Hlavní navigace

Jak koupit či prodat e-shop? Vypadá to jednoduše, ale háčků je celá řada

Josef Aujezdský

Doména, autorská práva k softwaru i obsahu, převod licencí či databází s údaji o uživatelích. Prodej e-shopu může být překvapivě složitý.

V České republice jsou desetitisíce e-shopů, přičemž jejich převody bývají poměrné časté. S tímto faktem kontrastuje poměrně častá nepřipravenost obou stran (prodávajícího a kupujícího) na to, jaký má mít taková transakce vlastně charakter z pohledu právního a jaká rizika jsou s ní případně spojena. Problémy většinou nečiní situace, kdy je předmětem převodu podíl v obchodní společnosti, která internetový obchod provozuje. V těchto případech jsou si většinou strany vědomy, že se jedná o složitější transakcí, která vyžaduje určitou míru připravenosti na obou stranách. 

Pokud však nedochází k takové korporátní transakci, je z právního pohledu nejčistší variantou prodej závodu či jeho části tzv. smlouvou o koupi závodu dle ustanovení § 2175 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Termín závod nahradil v občanském zákoníku pojem podnik (vysvětlení, co k takové změně zákonodárce vedlo, není příliš přesvědčivé). Nicméně to na podstatě celé věci nic nezměnilo a smlouvou o koupi závodu „nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží“. Toto zjednodušeně znamená, že při koupi závodu přechází na kupujícího jednou smlouvou všechen majetek a všechny smluvní vztahy související se závodem – v našem případě tedy všechen majetek a všechny smluvní vztahy související s e-shopem. Převodce však zůstává (logicky) ručitelem dluhů souvisejících se závodem. Jedná se taktéž o složitější transakci a v praxi se ukazuje, že o takové řešení nemají strany často zájem, a to z nejrůznějších důvodů. Proto se jí nebudeme věnovat podrobněji a zaměříme se na nejpopulárnější, avšak z pohledu právního nejošemetnější variantu, kterou je „převod“ jednotlivých složek e-shopu. 

Ve vztahu k této variantě je dobré mít na paměti, že internetový obchod je z právního pohledu tvořen mnoha složkami, z nichž některé podléhají ochraně autorským právem (grafika, počítačové programy, databáze). Možnost disponovat s předměty chráněnými autorským právem může být složitější, než je tomu u hmotných věcí. Toto však pochopitelně platí nejen pro „převody“ internetových obchodů, ale i pro „převody“ jiných webových projektů (webových aplikací, jiných webových stránek), přičemž níže uváděné informace je možné vztáhnout i na tyto případy. 

Na co všechno je tedy nutné zejména pamatovat? Jako první a jednu z nejdůležitějších složek je logicky možné zmínit doménové jméno či doménová jména, na kterých je obchod provozován. Právní vztahy k doménovým jménům jsou do určité míry specifické, přičemž se primárně jedná o smluvní vztah mezi držitelem doménového jména, registrátorem a správcem centrálního registru. Ke změně v osobě držitele domény nedochází na základě smlouvy samotné (jak fakticky, tak zřejmě ani právně), nýbrž až provedením takové změny správcem centrálního registru. Správce centrálního registru provede změnu na žádost registrátora, který ji podá na základě souhlasného jednání stran. Převod doménového jména tedy není plně v dispozici smluvních stran, přičemž se vyžaduje jejich součinnost i po uzavření smlouvy. Tyto skutečnosti v praxi znamenají, a to i v případě transakcí týkajících se pouze doménových jmen, že je nezbytné využít úschovy či jiného zajišťovacího mechanismu. 

Další velmi důležitou složkou je samotné softwarové řešení, které je pro provoz internetového obchodu využíváno. Jak známo, počítačové programy podléhají ochraně autorským právem, což možnosti dispozice s nimi do značené míry limituje – v České republice je autorské právo nepřevoditelné. Jedná se tedy tak o jednu z oblastí, které je vhodné věnovat zvýšenou pozornost (což pro prodávajícího platí obvykle již při samotném vzniku e-shopu). Z pohledu právního je nutné odlišovat situace, kdy se jedná o softwarové řešení vytvářené na míru pro provozovatele e-shopu, od případu, kdy je využíváno řešení standardizované (nejčastěji na základě licenční smlouvy). Zásadní problémy by neměly vznikat v prve uváděném případě, tedy kdy byl počítačový program vytvářen interně. Interním vývojem pro tyto účely rozumíme vývoj prostřednictvím vlastních zaměstnanců provozovatele e-shopu či jiných programátorů (fyzických osob) přímo nasmlouvaných provozovatelem. Za této situace, pokud se provozovatel e-shopu v rámci smluvních vztahů s autory neodchýlil od zákonného režimu, měl by mít možnost poskytnout kupujícímu nejméně širokou licenci počítačovému programu, či na něj dokonce postoupit právo výkonu majetkových autorských práv. Této problematice se jsme se podrobněji věnovali v tomto článku

Složitější situace z pohledu právního může nastat, pokud bylo softwarové řešení vyhotoveno na zakázku právnickou osobou či poskytnuto na základě licenční smlouvy. Zde může být v řadě případů potřeba souhlasu poskytovatele licence k postoupení takové licence na třetí osobu (bude záležet na obsahu smluvního vztahu), za což může poskytovatel licence požadovat peněžité plnění apod. Jak bylo nastíněno výše, z pohledu provozovatele e-shopu je vhodné této problematice věnovat pozornost již při vzniku licenčního vztahu. 

Obdobná situace jako u počítačových programů je i u grafických děl, včetně grafických log, slovesných děl (delších textů) či fotografií zobrazovaných na webové stránce. Také ty totiž podléhají ve většině případů ochraně autorským právem, přičemž jejich právní režim je oproti počítačovým programům mírně odlišný. Pokud si provozovatel e-shopu jejich vyhotovení nezajišťoval interně (prostřednictvím svých zaměstnanců) a jeho smluvní ujednání s nositeli práv nestanoví výslovně jinak, bude prodávající potřebovat k postoupení licence k těmto nehmotným statkům na kupujícího zásadně souhlas nositele práv. 

Další důležitou složkou každého internetového obchodu jsou databáze. Nejčastěji se v praxi může jednat o databáze uživatelů, zboží, adresátů newsletteru apod. Databáze jsou chráněny tzv. zvláštním právem pořizovatele databáze dle ustanovení § 88 a násl. autorského zákona (zákon č. 121/2000 Sb.), přičemž formálně však nejde o autorské právo či o právo příbuzné autorskému právu. To je z našeho pohledu výhodné, neboť oproti autorským dílům či předmětům chráněným jako autorská díla (počítačové programy či fotografie) je zvláštní právo pořizovatele databáze převoditelné. Právo pořizovatele databáze je tak možné smlouvou převést. 

Nicméně s problematikou uživatelských databází je úzce spojena regulace v oblasti ochrany osobních údajů. Pokud má dojít k poskytnutí osobních údajů kupujícímu, jedná se z pohledu právního o předání osobních údajů jedním správcem osobních údajů druhému správci, což je zásadně možné pouze se souhlasem subjektu údajů. Pokud souhlas subjektu údajů s předáním není dán, nemá taková situace dle našeho názoru jednoduché řešení, přičemž v praxi se lze setkat s nejrůznějšími kreativními konstrukcemi (tak, aby nedošlo k flagrantnímu porušení této povinnosti). V této souvislosti je pak možné zmínit další implikace, jež přinese od května 2018 Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). 

Naopak nepříliš problematickou otázkou bývá převod vlastnického práva k zásobám (ke zboží), pokud má k němu při „převodu“ internetového obchodu dojít. Nicméně i v této oblasti je nutné pamatovat na souvislosti, kupříkladu ve vztahu k právům z odpovědnosti za vady zboží vůči dodavateli takového zboží. 

KL17_hlasovani

Taktéž práva z odpovědnosti vady vůči koncovým zákazníkům zasluhují zvláštní pozornost smluvních stran. V případě „převodu“ jednotlivých složek internetového obchodu pochopitelně nemůže dojít k převodu či přechodu povinností prodávajícího z odpovědnosti za vady zboží bez souhlasu zákazníka, což vyžaduje výslovnou úpravu řešení této otázky (obě strany mívají zájem na tom, aby reklamace zákazníků byly řádně vyřizovány). 

Námi uváděný výčet pochopitelně není konečný a v praxi se mezi prodávajícím a kupujícím řeší často i další vztahy. Příkladmo je možné uvést vztahy k zaměstnancům, převody ochranných známek či užívání nezapsaných označení, otázky související s přístupy k profilům na sociálních sítích či v rámci analytických nástrojů, smluvní vztahy k dodavatelům zboží, smluvní vztahy k zasílatelským společnostem či k pojišťovnám atd. I na tomto výčtu je možné demonstrovat, že „převod“ internetového obchodu nemusí být vždy zcela triviální záležitostí. Často se tak může vyplatit se zamyslet nad tím, zdali raději nezvolit zmiňovanou variantu převodu závodu či jeho části.

Našli jste v článku chybu?