Hlavní navigace

Jan Březina: Fotografování mne začíná bavit

13. 10. 2004
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Sedí přede mnou kluk neurčitého věku (může mu být cokoli od 19 do 35 let), v podstatě úplně stejný člověk jako před pár lety a stejně tak před šesti lety na fotkách z demonstrace Internet proti monopolu. Starší ale rozhodně je a server, kterého byl a je "duchovním vůdcem", se také od té doby řádně rozrostl.
Jenže Jan Březina se ne a ne rozpovídat. Někdy ten náš „rozhovor“ vypadal spíš jako výslech, rozvazuje teprve, když má mluvit o IDIF a účastnících kurzů. Tak asi to ho nejvíc baví. A pak přichází na chuť samotnému focení: „Naposled jsem si byl zafotit včera.“
1389

Jan Březina

  • Narozen 13. ledna 1975 v Praze.
  • Studia na MFF UK nedokončil.
  • Pracoval vždy jen v Grafika Publishing, s. r. o.
  • Má dvě děti.

Ke grafice se prý dostal úplně náhodou. Ale těžko věřit, protože ji šel rovnou studovat – na MFF UK. V roce 1992 nastoupil na fakultu a po večerech montovat počítače už ho prý moc nebavilo, tak se rozhodl, že bude o počítačích a počítačové grafice psát. Psal se rok 1992, a proto to bylo ještě na akademickém Internetu, na různých serverech na Univerzitě Karlově. „Ani si nepamatuju, jak se jmenovaly.“ Tak namítám, že se tím asi uživit nedalo. „V té době jsem se nepotřeboval uživit. Skládal jsem u toho počítače, to mne živilo“.

V roce 1997 už byla situace jiná. „Vypadalo to, že to je velká legrace. Potkal jsem kluky z Mobil serveru, Petra Mitošinku, Patricka Zandla. V této době bylo všechno nekomerční, takže mi poskytli technické zázemí a já si začal hrát“. Vznikl jeho první vlastní server – Digit.cz. Až v roce 1999 přišel ke Grafice.cz, kterou rok předtím založil Petr Podhajský. „Grafika.cz vznikla jako two-men-show. Petr měl navíc i jinou práci. Společně jsme se starali o programování, design, technické věci a já jsem hlavně psal. Návštěvníci se v té době počítali na tisíce, to jsme byli spokojení, že tisíc lidí je spousta a dva tisíce lidí je spousta“. Žádný velký boom ani rozkvět ale nezažili, Grafika prostě stabilně roste. Dnes má 114 tisíc unikátních návštěvníků měsíčně. „Tak nějak jsme to oddřeli od nuly někam. Pokud jsme byli někdy populárnější, tak to bylo spíš boomem Internetu. Obecně už nepotkávám moc lidí, kteří by se bavili o Internetu, o tom, že na iDnes něco vyšlo, nebo že někde jinde už měsíc nic nevyšlo. Je to jen médium“.

Zlaté časy jsou pryč

Je to skoro šest let, co se pár lidí dohodlo, že prostě dneska na Internet nepůjdou. A bojkotní demonstrace přitáhla i objektivy masmédií, přestože ta se v té době o Internet jako takový příliš nezajímala. Na fotkách stál většinou Ivo Lukačovič, Patrick Zandl a Ondřej Neff. Ti měli i popisky. Pokud jste fotku viděli v novinách, možná jste mohli zahlédnout i Jana Březinu. Na fotkách bojkotářů vidět nebyl. „Na fotkách jsi mne nemohla vidět, protože drtivou většinu z nich jsem fotil. Já byl ten, kdo běžel před tím davem s foťákem v promrzlých rukou a fotil jsem… dokud mi foťák nezmrzl. To se mi stalo jedinkrát v životě, že už se neprobudil, fotky byly ale naštěstí na kartě a té se nestalo nic“. Setkává se těmi lidmi dnes? „Zlaté časy už jsou dávno pryč. Známe se, stýkáme, ale všichni dělají nějaký seriózní byznys, až na Patrika, který vlastní hrad, což nevím, jestli je seriózní byznys.“

Marný boj za Macintoshe

Před čtyřmi lety narostl do rodiny serverů Grafika Publishing další web – Mujmac.cz. „Vznikl proto, že Grafika se dělala hodně na Macích a my o nich hodně psali. Vznikla však potřeba psát o všem kolem Maců, protože o Macích obecně se mnoho let v Čechách nic nevydávalo, tak jsme založili server, kde by se mohla objevovat třeba i hry a hudba“.

Loni jsem seděla v té samé kanceláři a povídali jsme si o serveru MujMac, kolik lidí a jací tam chodí a tak dále. Už tenkrát Jan Březina říkal, že to je marný boj. „Dál bojujeme svůj marný boj. Je trochu marnější než tenkrát, ale pořád se nevzdáváme. Situace je čím dál těžší a může za to Apple sám. Profiluje se tam, kde je to pro Evropu dost netradiční, na spotřební elektroniku. Spoléhá na to, že má věrnou komunitu grafiků a stará se o ně citelně méně. Zdaleka tam tolik neztrácí pozice, jak by se u nás mohlo zdát, a vždycky se zaměří na něco dalšího, kam by chtěl expandovat – teď je to zrovna hudba“. No a jak se točí korouhvička Applu, tak se točí i zájmy Grafika Publishing. Právě pracuje na novém projektu MujiPod.cz. „Majitelů těchto přehrávačů je dost. Budeme psát, kde shánět písničky, jaký software, jaké příslušenství, o vylepšeních“. A co konkurenční MP3 přehrávače? „Píšeme vždycky o tom, co se nám líbí“.

Nezničili se, tak se spojili

Další velkou oblastí v Březinově zájmech je Institut digitální fotografie. „Spoustu věcí o digitálních fotografiích jsme pořádali my a spoustu věcí dělal Ondřej Neff, a protože jsme se nedokázali navzájem zničit, tak jsme se spojili. A kvetou z toho další aktivity“. Institut pořádá hlavně různé kurzy a jejich škála je hodně široká od začátečnických kurzů a práce se softwarem až po kurz reklamní fotografie. „Chodí sem opravdu různí lidé – od studentů po 80letého pána, který sice neviděl na monitor, ale přišel na kurz Photoshopu s velkou lupou a byl moc spokojený. Doma má 22 palcový monitor a obrovskou lupu. Fotografii upravuje několik dnů a strašně ho to baví. Sleduji, že přibývá žen fotografek, přibývá bohatých studentů, bohaté střední vrstvy, která si může dovolit kurz za několik tisíc korun a nakupuje si techniku za desetitisíce až statisíce“. IDIF dělá i rekvalifikační kurzy a učí tu kromě Neffa a Březiny i profesionálové z oboru.

BRAND24

To, že směrování IDIF není asi zbytečné, je jasné i z návštěvností fór. Letos už bude 5. ročník. „Na posledním bylo 1300 lidí. Zvětšili jsme kapacitu (bude to v Kongresovém centru) a doufáme, že přijde 2000 lidí“. Krom přednášek se Březina chlubí i tím, že se jim podařilo uspořádat největší výstavu digitálních fotoaparátů v ČR. „Bude tam 60 značek, což se tady ještě nikdy na jednom místě nesešlo. Bude tam volný workshop, kde si každý bude moci fotit modelky, což se také doma ne vždy povede“.

Vlastní digitální fotoaparát nemám

Baví tě ještě fotit? „Naopak, začíná mne to bavit. Nikdy jsem moc nefotil, v tom slova smyslu, že bych se ráno probudil a šel bych si do lesa na celý den zafotit. Dlouho jsem se věnoval technické části věci, jak funguje snímač, jak to udělat, aby ten jpeg byl co nejlepší. Fotka bylo až to druhé. Jenže čím víc to člověk dělá, tím méně ho zajímá ta technická stránka věci, protože už to všechno někde viděl a vývoj nejde dopředu mílovými kroky, aby dokázal člověka každý den překvapit. A teprve teď začínám objevovat kouzlo pod tím, estetičnost. V podstatě začínám fotit pro radost. A musím přiznat, že jsem se zmlsal. Musím mít ten nejlepší fotoaparát“. Otázka peněz ale v tomto případě není důležitá, protože si ho nekupuje, ale vždycky půjčuje. A vlastní digitální fotoaparát dokonce nemá vůbec.

Navštěvujete server Grafika.cz?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autorka je redaktorkou Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu pro Internet a nové technologie.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).