Hlavní navigace

Je možné kryptoměny efektivně zregulovat a je to vůbec potřeba?

Autor: Depositphotos
Karel Wolf

Současná mediální posedlost regulacemi kryptoměn a jejich případným zakazováním si žádá střízlivější pohled – i něco málo osvěty.

Doba čtení: 8 minut

Proč se téma regulace kryptoměn vrací a politici se jím znovu a znovu zabývají? Hlasy po regulaci kryptoměn čím dál častěji zaznívají nejen z rozvíjejících se zemí, jako je Čína či Indie, kde je pochopitelný strach z odlivu kapitálu (viz náš rozhovor o kryptoměnách s viceguvernérem České národní banky Mojmírem Hamplem), ale také z vyspělých západních mocností.

Známá jsou v tomto směru prohlášení francouzského ministra financí Bruna Le Maire nebo bývalého viceguvernéra Bank of France a evropského kritika Bitcoinu číslo jedna, Jean-Pierre Landaua. Podle kritiků Bitcoin a navázaný kryptoměnový trh ohrožují stabilitu dnešního finančního systému, nebo jeho významné části – jak si to myslí třeba Yves Mersch z výkonné rady Evropské centrální banky: „Nyní už existují i banky, které drží pozice v bitcoinech a do byznysu vstupují infrastruktury finančního trhu, jako jsou burzy cenných papírů. To představuje vážnou hrozbu pro finanční stabilitu.“ Není ale pak spíše potřeba se zamyslet nad zdravím tradičního finančního systému?

Status kryptoměn v Evropě

Zcela neregulované a zcela legální: Kypr, Chorvatsko, Česká republika, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Dánsko, Estonsko, Rusko, Bulharsko, Řecko, Itálie, Malta, Portugalsko, Turecko, Belgie, Irsko, Nizozemsko
Regulované a legální: Německo (účetní jednotka, privátní peníze – ať už to znamená cokoli, legální pro trading s vyplývajícími povinnostmi), Velká Británie (privátní peníze, na výměnu kryptoměny za fiat se nevztahuje daň z přidané hodnoty), Slovinsko (zdaněná těžba a prodej zboží za kryptoměny), Švýcarsko (na kryptoměny navázaný byznys podléhá zákonu o praní špinavých peněz a potřebuje bankovní licenci), Norsko (Bitcoin je aktivum a podléhá dani z prodeje), Švédsko (pod finančním dohledem, chápáno jako měna) a Francie (daný regulační rámec pro burzy, danění a byznys)

Zpět ale k regulaci kryptoměn. Faktem zůstává, že s rostoucí kapitalizací a zvýšeným zájmem institucionálních investorů tlak na regulaci kryptoměn rychle roste. Na vině jsou pravděpodobně také média a tzv. kaskáda dostupnosti. Tu popsal izraelsko-americký psycholog a nositel Nobelovy ceny za ekonomii Daniel Kahneman ve své knize Myšlení, rychlé a pomalé. Kaskáda dostupnosti představuje sebeposilující se řetězec událostí, který může začít u zprávy v médiích o nějakém marginálním problému, který vede k silným emocionálním reakcím, skrze ně k dalšímu mediálnímu pokrytí a následně třeba až k rozsáhlým vládním akcím. Lidově řečeno jde o dělání z komára velblouda.

Proč to platí i pro zdánlivě tak závažné téma, jako je regulace kryptoměn? Jednoduše proto, že kryptoměny jsou již většinou v potřebné míře regulovány, a to stávající legislativou jednotlivých zemí – buď spadají do zavedených kategorií (týká se zejména způsobu danění zisků, které jsou s kryptoměnami spojeny), nebo není co regulovat. Další regulace navíc jsou již tak trochu pronásledováním pověstné chiméry. Trochu se vymykajícím specifickým případem jsou samozřejmě ICO, které si za to do značné míry mohou už svým naprosto nevhodně zvoleným názvem. To je ale téma spíše na samostatný článek.

Je vůbec efektivní regulace kryptoměn možná?

Decentralizované digitální měny sdílejí charakteristiky měn, movitého majetku, komodit a peněžních přenosových sítí. To na druhé straně často způsobuje regulátorům a zákonodárcům bolení hlavy, protože objektivně vyhodnotit, zdali a do jakých regulovaných kategorií kryptoměny spadají, může vypadat jako nadlidský úkol. V USA se tak dnes například kryptoměny nacházejí v kompetenci The Consumer Financial Protection Bureau (CTFC), ale také Komise pro cenné papíry (SEC), jak dokládá třeba tato tisková zpráva, The Commodity Futures Trading Commission (CFTC), ale také Internal Revenue Service (IRS), která si také nenechala utéci příležitost k jejich zdanění. Trochu smůlu pak mají kryptoměnové burzy, které na rozdíl od minerů a uživatelů provozují tzv. „Money Service Businesses“ a spadají tak ještě navíc pod relativně přísný dohled úřadu FINCEN (Financial Crimes Enforcement Network). Každý šikovný regulátor si zkrátka v kryptoměnách může najít to svoje.

Bitcoin (a po jeho vzoru velké množství dalších kryptoměn) byl navržený jako token, který je decentralizovaný a není tudíž nikým kontrolovaný (nemá jedno slabé místo, na které je možné snadno zaútočit), má globální povahu a nerespektuje státní hranice, přístup k němu je otevřený a nepotřebuje něčí svolení (není to měna ve smyslu zákonného platidla) a je díky blockchainu také plně resistentní vůči vyloučení některé z transakčních stran a cenzuře (viz náš text Jak porozumět blockchainu v deseti minutách aneb Jak funguje technicky a k čemu je). Snaha něco takového samostatně regulovat připomíná ze všeho nejvíce pokusy Cervantesova Důmyslného rytíře dona Quijota při boji s větrnými mlýny.

Kde ve světě jsou dnes kryptoměny ilegální

  • Bolívie: Central Bank of Bolivia přišla v roce 2014 se zákazem aktivit navázaných na Bitcoin a v květnu 2017 zde bylo zatčeno 60 propagátorů kryptoměn.
  • Ekvádor: Bitcoin a kryptoměny zde byly oficiálně zakázány v roce 2014, používání kryptoměn v Ekvádoru je ale i přesto na vzestupu.
  • V Asii jsou kryptoměny zakázány v Kyrgyzstánu a Bangladéši, v Číně smí kryptoměny držet jednotlivci, ale ne instituce.
  • Rusko v lednu 2014 vydalo varování, že používání „peněžních náhrad“ (kam na základě výčtu spadá i Bitcoin) místo rublu je nezákonné, v současné době se ale připravuje oficiální regulace kryptoměn, jejíž přesná podoba není zatím známa.
  • Saúdská Arábie, Libanon a Jordánsko varují před používáním kryptoměn, ale nejsou zde zatím ilegální.

Kryptoměny v čele s Bitcoinem budou zkrátka existovat bez ohledu na to, jestli je regulační orgány schválí, nebo ne. Jak ukázal loni v létě „velký čínský krypto ban“, Medojed (Bitcoin) se o zákazy příliš nestará, a když ano, tak jenom na chvilku. Jedním z důvodů je právě nerespektování hranic. Dokud budou existovat země, kde kryptoměny existují beze snah o jejich omezování či regulaci, budou pokusy o jejich usměrnění v jiných státech působit spíše směšně.

Navíc budou mít pro země se silně restriktivním přístupem spoustu negativních dopadů. Jedním z nich je i citelný odliv kapitálu do států s liberálnějším přístupem. To se v minulosti pěkně ukázalo na případě NY „Bitlicense“, která dosáhla jen toho, že z New Yorku spolehlivě vyhnala téměř veškerý na Bitcoin navázaný byznys do okolních států. Dnes jsme něčeho podobného svědky například v Číně.

Toho je si zřejmě vědom i Joachim Wuermeling z Bundesbank, který proto vyzývá k jednotnému postupu: „S mezinárodní spoluprací v oblasti regulace Bitcoinu přichází šance regulátorů převzít kontrolu. Je málo pravděpodobné, že tento digitální globální jev bude obsahovat rozdílné národní předpisy po celém světě,“ říká Wuermeling.

Jenže je něco takového vůbec možné? Když pomineme technické problémy takové strategie, historie nás (v tomto případě naštěstí) stále dokola přesvědčuje o tom, že svět se není schopen globálně shodnout ani na mnohem jednodušších otázkách. Není tedy příliš pravděpodobné, že tomu bude v tomto případě výrazně jinak. Japonsko, které loni přiznalo Bitcoinu status oficiální měny, bude mít například vždycky trochu jiný postoj než Německo, kde není legální ani provozovat bitcoinový ATM.

Regulační otázky, které jednotlivé země v souvislosti s kryptoměnami trápí, se liší v závislosti na ekonomické situaci, způsobu oběhu kapitálu a politickém režimu. Země se silně kontrolovaným oběhem peněz trápí hrozba úniku kapitálu skrze kryptoměny (Čína, Rusko, Island), řada rozvojových zemí naopak vítá příliv peněz, který kryptoměny umožňují, a hledá spíše legislativní rámec pro tradiční instituce. Jiné rozvojové země (Bolívie) naopak vnímají kryptoměny jako hrozbu státní suverenity a platí v nich jejich kompletní zákaz. Rozvinuté země mají naopak největší problém právě se vstupem institucionálních hráčů na neregulovaný trh. Situace (naštěstí) nemá jednoduché řešení, které by určitě uvítal pan Wuermeling, a tak jediná věc, na které se většina zemí shoduje, je aktualizace přístupu k praní špinavých peněz a financování terorismu.

NMI18_Krausova

Přesto je pravděpodobné, že se časem nějakého jednotného regulačního rámce dočkáme – alespoň v rámci EU. Tlak na regulaci totiž stoupá. V roce 2016 přišel Evropský parlament s návrhem vytvořit komando pro monitoring kryptoměn v souvislosti s praním špinavých peněz a financováním terorismu a v lednu 2017 zase Evropská komise s návrhem povinnosti pro kryptoměnové burzy a peněženky identifikovat podezřelé aktivity. Zejména druhá část návrhu je z technického hlediska mimořádně absurdní a svědčí o základním nepochopení problematiky.

Dokud ale budou kryptoměny veřejným tématem číslo jedna, budou se stále dokola objevovat také nové pokusy (ať již více, či méně smysluplné) o jejich regulaci (nad rámec regulací stávajících), ať se nám to líbí, nebo ne. Možná by bylo nakonec lepší, kdyby se kryptoměny přeci jen zastřešily nějakým nemastným neslaným rámcem, který se ale bude věnovat čistě jim. Banky pak budou mít jasný manuál a konečně přestanou preventivně blokovat platby na kryptoměnové směnárny a burzy, stát bude mít své daně a úředníci a politici si pak budou moci konečně oddechnout a věnovat se pro změnu něčemu užitečnému.

Oříšek pro regulátory

Většina národních států má podmínku, která výslovně definuje měnu jako zákonné platidlo vlastního nebo jiného národního státu, ta pak brání formálně uznat jiné měny jako skutečné měny. Má to svůj důvod. Povolení výjimky by přineslo problém. Měla by se udělat výjimka pro Bitcoin? Pokud ano, bude platit i pro ostatní kryptoměny a ICO? Pokud je odpověď opět ano, neměla by stejná pravidla platit i pro jiné formy digitálních měn (například in-game kredity či letecké míle)?

Pokud se naopak o měnu v právním smyslu nejedná, můžeme s klidným svědomím označit kryptoměnu jako majetek či aktivum? Z pohledu investora to vypadá logicky a konzistentně. Většina majetku se však nepřesouvá tak často a v tak malých množstvích, jako je tomu právě v případě kryptoměn. To může být prakticky docela velký problém, zejména pokud jde o způsob a nejvhodnější okamžik zdanění.

Našli jste v článku chybu?