Hlavní navigace

Jak to bude se zřizováním datových schránek od 1. ledna? Teď to má v rukou Senát

5. 12. 2022
Doba čtení: 12 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Poslanci ve třetím čtení odmítli automatické zřizování datových schránek při prvním přihlášení přes NIA. Senát má nyní lhůtu k projednání do 1. 1. 2023. Pokud ji výrazně zkrátí, návrh schválí a prezident jej podepíše, je ještě určitá šance vše včas stihnout.

Poslední vývoj kolem zřizování datových schránek připomíná známou poučku o tom, jak prosadit něco nepopulárního: přidat k tomu něco ještě nepopulárnějšího, počkat si na vznik emocí, a ve finále od přídavku odstoupit. Obě strany si pak oddychnou: jedna proto, že úspěšně zabránila prosazení onoho přídavku, a druhá proto, že úspěšně prosadila to, co prosadit chtěla.

Dnes již je jasné, že se podařilo prosadit povinné zřízení datových schránek podnikajících fyzických osob (DS PFO) všem OSVČ a živnostníkům, kteří svou „podnikatelskou“ schránku (DS PFO) ještě nemají. Včetně těch, kteří mají jen pozastavenou živnost. A také všem právnickým osobám, které svou datovou schránku právnické osoby (DS PO) dosud nemají. Tedy například všem SVJ, spolkům atd. Na tom se již nic nezmění.

Oním „přídavkem“, jehož zrušení je ale stále s otazníkem, pak je automatické zřizování datových schránek (nepodnikajících) fyzických osob (DS FO) těm fyzickým osobám, které na sebe prozradí svou alespoň minimální informační gramotnost (prvním použitím své identity občana pro přihlášení „přes NIA“).

Kdo co chce a prosazuje

Pravdou ale je, že ona výše citovaná poučka zde tak úplně přesně nesedí: tím, kdo si původně prosadil jak „základ“, tak i „přídavek“, byli v roce 2020 tehdejší poslanci (zdroj, podrobněji):

Představitelé Ministerstva vnitra a České pošty sdělili, že na základě poslanecké iniciativy se plánuje automatické zřízení datové schránky fyzické osoby každému držiteli eID prostředku po jeho prvním použití cestou Národního bodu pro identifikaci a autorizaci.

Tím, kdo nyní zatáhl za záchrannou brzdu a snaží se zabránit „přídavku“, ale nejsou poslanci, nýbrž resort vnitra. Ten v minulosti sice sám (a opakovaně) koketoval s myšlenkou povinného zřízení datových schránek všem, ale vždy si to nakonec rozmyslel, s tím že by to bylo příliš „drsné“. A stejně, alespoň v kontextu nepodnikajících fyzických osob, argumentuje i dnes.  

Stihne se to?

Pokud celou kauzu sledujete průběžně, asi již víte, že první „zatažení za brzdu“ od ministerstva vnitra, eliminující onen „přídavek“, přišlo v říjnu letošního roku, v podobě pozměňovacího návrhu poslance Letochy, vloženého do novely zákona o právu na digitální služby (podrobněji). Jeho podstatou bylo (zjednodušeně) ponechání způsobu zřizování datových schránek (nepodnikajících) fyzických osob (DS FO) v současné podobě, tedy na bázi dobrovolnosti (resp. žádosti o zřízení), a zrušení již dříve schváleného automatického zřizování (při prvním použití elektronické identifikace pro přihlášení „přes NIA“), které je již součástí příslušného zákona a čeká jen na svou účinnost k 1. 1. 2023.

Později ale byl tento pozměňovací návrh stažen. Nejspíše z taktických důvodů (kvůli větší naději na úspěšné a včasné prosazení), protože mezitím dostal prakticky shodný text podobu vládního návrhu zcela nového novelizačního zákona – a jak jste se mohli dočíst i zde na Lupě, právě ten minulý pátek úspěšně prošel třetím čtením v poslanecké sněmovně a byl promptně předán do Senátu.

Je ovšem stále otevřenou otázkou, zda se vše stihne tak, aby změna (eliminace „přídavku“) mohla nabýt účinnosti nejpozději k 1. 1. 2023. Senát totiž má standardní lhůtu na projednání návrhu v délce 1 měsíce, a u příslušného tisku je skutečně uvedeno:

Lhůta pro jednání v Senátu končí dnem 1. 1. 2023.

A to ještě musí návrh podepsat prezident republiky a musí být vydán ve sbírce zákonů.

Nehledě na to, že Senát může návrh zákona vrátit poslancům zpět, se svými návrhy na jeho změny. Stejně tak ale může Senát předložený návrh schválit dříve než za onen měsíc. Pak by se asi dalo vše ještě stihnout, byť opravdu jen „tak tak“.

Co když se to nestihne?

Pokud by se nepodařilo vše stihnout včas – ale třeba s účinností až od 1. 2. 2023, nebo ještě později, došlo by k hodně nepříjemné situaci: celý leden příštího roku (či ještě déle) by platil onen „přídavek“, již vložený do příslušného zákona a čekající jen na svou účinnost (k 1. 1. 2023). Začalo by tedy ono automatické zřizování datových schránek nepodnikající fyzické osoby (DS FO) každé fyzické osobě, jakmile poprvé použije svou identitu občana pro přihlášení „přes NIA“ (pokud svou DS FO ještě nemá).

Reálně by to znamenalo, že ten, kdo si takovéto zřízení datové schránky nepřeje, by musel po příslušnou dobu „digitálně abstinovat“ – zdržet se jakéhokoli přihlašování přes NIA. To ale nemusí být vždy možné, protože jsou i případy, kdy lidé pomocí své „osobní“ elektronické identity plní své pracovní či služební povinnosti. Nejčastěji fyzické osoby, které jednají za právnické osoby, kvůli tomu vstupují do některého informačního systému veřejné správy a přihlašují se při tom svou eOP (či jakoukoli jinou, ale „svou osobní“ elektronickou identitou). Mohou to být třeba zaměstnanci přepravců, kteří pro svého zaměstnavatele vyřizují celní záležitosti na portálu celní správy.

Pokud by k této situaci došlo, byl by kolem toho pěkný zmatek a celkově by to byla (alespoň podle mého názoru) pořádná rána celé digitalizaci a eGovernmentu, která jen nahraje jeho kritikům a odpůrcům. A v širší veřejnosti vyvolá negativní sentiment.  

Co už je dnes jisté?  

Nechme nyní už stranou onen „přídavek“ v podobě automatického zřizování datových schránek nepodnikajících fyzických osob při prvním přihlášení „přes NIA“. Určitě o něm ještě uslyšíme, a to i zde na Lupě, v závislosti na tom, jak se bude vyvíjet situace se schvalováním příslušného návrhu v Senátu.

Pojďme si trochu podrobněji rozebrat onen „základ“, kterého se v Senátu projednávaný návrh netýká, a který se tedy již nezmění. Jde o ono povinné zřizování datových schránek (tj. ze zákona) všem podnikajícím fyzickým osobám, které jsou zapsány v příslušné evidenci (základním registru osob). Jak jsem upozorňoval již v tomto článku zde na Lupě, jde jak o všechny OSVČ, tak i o všechny živnostníky, včetně těch, kteří svou živnost jen pozastavili.

Všem těmto fyzickým osobám tak budou zřízeny datové schránky podnikajících fyzických osob (DS PFO), samozřejmě jen pokud je ještě nemají. Nebude to ale ihned, resp. naráz: ministerstvo vnitra na to má celkem 3 měsíce, od počátku roku do konce března.

Důležité je, že takto zřizované datové schránky budou považovány za zřízené „ze zákona“, a nikoli na žádost. A dojde i k tomu, že to samé bude platit také pro všechny již existují datové schránky podnikajících fyzických osob (DS PFO). Bez ohledu na to, že původně si je jejich držitelé nechali zřídit dobrovolně, resp. na žádost.

To má ale významné důsledky. Například to, že tyto datové schránky nebude možné znepřístupnit. Stejně tak u nich nebude možné zakázat příjem poštovních datových zpráv. Ty mimochodem od příštího roku podraží o plných 100 %, z 5 Kč na 10 Kč (včetně DPH), jak se čerstvě pochlubila Česká pošta.

Autor: Jiří Peterka

Dalším významným důsledkem je povinnost vyplývající z daňového řádu: jakmile má někdo zpřístupněnou datovou schránku, zřízenou ze zákona, musí svá daňová přiznání (přesněji: všechna formulářová podání) činit již jen elektronicky. Navíc ne „jakkoli elektronicky“ (třeba v nějakém excelovém spreadsheetu), ale jen „ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně“.

Zajímavé je, že to nutně neznamená „skrze datovou schránku“. Jinými slovy: z držení datové schránky, zřízené ze zákona, nevyplývá povinnost podávat daňová přiznání (již jen elektronicky) skrze tuto datovou schránku. Lze to dělat i jinak, například přímo z Daňového portálu, což je asi správcem daně preferovaná varianta.

Jinými slovy: všichni OSVČ a živnostníci v příštím roce budou muset podávat svá daňová přiznání již jen elektronicky.

Jeden z mýtů kolem datových schránek

Dalším důsledkem pro všechny OSVČ a živnostníky bude to, že stát jim už bude doručovat elektronicky, do jejich (nové či již dříve zřízené) datové schránky.

Zde bych ale rád vyvrátil jeden častý mýtus kolem datových schránek, který je poměrně rozšířený mezi veřejností: že když někdo má datovou schránku, orgány veřejné moci mu už musí doručovat vše do této datové schránky, a naopak už mu nemají nic doručovat klasicky, listovní poštou.

Pravdou je, že orgány veřejné moci obecně mají povinnost doručovat do datové schránky. Ale z tohoto pravidla existují významné výjimky.

Jednou je případ, kdy to, co má být doručeno, nelze přenést skrze datovou schránku. Důvodem může být velikost (aktuálně datové zprávy pojmou 20 MB, a rozšíření na 1 GB bylo odloženo nejméně o půl roku). Nebo může jít o takový formát, který datové schránky aktuálně nejsou ochotné přenést. To jsou třeba formáty elektronické pošty (které tak nejde vkládat do datových zpráv). Dále ZIPy, ale také třeba ASiC kontejnery, které vznikají legalizací elektronických podpisů u notářů, postupem dle nařízení vlády č. 317/2021 Sb. Podpora obou těchto formátů byla slibována k 1. 1. 2023, ale byla také odložena. Stejně tak ale může jít o něco, co vůbec nemá či nemůže mít elektronickou podobu (nelze to konvertovat) – jako například různé průkazy, šeky, směnky apod.

Dalším případem může být situace, kdy je třeba doručit něco způsobem „do vlastních rukou výhradně jen adresáta“. To totiž datové schránky (paradoxně) neumí zajistit. Umí sice označit doručovanou zprávu jako „do vlastních rukou“, ale reálně se k takovéto datové zprávě může dostat kterýkoli z uživatelů cílové datové schránky, který má právo číst takto označené zprávy („do vlastních rukou“). V prostředí datových schránek tedy nelze zajistit ono „výhradně jen …“.

Konečně třetím významným důvodem může být potřeba dodržet zásadu „oborově správné datové schránky“. Ta souvisí s celkovou komplikovaností našeho systému datových schránek, kdy jedna a táž fyzická osoba může být držitelem více „svých“ datových schránek různého typu: například jedné datové schránky nepodnikající fyzické osoby (DS FO) a jedné datové schránky podnikající fyzické osoby (DS PFO). Případně ještě dalších „profesních“ datových schránek (jako jsou datové schránky advokátů, daňových poradců, znalců, soudních překladatelů a tlumočníků atd.).

Ona zásada oborově správné datové schránky, vyplývající z judikatury, pak říká, že orgán veřejné moci musí doručovat do takové datové schránky, která svým typem odpovídá charakteru toho, co je doručováno. Zjednodušeně: podnikatelské věci musí doručovat do datové schránky podnikající fyzické osoby (DS PFO), nepodnikatelské pak do datové schránky nepodnikající fyzické osoby (DS FO). Advokátní záležitosti do datové schránky advokáta atd. A pokud příjemce příslušnou „oborově správnou“ datovou schránku nemá, měl by mu orgán veřejné moci doručovat klasicky, listovní poštou. Nikoli do „oborově nesprávné“ datové schránky.

Paradoxem přitom je, že stejná právní úprava dává držiteli datové schránky právo odesílat („činit úkony vůči orgánům veřejné moci“) prostřednictvím kterékoli své datové schránky. Zde, resp. v tomto směru zásada oborově správné datové schránky neplatí.

A ještě paradoxnější je, že již zmiňovaný daňový řád se neptá na druh datové schránky. Je tedy jedno, zda má někdo datovou schránku nepodnikající, nebo naopak podnikající fyzické osoby (DS FO, či DS PFO) – a všechna svá daňová podání již musí činit výhradně v elektronické podobě (viz výše). Ovšem když mu bude správce daně doručovat, již by měl zásadu oborově správné datové schránky dodržovat.

Takže až budou mít všichni OSVČ a živnostníci v příštím roce svou datovou schránku podnikající fyzické osoby (považovanou již za zřízenou ze zákona), budou moci komunikovat směrem k veřejné správě elektronicky, z této své datové schránky (DS PFO), bez ohledu na to, zda se jedná o záležitost jejich podnikání, či nikoli. V případě správce daně a daňových podání bude elektronický způsob komunikace (ne nutně skrze datovou schránku) dokonce povinnost, nikoli jen možnost. Ale orgán veřejné moci jim bude moci doručovat do jejich datové schránky podnikající fyzické osoby (DS PFO) jen tam, kde půjde o záležitosti týkající se jejich podnikání. Jinak, pokud nemají souběžně i svou DS FO, by jim měl doručovat klasicky, listinnou poštou.

Ještě k právnickým osobám

Připomeňme si ještě, že onen „základ“, na kterém se již nic nezmění, zahrnuje i povinné zřízení datových schránek právnické osoby (DS PO) všem právnickým osobám, které je dosud nemají.

To si ale také zaslouží určité upřesnění: dnes jsou tyto datové schránky zřizovány povinně (ze zákona) jen určitému okruhu právnických osob. Zjednodušeně:  „obchodním“ právnickým osobám, zapsaným do obchodního rejstříku. Ostatní právnické osoby, jako třeba SVJ, různé spolky, ale třeba i některé školy, si je mohly nechat zřídit dobrovolně, na žádost.

Nově, resp. od 1. 1. 2023, platí, že datová schránka právnické osoby (DS PO) je zřízena povinně (ze zákona) všem právnickým osobám, které jsou zapsány v základním registru osob. Což jsou, až na opravdu drobné výjimky, prakticky všechny právnické osoby. Zřizování nových datových schránek těm osobám, které je dosud nemají, je opět rozloženo v čase do tří měsíců, na leden až březen příštího roku. A i zde, podobně jako u podnikajících fyzických osob, by mělo platit, že již existující datové schránky, původně zřízené ještě na žádost, budou považovány za zřízené ze zákona. Což by mělo mít stejné důsledky pro právnické osoby, coby daňové subjekty, jako pro podnikající fyzické osoby, vůči správcům daně.

Rozdíl je naopak v tom, že u právnických osob, na rozdíl od těch fyzických, není problém s oborově správnou datovou schránkou. Právnické osoby totiž nemohou být držitely více datových schránek různých typů.

Na co by si měli všichni dávat pozor

Ať už se podaří včas eliminovat „přídavek“ v podobě automatického zřizování datových schránek nepodnikajících fyzických osob při jejich prvním přihlášení „přes NIA“, nebo nikoli, jedna věc je také už dnes jistá: s datovými schránkami bude muset začít pracovat mnoho lidí, kteří s nimi dosud nepracovali, nemají s nimi žádné zkušenosti a nejspíše netuší ani o jejich problematických aspektech, či přímo nástrahách a pastech.

Mám tím na mysli již samotný princip fungování datových schránek, které jsou skutečně tím, co naznačuje jejich jméno (systém datových schránek): tedy řešením pro přenos datových zpráv mezi datovými schránkami jako takovými. Nikoli řešením pro přenos zpráv mezi konkrétními osobami (příjemci a odesilateli).

Datové schránky totiž jako odesilatele prezentují konkrétní datovou schránku a jejího držitele – bez ohledu na to, kdo konkrétní připravil odesílaný obsah, kdo sestavil datovou zprávu, vybral cílovou datovou schránku, určil čas odeslání a zadal k němu pokyn. Což mohl být, a často také byl, někdo úplně jiný než držitel schránky. Ale kdo konkrétně to byl, datové schránky nejspíše nepovažují za důležité a příslušnou informaci si nechávají pro sebe.

K tomu si přidejme ještě tzv. fikci podpisu, která může být šikovnou pomůckou (umožňující vyhnout se potřebě řádného elektronického podepsání), ale v kombinaci se skutečným způsobem fungování datových schránek může být i pořádně nebezpečná. Hlavně díky jejímu výkladu v judikatuře (podrobněji), který způsobuje, že právo odesílat datové zprávy z nějaké datové schránky je fakticky generální plnou mocí pro všechny úkony vůči veřejné správě, které je možné dělat skrze datové schránky, jménem držitele této schránky.

UX DAy - tip 2

Obávám se, že na tyto aspekty stávající osvěta kolem datových schránek až tolik neupozorňuje. Pokusil jsem se proto o malé vlastní instruktážní video, které se snaží nastínit podstatu celého problému.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).