Hlavní navigace

Názor k článku Je možný vyhazov z práce za soukromý email? od M.Šera - Pane Čírku, odpovídat všem v patřičné šíři a ihned...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 30. 1. 2002 0:38

    M.Šera (neregistrovaný)
    Pane Čírku,
    odpovídat všem v patřičné šíři a ihned by bylo skutečně náročné, pokud ale budete psát další článek, očekávám, že se připomínkami, které v této diskusi zazněly, budete odpovědně a relevantně zabývat. Myslím, že vše podstatné jsem napsal v předchozích příspěvcích, proto bych si dovolil doplnit jen některé dílčí aspekty:

    Váš názor, že zaměstnavatel má právo na četbu zaměstnancova soukromého emailu nejen že není podložen logikou právního systému ale přímo jí odporuje a to tak že velmi. Soukromý email je prostě soukromým počítačovým dopisem a ať už vznikne kdekoli a kdykoli; jeho čtení osobou, které nebyl určen, se dotýká osobnostních práv chráněných naším právním řádem. Tedy je zcela nepochybné, že zaměstnavatel právo na četbu zaměstnancova soukromého emailu NEMÁ. Jinou otázkou je, co v případě, že OMYLEM zaměstnancův email otevře. Pokud to bylo skutečně OMYLEM a okamžitě po zjištění, že se jedná o soukromý email přestane číst, pak mu lze těžko něco vyčítat (zda ale skutečně někdo dokáže přestat číst, o tom si nedělám žádné iluze). Jedná se o podobný případ, kdy (např.) pan Josef Novák bydlící v prvním poschodí otevře omylem dopis patřící jeho jmenovci - panu Josefu Novákovi bydlícím v poschodí třetím a okamžitě po zjištění, že mu dopis nepatří přestane číst a s omluvou ho předá pravému adresátovi.
    (Poznamenávám, že tento případ není vymyšlen, je ze života a podobné příhody se stávají jednomu mému známému, který se ale nejmenuje Novák ale Novotný a nebydlí v prvním poschodí ale ve druhém - to jsem změnil proto, aby se náhodou nepoznal a necítil se dotčen. Ve stejném domě totiž bydlí jeho jmenovec, naštěstí spolu dobře vycházejí a tak si ze záměny pošty dělají legraci. Jejich manželky mají rozličná křestní jména a tak u nich podobné problémy nehrozí, neb na schránce mají i tato křestní jména a pošťačka o tomto problému pochopitelně ví.)

    Rovněž souhlasím, že zaměstnavatel může kontrolovat činnost svého zaměstnance, přesněji řečeno nadřízený svého podřízeného. Jenže forma této kontroly je rovněž důležitá! Pokud se vymyká obvyklým způsobům nebo dobrým mravům, pak jsou rozhodně na místě námitky.
    Pokud jste byl na vojně, tak jistě víte, že dozorčí útvaru (nebo jeho pomocník) má ve svých povinnostech kontrolovat stráže, ALE POZOR, ve vojenských řádech je přesně určeno jak! Naprosto oficiálně se dostaví k veliteli stráže a za jeho přítomnosti provede kontrolu. Pokud by chtěl stráž nachytat na hruškách a potají se plížil se mezi dráty, musí počítat s tím, že stráž má právo za určitých (rovněž řády přesně určených) okolností ho zastřelit.
    A podobné je to při kontrole podřízeného, i když tady obvykle platí pravidla nepsaná, která vycházejí ze zásad slušného chování. Nadřízený si obvykle u podřízeného vyžádá zprávu, příslušné materiály nebo si nechá poreferovat o té které záležitosti, při té příležitosti si samozřejmě může vyžádat kopie emailové korespondence. Kontrola způsobem, že mu vypáčí zámek u stolu (byť služebního) nebo se bude se úmyslně za jeho nepřítomnosti hrabat v jeho věcech mi nepřipadá zrovna správná. A pokud v jeho (byť služebních) věcech najde jeho soukromý dopis a s gustem si ho přečte - tak to už je vůbec zavrženíhodné. A to je přesně ten postup který navrhujete a schvalujete, pouze s tím rozdílem, že u emailů probíhá v elektronické podobě. Emaily psané podřízeným totiž nemá nadřízený ve své emailové schránce ale musí se k nim dostat jiným způsobem, než přes svou schránku elektronické pošty, tj. za zády a bez vědomí podřízeného.

    Nevím jestli u všech poštovních programů, ale alespoň u některých (např. GroupWise) je položky možné označit jako soukromé. Pokud takovou položku otevře někdo jiný než adresát (či odesílatel) pak se dá stěží mluvit o dobré víře v to, že tato pošta byla služební.
    Pokud tedy někdo "zachytí" (jak sám formulujete) soukromý email, je zcela jasné, že pracovníka nepřípustně šmíroval. Správně by případná kontrola měla probíhat tak, jak jsem již několikrát napsal, tj. vyžádat si (nebo si nechat vyjet) seznam emailové korespondence pracovníka a nechat si od něj označit, které emaily jsou soukromé. Za ty je samozřejmě možné pracovníka postihnout v intencích, o kterých jsem už také psal. Tj. zda je tato činnost zakázána, všechny pracovníky stejně, zda firmě tím vznikla škoda či nikoliv a v neposlední řadě, zda by napsán na úkor plnění pracovních povinností či nikoliv. Automaticky totiž ve svých vývodech předpokládáte, že byl napsán v pracovní době, ale to nemusí být vždy pravda. Mohl být napsán během (zákonné) přestávky v práci nebo před či po pracovní době! A protože mnohé firmy mají platby za připojení paušální, pak v takovém případě napsáním soukromého emailu nevznikla firmě ani ta nejmenší škoda. A v těchto souvislostech mi nadpis Vašeho článku a jeho následné rozvedení v textu skutečně připomíná padesátá léta.

    Celá záležitost má přitom dvě roviny - právní a tu lidskou. K té právní stránce jsem se snad ve svých příspěvcích vyjádřil dostatečně, tak jen stručně tu lidskou. Připojení na internet (a pro některé i pořízení slušného počítače) je zatím pro mnohé lidi problematické ať již z finančních či technických důvodů. Proto si myslím, že pokud je to jen trochu možné, že by zaměstnavatel měl zaměstnanci psaní soukromých emailů za předem vymezených podmínek umožnit. Zaměstnanec na to samozřejmě automaticky právo nemá, ale pokud tím zaměstnavateli nevznikne žádná újma, pak zakazování bez rozumného důvodu a případné tvrdé sankce za porušení zbytečného zákazu považuji za výraz arogance zaměstnavatele vůči zaměstnanci, lidově řečeno za buzeraci.

    Ještě jsem chtěl podotknout další aspekty, ale už tak jen se moc rozepsal a na rozdíl od vás píši tyto příspěvky zadarmo [ :-)) ] tak už jen stručnou rekapitulaci na závěr - na psaní soukromých emailů v práci bez souhlasu zaměstnavatele nemá zaměstnanec právo, ale pokud už je napíše, tak zaměstnavatel nemá právo je číst. Jsem však přesvědčen, že při troše dobré vůle obou stran lze najít oboustranně přijatelný kompromis. Alespoň jako provizorní řešení do doby, kdy internet bude tak samozřejmou součástí našich domácností, jako je teď (např.) televize.
    M.Šera


Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).