Zavedení tzv. fair share příplatku, který by měly velké OTT platformy (opravdu jenom ony?) platit evropským operátorům (opravdu všem?), bylo jedním z témat, které rezonovalo minulý týden na konferenci Mobile World Congress (MWC) v Barceloně.
Mobilní kongres po covidovém zmrtvýchvstání zažil něco neobvyklého. Po letech nadávání na evropské regulace velcí operátoři velebili bruselského komisaře Bretona pro vnitřní trh, bývalého generálního ředitele společnosti France Telecom a shodou okolností hlavního politického hybatele „fair share“ iniciativy, a pochvalovali si připravovanou regulaci maskovanou za „férový příplatek“. Jak se to stalo a proč to není fér?
Nenápadná cesta k nesmyslné regulaci
Chytrý lobbista nesmí podcenit nenápadnost a sílu politických nelegislativních materiálů. Jejich nevýhodou sice je, že nedostanete hned výsledek jako v případě schválení „toho správného“ pozměňovacího návrhu, ale na druhou stranu tato pomalejší cesta vytváří dojem přirozeně klíčící myšlenky, kterou utrpěl politický představitel. A politická myšlenka pak má větší šanci doklíčit až do podoby tvrdé zákonné regulace.
V lednu 2022 Evropská komise zveřejnila politický nelegislativní dokument, návrh EU prohlášení o digitálních právech a zásadách pro digitální dekádu, který vzbudil pozornost u pozorného čtenáře mimo jiné částí o solidaritě a inkluzi, když explicitně naznačovala budoucí aktivitu Evropské komise vypracovat „… vhodné rámce, aby všichni účastníci trhu, kteří mají z digitální transformace prospěch, převzali svou sociální odpovědnost a spravedlivě a přiměřeně přispívali k nákladům na veřejné statky, služby a infrastrukturu pro všechny Evropany“. Finální text tohoto politického prohlášení byl dojednán za českého předsednictví.
V květnu tohoto roku evropská asociace ETNO prezentovala výsledky studie společnosti Axon, kterým otevřela svou část debaty o tzv. fair share poplatku. Podstatou tohoto tvrzení je názor telekomunikačních operátorů, že velcí hráči OTT služeb, kteří poskytují své služby prostřednictvím vysokorychlostních sítí elektronických komunikací, by se měli podílet na nákladech na výstavbu a provoz těchto sítí.
Evropská komise se ten samý den slovy komisařky Vestager vyjádřila (čas 24:09), že pečlivě zvažuje, zda by účastníci trhu, kteří vytvářejí velké objemy datového provozu, měli spravedlivě přispívat na investice do sítí elektronických komunikací. Třetího května vychází rozhovor s komisařem Bretonem v Les Echos, kde prezentuje názor, že by komise měla zavést „spravedlivý příspěvek“ internetových gigantů na telekomunikační sítě, který je nutný pro financování zavádění optiky a 5G v EU.
V říjnu 2022 sdružení evropských regulátorů pro elektronické komunikace BEREC vydalo předběžné hodnocení návrhu na fair share regulaci se závěrem, že nevidí v digitálním řetězci žádné „freeriders“ a že „zvyšující se objemy provozu nevedou přímo k významným přírůstkovým nákladům ve srovnání s celkovými náklady na síť“.
BEREC také konstatuje, že tzv. model „SPNP“ („the sending party network pays“) by poskytovatelům přístupu k internetu poskytl možnost využívat monopol na terminaci a lze předpokládat, že taková významná změna by mohla výrazně poškodit internetový ekosystém.
Varovný prst zvedl i BEUC, evropská spotřebitelská organizace, která ve svém předběžném stanovisku varovala před zavedením síťových poplatků nebo jiných plateb, jako jsou například přímé platby od poskytovatelů obsahu. Místo toho by se Evropská komise měla soustředit na revizi směrnice o snižování nákladů na širokopásmové připojení a odstraňovat překážky při výstavbě.
I přes tato varovná konstatování z řad expertů následovalo období vypouštění průzkumných balonků a lavírování ze strany Evropské komise, které skončilo 23. února tohoto roku, kdy komise zahájila veřejnou konzultaci s „cílem shromáždit názory na možný vývoj odvětví konektivity a jeho infrastruktury“. Show must go on. Příspěvky do veřejné konzultace můžete zasílat do 19. května. Na tiskové konferenci komisař Breton uvedl, že si je vědom krátkého času do konce svého mandátu, nicméně je nutné vzít v úvahu „nízkou ziskovost telekomunikačního odvětví, rostoucí náklady na energie a suroviny v důsledku nového geopolitického soupeření“. Podle jeho názoru je potřeba zvýšit kvalitu evropských sítí, což ale vytváří tlak na veřejné finance. V rámci svého krátkého vystoupení také zmínil „úspěšný“ jihokorejský vzor. Co se ale doopravdy děje v Koreji?
Odstrašující korejský příklad
Evropské snahy o zavedení fair share poplatku, který by změnil standardní model, na němž internet funguje, se vzhlížejí v situaci, kterou korejská vláda zavedla na místním trhu. Bohužel tito „wanna-be“ napodobitelé však nepracují s úplnými daty.
Rozvoj datové ekonomiky v Koreji by nebyl úspěšný bez vysoké penetrace cenově dostupných, vysokorychlostních sítí. To v minulosti podnítilo inovace operátorů, ICT společností, stejně tak i startupů a univerzit. Bohužel korejský telekomunikační regulátor od začátku roku 2016 nařídil tzv. nové „poplatky za používání sítě“. Tyto nové poplatky převrátily celý obchodní model internetu – a byly navrženy tak, aby zvýhodnily tři velké telekomunikační společnosti, které obsluhují většinu korejských zákazníků. Jinými slovy korejský regulátor narouboval na funkční model poskytování internetu přežitý model telefonní sítě.
Nastavený regulační systém začal vyžadovat, aby poskytovatelé služeb „platili po bitech“ za provoz generovaný při stahování obsahu jejich zákazníky. Zavedená praxe, kdy se uživatelům neúčtují poplatky za odeslaná nebo přijatá data, ale pouze za zachování fyzického přístupu k síti („Bill and Keep“), by byla nahrazena modelem „Sending Party Network Pays“ (SPNP).
Korejské Národní shromáždění v květnu 2020 schválilo zákon o stabilizaci provozu poskytovatelů obsahu, který jde nad rámec pravidel SPNP přijatých telekomunikačním regulátorem země. Tento nový zákon nejenže stanovil propojovací poplatky pro poskytovatele sítí (a dále zvýhodnil tři velké korejské telekomunikační společnosti), ale také požadoval, aby velcí poskytovatelé obsahu převzali odpovědnost za zajištění spolehlivého přístupu ke svému obsahu, což je ale povinností poskytovatelů přístupu k internetu.
Tento systém docílil v Koreji jediného (i přes „vylepšování“ novelou):
- snižuje se konkurence mezi poskytovateli přístupu k internetu,
- zvyšují se ceny za připojení,
- velcí poskytovatelé obsahu, jako například Facebook nebo Netflix, stěhují svůj obsah do zahraničí.
Podle společnosti TeleGeography jsou náklady na tranzit v Soulu obvykle osmkrát až desetkrát vyšší než v hlavních evropských síťových uzlech, jako jsou Londýn nebo Frankfurt. V jiných asijských zemích vede silná konkurence k poklesu nákladů (náklady na tranzit klesají přibližně o 20 % ročně). To se v Koreji jednoduše neděje, částečně kvůli dodatečným nákladům způsobeným umělými poplatky.
Problém, který neexistuje
Není překvapivé, že velcí operátoři po fair share příplatku volají. Ostatně v minulosti se o něco podobného už snažili, byť v jiných kulisách a za použití jiných pojmů. Vzpomeňme si jen na rok 2012, kdy to samé ETNO hřímalo, že tržby „evropského telekomunikačního sektoru klesají již třetím rokem v řadě navzdory rostoucímu provozu, a pokud se trend nezmění, nebudou moci operátoři investovat do svých sítí a dosáhnout cílů Digitální agendy“. A pak přišly aukce pro 4G sítě…
Je však silně neobvyklé, že jejich volání vyslyšela Evropská komise, navzdory varování expertních organizací typu BEREC a BEUC. Je také silně znepokojivé, že se rozhodla řešit problém, který neexistuje, jen na základě dojmů a pocitů, a nikoliv faktů.
A zahájená konzultace tomu nepomáhá. V dotazníku Evropská komise vyzývá k předkládání příspěvků kohokoli, ve skutečnosti je dotazník koncipován tak, že je určen pouze pro velké technologické a telekomunikační společnosti; v podstatě proti sobě staví operátory jako poskytovatele infrastruktury a velké poskytovatele obsahu („bigtech“). Ale internet nejsou jen tito hráči. Občanská společnost, další zainteresované strany a především uživatelé se budou do otázek položených v dotazníku těžko zapojovat.
V každém jednotlivém vystoupení zástupci Evropské komise dokazují, že nerozumí tomu, jak internet funguje. Sítě, které tvoří stavební kameny internetu, jsou propojeny systémem peeringových a tranzitních dohod, které odpovídají postavení a zaměření dané sítě. Na peeringu a tranzitu má zájem každá organizace, která je zodpovědná za část cesty paketu od zdroje k cíli. Patří sem poskytovatelé přístupu k internetu jakékoli velikosti i poskytovatelé obsahu, ti všichni potřebují mít způsob, jak směřovat právě ten svůj paket k cíli.
Nezodpovědné hrátky se zavedením tzv. fair share modelu v současné době, kdy si EU stanovila ambiciózní cíle v tzv. Digitálním kompasu do roku 2030, mohou silně ohrozit fungování internetového ekosystému.
Co hrozí internetu, pokud návrh bude přijat? (Ne)„férové“ poplatky za využívání sítě by znamenaly zvýšení nákladů na propojení kvůli neexistujícímu problému a narušily by motivaci, investice a hospodářskou soutěž. Fakticky by to znamenalo zvýšení bariéry pro vstup pro malé a střední poskytovatele obsahu, snížení kvality v sítích, v delším časovém období (jak vidíme v Jižní Koreji) snížení konkurence na trhu přístupu k internetu. Spotřebitel by se mohl pak připravit na vyšší ceny a snížení kvality připojení i konzumovaného obsahu. O zásahu do fungování kritické infrastruktury státu nemluvě.
Současný internetový ekosystém postavený na multistakeholder přístupu, kdy pravidla jeho fungování mohou ovlivnit všichni z internetové komunity, funguje. Bohužel jsme svědky dějů, kdy jedna ze zájmových skupin má ambici nahradit současný tržní model propojení vysoce regulovaným modelem. Trh propojení, na kterém je postavena základní digitální infrastruktura, se promění na trh, kde o propojení budou rozhodovat především administrativní pravidla posvěcená monopolisty, nikoli technická realita nebo cíl poskytovat kvalitní internet pro evropské občany.
Snahy o zavedení (ne)„férového“ příplatku jsou krátkozrakou snahou o vylepšení dividendy některých hráčů internetového ekosystému, která ohrožuje samotné základy fungování internetu. Pokud by o tomto návrhu hlasovali technici zodpovědní za fungování sítě, a je jedno, zda jsou z malého, nebo velkého operátora, nikdy by pro zavedení „férového“ příplatku nezvedli ruku.
