Hlavní navigace

Je Česká televize jako Saddám Husajn? Fakta a fauly při debatě o jejím fungování

Autor: Česká televize
Filip Rožánek

Poslanci ani na několikátý pokus nedokázali projednat výroční zprávy České televize za několik let nazpět. Ostrá debata ve sněmovně ale naznačila, jaké otázky se kolem fungování Kavčích hor a jejich hospodaření objevují. Došlo i na velmi nezvyklé příměry.

Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Veřejnoprávní televize stále neví, jak to dopadne se schvalováním jejích výročních zpráv ve sněmovně. V dolní komoře parlamentu leží i několik let staré dokumenty, které popisují ještě činnost a hospodaření televize v roce 2016. Od té doby každý rok přibyly další, protože je Rada České televize musí podle zákona odevzdávat vždy do konce března, respektive do konce srpna. Mezitím byly na podzim 2017 parlamentní volby, změnilo se složení sněmovny a televize se dostala pod silný tlak.

Výroční zprávy ve sněmovně nejprve projednává mediální výbor. To se stalo, všechny je doporučil schválit. Potom je na řadě plénum sněmovny, které o zprávách hlasuje jako celek. Všichni přítomní poslanci se vysloví, jestli jsou pro schválení výroční zprávy, proti schválení, anebo se zdržují. Pokud jich většina dvakrát po sobě neschválí výroční zprávu o činnosti nebo výroční zprávu o hospodaření, může sněmovna hlasovat o odvolání Rady České televize.

Případná nově zvolená Rada ČT by pak mohla odvolat současného generálního ředitele a zvolit jiného. Od osoby nejvyššího šéfa by se potom odvinulo složení dalšího managementu – ředitelů programu, zpravodajství nebo regionálních studií.

Projednávání výročních zpráv se zaseklo právě už u roku 2016. S přestávkami se táhne půl roku; buď odpadne z programu zasedání sněmovny úplně, případně na něj nevyjde čas, nebo se nestihne projednat. Na výroční zprávy totiž obvykle dojde ve vymezený den hodinu před přestávkou na oběd, a když se poslanci pustí do široké debaty, nestihnou ji potom ani dokončit, ani hlasovat.

Totéž se opakovalo ve čtvrtek 10. července, kdy se u řečnického pultíku ve sněmovně nejobsáhleji vyjadřovali poslanci za SPD. Jaké argumenty zazněly a co se k nim dá říct na základě veřejně dostupných dokumentů?

Od platů k fotbalu

Nejdelší proslov měl Tomio Okamura, sám bývalá dlouholetá tvář investorského pořadu Den D právě na České televizi. Kavčí hory označil za „utržené ze řetězu“, podle něj je to neprůhledná instituce se špatným hospodařením a politicky zmanipulovaným zpravodajstvím, která vyvádí peníze na černé zakázky při výrobě obsahu.

Tomio Okamura: „Zatímco takové Německo nebo Dánsko při výrobě pořadů spoléhá především na zakázkovou výrobu nebo nákup, tak právě Česká televize na tyto dvě položky zdaleka kašle. Zatímco pořady, jak to dělá Německo, musíte nechat projít standardním výběrovým řízením, tak v případě vlastní tvorby nikoliv.“

Jak to je: Česká televize skutečně vyrobí většinu pořadů sama. Zakázkovou výrobu zadává tam, kde je to ekonomicky výhodnější (třeba při natáčení v zahraničí). Argument s výrobou je oboustranný meč, před pěti lety pro změnu poslanci televizi podezírali, že naopak většinově pořady nevyrábí a strká peníze externím producentům. Předseda SPD neupřesnil, kterou německou televizi má na mysli, ZDF například spolupracuje s tamní asociací producentů v audiovizi.

Tomio Okamura: „Od doby, kdy do vedení České televize nastoupil Petr Dvořák, klesly úspory této stanice téměř o 2 miliardy korun. (…) Předseda Rady ČT Jan Bednář pronesl velmi zajímavou větu. Cituji: ‚Můj názor je, že nemá smysl, aby ve fondu televizních poplatků bylo zbytečně moc peněz.‘ No tak to je velmi zajímavý názor. To znamená, podle jeho názoru je normální hospodařit ve ztrátě, doplňovat peníze z rezervního fondu. Mně to trošku připomíná Saddáma Husajna, když si z centrální banky jen tak bokem půjčil v přepočtu 18,5 miliardy korun zcela bez odpovědnosti a zcela bez nějakého postihu.“

Jak to je: Česká televize peníze mimo jiné použila na výstavbu nového studia v Brně, přechod na výrobu v HD, digitální archiv a další investice. S tím souvisí i citovaný výrok Jana Bednáře, který ale zněl jinak, než jak ho prezentoval poslanec Okamura. „V minulých letech jsme se snažili držet nějakou výši rezervy. Můj názor ale je, že nemá smysl, aby byla zbytečně vysoká. Peníze byly použité na rozvoj televize a natáčení pořadů,“ řekl MF DNES v roce 2017. Příměr s invazí do Iráku a údajným ukládáním peněz Saddáma Husajna na tajná konta po celém světě je velmi svérázný.

Tomio Okamura: „V předloňském roce si takhle půjčila Česká televize z fondu rezerv téměř 400 milionů korun. To znamená, když to řeknu jinými slovy, aby to bylo srozumitelné, Česká televize skončila ve ztrátě 400 milionů korun.“

Jak to je: Inkasované televizní poplatky jsou měsíčně účtovány do fondu televizních poplatků. Tento fond pak televize čerpá ke krytí nákladů na hlavní činnost. Tvorba a čerpání fondu jsou ale účetní operace, které neznamenají příjem nebo výdej financí.

Tomio Okamura: „Dokud Česká televize nezveřejní například také výši platů a odměn vedoucích zaměstnanců, tak nelze mluvit o transparentnosti. Já už léta vyzývám jak Václava Moravce, tak Noru Fridrichovou, tak redaktora Wollnera, to jsou ti, co ovládají pořad Reportéři ČT, 168 hodin a Newsroom, tak je vyzývám k tomu, aby zveřejnili své platy, protože občané nám píší, že kolují spekulace, že jejich platy jsou v řádu milionů korun ročně.“

Jak to je: Při debatě poslanců na otázku o platech reagovala Miroslava Němcová z ODS: „Plat generálního ředitele je veřejnou informací, stejně tak rozhoduje Rada ČT o výši jeho ročního bonusu. ČT musí ve věci zveřejňování platů všech ostatních svých zaměstnanců dbát principu zákona o ochraně osobních údajů. Veřejný zájem je v této věci v konfliktu se zájmem soukromým a obecně lze konstatovat, vyžádala jsem si tuto informaci, že platy moderátorů hlavních publicistických a zpravodajských pořadů v ČT jsou výrazně nižší než platy v komerčních televizích a pohybují se kolem dvojnásobku průměrné mzdy ČT.“

Tomio Okamura: „Zatímco v roce 2016 se podařilo České televizi získat z prodeje jejích pořadů více než 100 milionů korun, tak o rok později v roce 2017 už to bylo o 25 milionů méně. Co to znamená? Že o pořady České televize je rok od roku menší a menší zájem.“

Jak to je: Poptávka ovšem závisí na programové a ediční strategii kupců, kteří jsou většinou z českého trhu. Prodej do zahraničí je minoritní, i tak ale loni koupilo pořady ČT 62 zahraničních partnerů – například z Maďarska, Polska nebo Německa.

Tomio Okamura: „Celá řada našich občanů ráda sledovala sport. A proč se třeba nevysílá fotbalová liga na veřejnoprávní České televizi? Řada občanů se na to ptá. No, protože podle České televize to prý lidé nechtějí. Podle České televize prý lidé nechtějí, aby se na veřejnoprávní televizi vysílala naše fotbalová liga.“

Jak to je: Fotbalová asociace České republiky, resp. Ligová fotbalová asociace chtěly více financí z vysílání ligového fotbalu. Práva získala společnost O2 Česká republika pro svou O2 TV. Česká televize s ní pak vyjednala vysílání jednoho zápasu z každého kola první fotbalové ligy. Podrobnosti zde.

Tomio Okamura: „Finsko nebo Holandsko také financují své televize veřejné služby ze státního rozpočtu a žádné ohrožení demokracie a svobody se tam neděje.“

Jak to je: Finská YLE je od roku 2013 placena formou zvláštní daně, která ale není součástí státního rozpočtu. Hradí ji všechny osoby od 18 let bez ohledu na to, jestli vysílání veřejnoprávní televize a rozhlasu sledují. Počítá se jako 2,5 % ze všech ročních příjmů přesahujících 14 000 eur, strop je 163 eur. Firmy platí 0,35 % ze zdanitelných příjmů. Daň zaúčtují finanční úřady při inkasování daně z příjmů a vybrané prostředky pošlou do televizního a rozhlasového fondu. Z něho peníze dostane YLE, která zaplatí 10% DPH.

KL19

Nizozemský systém veřejnoprávního vysílání se s českými podmínkami nedá srovnávat, jde o širší strukturu společností, jež jsou členy organizace Nederlandse Publieke Omroep. Veřejnoprávní vysílání je finančně závislé na kombinaci státního příspěvku a výnosů z reklamy, které ale stále klesají. Vláda v červnu dospěla k závěru, že reklamu omezí a organizace bude muset sáhnout k citelným úsporám.

Některé souvislosti vysvětlovalo vedení České televize už před pěti lety: