Názor k článku Jak ubráníte své soukromí na Internetu vy, když dostali i Pitra? od pepak - OpenSource je věcí naprosto neanonymní. Ano? To neplatí ani...

OpenSource je věcí naprosto neanonymní.

Ano? To neplatí ani teoreticky (jak moc neanonymní je přispěvovatel "pepak"? Který z mnoha pepaků to je, a byl to vůbec jeden z nich, i když se podepsal jako ti ostatní?), ani prakticky (zkuste si například u TrueCryptu dohledat pravé identity kteréhokoliv z hlavních autorů).

Dobrým příkladem je Interbase. Dlouhá léta byla komerčním produktem. Prodávala se s univerzálním přístupovým heslem, které tam kdosi vložil: Onen Neznámý měl celá létá přístup na jakoukoliv instalaci Interbase ve světě. Poté, co se z Interbase stal OpenSource, na odhalení univerzálního hesla stačily dva týdny.

Dalším dobrým příkladem je OpenSSL, kde "oprava chyby" způsobila dramatické zhoršení bezpečnosti (zmenšení prostoru klíčů) a trvalo dva roky, než se na to přišlo.

Nevšiml jsem si, že by firmy ručily svou pověstí za bezpečnostní díry. Naopak, mnohé z nich se o rychlou opravu bezpečnostních děr naprosto nestarají, a tak zákazník stojí před dilematem: riskovat používání děravého softwaru nebo nákladně migrovat ke konkurenci.

Zákazníkům zjevně nezáleží na bezpečnosti tolik jako na jiných featurách daného softwaru. To ale nic nemění na tom, že v případě komerční firmy mají teoreticky šanci dočkat se nějakého odškodného.

Nakonec, podívejte se na EULA prakticky libovolného komenrčního softwaru, a zjistíte, že firma prakticky za nic neručí.

1) Totéž se dá říct o libovolném free softu.

2) To, že si do licence napíšu nějakou ptákovinu, mi moc nepomůže, pokud zákon říká něco jiného.

3) Komerční firma je obvykle dohledatelná a následně i postižitelná. U open source produktů to zdaleka není tak běžné (viz např. ten TrueCrypt).