Myslím, že děláte jednu zásadní chybu: automaticky předpokládáte, že dobré naplánování je zdrojem stresu. Může to tak u někoho být, samozřejmě. Ale pokud mám hovořit třeba za sebe, tak já se stresuji v případě, že vím, že něco nestihnu. A je celkem jedno, zda to vím proto, že jsem teď juknul na hodinky a nebo proto, že nemusím být jaderný fyzik, abych věděl i bez hodinek, že pokud letadlo odlétá ve tři a cesta na letiště mi trvá hodinu, tak že "v půl třetí v kanclu" znamená, že to prostě nestihnu. To s (ne)nošením hodinek nemá fakt nic společného.
A pokud platí, co jste psal - tzn. nemáte hodinky, nestresujete se jimi a abyste vše stihnul, dáváte si rezervy - tak z toho mi skutečně vyplývá, že ty rezervy jsou minimálně tak velké, jako u člověka s hodinkami (to pokud máte dokonalý cit pro čas), respektive spíš větší, protože si nechcete lajsnout přijít pozdě. A co je to jiného než neefektivita, pokud si dávám zbytečně velké rezervy?
Uznávám, ideální by bylo mít tolik času, abych si mohl dávat naprosto velkorysé rezervy (a nestresovat se tím, zda to stihnu) a přitom by mi ten čas "vyplýtvaný" do rezerv nikde nechyběl. Upřímně - v takové pozici skutečně nejsem.