Pokud chcete být fyzik, musíte umět hodně dobře matematiku.
A to bez biflování nelze.
Biflování je to, že se učíte nazpaměť spoustu vzorečků. Protože když ty vzorečky nemáte v hlavě, tak při výpočtu nevidíte, že by se dal výraz na daný vzoreček převést - a tudíž to na něj převést nemůžete. Konec výpočtu, další.
Většina praktické (!) matematiky je o tom, že něco, co nevím jak řešit, převádím na něco, co řešit umím. A co není v hlavě - jako by nebylo.
A jenom odbočím - je to úplně stejné - jako když nemám v hlavě funkce standardní knihovny "svého" programovacího jazyka - tak nic nenaprogramuji.
Matematika (i fyzika) je (kromě toho, že se hodně věcí naučím nazpaměť) i o tom, že tvrdě cvičím. Hodně počítám. Propočítávám si celou sbírku příkladů. A tam získávám potřebnou rutinu - a odhad, co u tohoto příkladu fungovat bude a co nebude.
To sice není přímo biflování - ale je to podobně pracné - a spolu s biflováním to patří na stejnou hromadu, kterou zastánci "moderní" výuky odmítají.
Lidé mají často pocit, že biflování v matematice je to, že se učím příklady ze sešitu nazpamět (protože učitel je hodný a do písemky dává přesně, to co jsme si propočítali). To je ale primárně zvrhlost - a až sekundárně je to také biflování.
Internet Info Lupa.cz (www.lupa.cz)
Server o českém Internetu. ISSN 1213-0702
Copyright © 1998 – 2021 Internet Info, s.r.o. Všechna práva vyhrazena.