Až bude možné si sehnat špekáček kdekoli na světě a do minuty ho mít doma, když se rozhodnu – pak se vždy najde způsob, jak kvalitní špekáček sehnat.
S audio/video to lze, dokonce legálně.
Navíc prodej audio/vide neznamená, že prodejci ubyde skladba a musí si napsat – 1000 ks skladby XY na skladě mínus jeden prodaný kus jako u špekáčků.
Nijak jsem si také nevšiml, že jde koupit jeden špekáčet a dát ho stovce lidí a pak si svůj špekáček ještě sníst – a těch sto ho sní také.
Možná Vás to překvapí, ale každá komodita se řídí trochu jinými zákony. Prodej hudby se neřídí prodejem špekáčků.
Nekvalitní hudbu lze sehnat zdarma a nebo výrazně levněji, než si představují čeští prodejci – a legálně jak správně upozornil pan Hlavenka – a proto ubývá hlupáků, kteří nekvalitní hudbu jsou ochotní kupovat – jak uvádí článek o 15% setrvalém poklesu ročně.
Lidé, kteří ochotně jsou schopní kupovat se rekrutují z těch, kteří chtějí kvalitní hudbu v o několik řádů vyšším počtu, než by odpovídalo procentuální zastoupení lidí v populaci.
Další skupina lidí je těch, kteří chtějí exotické věci, nebo špatně sehnatelné – a i Ti jsou schopní platit, ale buzbys na ně kašle.
Až bude nekvalitní špekáček zdarma jako je tomu v hudbě – pak marně budete čekat, že lidé budou ochotně kupovat nekvalitní špekáčky a bude to byzbys.
Čekám co od Vás vypadne dál? Co třeba použít analogii a statistiku nákupu ženských vložek a tampónů až budeme psát o dodávce materiálu pro vojáky? Určitě to bude stejně relevantní a vypovídající jako Vaše špekáčky.