Hlavní navigace

Krátké vlny: Národní plán rozvoje sítí s velmi vysokou kapacitou je ve finále

25. 2. 2021
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Česko má hotový materiál, který říká, v jakém stavu je pokrývání Česka broadbandem a jaké plány s ním stát má. Souvisí s tím i podpora z evropských dotací.

Ministerstvo průmyslu a obchodu připravilo pro jednání vlády finální verzi dokumentu s názvem „Národní plán rozvoje sítí s velmi vysokou kapacitou“. Po měsících příprav a odborných diskuzí a vypořádání připomínek by po schválení vládou mělo Česko získat materiál, jehož existence je základní podmínkou podle návrhu evropské legislativy k fondům EU pro nové programovací období 2021–2027. Evropská komise se poučila z minulosti a pro čerpání finančních prostředků z EU fondů požaduje napřed plán, který má obsahovat analýzu stávajícího stavu, slabých míst i cíle podpory. Fair enough.

Definici sítě s velmi vysokou kapacitou („VHCN“) obsahuje už Evropský kodex pro elektronické komunikace, a tedy i návrh implementačního zákona o elektronických komunikacích, který v současné době stále čeká (od listopadu) na zahájení projednávání v Poslanecké sněmovně (na březnové schůzi má dobrou „pole position“, ale covidová realita to může opět změnit). 

Síť VHCN je definovaná jako „síť elektronických komunikací, která zcela sestává z optických prvků přinejmenším do rozvodného bodu v obslužném místě, nebo síť elektronických komunikací, která je schopna za obvyklých podmínek v době špičky dosahovat podobné výkonnosti, pokud jde o dostupnou šířku pásma pro downlink a uplink, odolnost, parametry související s chybovostí a latenci včetně kolísání těchto parametrů. Výkonnost sítě lze považovat za podobnou bez ohledu na to, zda se vnímání ze strany koncového uživatele liší kvůli odlišným vlastnostem vyplývajícím z podstaty média, kterým je síť nakonec spojena s koncovým bodem sítě.“

Bližší návod, co považovat za sítě VHCN, vydalo Sdružení evropských regulátorů (BEREC) v Guidelines on Very High Capacity Networks. V případě pevných sítí má definice podle stanoviska BEREC odpovídat výkonu sítě, který je rovnocenný výkonu dosažitelnému optickou sítí až po patu budovy s více bytovými jednotkami. V případě bezdrátových sítí je místem obsluhy základová stanice. Pokyny BEREC se pak detailně věnují čtyřem kritériím, z nichž alespoň jedno musí síť splnit, aby byla považována za VHCN. Jedná se o tato kritéria:

a) jakákoli síť poskytující pevné připojení optickým vláknem zavedeným k vícebytové budově,

b) jakákoli síť poskytující bezdrátové připojení s optickým připojením k základnové stanici,

c) jakákoli pevná síť, která poskytuje koncovému uživateli službu přístupu k internetu s těmito parametry

Downlink data rate

≥ 1000 Mb/s

Uplink data rate

≥ 200 Mb/s

IP packet error ratio (Y.1540)

≤ 0.05%

IP packet loss ratio (Y.1540)

≤ 0.0025%

Round-trip IP packet delay (RFC 2681)

≤ 10 ms

IP packet delay variation (RFC 3393)

≤ 2 ms

IP service availability (Y.1540)

≥ 99.9% per year

d) jakákoli bezdrátová síť, která poskytuje koncovému uživateli službu přístupu k internetu s těmito parametry

Downlink data rate

≥ 150 Mb/s

Uplink data rate

≥ 50 Mb/s

IP packet error ratio (Y.1540)

≤ 0.01%

IP packet loss ratio (Y.1540)

≤ 0.005%

Round-trip IP packet delay (RFC 2681)

≤ 25 ms

IP packet delay variation (RFC 3393)

≤ 6 ms

IP service availability (Y.1540)

≥ 99.81% per year

Proč je definice důležitá? Protože národní plán uvádí, že pouze sítě VHCN jsou předmětem podpory a rozvoje podle tohoto plánu.

Na začátku dokument shrnuje, jak je na tom Česká republika v oblasti vysokorychlostního přístupu k internetu v mezinárodním srovnání (17. místo v DESI hodnocení v roce 2020) a představuje situaci v ČR postavenou na geografickém sběru dat prováděném ČTÚ v roce 2019.

Podle těchto dat počet aktivních přípojek (tj. počet přípojek, na kterých je poskytována služba přístupu k internetu) za období 2015–2018 vykazuje trend postupného růstu.

Zastoupení aktivních přípojek jednotlivých technologií se významně liší v závislosti na velikosti obce. V roce 2018 měla bezdrátová technologie v obcích pod 2000 obyvatel větší než 50 % zastoupení. Tuto skutečnost vysvětluje MPO tak, že výstavba optických nebo jiných kabelových sítí elektronických komunikací v malých obcích je investičně nákladná (s extrémně dlouhou dobou návratnosti investovaných prostředků).
Národní plán si všímá i fenoménu neveřejných sítí, které dělí na

a) neveřejné sítě, které jsou součástí kritické infrastruktury,

b) neveřejné sítě veřejné správy, včetně národní infrastruktury pro vědu, výzkum a vzdělávání,

c) ostatních neveřejných sítí veskrze soukromého charakteru.

Ministerstvo průmyslu a obchodu poměrně odvážně stanovuje pravidla vztahu mezi veřejnými a neveřejnými sítěmi právě s ohledem na využívání veřejných zdrojů pro financování výstavby neveřejných sítí.

Principy těchto vztahů mají být:

  1. Investice z veřejných zdrojů do neveřejných sítí nesmí ohrozit existenci soukromých investic v dané lokalitě. Tyto neveřejné sítě vystavěné z veřejných zdrojů by neměly duplikovat již vybudovanou technickou infrastrukturu veřejných sítí, pokud tato potřeba nevyplývá např. z právní úpravy.
  2. Pro realizaci datových služeb (a to i neveřejných) by měla být, pokud vyhovuje danému účelu, využita kapacita již vybudovaných veřejných sítí tam, kde to nevylučuje např. právní úprava.
  3. Minimální doba udržitelnosti neveřejných sítí vybudovaných z veřejných zdrojů by měla být alespoň 15 let.
  4. Prostřednictvím neveřejných sítí postavených z veřejných prostředků by se neměly poskytovat bezplatně nebo za úhradu veřejné služby pro třetí osoby, tj. pro obyvatelstvo nebo podnikatelské subjekty.
  5. Před zahájením budování neveřejných sítí z veřejných prostředků je žádoucí, aby relevantní orgány státní správy nebo územní samosprávy rozpracovaly strategii výstavby, provozu a regulace neveřejných sítí, kterou zveřejní.

Tyto poměrně odvážné principy doplňuje bohužel už nesměle šeptaným přáním, že by „bylo vhodné zpracovat národní koncepční záměr rozvoje neveřejných sítí“, bohužel už bez určení adresáta tohoto úkolu.

MPO také zvažuje přínos infrastruktury neveřejných sítích pro výstavbu sítí veřejných. Podle zpracovatele se jeví jako nezbytné, aby státní instituce, osoby hospodařící s majetkem státu nebo územní samosprávy zveřejňovaly informace a nabízely vhodnou fyzickou infrastrukturu ke sdílení nebo jinému užití za účelem usnadnění zavádění veřejných komunikačních sítí pro poskytování veřejných služeb elektronických komunikací. Ačkoliv to dává smysl, zůstává to bohužel jako bezzubé konstatování. Ale chápu, že silnější závazek by neprošel.

Plán v další části obsahuje analýzu poptávky, zejména hlavních socioekonomických aktérů. Poptávka institucí veřejné správy obsahuje diplomaticky řečeno nevyvážené potřeby (viz následující tabulka). Zatímco Ministerstvo vnitra má potřeby zkvalitnit bezpečnost a zlepšit kvalitu online videopřenosů (budou na ulicích 4K kamerové systémy?), Ministerstvo zdravotnictví z obavy z kybernetických útoků nevyčíslovává své potřeby v rámci konektivity, ale pečlivě odkazuje na výběr projektů v rámci Digitálního Česka. Spokojené s připojením je Ministerstvo dopravy, SŽDC i ŘSD. Ministerstvo pro místní rozvoj by rádo zlepšení stávajících systémů Czech Point, Kritického informačního systému i Monitorovacího systému rozvoje služeb v Centrech regionálního rozvoje (taky jsem nevěděl, že něco takového existuje). Na konektivitu si stěžuje Ministerstvo kultury. A zvláštní kapitolou je kolonka Ministerstva práce a sociálních věcí, kde se zdá, že se ajťáci na vyplnění tabulky vykašlali. Prostě MPSV nemá informace o budoucích službách, nezná požadavky na nové služby v budoucnu. Well done. 


Zdroj: MPO

Přehled poptávky po službě připojení k internetu veřejných institucí včetně výhledu potřeb do budoucna

Z tabulky MPO dále vyplývá, že tři úřady nemají žádné připojení k internetu. Máte nějaký tip, které úřady by to mohly být?

Následující tabulka uvádí stav připojení základních, středních a vyšších odborných škol podle dat Českého telekomunikačního úřadu. 153 škol má být bez internetu. Pokud je to pravda, přijde mi to jako děsivé číslo. Na jedné straně mluvíme o tom, že právo na internet je téměř základní lidské právo, na druhé straně zřizovatelé nejsou schopni zajistit připojení k internetu pro 153 škol. V roce 2019. Proč? Nežijeme někde za Uralem. Pokud mají být důvodem bariéry ve výstavbě sítí v odlehlých oblastech, tak tu Elon Musk se svým Starlinkem bude slavit úspěch. 

Rozptyl rychlosti

Rychlost

Počet všech škol (školy mateřské, základní, střední, vyšší odborné a konzervatoře)

0

Bez pokrytí

153

1–30

Do 30 Mb/s

845

31–99

Nad 30 Mb/s+

2122

100–999

Nad 100 Mb/s+

6435

1 +

Nad 1 Gb/s+

374

Celkem škol

9929

Kapitola pět národního plánu obsahuje strategické cíle a priority státu pro rozvoj sítí VHCN. Je jich celkem deset. Ministerstvo průmyslu a obchodu je na sebe přísné a stanovuje si ambiciózní cíle, jako například

– vytvářet vhodné podmínky pro

  • zajištění vysokorychlostního přístupu k internetu pomocí sítě VHCN ve venkovských a městských oblastech (minimálně 100 Mb/s pro domácnosti, až 1 Gb/s pro socioekonomické partnery),
  • zajištění výstavby neveřejných sítí budovaných ve veřejném zájmu,
  • zajištění připojení obcí přípojnými, případně i distribučními sítěmi na úrovni jednotlivých obcí,
  • zajištění optimálního rozvoje sítí 5G ve všech městských i venkovských oblastech a v hlavních dopravních koridorech,
  • pokrytí železničních koridorů včetně tunelů mobilním signálem;

– hledat způsob řešení pokrytí provozních nákladů zejména socioekonomických aktérů.

Kapitola šest řeší, kdo to zaplatí. Odhadovaná celková suma investic nezbytných pro dosažení deklarovaných cílů pokrytí domácností sítěmi VHCN je přibližně 97 mld. Kč, a to bez zahrnutí již vynaložených soukromých investic s tím, že odhadová investiční mezera je vyčíslena na 15,3 mld. Kč. V případě 75% míry podpory z veřejných zdrojů to vychází na dotační podporu ve výši cca 11,5 mld. Kč. Naštěstí tu máme Evropskou unii a ta na nějakou miliardu nekouká, jen je potřeba najít ten správný hrníček. Pro základní orientaci nám může posloužit tabulka s legendou z národního plánu. 


Zdroj: MPO

Modelové využití fondů EU pro financování jednotlivých podporovaných aktivit


Některé finanční nástroje je možné použít jen v některých regionech, nebo se liší maximální míra spolufinancování. Kromě financí by dalšími opatřeními mělo být naplnění akčního plánu 2.0 k provedení nedotačních opatření pro podporu plánování a výstavby sítí elektronických komunikací, který byl schválen v roce 2019, nicméně národní plán zdůrazňuje a tlačí 2 opatření:

a) využití nově zřizovaných nebo významně renovovaných liniových staveb pro výstavbu sítí elektronických komunikací;

b) zásadní snížení výše úplaty za zřizování služebností pro umístění vedení veřejné komunikační sítě na pozemcích státu a územních samospráv.

Nejsem si však jist, zda v dnešní době budou samosprávy ochotny k těmto krokům (když ochota chyběla v minulosti). Uvidíme.

Mezi dalšími opatřeními ministerstvo vypočítává zřízení Aliance pro rozvoj a implementaci sítí 5G v ČR, fungování Broadband Competence Office v České republice, fungování jednotného informačního místa podle zákona o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí a konečně spolupráci investorů a územních samospráv.

Tip do clanku - EBF_udrzitelnost

Realizaci projektů na podporu poptávky národní plán předpokládá téměř dva roky po úspěšné prenotifikaci schématu podpory u DG Competition. Opatření na straně nabídky (podpora výstavby) ve fázi schválení podaných projektů by mělo proběhnout do 29 měsíců od konce roku, ke kterému se vztahuje realizovaný sběr dat.

Je skvělé, že pro stát pracují lidi, kteří mají nějakou vizi, a stát tak chce vůbec podpořit rozvoj sítí elektronických komunikací (pamatuji si dobu, kdy tomu tak nebylo), bohužel pokud si dokument přečtete v detailu, nezbavíte se dojmu, že trpí klasickou nemocí české státní správy – resortismem. A to je škoda.