Hlavní navigace

Jan Široký (Mews): Na našem softwaru funguje asi tisíc hotelů. Hilton zatím nemáme

Jan Sedlák

Pražský startup Mews získal dalších 33 milionů dolarů z USA. CTO firmy v rozhovoru pro Lupu popisuje, jak globální hotelový software vzniká.

Doba čtení: 18 minut

Sdílet

Pražská firma Mews Systems minulý týden ohlásila investici ve výši 33 milionů dolarů a s předchozími necelými sedmi miliony tak byla ohodnocena na pět miliard korun. Se svým hotelovým softwarem konkuruje přímo například Oraclu a firmě se postupně daří pronikat do ubytovacích zařízení po celém světě.

Technologický ředitel (CTO) Mews Jan Široký v rozhovoru pro Lupu popisuje, na čem přesné český startup pracuje či proč produkt kompletně staví na technologiích Microsoftu.

Čím přesně se Mews zabývá?

Původní myšlenka vychází z toho, že náš zakladatel Richard Valtr je bývalý manažer hotelu a měl nápad na vytvoření hotelu, který nebude mít recepci, zaměstnanci budou mít tablety a podobně. Druhou částí pak měla být aplikace pro samotné hosty, aby si mohli udělat online check-in a mohli kontrolovat celý svůj pobyt. Primárně jsme začali vyvíjet tuto aplikaci pro hosty a částečně aplikaci pro recepční. Ze začátku jsme příliš neřešili, na co všechno ji napojíme. Ukázalo se ale, že stávající hotelové systémy nejsou dostatečné. V tu dobu se k nám také připojil kolega, který vedl obchod Hiltonu v regionu, a rozhodlo se, že Mews vytvoří i celý hotelový systém – tedy back office týkající se rezervací, housekeepingu, fakturace, CRM a tak dále.

Takže jste se v podstatě vydali přímo proti Oraclu?

V tu dobu to ještě tolik ne. Začínali jsme v České republice, kde jsme získali prvních asi deset hotelů. Ale největším konkurentem je dnes pro nás Oracle a jeho nabídka spadající pod sekci Hospitality. Existuje i další konkurence. Jsou firmy, které hotelu dodají server, který sedí někde ve sklepě a ke kterému se nejde připojit z okolního světa. My jsme od začátku chtěli dělat cloudové řešení s myšlenkou, že hosté mohou s hotelem komunikovat. Dnes už je trend přechodu do cloudu vidět a jdou tam i starší dodavatelé.

Jak takový systém běžící na serveru ve sklepě hotelu vypadá?

Já vlastně ani nevím. Jako firma jsme v podstatě nedělali žádný výzkum konkurence. Začali jsme programovat podle toho, co nám dávalo smysl. To se shodou okolností pak ukázalo jako výhoda, protože jsme nebyli zatížení standardy a zažitými věcmi. Běžně třeba fungují hotelové školy, kde se učí systémy, na kterých hotely běží, a lidi v tomto průmyslu pak mají mindset nastavený tímto směrem. Já osobně do vývoje Mews vstoupil s nulovými zkušenostmi z tohoto byznysu, a dokonce jsem do té doby ani neletěl letadlem a ani nebookoval hotel.

Do našeho softwaru jsme díky tomu nezanesli legacy problémy z jiných systémů. Typickým příkladem je to, že popisované systémy fungují tak, že minibar, večeře a spol. se objednávají na pokoj. My k tomu přistupujeme tak, že objednávky jdou na hosta, který má rezervaci a je v pokoji. Mews je postavený hodně guest centric a částečně tak funguje i jako CRM. A vlastně děláme i něco jako ERP, protože zpracováváme platby, fakturace a podobně.

Velké hotelové řetězce jako Hilton, Marriott, Sheraton a další jsou velké korporace, které jsou na svých současných systémech závislé. Jak je podobný typ zákazníků možné přesvědčit, že se stávajícího softwaru mají zbavit a nasadit vás?

Značky jako Hilton nebo Sheraton zatím nemáme. V současné době máme asi tisíc hotelů, přičemž jen Hilton sám o sobě má řádově tisíce hotelů. Tam ještě nejsme. Ale obecně to často funguje tak, že i samotná značka hotelů provozuje více různých systémů, protože jeden systém není schopen pokrýt všechny země. Když má světová hotelová značka systém v USA, jen těžko jde nakonfigurovat tak, aby fungoval v Evropě. Takže mají různé subsety hotelů na různých systémech, a i díky tomu jsme i my schopní se postupně do tohoto prostředí dostávat.

Začínali jsme na malých hotelech a první větší instalací byl Mosaic House v Praze na Karlově náměstí. Jak jsme byli mladí a malí, byli jsme schopní náš systém rychle předělávat a uzpůsobit ho. Mosaic House je hostel, takže se nebookují jen pokoje, ale jednotlivé postele v pokojích. Mews jsme tedy udělali tak, že pokoje a ostatní typy prostorů reprezentujeme jako stromové struktury, což nám hodně otevřelo dveře do hostelového průmyslu. Teď už pod sebou máme všechny hlavní světové hostelové značky. Hotelů už máme také řadu. Dostali jsme se takto například do AccorHotels, což je velký světový řetězec, který má pod sebou i hostely.

Jan Široký, Mews Systems
Autor: Mews Systems

Jan Široký, Mews Systems

Co je pro vás u velkých hotelových řetězců největší stopka, když se o zakázku ucházíte?

Pro hodně velké řetězce můžeme být pořád risk. Jsme už velcí, ale ještě ne hodně velcí. Tyto hotely mohou zůstat na stávajícím řešení, které jim jakž takž funguje, a kdyby do toho šli s námi, představovalo by to potenciální problémy. Jejich pohled lze chápat. Je to o čase – až vyrosteme a staneme se více seriózním hráčem. V Accoru už jsme na short listu tří systémů, které mohou nakupovat.

Zároveň je také pravdou, že hotelový systém nejde tak lehce vyměnit. Jenom účetní software je více sticky než hotelový software. Hotelový systém je pak napojený na řadu dalších aplikací, jako je právě účetnictví, restaurace a další. Když se hotelový systém mění, musí se vyměnit pomalu vše. Ze začátku jsme programovali integraci s některými systémy, ale teď jdeme směrem, že máme otevřené API a chceme, aby se s námi partneři integrovali. Ale když mají legacy aplikaci, která je uzavřená a monolitická, provozovatel hotelu musí řešit řady dalších změn na jiných místech, vyměnit terminály a prostě musí vyměnit skoro celý ekosystém.

Když se hotely z legacy IT světa do toho novějšího nepřepnou, může to pro ně do budoucna znamenat problém?

Aktuálně to tak být nemusí. Hosté nemají očekávání, že si v hotelu mohou udělat online check-in a tak dále. Zároveň pokud toto hotel nemá, nepovažují to za minusový bod. My se tyto novinky snažíme tlačit. Máme v aplikaci messaging, kontrolu pobytu a veškerý přehled o snídaních, datech odhlášení a přihlášení a další. Postupem času toto myšlení mění.

Nemění tento pohled také Airbnb, kde už je přístup více digitální?

Airbnb mělo hodně velkou vlnu na začátku, hotely z něho měly velký strach, ale pak si celý ten byznys sedl a oba světa mají své místo pod sluncem. Ale obecně jsou lidé zvyklí, že díky věcem jako Uber, letenkám a podobně mohou vše dělat online, a v hotelech to zatím není.

Jak tedy ta vaše cloudová aplikace vypadá technologicky?

Back-end stavíme na C# a .NET aplikace běžící v cloudu Microsoft Azure. Přestože jsou aktuálně microservices velký trend, naše aplikace je stále monolitická a zatím nemáme důvod to měnit.V současné době běžíme v jednom datovém centru, ale v dalších pak máme zálohy, které jsou schopné okamžitě převzít veškerý traffic v případě, že je nějaký problém v primárním datovém centru. Pracujeme na tom, aby se traffic rozděloval i do dalších datacenter.

Jako databázi používáme Azure DB, což je fork či upravený SQL Server. Máme i blob storage, který používáme na binární a další typy dat. Event storage budeme dělat v Cosmos DB. Mews jsme od začátku stavěli tak, abychom minimalizovali vývojářský stack a nemuseli mít odborníky na hromady různých technologií. Na začátku jsme vše měli v SQL Serveru a postupně v rámci optimalizace a podobně data odštěpujeme do dalších úložišť.

Zajímavostí je, že mezi instancemi nemáme žádný messaging, ale používáme pro tyto účely Azure DB, kam probíhá ukládání i následné „vyzvedávání“. Není to optimální řešení, ale funguje to a máme minimalistický stack. A zároveň jak nám roste tým, tak si můžeme dovolit zapojovat více technologií. Messaging tedy začneme používat, eventy půjdou do Cosmos DB a tak dále.

Jan Široký, Mews Systems
Autor: Mews Systems

Jan Široký, Mews Systems

Takže minimalistický stack je důvod, proč kompletně fungujete na Microsoftu?

Je poměrně neobvyklé, že startup začal back-end dělat v C# a .NET. Důvodem je, že já jsem s těmito technologiemi měl nejvíce komerčních zkušeností. V době, kdy jsem do Mews nastupoval, jsem byl velkým fanouškem jazyku Scala, který je dle mého na back-end lepší než Java, ale tehdy Scala ještě nebyla úplně připravená na produkční nasazení v rámci consumer apps. Neměli jsme čas si hrát, potřebovali jsme co nejrychleji vyvinout produkt, takže jsme zvolili Microsoft. Jádro našeho týmu pochází z Matfyzu, kde se C# a .NET vyučuje, což také hrálo roli. Zároveň je relativně jednoduché přepnout se z Javy na C# a zpět. Dívali jsme se tedy i na možnosti do určité míry jednoduchého najímání lidí.

Na trhu je jednoduché najít lidi na C# a .NET?

Určitě to není problém a lidí je dost. Respektive hledání lidí je dnes obecně problém, ale v tomto kontextu je dnes třeba hledat lidi přes C# mnohem jednodušší než lidi přes front-end a JavaScript. Každá firma potřebuje JavaScript a front-end, zatímco na back-endu je to fragmentované. C# a .NET programátorů v enterprise firmách je dost a my jim můžeme nabídnout jiné prostředí – startupové a zároveň globální s velkými ambicemi. Můžeme být hráč o velikosti dejme tomu Airbnb.

Navíc Visual Studio je dnes opět celkem v kurzu…

Ano. V době, kdy jsme C# a .NET začali používat, Microsoft vůbec nebyl cool. Mohl nastat scénář, že by Microsoft byl nadále méně cool a časem bychom museli migrovat třeba na Amazon Web Services. Ale jak se vedení ujal Satya Nadella, firmu dost otočil směrem k open source a Microsoft se stal průkopníkem a vydal se někam úplně jinam. Vsadili jsme tedy na něco, co se nakonec ukázalo jako dobrá volba.

Když děláš .NET dlouho a dnes vidíš, že se například z .NET Core stal open source, je to při běžném vývoji něco reálně hmatatelného?

Zatím jsme na .NET Core nemigrovali. Ale kroky, které Microsoft dělá, jsou dobré. Zatím .NET neodstřihnul, investuje do zpětné kompatibility a .NET Core vydá také jako .NET 5 a ten bude zpětně kompatibilní s většinou předchozích věcí. Díky tomu bude snadná migrace. Jinak je hlavně vidět otevřenost a zrychlený vývoj.

Používáte Cosmos DB, což je databáze, která se v Azure objevila relativně nedávno. Zároveň sázíte na technologie od jednoho dodavatele a třeba právě Cosmos DB je trochu pokus, jak si zákazníky pojistit v Azure. Nemáte z tohoto obavy?

Také jsme si říkali, že Cosmos DB je hodně mladá technologie, ale Microsoft na ní dělal už delší dobu a začal ji tlačit teprve nedávno. Jinak ohledně naznačování vendor lock-inu – v tom už my v podstatě jsme v tom smyslu, že na Azure nemáme jedinou virtuálku. Vůbec neřešíme infrastrukturu, web servery, databázové servery, nic.

Používáme Azure App Service a v zásadě nasazujeme kód do cloudu. Je to podobné AWS Lambda. V našem případě je unit of deployment celá aplikace. My máme standardní ASP.NET MVC aplikaci společně s nějakými knihovnami, v rootu je pak deployment soubor, ve kterém je uveden adresář, kde ona aplikace je, a to je vše. Je to napojené na App Service a kód se tahá z GitHubu. Je to i z toho důvodu, že jsme nechtěli mít adminy a experty na IIS. Reálně na IIS běžíme, ale my ho nemusíme nastavovat, řešit bezpečnostní aktualizaci a další. To za náš řeší Microsoft a my řešíme jen kód.

Takže u vás je DevOps…

… neexistující. Programátoři jsou DevOps. Jednou nakonfigurujeme, že máme nějaké regiony, ty se připojují na GitHub. V Azure je sice potřeba nakonfigurovat určité nastavení, ale co se týče nutných znalostí, je to naprosté minimum.

Omezuje vás nějak to, že nemáte microservices?

Aktuálně nás to neomezuje vůbec. Je to zajímavé téma, ale musíme k němu dospět. Microservices mohou být overhead,a pokud jsme schopní bez problémů fungovat s monolitem, budeme ho dělat. Nejsou tam problémy se sítí, vše je v paměti. To ale není ani ten hlavní problém. Dle mého je nejtěžší udržet určitou vyspělost infrastruktury. V naší monolitické aplikace máme vyřešený performance monitoringerror reporting, zálohy a další okolní služby. Pokud bychom chtěli žít na microservices, museli bychom být schopní toto dělat ve velkém měřítku a téměř automatizovaně a přes několik služeb. Na to bychom potřebovali tým lidí, který by dělal jenom nasazování a práci kolem infrastruktury. To nyní nepotřebujeme a můžeme programátory využít na vývoj produktu jako takového a minimalizovat infrastrukturní tým.

Když si skrze tento způsob na back-endu nesaháte úplně na spodek a neřešíte optimalizaci procesů na všech úrovních a tak dále, nepřicházíte tím o velký kus celkové výpočetní efektivity a výkonu?

Po pravdě řečeno, aplikaci optimalizovanou nemáme a je řada cest, jak to udělat. Nám se ovšem asi více vyplatí utratit o tisíc dolarů měsíčně více za dražší výpočetní sílu než najmout dva programátory navíc. Tímto způsobem si kupujeme čas. Třeba používáme Entity Framework, u kterého je známé, že není nejrychlejší. Umožňuje nám to vyšší agilitu a rychlost vývoje a posouvat řešení. Optimalizaci děláme průběžně podle potřeby, máme například optimalizované nativní SQL dotazy, ale ty se používají jen pro hot paths.

Budete v budoucnu schopní váš monolit „rozbít“ a rozdělit ho na microservices? Nebo budeme muset dělat rozsáhlý refaktoring?

Rozsáhlý refaktoring dělat nebudeme. Nepůjdeme tím směrem, že bychom si řekli, že najednou uděláme sto mikroslužeb. Spíše to půjde tím stylem, že identifikujeme části, které jsou v zásadě samostatné a které půjdou vyčlenit a provozovat separátně. To už ostatně identifikované máme. Motivací přechodu na microservices spíše bude velikost týmu a to, aby vývojáři mohli fungovat odděleně.

Dnes je nevýhoda v tom, že máme jednu back-endovou code base, na kterou může sahat kdokoliv z back-end lidí. S větším počtem lidí toto bude problém. Nejdříve se toto pokusíme vyřešit na úrovni kódu. Nebude jedno řešení, ale bude jich N a z nich se budou buildovat knihovny, ze kterých se poskládá finální řešení, které na úrovni infrastruktury bude stále jedna aplikace. Izolaci tedy uděláme na úrovni kódu, a ne na úrovni infrastruktury, a časem izolaci uděláme i na úrovni infrastruktury. Jsme zatím relativně mladá firma a nemáme velké zkušenosti s provozem rozsáhlé globální aplikace, která běží nonstop. Snažíme se do toho postupně dospět.

Mews Systems
Autor: Jan Sedlák

Mews Systems

Je pravdou to, že Azure má výhodu v historicky daném blízkém vztahu Microsoftu k velkým korporacím a státnímu sektoru, takže má tento cloud dobře vyřešeny veškeré certifikace a legal issues? Funguje to pak při rozhodování managementu velkých zákazníků?

Ve velkých soutěžích se po nás podobné věci chtějí. To, že nemáme žádné virtuálky, nám minimalizuje certifikační proces. Dám ale i jiný příklad. V hotelových systémech proudí surová data z kreditních karet, včetně CVC kódů. Například z Booking.com kreditka doputuje až do hotelového systému. My nyní řešili PCI DSS na úrovni 1. Technicky to máme vyřešené tak, že data karet se vůbec nedotknou našeho systému a infrastruktury. Existuje švýcarská firma PCI Proxy, která implementuje vrstvu, skrze kterou proudí veškerá senzitivní komunikace. Když Booking.com pošle kartu, neposílá ji na naše systémy, ale na PCI Proxy, ta detekuje, že tam karta je, údaje si nahraje k sobě, nahradí je ID záznamem, a to přijde k nám. Když pak na kartu chceme naúčtovat peníze, udělá se reverzní krok přes PCI Proxy. Díky tomu jsme si snížili certifikační zátěž. PCI DSS je seznam asi pěti set požadavků a zasahuje to do vnitřních procesů a díky našemu kroku jsme si toto snížili na deset procent. Díky tomu můžeme celkem pružně vyvíjet.

Hotely jsou vedle leteckých společnosti ukázkovou branží, kde se dělá dynamické naceňování. Hotelový pokoj stojí v různou dobu jinou cenu, kdy algoritmy vyhodnocují řadu vstupních parametrů. Řešíte tuto oblast také?

Aktuálně máme asi deset partnerských služeb, které dělají systémy pro revenue management. Ty se na tuto oblast přímo soustředí. Jednou z těchto služeb je Pace, která nyní bude otevírat kanceláře v Praze. Jde o velmi chytré lidi z Oxfordu, kteří na řešení cen používají AI. No a tito partneři si přes naše API mohou vytáhnout konfigurace hotelu, ceny, rezervace a další informace a poklady pro cenotvorbu. Načítají se i externí zdroje dat, jako je obsazenost hotelů ve městě či probíhající a nadcházející konference. Pace a spol. pak přes AI modely ceny tvoří a přes naše API pak jdou ceny aktualizovat. Funguje to tak, že si hotel v našem nastavení vybere revenue management software. Změny cen si pak mohou manažeři hotelu odsouhlasovat ručně, případně to nechat automatizované. Náš systém je zodpovědný za to, aby se tyto informace dostaly na koncové kanály, kde si zákazníci mohou pokoje bookovat.

Na komunikaci mezi různými systémy máte otevřené WebSockety a Webhooky?

Na revenue management systém máme WebSocket. Naše API bylo postavené tak, abychom byli schopní komunikovat s hardwarem v hotelech. K němu se zvenku z cloudu nedá dostat, takže máme aplikaci, která „sedí“ v hotelu, stahuje si jednotlivé příkazy jako dokumenty k tisku, žádosti o naúčtování karty terminálem apod. Tato aplikace pak tyto příkazy pošle na hardwarové zařízení on site, vykoná je a výsledek komunikuje zpět do cloudu. Z prohlížeče si tak třeba je možné tisknout na tiskárně, která je za firewallem. API jsme tedy udělali kvůli tomuto, a aby to teklo rychle, jsou tam i ony WebSockety. Pak jsme se začali rozšiřovat na online platformy, tedy další SaaS aplikace. Tam už WebSockety nejsou ideální, takže tam budeme dělat také webhooky a bude si možné vybrat.

Jak vypadá váš front-end, také používáte React?

Teď už v zásadě všechno máme v Reactu a Reduxu. Největší aplikace, kterou máme, je webová aplikace pro hosty, a to je single page aplikace kompletně postavená v JavaScriptu využívající serverová API. Na front-endu jsme z pohledu izolace a nasazení dále. Každá aplikace je nezávislá a vývojové týmy nasazují nové verze, jak chtějí. Takže u back-endu jako monolitu provádíme deployment třikrát až čtyřikrát týdně, u front-endu je to už continuous delivery ve smyslu, že s každým pull requestem, který reprezentuje danou záležitost, proběhne merge a nasazení.

Na back-endu je to tak, že co se udělá za den, se pak nasazuje v jedné várce po celém dni a podobně. V rámci nasazování jsou i migrace databází a další procesy. To je i důvod, proč používáme dříve zmiňovaný Entity Framework – udržovat si code base a databázový model aktualizovaný a nenechávat tam legacy věci. Když třeba najdeme nový termín, nepřejmenujeme ho jenom v kódu, ale až dolů do databáze. Máme i datový tým, takže pak odpadá i trojitá terminologie.

Co dělá váš data science tým?

Založili jsme ho hlavně z toho důvodu, že jsme od investorů a ze všech stran slyšeli, že každý startup musí mít AI (smích). Každopádně tento náš tým pracuje hlavně v SQL a Power BI, takže opět Microsoft.

Jinak používáme integrační nástroj Blendo, což je fakt dobrá věc a je to něco, co transformuje API na databázi. Například máme účetní software Xero, který vám ovšem nedá přístup do databáze ke všem datům. Má API, se kterým nejde jednoduše pracovat, pouze programátor, který by naprogramoval klienta. Ale Blendo se napojí na API, vyrobí databázi v úložišti a v reálném čase synchronizuje data do databáze. Tímto způsobem máme několik databází, kam ze všech firemních softwarů taháme data přes Blendo. Dále máme data v samotném Mews. Nad tím vším máme Power BI a můžeme vše kombinovat dohromady. Můžeme tak znát věci, jako je cena za jeden support ticket na klienta. Nebo jsme schopní počítat věci, kolik firma utratí za support ticket na jednu postel v systému.

Datový tým pak do budoucna půjde i tím směrem, že bude využívat data ze systému pro produktové záležitosti, jako je doporučování. A při pohledu do vzdálenější budoucnosti, jakmile budeme mít více hotelů po celém světě, budeme moci být do určité míry další bookovací kanál. Bude se dát dělat upsell, předpovídat počty nutného personálu na určité dny, forecasting a další.

Investice, kterou jste nyní získali, půjde do vývoje, nebo spíše do obchodu?

Jde do všeho. Do vývoje ale peněz chceme dát hodně, protože narážíme na limity lidí. Už máme i myšlenky, že bychom otevřeli další vývojová centra mimo Prahu. Zatím se nám do toho úplně moc nechce, ale jako první vlaštovku zkoušíme IoT tým v Austrálii, kde máme velice schopného produktového manažera.

Centrálu máte v Praze, ale týmy i různě po světě. Jak to funguje?

V Praze je centrála produkt, technologie a další podpůrné funkce, tedy finance či podpora. A pak máme komerční buňky po světě. Hotelnictví je stále konzervativní trh, takže se musíme účastnit různých akcí a vyrábět síť kontaktů. Našim cílem ale je pro menší klienty udělat plně online řešení. Accout manažer tak bude moci sedět v Praze, což bude výrazně levnější, než kdyby seděl v Londýně. Pro větší klienty a řetězce pak nadále budou lidé v daném místě. Jinak teď pobočky máme v Londýně, Barceloně, Paříži, Mnichově, Amsterdamu, Sydney a Stockholmu. A v Sydney budeme dělat první vývojový tým mimo Prahu. A to hlavně z toho důvodu, že jeden náš velice dobrý produktový manažer je ze Sydney a vrací se tam z Česka. V Austrálii tak postavíme IoT tým.

Co bude váš IoT tým dělat?

Nechtěli jsme přijít o zmiňovaného produktového manažera, takže jsme si řekli, že zkusíme udělat malou vývojovou buňku v Sydney a že tam budou zkoušet různé věci. No a hlavní bariérou plně online zážitku v hotelích jsou zámky. Staré zámky se nedají ovládat z mobilu. My máme Android aplikaci pro kiosek a tablety. K těm se připojí zařízení pro magnetizaci karet a lze udělat bezobslužný hotel.

Ale sami cítíme, že to není ideální řešení. Správně by se to mělo dělat plně skrze mobilní aplikaci a zámek na pokoji se prostě odemkne tímto způsobem. Vyměňovat zámky v hotelích je obří investice, pomalu se musí vyměnit celé dveře. Existují drobná zařízení, kterým říkám paraziti, která se přidělají na stávající zámek. Toto zařízení umí komunikovat skrze lokální síť či internet a je tak možné zámek odemknout i přes mobil. V IoT tedy přemýšlíme tímto směrem.

A ještě nad něčím?

Tipli listopad2

V IoT jsou to kromě zámků třeba automaty. Jeden hotel v Holandsku už si skrze naše API podobnou věc udělal sám. Při check-inu dostanete pásek na ruku, skrze který si můžete nakupovat jídlo a pití a další služby. Jinak jsme rozkročení do více směrů, protože máme B2B i B2C řešení.

Také máme tržiště. Přes naše API se mohou integrovat jiné firmy a prodávat hotelům. Funguje to na modelu App Storu, kdy vývojář nahraje aplikaci a my obstaráme výběr peněz od hotelů a výplaty vývojářům. Zajímá nás také fintech. Rozjíždíme licenci pro platebního poskytovatele velkého rozsahu, protože hotelům chceme zprostředkovávat online platby. Nyní máme integraci se službami Stripe a Adyen, ale chceme jít dál v potravinovém řetězci a začít tyto platformy obcházet a dělat si to po svém.