Hlavní navigace

Jak a proč se v Česku (ne)staví optika aneb Proč státní úřady nedodržují zákony?

21. 12. 2020
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Stát po nás chce, abychom pokrývali optickým připojením nepokrytá místa a šířili vysokorychlostní internet. Úřady tomu ale aktivně brání, ukazuje na konkrétních příkladech operátor z Bruntálska.

Při debatách o novele stavebního zákona padají samé zajímavé informace na téma, jak je stavební řízení v Česku byrokratické, zdlouhavé a plné spletitých požadavků a jak je tu podle různých řebříčků situace pro stavebníky horší než někde v Kongu. Najít nad něčím shodu mezi městy, státem, kraji, soukromými firmami a běžnými lidmi, co si chtějí třeba postavit garáž, není jednoduché, nicméně pravdou je, že stavět cokoli je v Česku utrpení.

Naše skupina MX-NET podniká v oblasti poskytování internetu od roku 2004 a jsme regionálním telekomunikačním operátorem na území okresu Bruntál. Zaměřujeme se zejména na technicky komplikované lokality a dodávku služeb firemním zákazníkům a státní správě prostřednictvím vlastní infrastruktury. Máme plně vybavenou stavební divizi a většinu svých investic směřujeme do optických síti. Naše služby využívá přibližně čtyři a půl tisíce domácností, řada firem i úřadů v regionu, který nepatří mezi zrovna nejbohatší.

Zlom ve výstavbě podzemních vedení nastal přibližně kolem roku 2011, kdy mnozí správci státních majetků zavedli namísto znaleckých posudků oceňovací tabulky s koeficientem podle typu sítě, přičemž telekomunikace byly v té nejvyšší sazbě. Několik uvažovaných staveb, určených právě k pokrytí lokalit s nepříliš zajímavým tržním potenciálem, jsme kvůli tomu museli tehdy odpískat, nahradit bezdrátem a zajímat se výhradně o místa, kde se nám investice vrátí v rozumné době.

Na konci roku 2017 došlo ke zdánlivě zásadnímu zlomu, kdy zákon 194/2017 Sb. stanovil mimo jiné náhradu za zřízení služebnosti maximálně do výše, kterou stanovuje zákon upravující oceňování majetku. Tedy za tržní cenu, v místě a čase obvyklou. Po čase jsme však narazili na staronové překážky. Mnoho státních institucí zachovalo onu „magickou tabulku“ v původním znění a doplnilo ji pouze o dovětek o její výrobě na základě zmíněného zákona.

Zajímavým příkladem mohou být nemovitosti, které vlastní Státní pozemkový úřad (SPÚ). V roce 2018 jsme chtěli nahradit bezdrátový přívod do Oborné (vesnice s 350 obyvateli) optikou a po cestě udělat i několik desítek FTTH přípojek. Už během územního řízení jsem začal jednat s SPÚ a po mnoha urgencích jsem po více než pěti měsících dostal smlouvu, ve které úřad požadoval náhradu za věcné břemeno ve výši 113 680 Kč při výměře 496 m2, tedy jednotková cena byla 229 Kč za m2. Úřad ji stanovil prý na základě tabulky zpracované podle zákona o oceňování majetku. O tom, že cena je zcela nereálně nadsazená, není třeba diskutovat. Za tuto cenu se totiž v obci prodávají stavební parcely, je naprosto nesmyslné, že by mělo takovou hodnotu věcné břemeno na svažité, podmáčené louce v extravilánu a bez zemědělského využití.


Autor: Lukáš Kristek, MX-NET

Úředník Krajského pozemkového úřadu pro MSK říká: Určili jsme cenu podle tabulek na 113 680 korun, zaplaťte. Tabulky jsou v souladu se zákonem o oceňování majetku (přitom ten samý zákon říká něco jiného).

Schválně jsem si udělal průzkum mezi místními zemědělci. Roční nájemné zemědělských ploch v naší lokalitě se pohybuje do deseti tisíc korun za hektar. Věcné břemeno zřízené na dobu neurčitou se podle zákona počítá jako cena pětiletého nájemného, při této ceně by to tedy bylo pět korun za metr čtvereční výměry věcného břemene.

Objednal jsem znalecký posudek, ze kterého vyšla cena mezi 1,65 korun až 25,25 korun (protože stavba protínala různé pozemky), a rozhodl se využít nástroje vyvlastnění. Na základě výzvy a stížnosti na postup úřadu na ministerstvo zemědělství (které je nadřízeným orgánem SPÚ) se nakonec podařilo dosáhnout dohody na ceně podle znaleckého posudku – téměř osm měsíců ode dne první výzvy. V té době už jsme měli většinu stavby v intravilánu hotovou, čekalo se jen připojení právě přes pozemky SPÚ.


Autor: Lukáš Kristek, MX-NET

Znalecký posudek

Letos jsme na SPÚ narazili znovu, tentokrát na okraji našeho „domovského“ města. Dvě průmyslové firmy s příjmy dohromady přes miliardu korun potřebovaly přípojku optickým kabelem. Home office a cloudové služby dělají v pandemické době své, nároky na kapacitu se dramaticky zvyšují a firmy výrazně zvyšují poptávku po kvalitním připojení. 

Rychle jsme zpracovali dokumentaci a začali jednat s SPÚ. Čekal jsem, že po předchozí zkušenosti dosáhneme dohody, ale opak je pravdou. Na mou výzvu reagovali týden před koncem tříměsíční lhůty, kterou mají podle zákona o vyvlastnění, a skončili jsme na sto padesáti korunách za metr čtvereční, opět dle „magické“ tabulky, údajně zpracované podle zákona o oceňovaní majetku. 

Objednal jsem tedy posudek, tentokrát pro jistotu u úplně jiného znalce, abychom se vyhnuli případným námitkám o zaujatosti. A výsledek? Pětačtyřicet korun za metr čtvereční služebnosti, tedy jedna třetina jimi požadované náhrady. Čekám na reakci, ale mnoho si od toho neslibuji, už předem totiž řekli, ze na posudek nepřistoupí. Proč asi… Zákazníci budou muset počkat, nehodláme úřadu ustupovat (a nechat je porušovat zákon).


Autor: Lukáš Kristek, MX-NET

Úředník Krajského pozemkového úřadu pro MSK říká: Nepřistoupíme na cenu určenou znalcem, protože blabla. (Výtah z e-mailové komunikace.)

Podobný příběh je i s ostravským Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD). Jeho úředníci jsou sice výrazně rychlejší, ale jejich ceny taky výrazně vyšší. Za metr vedení chtějí mezi 280 a 379 korunami, podle typu plochy. Nechal jsem opět udělat posudek a cena v místě a čase obvyklá, tedy podle zákona o oceňování majetku, je 40–90 korun za metr čtvereční služebnosti. Je jim to bohužel jedno, stojí si za tím, že jejich ocenění je to správné. I tady to zřejmě ve výsledku nejvíc odnese klient.


Autor: Lukáš Kristek, MX-NET

Odpověď z ŘSD

Zajímavý je hlavně ten poslední odstavec. Tato metoda nátlaku je populární zejména u správců vodních toků a povodí. Sedí totiž v územním řízení na dvou židlích současně, jako vlastník dotčené nemovitosti a jako správce oné vody. Tak si začali do podmínek správce přidávat požadavek na vypořádání majetkoprávního vztahu před vydáním územního rozhodnutí. Taková podmínka nemá oporu v žádném zákoně, naopak, podle stavebního zákona u těchto typů staveb nemusíme souhlas vlastníka dokládat s tím, že vztah se vypořádává až následně, a to buď dohodou, nebo vyvlastněním. Jenže zejména menší stavební úřady si s tím neví rady, existence nějakého § 2d zák. č. 416/2009 Sb. je jim cizí a domáhají se splnění všech podmínek podle onoho stanoviska tak, jako kdybychom stavěli nějaký rodinný dům. Tento případ naštěstí takový není, stavební úřad splnění podmínky nepožadoval.

Čerstvou zkušenost mám také u jedné Lesní správy Lesů ČR. Tam už sice došli k tomu, že cena za služebnost se bude určovat znaleckým posudkem, ale, očividně aby kompenzovali ztráty, chtějí zaplatit roční nájemné po dobu výstavby a následně platit ročně za dobu užívání stavby. Říkají tomu „nájem po dobu výstavby“ a „nájem po výstavbě“. To první bych byl ještě ochotný přijmout, ale nájem po výstavbě je opět v rozporu se zákonem, který jasně říká, že náhrada je jednorázová. A aby zvýšili tlak – mělo to být také hotové na zimu – už měsíc nereagují. Nechci to úplně paušalizovat, jsou i mnohem rozumnější Lesní správy, ale je jich minorita.

Bohužel takto nereagují jen instituce, které hospodaří s velkými státními majetky. Řešíme pokrytí jedné šedo-bílé oblasti, kde jsme chtěli postavit věž na pozemku v majetku ČR, s právem hospodařit pro Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Bez dotací, pěkně za svoje. Přes tři měsíce jsme jednali s nimi a jejich nájemci, nechali zpracovat studie požadovaných atypických konstrukcí, snížili výšku a nabídli k tomu jako bonus služby zdarma. Vše se zdálo být vyřešené a ještě letos měla proběhnout stavba tak, abychom služby začali poskytovat ještě v zimě. Po třech měsících jednání přišlo poštou zamítavé vyjádření s alibistickým důvodem – prý budeme rušit stávající zařízení. Neoficiálně se vyjádřili tak, že nabízíme málo peněz (ano, znalecký posudek zpracovaný podle zákona o oceňovaní majetku).


Autor: Lukáš Kristek, MX-NET

Po téměř třech měsících hledání technického řešení jsme 21. července poslali žádost. Ta technická řešení mimochodem stála desítky tisíc za návrhy atypických konstrukcí, geologický průzkum a související náklady na místní šetření.


Autor: Lukáš Kristek, MX-NET

Už 23. července přišla žádost o doplnění informací. Evidentně je nejvíc zajímá výše náhrady.


Autor: Lukáš Kristek, MX-NET

A po doplnění přišel poštou výsledek datovaný k 7. září.

Mimo toto podnikání ještě pracuji jako projektant a dozor staveb sítí elektronických komunikací, mám několik klientů podnikajících ve stejném oboru napříč celou republikou a musím konstatovat, že stav je bohužel všude úplně stejný. 

BRAND tip témata

Vzniká tak paradoxní situace, kdy ten, kdo chce, abychom pokrývali nepokrytá místa a šířili vysokorychlostní internet, je současně tím, kdo prostřednictvím jím přímo řízených subjektů výstavbu nejvíc blokuje – stát. 

Překvapují mě ty diskuse o miliardách dotací na výstavby sítí, které ještě nedávno běžely v médiích a které náš premiér často vytahoval. My od nich ale žádné peníze nepotřebujeme, jsme připraveni investovat svoje, nám by – ve vší skromnosti – aktuálně nejvíc pomohlo, kdyby jen stát dodržoval své vlastní zákony.

Komentář – Jakub Rejzek, prezident Výboru nezávislého ICT průmyslu 

Text je editovaným příběhem o jednom z důvodů, proč je v České republice velmi obtížné očekávat rychlou a všeobecnou výstavbu sítí elektronických komunikací založených na optickém vlákně. Společnost, která v článku představuje běžné jednání správců státem vlastněných pozemků určených k uložení sítí, je členem Výboru nezávislého ICT průmyslu z.s. Výbor dlouhodobě spolupracuje s různými aktéry na odstraňování zbytných bariér ve výstavbě tak, aby bylo možné rozvíjet digitální infrastrukturu ve všech regionech naší vlasti. 

Stát si zcela správně vytyčil ambiciózní cíle rozvoje sítí s velmi vysokou kapacitou (VHCN). Jednotliví správci státního majetku ale mají jiný cíl – maximalizovat výnos. Nejčastějším nástrojem je zavedení plošných tabulek pro stanovení výše služebnosti. Praxe pevné ceny pro umístění sítě znevýhodňuje investory ve vzdálenějších lokalitách, kteří chtějí přiblížit optické sítě do oblastí s malou hustotou obyvatelstva. 

Ministerstvo průmyslu a obchodu situaci opakovaně analyzovalo a změnilo zákonné předpisy ve prospěch rozvojových plánů v regionech. Legislativní opatření, která mají za úkol bariéry výstavby odstraňovat, platí již několik let. Podřízeným organizacím státu nepřipadají výhodné, proto změny v legislativě ignorují. 

Je třeba položit si otázku: co je pro stát výhodnější? Stanovit a dodržovat podmínky umožňující rozvoj sítí a plynulou digitalizaci společnosti založenou na potřebách firem, domácností a socioekonomických partnerů – nebo je lepší skryté navyšování výběru za služebnosti a ujišťování, že investoři zvýšené náklady uhradí z evropských dotací? Rozvinuté robustní sítě, připravené poskytovat služby elektronických komunikací – nebo politická chiméra?

Autor článku

Autor je spolumajitelem a technickým ředitelem telekomunikační společnosti MX-NET.

Autor je prezidentem Výboru nezávislého ICT průmyslu, asociace českých telekomunikačních společností. V roce 2020 byl za ODS zvolen do zastupitelstva Středočeského kraje.