Hlavní navigace

Klikaté cesty textů a sobů

28. 12. 2004
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Na Štědrý den či blízko silvestrovské půlnoci jsou naše emailové schránky či mobilní telefony pravidelně zaplaveny všemožnými (blaho)přáními či zdravicemi. Na většině takto došlých vzkazů není vlastně vůbec nic zajímavého, dovolím si však připojit několik postřehů, které snad hračičkáře podnítí k dalším úvahám.

Pomineme blahopřání firemní – ta si na jednu stranu bývají podobná, na stranu druhou však nemohou být zcela stejná (firmy se od sebe liší minimálně svým názvem). Samozřejmě by bylo možné si stýskat nad formou některých blahopřání (mnohamegový email v podobě obrázku vloženého do Wordu, kdy značnou část obrázku představuje zase do něj vložený text); to je ovšem stížnost banální a k Vánocům to nemá žádný bezprostřední vztah.

V letošních blahopřáních mě zaujal především fenomén přeposílání. Určité emaily a SMS jsem dostal mnohokrát, a to často prakticky souběžně a ve více verzích.

Zde se přímo nabízí paralela s přeposílanými vtipy. Podobně jako u vtipů se jedná o tvorbu de facto anonymní – nevíte, kdo stál na úplném začátku přeposílacího řetězce. Mimochodem – znáte vůbec někoho, kdo vymyslel nějaký vtip? Isaac Asimov kdysi napsal povídku, v níž se tvrdilo, že vtipy jsou původně dílem mimozemšťanů, kteří takto testují naše reakce, tedy co nám přijde vtipné. Že by pro novoročenky platilo něco podobného? :-)

Další věc, která mi na tom přijde docela zajímavá, by bylo statistické rozdělení jednotlivých přání (tedy pouze těch, co se přeposílají dále). Platí, že několik z nich jasně převládá, jaké ale bude mít soubor dat další vlastnosti? Půjde o nějaké normální rozdělení, nebo se zde uplatní Zipfův zákon, který má vztah k mnoha lingvistickým jevům? Jaký podíl vůbec připadá na – řekněme – pět nejrozšířeněj­ších forem?

Na rozdíl od vtipů však vánoční blahopřání vyžadují, aby byly doručeny v relativně krátkém časovém období. Pokud dostanete tutéž zprávu od naprosto různých lidí v průběhu jedné hodiny, můžete z toho něco vyvozovat o spojnicích mezi odesílateli? Neznají se ti dva náhodou? Zkuste si také představit, že byste nějaký vydařený text vytvořili vy sami a rozeslali ho. Za jak dlouho by k vám asi doputoval zpět a jakými cestami by k tomu došlo?

Tím se dostáváme k otázce sítí, jimiž se přeposílané texty šíří. Kolik mezičlánků ve skutečnosti spojuje dva náhodně zvolené lidi? Existují koncepce jako Svět na šest stupňů, eventuálně podobné srovnání přímo pro emaily.

Jak se pozná kvalita určitého vtipu nebo blahopřání? Zřejmě podle počtu aktuálních kopií. Úspěšné zprávy nás nejen pobaví či jinak potěší, ale navíc nás nutí předávat je dál. Moralista by si opět mohl povzdechnout, jakými nesmysly je pak síť zaplavena, zajímavější je však něco jiného. Jakmile přijde řeč na replikaci, nabízí se nám totiž k použití výzkumné prostředky genetiky a memetiky. Kromě replikace je dalším klíčovým pojmem z této kategorie mutace. Memy se nejenom kopírují, ale kopírují se i s chybami.

U ústně převyprávěných vtipů či knih ručně opisovaných mnichy ve středověkých klášterech je původ mutací vcelku nasnadě. Mohlo by se zdát, že v případě digitální informace, se kterou zacházíme způsobem copy-paste (či forward), vlastně ke vzniku žádné variability dojít nemůže. Chyba lávky! Samozřejmě, že kromě pouhého přeposlání text často doplníte oslovením či vlastním podpisem, to jsem však neměl na mysli.

Letos jsem obdržel záplavu SMS s básní o Santa Klausovi a sobech, zhruba ve stylu „Nezvlád´ jsem zatáčku, sáně se zvrhly, dárky jsou na …, sobi mi zdrhli. Už mě nečekej. Tvůj Ježíšek.“

V rámci této říkanky jsem přitom zaznamenal variabilitu tam, kde o to vůbec nejde (sáně-sáňky), u zdrhajících sobů se však vyskytli i sobi porušující při svém útěku shodu podmětu s přísudkem. Jak bude vypadat souboj těchto dvou variant básničky? Podaří se selekcí z populace vymýtit zmutované soby? Zmutovaná verze mi přitom vesměs přicházela od lidí, kteří mají i jinak k pravopisu poněkud velkorysý postoj. Může to být náhoda, může to ale znamenat i to, že text byl ve skutečnosti do emailů i mobilů v těchto případech přepisován ručně (trochu překvapující – nejspíš by k tomu docházelo na rozhraní emailu a SMS, protože se přece jen jedná o dosud oddělené světy). Pak mě napadá snad už jen možnost, že původní verze byla rozeslána s chybou, ale řada lidí se na to nemohla dívat a při přeposílání text editovala a opravila. „Správná“ je tedy verze zmutovaná.

BRAND24

Naproti tomu variabilita sáně-sáňky by mohla být případem selekčně neutrální mutace, kde bude rozšíření pouze dílem náhody. Je to ale opravdu tak? Pokud by platilo, že texty nejsou jen kopírovány, ale občas také psány znovu, pak může sehrát svoji roli skutečnost, že sáně mají méně písmen, navíc se při nich, alespoň pokud bereme verze obsahující diakritiku, nemusí řešit psaní „ň“… Z toho by (snad) vyplývalo, že v první verzi byly spíše „sáňky“ a varianta „sáně“ ukazuje, jak evoluce krůček po krůčku provádí optimalizaci.

Ale těžko říct, vždyť kdo ví, kde je dnes prvnímu sobovi konec…

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je redaktorem Sciencemag.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).