckou brzdou vývoje. Příkladem budiž současný postoj kameníků hudebního průmyslu s jejich zoufalou a předem prohranou snahou o udržení dosažených pozic na trhu.

Základní otázkou tohoto článku je – porazí nastupující chamtiví IPP (Internet Payment Providers) chamtivé kamenné banky? Na tuto otázku odpovídám jednoznačně ANO. Kdo jsou IPP? Spíše kdo jimi bude?

IPP jsou poskytovatelé platebních služeb zcela nového typu. Stát se IPP může naprosto kdokoli, kdo má vymyšlený systém plateb mezi uživateli Internetu ZCELA MIMO BANKY. Opravdu zcela mimo ně? Ve vztahu mezi uživateli systému opravdu ano. Vstupy a výstupy financí ale zatím směřují hlavně z/do bank. Pojďme se podívat na jednoho z prvních úspěšných IPP, zvaného

PayPal

PayPal vznikl před třemi lety jako produkt dosud zcela neověřené vize. Základní myšlenka byla velmi prostá – a v jednoduchosti holt bývá síla. Tu PayPal prokázal. Uživatelé systému si bezplatně otevřou konto, odněkud do něj něco nasypou a pak si mohou mezi sebou bez jakýchkoli procent a poplatků posílat, kdy co libo. Nejde až tak o pseudopeníze, které by se stávaly „skutečnými“ teprve, až by se z PayPalu poslaly na bankovní účet. I firmy si mohou mezi sebou vyřizovat své závazky v PayPalu. Důkazem budiž veleaukce eBay, která přijímá PayPal jako kterýkoli jiný platební systém.

Nechci se zabývat detaily podmínek plateb prováděných PayPalem. Něco je bez poplatků (osobní konta), ostatní je s poplatky mnohem menšími než kdekoli jinde. Firma, která spravuje PayPal, žije z bankovních úroků ze sumy průběžně vložených peněz uživatelů – těch je už hodně přes milion. PayPal je jedním z nejúspěšnějších projektů na Internetu vůbec. A náznakem velké perspektivy budoucích IPP.

Kde je jaká chamtivost IPP, která zničí chamtivé banky?

Tržní chamtivec, který chce porazit jiného chamtivce jakž takž férovým postupem, musí přijít na veřejnost s tak zajímavou nabídkou, že většina ráda zapomene na dosavadní zvyklosti a novotu přijme. Současné kamenné banky dělají jednu hodně velkou chybu. Nezajímá je nic „malého“, ani žádní malí obchodníci – pro ně nejsou úvěry, nejsou pro ně internetové účty. Banky jsou si tak skálopevně jisty i svou pozicí v platebních tocích kreditními kartami, že všem účtují „zvláštní daň“ při každé koupi zboží nebo služeb (vydávají to za manipulační poplatek a krytí ztrát z podvodů).

Sytémům IPP, jako je PayPal, je úplně jedno, kdo si u nich otevře účet, a zda na něm bude mít obrat jeden dolar nebo milion dolarů ročně. Stejně tak je mu jedno, kolik na účtě kdy máte. Pro něj je podstatné, aby jeho systém měl početnou klientelu, protože ta přinese finance, z nichž pak on sám čerpá bankovní úroky. A sem tam něco navíc, pokud si to stanoví ve svých pravidlech. Ta pravidla ovšem musí obstát v budoucí konkurenci všech IPP.

IPP musí mít jen perfektně šlapající serverovou farmu někde, kam neprší, malou kancelářskou i počítačovou administrativu (počítače chrlí přehledy a statistiky samy), nějaký ten vývoj… a tím to končí. Všechno jinak běhá automaticky, žádné bankovní přepážky a jiný fyzický kontakt. Zisk pro vedení firmy tak může být značný i za neskutečně výhodných podmínek pro klientelu IPP. IPP tak urve od platebních systémů bank tolik, že to banky postupem času pocítí a budou muset nějak reagovat. Ale i kdyby se některé z nich snažily reagovat nepřátelsky, nebude jim to nic platné. I mezi nimi je konkurence.

No dobře, ale kde z čeho dostanu něco já?

Dostanete k dispozici dvě velké oblasti nakládání s financemi, svými účty a možnostmi uplatnění nabídky své produkce, umu, služeb. Ale popořádku.

Představme si třeba situaci malého družstva kovářů nebo i tety, která plete zajímavé svetry a ráda by si jimi přivydělávala. Pokud by kdokoli z nich šel do banky a chtěl si zařídit internetové konto, pošlou ho do háje. Mohl by se obrátit na různé prostředníky, kteří za to ale něco chtějí. Jak banka, tak prostředníci chtějí tolik, že i pro některé větší prodejce je to nepřijatelné. Družstvo i teta si u IPP zařídí konto a hurá s ním na Internet, pokusit se prodat něco ze své nabídky. Jak se ale s ní dostat k nějakému zájemci? Na konci kapitoly je popsaná jedna možnost.

Dál si představme hudebníka, novináře, autora či interpreta čehokoli, co se dá převést do digitální podoby. Jak prodávat digitální soubory, je jeden z největších oříšků současných možností Internetu. Varianty jsou dvě – buď přístup k větší haldě dat za předplatné, nebo si kupovat jednotlivé datové soubory. S předplatným to zkoušelo mnoho zdrojů, většina od toho musela ustoupit kvůli strmému a trvalému poklesu návštěvnosti. Soudilo se, že placené hudební kanály pomohou něco tržit za hudbu. Ukazuje se, že nikoli. První to zkusila firma EMusic.com a už nad ní visí bankrot. Budoucí osud Napsteru coby placeného kanálu se jeví být čím dál tristnější.

S prodejem jednotlivých souborů dat to už vůbec není jednoduché. Jak prodávat hudební skladbu, když je skoro hned po prvním prodeji volně šiřitelná a žádné šifrování tomu nezabrání? A jak třeba tržit za přečtení článku v deníku? Jak vůbec ven ze situace, kdy příjmy z reklamních nudlí nestačí na provoz mnoha zajímavých zdrojů, natož na další zkvalitňování a rozšiřování jejich obsahu?

Odpovědí jsou opět – ale ne pouze – IPP, a to s možnostmi provádění mikroplateb. Jakmile se např. za přečtení článku bude platit nějaký dvacetník, bude muset jeho obsah vypadat o dost jinak než dnes, kdy se až příliš často jen tak něco plácne na stránku, hlavně aby se započítalo její shlédnutí kvůli nudli nahoře. Každý zdroj informací bude muset usilovat o důvěru čtenářů, které nedosáhne, pokud nenabídne kvalitu. Návštěvník nebude smět mít pocit lítosti ze ztráty nejen času, ale i toho dvacetníku. Systémy mikroplateb budou muset jet jako po másle, bez otravování uživatele nějakými potvrzováními, vyplňováními a bůhvíjakými hejblaty.

Ať už hudebník nebo autor článku či teta pletoucí svetry se ocitnou se svými nabídkami v síti (nejspíše peer-to-peer), rozčleněné do kategorií nabídek (metadata). Rozhodovat o jejich vyhledávání a výpisu budou topologie sítě a v některých případech i vzájemná geografická vzdálenost toho, kdo nabízí, a toho, kdo hledá. Budete chtít svetr a bydlíte v Praze 4? Ve výpisu se vám objeví i pletoucí teta z Prahy 4 (možná bude bydlet i ve stejném paneláku jako vy). Dohodnete se s tou tetou, a až bude ruka ve svetru, vyřídíte zaplacení via IPP. To se týká i družstva kovářů a kohokoli jiného.

U hudebních skladeb to bude distribuční mikroplatební síť. Detaily by vydaly na několik dalších článků. V takové síti se každý účastník bude moci stát i spoludistri­butorem – pokud si od něj někdo něco stáhne, dostane třeba 10% z mikroplatební ceny. A vice versa. U deníků přijdou ke slovu mikroplatby za kvalitní články s analytičtějším nebo jinak zajímavým záběrem. Už dnes jsou předplatitelské zdroje vědeckých materiálů. Kdybyste si chtěli přečíst, co vás zajímá, ve všech, přišli byste na buben. Mikroplatby jen za ty, které chcete číst, vás přijdou na mnohonásobně míň.

Mikroplatebně bude možné účtovat i jakékoli dlouhodobě trvající aktivity, jako jsou síťové hry (podle stráveného času ve službě). Můžete dostávat zaplaceno i za využití technických dispozic vašeho počítače (to už nakonec funguje u distribuovaných úloh, rozdělených na velký počet počítačů připojených k Internetu).

BRAND24

Jeden bonbónek nakonec. Platby via IPP budou moci být i anonymní. Běžnou telefonní kartou zaplatíte housky, noviny, kytky – co budete chtít. Pokud prodavač rovněž bude v systému IPP, jeho čtečka karty zajistí potřebné. A co víc – platby za cokoli se budou moci objevovat i na telefonních účtech, ne jen v bankovních. Což se už leckde zdárně zavádí. Nabízí to např. nový IPP Jalda – má většinu znaků nastupující generace IPP, včetně mikroplateb.

Vydržte to ještě nějakých pět deset let. Pak se uhamtáte a uchamtíte do bezvědomí :-). Největší sranda na tom je, že tak se Internet přiblíží ideálu sdílení obecních statků, což je současnému agresívnímu kapitalismu na hony vzdálené :-).

Myslím, že se úspěšně prosadí:

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).