Hlavní navigace

Když umělec pracuje s Internetem

22. 11. 2007
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: 29
Stále částečně probíhající festival ENTER3 nabídl celou řadu pozoruhodných projektů z oblasti vědy, umění a nových médií. Spojení těchto disciplín dovoluje překročit hranice běžné podoby Internetu, na kterou jsme zvyklí. Je libo sedmimílové chatovací boty či navigační deštník?

Festival ENTER3 navazuje na předchozí dva ročníky festivalu Entermultimediale (2000 a 2005) a kromě drobné změny v názvu přinesl i celou řadu zajímavých doprovodných akcí. Oficiální start byl 5. listopadu 2007 a některé dílčí akce pokračují až do ledna 2008. ENTER3 je tedy patrně největším tuzemským festivalem nových médií a jen během posledních týdnů přinesl řadu výstav po celé Praze (kde se objevilo na 70 umělců), dále několik workshopů, diskusí, performancí a promítání. V jeho rámci se konala i třídenní konference Mutamorphosis nebo mezinárodní panel Filantropie 2.0, o kterém jsme vás nedávno informovali. ENTER3 je zároveň součástí Týdne vědy a techniky, který pořádá Akademie Věd ČR.

Nemělo by cenu hovořit o každém obrázku, fotografii nebo plastice; místo toho se ale logicky zaměřím na projekty pracující s Internetem, což pro nás bude asi nejzajímavější a nejvíce relevantní. Internet totiž není pochopitelně jen doménou běžných uživatelů nebo komerční sféry, i umělci s ním rádi pracují a využívají jeho možnosti. Jen pro pořádek připomenu, že mezi hlavními organizátory festivalu byla organizace Ciant, sdružení C2C, časopis Leonardo, sítě hexagram.org a Art4eu, sdružení ScArt a další.

Z pohledu Internetu byla asi nejzajímavější sekce „Web 2.0 Generation“, která probíhala od 5. do 9. listopadu v Akademii věd. Pro nováčky v této oblasti byly připraveny počítače s výběrem nejznámějších a nejzajímavějších služeb tzv. Webu 2.0, například YouTube, Flickr, Digg, Facebook, nebo del.icio.us. Další příklady pak byly rozdělené podle oblastí, takže kupříkladu stránky LinkedIn, které umožňují sdílení kontaktů mezi obchodními partnery, byly zařazeny pod „Business 2.0“; dvourozměrná střílečka DiggKiller, ve které je možné sestřelit články z Diggu, byla v sekci „Art 2.0“, a sítě věnující se internetové charitě a mikrofinancím, jako GiveMeaning nebo Kiva, zase patřily pod „Philantrophy 2.0“.

DiggKiller

DiggKiller – čím více Diggů, tím je článek nebezpečnější!

Kdo má rád princip mash-upů (tedy kombinování různých aplikací do vrstev), ten se mohl podívat třeba na www.loc.alize.us (kombinace Google Maps a služby Flickr) nebo www.placeopedi­a.com, kde se Google Maps mixují s Wikipedií. Poslední sekcí byly ukázky vizualizací, kam spadala například služba wikimindmap, rssvoyage nebo flickrvision. Google Maps jsou v oblasti mash-upů suverénně nejvyužívanější službou a v krátkém odpoledním workshopu zaznělo i pár rad, jak na ně napojit svůj životopis. Případová studie se týkala dokonce nejznámějšího Čecha, mistra Járy Cimrmana

Když už jsme u Google, musím zmínit i projekt Earthwalk, který jsem poprvé viděl na konferenci TransISTor v létě, a už jsem o něm psal. V podstatě se jedná o klasickou aplikaci Google Earth, ale důležitý je způsob ovládání. Mapa je z projektu promítána na podlahu a pod plátnem jsou umístěné snímače označené šipkami. Uživatel tak po mapě šlape a tím ovládá pohyb. Kombinace šipek (nahoru + dolů, vlevo + vpravo) ovládá zoom, takže není problém mapu přiblížit nebo oddálit. Celé to funguje s pomocí systému Arduino, což je jednoduchá, ale efektivní programovatelná destička, která třeba v tomto případě říká počítači, že po šlápnutí na určitý spínač má aktivovat třeba šipku nahoru na klávesnici. Vzhledem k tomu, že Earthwalk byl zajímavý a zároveň jednoduchý na obsluhu, stal se brzy pravděpodobně nejpopulárnějším projektem na výstavě.

Earthwalk

Earthwalk přitahoval největší pozornost, a to i těch nejmenších…

Jedním z technologicky nejsofistikova­nějších projektů byl ovšem Pileus. Zařízení vypadalo na první pohled jako deštník, ale ve skutečnosti bylo přímo nacpané moderní technikou. Byl tam malý projektor, webkamera, GPS, senzor pohybu a samozřejmě WiFi anténa pro připojení k Internetu. Pileus se specializoval na dvě základní funkce – na navigaci a na sdílení fotografií. V režimu navigace byla na vnitřní stěnu deštníku promítána stará dobrá aplikace Google Maps a díky GPS a detekci pohybu se mapa mohla natáčet přesně podle pozice uživatele. Ve druhém režimu mohl držitel deštníku fotografovat své okolí pomocí webkamery a snímky rovnou uploadovat na službu Flickr. Zároveň bylo možné fotky z Flickru i prohlížet a listovat v nich, a to pouhými pohyby rukojeti. Pileus pochopitelně není systém pro běžné použití (kromě integrovaného vybavení za desítky tisíc dolarů by člověk musel nosit i batoh s notebookem a napájením), ale jako experimentální projekt to bylo úžasné.

Pileus

Pileus, aneb kybernetický deštník do každého počasí!

Od 8. do 11. listopadu probíhala v domě U Kamenného zvonu další část festivalu, tentokrát pod názvem „Unsafe distance“. Zde byl prezentován další projekt využívající Internet – PigeonBlog. V roce 1903 si nechal německý inženýr Dr. Neubronner patentovat miniaturní kameru, která se dala umístit na holuba a s pomocí časového mechanismu dělala fotografie (což se později hodilo i na průzkum nepřátelských vojsk během války). Tvůrci projektu PigeonBlog se tím inspirovali a nakonec se rozhodli využít holuby k experimentu souvisejícím s životním prostředím. Vybavili je systémem GPS a detektory škodlivých látek v ovzduší a vypustili je do města. Následně bylo možné zkoumat na Internetu mapu oblasti se zakreslenými cestami holubů a souvisejícími údaji o znečištění.

Výstava s názvem „I, Resident“, která je umístěna ve Francouzském institutu, se zaměřuje na tvorbu umělců pracujících po určitou dobu mimo své domovské instituce (jedná se v podstatě o takové umělecké výměnné pobyty). Zmínit bych chtěl zejména projekt Seven miles boots. Řada z nás asi příběh o Sedmimílových botách zná, ale moderní internetovou verzi v pohádkách zřejmě nenajdeme. Tyto boty jsou vybavené mikropočítačem, audio systémem, několika senzory a pochopitelně WiFi připojením. Jakmile si je uživatel obuje, počítač se připojí na Internet a začne se logovat do otevřených chatů a diskusí. Integrovaný text-to-speech software pak nahlas předčítá některé zprávy, které v chatech zazní. Jak se uživatel prochází, systém mění diskusní fóra a přeskakuje ze serveru na server; takže když vás poslouchání jedné diskuse přestane bavit, stačí jen trochu přešlápnout, a jste hned jinde.

SevenMiles

Internetové boty – skvělé na procházku v diskusních fórech.

BRAND24

Expozice ve Francouzském institutu by měla probíhat až do 27. listopadu, takže vřele doporučuji se tam případně ještě vypravit. Jedním z exponátů je kupříkladu i vtipná vizualizace Internetu. Lidský mozek má totiž zpravidla potíže představit si vysoká čísla jako tisíce, miliony, miliardy – a Internet obsahuje miliardy webových stránek, jejichž počet neustále roste. Jak to tedy znázornit? Instalace s prostým názvem „Internet“ vypadá jako průhledná metrová krychle, která obsahuje zhruba dvacet miliard makových zrnek. Mimochodem, tento projekt také hezky ilustruje myšlenku, že Internet je opium lidstva…

Internet

Tak tohle je prosím Internet. Nevěříte? Věřte…

Půjdete se podívat na expozici do Francouzského institutu?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor vystudoval obor Informační studia a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v současnosti pokračuje oborem Studia nových médií tamtéž.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).