Naprostý blábol je to, že EET nemá nic společného s účetnictvím. Účetnictví eviduje transakce s majetkem. Pro účely placení daní musíte část účetnictví vést v požadované struktuře (ale nic vám nebrání to evidovat podrobněji), to samé platí o EET. Pořád jsou to ale výtahy z účetnictví, takže pořád platí, že když pro účely daní nebo EET evidujete jednu transakci, musíte evidovat i transakci k ní opačnou.
Doporučování, co si mám nebo nemám nastudovávat, si prosím nechte na dobu, až si to nastudujete sám. Abyste ten příklad nemusel hledat, dám sem citaci:
V případě koupě dárkového poukazu na předem neurčené služby v zařízení „X“ v celkové hodnotě
2 000 Kč se jedná o evidovanou tržbu v okamžiku koupě tohoto poukazu […] a zároveň se jedná se částku určenou k následnému čerpání. V okamžiku uplatnění tohoto poukazu se opět bude jednat o evidovanou tržbu a zároveň se bude jednat o částku, která je čerpáním příslušného kreditu.
Ty podstatné části jsem vám zdůraznil. Ty částky jsou totiž označené jako kredit a čerpání kreditu. Takže v tom příkladu s poukázkou za 1 000 Kč nebude saldo u EET 2 000 Kč, jak tu neustále někteří chybně opakují, ale jenom 1 000 Kč. Pořád je to jenom o pochopení základního principu účetnictví, že je to vždy „něco za něco“, a musíte tu transakci vždy zaevidovat celou, nemůžete zaevidovat jenom její půlku. Kdybyste v účetnictví evidoval jenom polovinu transakce, jako to chcete dělat u EET, skončil byste s tím, že by vám na skladě chyběl jeden výrobek a přebýval by vám jeden poukaz. Ale chyba by nebyla ani ve skutečném stavu věcí ani v inventuře, ale ve špatné účetní evidenci.