Hlavní navigace

Jaromír Čihák (SysDataCom): Vyhlížíme uvolnění „5G pásem“ pro pevný internet

13. 4. 2021
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: Jaromír Čihák
Máme technologie, díky kterým jsme schopní zpětinásobit kapacity, je ale finančně nákladné je nasadit. Čekáme, jestli se neobjeví nějaká průlomová aplikace, říká jeden z pamětníků začátků českého regionálního internetu.

Milimetrová pásma (60 GHz) nám hodně pomohla zvýšit kapacity na domácích přípojkách. A v budoucnu budeme moci kombinací 26 GHz a 60 GHz obsloužit každého zákazníka rychlostmi v řádech stovek megabitů, říká v rozhovoru pro Lupu šéf regionálního operátora SysDataCom Jaromír Čihák

TIP: Slastem i strastem, které zažívají lokální hráči na českém trhu, se věnujeme v seriálu Jak žijí regionální operátoři

Začnu klasickou vykopávací otázkou: jak jste vlastně začínal s poskytováním internetu? Kdy jste se rozhodl založit SysDataCom?

To je na dny povídání (smích). Začínal jsem ještě před vynálezem webových stránek na BBS (Bulletin Board System) na Platformě, přes které si banky dříve vyměňovaly informace. Správci si řekli, že je vlastně skvělé si k těm bankovním zprávám připisovat diskuzní témata, a když už ta banka přenášela data, tak k nim i přibývaly zprávy typu „jak se máš“ a tak dále. 

Já sám jsem začínal v době, kdy „ajťáci“ moc nebyli. Vystudoval jsem elektroniku, nejsem „ajťák“, ale slaboproudař. Počítače mě zajímaly, ale v době, kdy jsem opouštěl školu, se za moderní počítač považoval IQ 151. Ochomýtal jsem se i kolem softwaru T602, prvního českého textového editoru, ale to už je opravdu historie. 

Nakonec jsem skončil ve Středisku cenných papírů. Dodneška se v této souvislosti chlubím tím, že jsme měli na starosti snad jednu z nejcennějších databází, které v té době existovaly, a kterou se nikdy nepodařilo prolomit, což považuji za velký osobní úspěch.

Zde jsem se potkal s kluky z lotyšského MikroTiku, který byl tenkrát firmou dvou zaměstnanců. Dneska jsou jedním z největších výrobců telekomunikační techniky v Evropě. Začal jsem jim pomáhat s vývojem, a když se středisko blížilo ke konci, musel jsem se prakticky pustit do podnikání. 

Odjakživa mě bavily datalinky, rádia a přenosové technologie, začal jsem tedy dělat připojení na zakázku. Podnikat jsem začal nejprve jako fyzická osoba, takže jsem zastával prakticky všechny funkce ve firmě, postupem času jsem už ale k sobě někoho potřeboval a moje podnikání se postupně přetavilo v Sys-DataCom. Bylo to zhruba v roce 1992 až 1994. 

Díky tomu, že jsem od začátku byl v kontaktu s MikroTikem, stal jsem se také jedním z trenérů – měl jsem číslo 007 – a byl jsem jedním z prvních. MikroTik začal přepisovat jádro Linuxu, který mám sice rád, ale který v té době příliš nefungoval, a dostal jej do použitelného stavu, aby byl vhodný i pro komerční sféru. Takhle vznikl RouterOS

Začal jsem také jezdit po celém světě, poslali mě například do Íránu, kde mi na tréning přišli vysokoškolští učitelé, aby mohli učit své studenty. MikroTik a moje spolupráce s ním přerostla v mnoho projektů po celém světě, jako bylo například spolupořádání soutěže středních škol v Indonésii. V některých zemích je vidět, jak velké investice dělají do praktické přípravy techniků a výchovy mládeže. To mi u nás docela chybí.

U lokálních a regionálních operátorů si lze všimnout dvou modelů fungování. První spočívá v zavedení lokálního monopolu, kdy se operátor snaží pokrýt, co může, například v oblasti tří vesnic, druhý model naopak spočívá ve snaze pokrýt co největší oblast. Spočívá vaše práce v uplatnění druhého modelu co nejširšího pokrytí? Například v jižních Čechách jste byli ještě před tamním největším poskytovatelem, Starnetem.

Není to tak úplně pravda. Já sám se v jádru cítím jako správce peněz lidí, kteří mi je svěřili za účelem zabezpečení připojení, a snažím se jim za tyto peníze zajistit co nejkvalitnější službu. Nechtěl jsem být šéf, stal jsem se jím řízením osudu, teď už spíš jen ladím procesy. Kde byl důvod stavět síť, tam jsme ji postavili a máme více „ohnisek působení“.

Chci lidem, kteří nám svěří peníze na to, abychom jim přivedli co nejlepší internetovou přípojku, najít to nejlepší řešení, ty nejlepší dosažitelné technologie v rámci rozpočtu tak, aby byli spokojeni. V praxi tak vytěžujeme vlastnosti zařízení do poslední digitální kapičky. Často se také s klientem domluvíme na navýšení rozpočtu, abychom dosáhli na kvalitnější technologii.

Spousta věcí se podařila odladit díky naší síti kontaktů – například na brněnské Mendelově univerzitě došlo k tomu, že jeden ze studentů psal bakalářskou práci o MikroTiku a v jejím průběhu zjistil, že jedna z funkcí nefunguje dobře. Popsal to velice zevrubně, tak jsem nakonec zvedl telefon a dohnal příslušného programátora a přepsalo se to. Chci dělat poctivou službu, se kterou budou lidé spokojení.

V době, kdy jsem začínal, bylo malých operátorů relativně málo. Uvědomil jsem si, že když budeme mít konkurenci a podaří se nám nastartovat trh, nebudu v tom podnikání sám a ti giganti mě nesežerou. Začal jsem se školením MikroTiku – první byla na ČVUT. Lidé si jej oblíbili a začali ho využívat. 

Vytrénoval jsem tak několik tisíc techniků, ukázal jim, jak na MikroTiku postavit a provozovat síť. Dnes se již s většinou majitelů firem znám, potkáváme se na konferencích, takže mi spousta z nich posílá své techniky na trénink. Více než dialog s profesionály mě zkrátka baví to, že se lidem, kteří tento obor neznají, otevřou nové obzory a často získají zájem o nové technologie.

Kdy jste začali s poskytováním připojení pro domácnosti?

Začalo to v době, kdy domácnosti začaly jevit zájem o připojení. Sídlíme v bohnickém paneláku, abychom byli blíž k lidem. Zde na sídlišti máme velkou spoustu přípojek a ve spolupráci s VNICTP se nám podařilo prosadit v ČR pásmo 60 GHz a gigabity nyní létají i mezi paneláky. 

To je také zajímavý příběh. Začalo to tak, že lidem vadily kabelové převěsy, tak jsem kontaktoval MikroTik s žádostí o náhradu převěsu. V nějaké konzultaci padla možnost využívání pásma 60 GHz. Po delší odmlce přišel MikroTik s návrhem 60 GHz, předložil jeho výhody a pustili jsme se do práce. Vzali jsme tím mimo jiné také vítr z plachet subjektům, které zde již měly vykopanou optiku. Optice se v řadě věcí sice konkurovat nedá, 60 GHz má ale na rádiovém přenosu 2,5 Gb/s, takže to nebrzdí.

Plně optické připojení do domácností máme v Letňanech a v Tuchoměřicích, budujeme něco v Řevnicích, v Lipencích nebo v Plané nad Lužnicí. Udělali jsme i malou optickou síť v Chroustově v okrese Nová Paka, v originální sousedské akci Z. DSLone, naše dceřinka, staví optickou síť v Teplicích pro rodinné domy. Optiku samozřejmě používáme v celé infrastruktuře, ale přístupovou vrstvu sítě kvůli těžké byrokracii ve výstavbě používáme nejčastěji bezdrátovou.

Jak vidíte budoucnost? Všichni mluví o 5G…

To ale není revoluce, to je spíše evoluce. O budoucnosti je vlastně velmi těžké mluvit. V tuto chvíli čekáme, jestli se neobjeví třeba nějaká průlomová aplikace. Je to otázka poptávky. Máme technologie, díky kterým jsme schopní například zpětinásobit kapacity, ale je finančně nákladné tyto technologie nasadit. 

Vyhlížíme uvolnění „5G“ pásem pro pevný internet, které je naplánované na letošní rok. Milimetrová pásma nám už nyní hodně pomohla zvýšit kapacity na domácích přípojkách – mluvíme o pásmu 60 GHz. Kombinací 26 GHz a 60 GHz budeme moci obsloužit každého zákazníka naší sítě s rychlostmi v řádech stovek megabitů.

26 GHz? Máte to vyzkoušené?

Dělali jsme s kolegy rešerše možných dodavatelů a vypadl nám Samsung, Ericsson a čínské firmy v čele s Huawei. Efektivní dodávky technologií na náš trh jsou v současné době možné pouze od dvou firem, Huawei a Ericsson. 

Asie je kvůli vysokému počtu obyvatel v 5G v milimetrových pásmech hodně napřed. Sledujeme i projekty ve 28 GHz ve Spojených státech, tamní projekty na předměstích v podstatě přesně kopírují naše rozvojové plány, je to stejný business case. Rádi bychom, aby se v rámci open vendor policy do 5G pásem pustil i MikroTik.

Co kyberbezpečnost?

Na úrovni infrastruktury přístupové sítě umíme ošetřit všechny současné známé hrozby. Daleko větší nebezpečí je za naší sítí, třeba u zákazníků. Třeba různé IP kamery, které automaticky odesílají spojení na různé cloudové servery umístěné bůhví kde. 

Měli bychom se soustředit na edukaci uživatelů, stejně jako je v dopravě BESIP, tak by měla být večer v televizi před zprávami edukace síťové a počítačové gramotnosti. No, reálněji, každý ví, že se nesahá na holé dráty elektrických rozvodů. Potřebujeme takovéto povědomí i na internetu.

Co si myslíte o nových pravidlech stanovených pro parametry internetu?

Je internet a internet. Čtenáři Lupy to jistě budou znát – je to jako kdybyste si šli koupit chléb a zajímala vás jen jeho délka, ale ne třeba hmotnost. Lidé si navykli na parametr maximální rychlosti, ale důležitá je i agregace, poměr stahování a nahrávání a řada dalších. 

Za běžných podmínek na běžnou práci s počítačem bohatě stačí dobře a poctivě udělaný 30Mbit, za předpokladu dobré odezvy, bezztrátového přenosu a stability ve špičce. 

Vy dodáte službu, kterou byste si pořídili klidně sami pro sebe, a zákazník ji zhorší levným routerem, nebo si připojí starý laptop a chce po něm, aby výpočetně utáhnul velké videokonference. Potom je úplně lhostejné, jestli máte přípojku s gigabitem. My samozřejmě rádi nabídneme gigabitové rychlosti, nové technologie jsou úžasné a baví nás. Pak je nám někdy líto, když se ta snaha u klienta zmaří třeba nákupem levného Wi-Fi opakovače.

Kolik máte vlastně v síti domácností?

V současné chvíli nemám detailní přehled o počtu klientů, na smlouvy to počítat nelze, protože se nám často daří uzavřít jedinou smlouvu třeba na celý panelák s desítkami domácností. Odhadem se jedná o vyšší jednotky tisícovek domácností, tato čísla se ale opravdu počítají jen velmi těžko. 

Jsme schopni řešit spoustu věcí, které řada poskytovatelů neumí, jako jsou třeba komplexní řešení na klíč pro firmy. Kdysi jsem na ČTÚ poslal výkaz unikátních připojených zařízení – obratem mi volala vyděšená zaměstnankyně úřadu s tím, co se děje, že se nám tak brutálně změnila čísla, tak jsem jí vysvětlil, že chtěli znát počet připojených zařízení, nikoliv smluv. To jsou neuvěřitelně zkreslené statistiky.

Koho vnímáte jako největšího konkurenta?

My jsme hodně sví. V minulosti jsme se obávali nových velkých investic, protože se mluvilo o miliardách korun do oblastí, ve kterých z velké části probíhá normální soutěž. Dotace ze strany státu vnímám jako úplatek, který ovlivní a rozbourá trh, a namísto posunutí vpřed dojde k vychýlení do nepřirozeného stavu. 

Leccos se tím vyřeší, ale vždycky na to někdo doplatí. Zaprocesování dotačních titulů je administrativní peklo. Abych odpověděl na otázku, největším konkurentem je nám stát se svými dotacemi. 

Dramaticky narostla administrativní zátěž, od běžného provozu ve firmě až po výstavbu sítě. Kdyby byla byrokracie menší, daleko více stavíme optiku. Máme optické projekty – některé z nich jsou i poměrně rozsáhlé a čítají stovky, možná tisíce přípojek – vše je připraveno, ale po „papírové“ stránce je to obrovský boj. 

Díky uvolnění frekvence 60 GHz se nám změnila hra. Je to něco, co děláme 30 let, máme na to své postupy, procesy a jsme na to zvyklí. Máme i výborné výsledky. Dokonce často pronikáme i do oblastí, kde již optika je, a lidé dají přednost nám kvůli lepší ceně při srovnatelné službě. Díky kombinaci optiky a „šedesátky“ a profesionálních rádií děláme dobrou službu. Pro mě je prioritou to, abych měl spokojené klienty.

Kromě byznysu jste také mistrem v akrobatickém létání. Můžete o tom prozradit více?

Jsem několikanásobný mistr České republiky a mám bronzovou medaili z mistrovství světa. Dostal jsem se k tomu jednoduše – svezli mě a mně se to po všech stránkách líbilo. O něco později jsem si koupil letadlo, protože jsem potřeboval dopravní prostředek, který by byl můj, abych se o něj mohl lépe starat, sám si řešit údržbu. 


Autor: Jaromír Čihák

Koupil jsem si původně akrobatický, napůl armádní stroj – Zlín 42M – a podařilo se mi také sehnat Jiřího Durase, který byl ochotný se mnou v tomto krásném, ale záludném letadle absolvovat i nezvyklé polohy a situace. Tento stroj jsem potom vyměnil za čistokrevný akrobatický speciál Extra. Zjistil jsem totiž, že 15 minut akrobacie vydá za den u moře. Létání vám také srovná priority i život.

Trendy nových generací vidím na svých dvou dětech. Oba synové jsou v IT, starší se stará o servery a druhý založil hostingovou firmu a šikovně využívá volnou odchozí kapacitu naší firmy. Ani jeden nepracuje u mne ve firmě, využili dnešních příležitostí, pracují, podnikají a funguje jim to.

BRAND24

Slyšel jsem, že od vás každou chvíli někdo chce, abyste mu firmu prodal. Nevypadá to ale, že byste se jí chtěl zbavit…

Ano, občas dostávám nabídky. Mě to ale zkrátka i po těch letech stále ještě baví, a to i přes to, že se mi občas někdo snaží tu energii sebrat.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).