Dá se tedy říci, že české internetové firmy oplývaly a oplývají relativně slušnou mírou finančního zdraví. Jsou tu samozřejmě subjekty, které získaly od bohatých strýčků určitou investici a spokojeně ji spotřebovávají na svůj rozvoj, ani v tomto případě se však nejedná o nějaké spalovny stamilionových částek. Dokonce i hlavní portály, které jsou asi nejtypičtějším příkladem z této skupiny, konzumují svěřené peníze relativně obezřetně a minimálně s jistou dávkou úvah o tom, jak by je v budoucnu mohly získat zpátky. Drtivé většině poskytovatelů obsahu navíc hraje do karet velmi rychle rostoucí trh s reklamou, který jim dává možnost zvyšovat své příjmy – zatímco ve světě reklamní výdaje spíše klesají z původní nabubřelé výše, u nás je trend výrazně odlišný.
Přesto se v českém internetovém rybníčku stále dokola objevují „zaručené“ informace z mnoha zdrojů, které zasvěceně hovoří o tom, že ten či onen má velké problémy a zanedlouho to bude muset zabalit. Specifikem českého Internetu je poměrně značná uzavřenost a existence úzké komunity – řečeno s Poláčkem – „hochů, kteří spolu mluví“, což výrazně nahrává šíření fám nejrůznějšího druhu. Tak například jen v posledním roce měl nejprve obrovské ekonomické problémy jeden z významných finančních serverů, který jen tak tak přestál krizi. Sotva se to podařilo, už tu byla zpráva o blížícím se krachu dalšího finančního serveru; uplynulo pár měsíců a stále nic. Ve velkých potížích je podle různých zpráv také nejmenovaná „fabrika“ na internetové zpravodajství, kterou opustila část vedení a prý teď musí nesmírně šetřit, ba dokonce zavírat část aktivit a kdoví, jak to s ní dopadne. Silně ztrátová je prý také internetová divize nejmenovaného počítačového nakladatelství, které ji prý dotuje mnohanulovými částkami z ostatních aktivit a jen stěží se drží nad vodou – pravda, platí to prý už pár let. O všech třech hlavních portálech je už vůbec škoda mluvit: zprávy o jejich obrovských potížích se stále dokolečka objevují tak jednou za dva měsíce a zasvěcené kruhy hovoří o tom, že jsou ti či oni zjevně „nervózní“.
Rozhodně jsem dalek toho, abych na tomto místě tvrdil, že jsou to všechno jen nesmysly a celý internetový trh je na tom skvěle. Jsou nepochybně subjekty, které se mohou dostat do finančních problémů, tak už to někdy v životě bývá. Je však přinejmenším úsměvné se domnívat, že by se mělo jednat o nějakou zkázu masového rozsahu, jak by se mohlo zdát že všech zmíněných fám.
Právě v těchto dnech jsme v „kuloárech“ českého Internetu svědky silné vlny diskusí o tomto tématu, které paradoxně vyvolaly vstřícné kroky Seznamu a Atlasu. Obě tyto společnosti v malém rozestupu zveřejnily určitou část svých finančních výsledků, kterou pak „zasvěcenci“ obratem rozcupovali na kousky. Netvrdím, že bych stoprocentně věřil všemu, co ve svých tiskových zprávách obě společnosti uvedly, a jsem dokonce na pochybách, jestli je vůbec relevantní posuzovat jejich celkový obrat, či je podle něj dokonce porovnávat; bartery a účetní kouzla jsou takřka všemocná. Přesto se jedná o krůček na cestě k otevřenosti, která je v každém prostředí velmi důležitá; „trestat“ za něj tyto společnosti nepříliš lichotivými fámami je tedy dost nevhodné.
Důležitou roli v celém procesu hraje i internetová žurnalistika. Mířím teď do vlastních řad, ale musím upřímně přiznat, že jsme – coby obor – stále nedospěli k takové míře profesionality, která by byla potřebná. Pokud jde o odbornou úroveň a přehled o trhu, mohou si internetoví novináři většinou gratulovat; v tomto ohledu dost často o hlavu převyšují své kolegy z „kamenných“ médií. Jinou otázkou je však profesní, či chcete-li etický přístup, a určitá míra zdravé obezřetnosti. Zatímco novinář v Mladé frontě si zpravidla každou informaci osmnáctkrát ověří a nakonec zprávu zaobalí tak, že se z ní nedá prakticky nic pochopit, internetoví novináři často skočí po čemkoliv, co jde zrovna kolem. Stačí pak jen dobře vymyšlená pomlouvačná zpráva o konkurenci, adresovaná těm správným uším, a rázem všichni vědí, jak to „doopravdy“ je. Podobné „pravdy“ se přitom vyvracejí dost těžko a je to v podstatě nemožné; zkuste někomu vysvětlit, že doopravdy nekrachujete, když to tam či onde jasně psali. Není nakonec šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu, a bude vůbec nejlepší, když to zabalíte rovnou.
Existují tři cesty, jak z toho alespoň trochu ven. První z nich je výrazné zvýšení transparentnosti celého odvětví: v současné době své hospodářské výsledky zveřejňuje jen hrstka společností a to ještě většinou jen ve výrazně ořezané podobě. Úspěšná firma by se přitom za svá čísla neměla stydět a měla by mít naopak snahu se jimi pochlubit. Druhá z nich souvisí s profesinalizací celého odvětví: s tím, jak do českého Internetu vstupují nové a nové subjekty, často jde o kolosy mamutích rozměru, se poněkud vytrácí důraz na osobní vztahy mezi konkrétními lidmi a zdůrazňuje se klasický business. Nechci tvrdit, že to znamená konec pomluv, občas možná spíš naopak, ale ono určující „podhoubí“ se přeci jen vytráci. Poslední z cest se týká již zmíněné žurnalistiky: pokud se internetoví novináři více přizpůsobí profesním standardům, budou mít méně prostoru pro různé spekulace z pochybných zdrojů.
Tolik tedy dnešní malý apel. A mimochodem, slyšeli jste už ty nejnovější zprávy o tom, že firma XXX je těsně před zavřením, YYY neplatí zaměstnancům a ZZZ má desítky milionů dluhů? Nikdo to sice nepotvrdil, ale určitě to musí být pravda…