Hlavní navigace

Jak Google sledoval smrtícího stafylokoka

15. 1. 2008
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Britští vědci použili algoritmus PageRanku Googlu pro vystopování ohnisek infekce zlatého stafylokoka. Slavili úspěch a nyní posilují vlastní citační „pagerank“ v odborných publikacích. Jenže: stojí za jejich úspěchem skutečně PageRank Googlu, nebo by bacila našli tak jako tak, jen s menším výsledným humbukem?
Pavel Houser - karikatura

Ilustrace: Nenad Vitas

Jak pozná Google „významnost“ určité stránky? Mimo jiné podle počtu odkazů. Jenže samozřejmě není odkaz jako odkaz, ten ze stránky významné (tj. takové, na kterou se také hodně odkazuje) má větší význam než jiný. Je to do sebe zapletené, je k tomu celá teorie různých sítí (viz třeba článek zde na Lupě).

Tahle logika se samozřejmě uplatní leckde. Nejlepší vědec je ten, který nejvíce publikuje (časopisy na něj de facto „odkazují“), ovšem ne jen tak někde, ale v nejlepších časopisech. Nejlepší časopisy jsou takové časopisy, ze kterých se nejvíce cituje (tj. odkaz na časopis), ale také záleží na tom, kde se z nich cituje, atd.

Zajímavé je, že podobná odkazová logika se dá ale použít i tam, kde by to člověk tolik nečekal, třeba u průzkumu infekcí. New Scientist přinesl krátkou informaci o tom, jak britští vědci z Bradford University použili PageRank (respektive to z algoritmu, co měli k dispozici) pro boj s potvorou jménem zlatý stafylokok. Jeho jméno zní hezky, ostatně ze skoro 15 let staré zkoušky z mikrobiologie mi zůstal v paměti vlastně pouze tenhle bacil, zatímco jeho sourozenci v souboji se sklerózou beznadějně podlehli. Nicméně elegantní zlatá bakterie může být celkem snadno smrtičem, navíc její varianty šířící se v nemocničním prostředí jsou už proti léčbě všelijak imunní.

Samozřejmě, že logické by bylo použít nějaké striktně medicínské přístupy. Potíž je ale v tom, že se dnes pořádně neví, jak se vlastně stafylokok šíří. Existuje v řadě variant, některé se nejspíš přenášejí jen dotekem, jiné vzduchem, další třeba ještě nějak jinak. Jako ohniska přenosu se uvádějí třeba i kravaty lékařů.

BRAND24

Takže s přihlédnutím k těmto nejasnostem je nakonec možné, respektive snad i metodicky vhodné, od všeho odhlédnout a podívat se na ten problém čistě formálně – asi jako když nás u studia odkazů také nezajímá fyzická infrastruktura Internetu. „Odkazem“ se zde myslí prostě přenos, no a ten lze zase zaznamenat podle časové následnosti výskytů infekce. Pokud se zjistí tyto „odkazy“ a udělá se k tomu i nějaká databáze procesů, které se v nemocnici rutinně provádějí, nejspíš se z toho půjde vyvodit i to, jak časté jsou jednotlivé mechanismy přenosu. Když to epidemiologové s pomocí matematiků provedli, jako hlavní viník předběžně vyšly vypínače na pokojích.

No a teď už zbývá jen se rozhodnout, proč je to celé chytré: zda proto, že to funguje lépe než jiné přístupy, a nebo proto, že Google „je in“, nosí se mezioborovost a článek o takovémhle výzkumu se lépe publikuje a bude na něj více odkazováno, než kdyby zlatého stafylokoka honili bez PageRanku – třeba tak, že by v nemocnicích na různých místech prostě a neinvenčně odebírali vzorky…

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je redaktorem Sciencemag.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).