Hlavní navigace

Krok za krokem: Jak se rychle a levně připojit k internetu kvůli online výuce

9. 10. 2020
Doba čtení: 14 minut

Sdílet

 Autor: Depostiphotos
S částečným přechodem škol na online výuku opět řada rodin řeší, jak své domovy připojit k internetu. Ve spolupráci s projektem UčímeOnline nabízíme praktické rady, jak si i laik může v této situaci poradit.

Jak vybrat připojení k internetu, které zbytečně nezatěžuje rodinný rozpočet, a přitom je dostatečně kvalitní, aby se přes něj mohly děti online účastnit školní výuky? Tuto otázku si opět klade řada rodin, které zatím internetové připojení nemají.

Často jde o domácnosti ve složitých podmínkách, kdy se rodiče nebo prarodiče problematice nemohou moc věnovat. Pomoci by jim mohl tento jednoduchý návod určený laickým uživatelům. Vznikl pro dobrovolnický projekt UčímeOnline, který pomáhá školám nastartovat online výuku. 

Tři základní kroky, jak si vybrat připojení k internetu:

  1. Ujasněte si, jaké máte na připojení k internetu nároky, zejména pokud jde o rychlost připojení a předpokládaný objem dat, která za měsíc spotřebujete.
  2. Zjistěte si, jaká nabídka připojení je pro vaši adresu dostupná. Ne pro město nebo čtvrť, ale pro konkrétní adresu – pokrytí jednotlivými technologiemi se totiž může lišit i dům od domu. 
  3. Porovnejte nabídky jednotlivých poskytovatelů. Pro základní orientaci v nabídkách je dobré zeptat se svých sousedů, jak jsou k internetu připojeni oni a jaké zkušenosti s tímto typem připojení mají.

Detailně si tyto tři kroky rozebereme v kapitole Pořízení připojení krok za krokem.

Dva ukázkové příklady připojení k internetu 

Nouzové řešení bez závazků

internet budete využívat k posílání/přijímání e-mailů (např. s domácími úkoly) a omezenému přístupu na weby či k posílání zpráv v textových komunikačních aplikacích (chatech) a nechcete se vázat poskytovateli připojení (operátorovi) na delší dobu

  • pokud je to možné, můžete se zkusit domluvit se sousedy na sdílení jejich připojení (aby vám například prozradili heslo ke své domácí Wi-Fi síti, pokud k vám dosahuje její signál). Poskytovatelé internetu to sice obvykle zakazují, ale pro skutečně nouzové situace to může být řešení.
  • připojujte počítač k Wi-Fi síti vytvořené z vašeho mobilního telefonu (tzv. hotspot, sdílené připojení). K připojení budete potřebovat předplacenou SIM kartu s datovým balíčkem. Dlouhodobě to není cenově nejvýhodnější, ale na předplacenou kartu můžete dobíjet kredit podle toho, jak právě datové služby potřebujete. Budete omezeni velikostí datového balíčku a budete muset počítat, kolik dat jste spotřebovali a kolik vám ještě zbývá.
  • ceny: od 0 Kč (sdílená Wi-Fi od sousedů) po nízké stovky Kč měsíčně (datový balíček na předplacené kartě; měsíční balíček 500 MB dat se dá pořídit za přibližně 100 Kč, 2 GB dat pak kolem 200 Kč)

Základní levné připojení bez omezení dat

internet budete využívat k posílání/přijímání e-mailů (např. s domácími úkoly), k přístupu na weby či k volání a videohovorům v komunikačních aplikacích; nepočítáte s připojením mnoha uživatelů najednou a nevadí vám nejméně několikaměsíční úvazek u poskytovatele

  • vystačíte si s rychlostí připojení kolem 10 Mbit/s. Podle dostupnosti na své adrese máte na výběr mezi lokálními poskytovateli Wi-Fi připojení (někdy nabízejí i nižší rychlosti od 5 Mbit/s), xDSL připojením (to jsou měděné linky dříve používané pro pevné telefonické vedení), mobilním pevným (fixním) LTE (připojení přes speciální modem v mobilní síti), připojením přes kabelového operátora či optické připojení. Každá technologie má svá pro a proti – pokud vás zajímají, podrobněji o nich píšeme níže.
  • tyto typy připojení zahrnují neomezené čerpání dat (nemusíte počítat, kolik už jste spotřebovali), vyžadují uzavření smlouvy (a obvykle není výhodné ji ukončovat dříve než za tři měsíce)
  • při rychlosti 10 či 20 Mbit/s jste omezeni kapacitou (rychlostí) připojení, což pocítíte jen pokud bude připojení využívat více členů domácnosti zároveň nebo pokud budete využívat videokonference, které se při online školní výuce používají, a další videoslužby (YouTube, iVysílání, Netflix apod.). 
  • můžete využít i připojování přes mobilní telefon s datovým tarifem; v takovém případě musíte počítat s omezenými datovými balíčky (neomezené tarify jsou pořád poměrně drahé). Hodina videohovoru přitom spotřebuje (v závislosti na kvalitě videa) asi 1 až 2,5 GB dat. Obdobná čísla platí i pro Netflix nebo YouTube, které jsou ale u videí s nízkým rozlišením šetrnější: nároky začínají na 300 MB za hodinu, full HD si může říct až o 4 GB, 4K pak podle Netflixu spotřebuje 7 GB.
  • ceny: od cca 200 Kč měsíčně (lokální Wi-Fi poskytovatel), od cca 300–500 Kč měsíčně (včetně pronájmu modemu) u xDSL, pevného LTE, kabelu či optiky; na prvních několik měsíců je tarif obvykle levnější

Pořízení připojení krok za krokem 

1. Ujasněte si, jaké máte na připojení k internetu požadavky

Úplně na začátku výběru vhodného poskytovatele připojení k internetu je třeba si ujasnit, co vlastně potřebujete – jaké nároky na připojení máte. Na jaře školy, které přistoupily k online (vzdálené) výuce, využívaly dva základní modely komunikace se žáky:

  • zadávání úkolů (denně, týdně) a jejich pravidelná kontrola,
  • třídní videokonference, případně telekonference.

Jak bude škola s žáky komunikovat, vám řeknou ve škole. Obecně se doporučuje druhý model, s videokonferencemi, protože umožňuje aspoň částečně zachovat sociální kontakt mezi žáky, byť přes obrazovku.

Pokud se vaše škola rozhodne pro první model, potom by vám mělo stačit to nejlevnější připojení přes mobilní telefon, ze kterého se vytvoří hotspot (nasdílí se připojení). To funguje i s předplacenými kartami. Je to sice cenově nevýhodné, pokud má jít o dlouhodobé řešení, ale pro stažení úkolů a jejich následné odeslání, pro komunikaci e-mailem to bohatě stačí.

V případě, že chce škola komunikovat přes společné hovory nebo videohovory, je už lepší zvolit jiný typ připojení k internetu. Na skupinové zvukové hovory bez videa by mobilní připojení stačilo, ale záleží to na čase stráveném online. Zvukové spojení sice nespotřebuje tolik dat jako video, ale z předplacené karty dokáže kredit odčerpat velmi rychle.

Videokonference nejsou příliš náročné na rychlost připojení k internetu. Ale za hodinu spotřebují relativně hodně dat, které fakticky vylučují použití hotspotu (sdílení internetu z mobilu), protože většina mobilních tarifů má limit objemu dat (FUP), který přes video rychle vyčerpáte.

Nejrozšířenější videokonferenční služby, jako jsou Cisco Webex, Google Meet, Microsoft Teams nebo Zoom, vyžadují připojení o rychlosti minimálně 0,5–2 Mb/s. Filmový a seriálový Netflix pro vysílání ve vysoké kvalitě (HD) doporučuje kapacitu nejméně 5 Mbit/s. S počtem osob, které se v domácnosti budou v jednu chvíli připojovat, nároky na kapacitu rostou, ale je fakt, že i pomalejší poskytovatelé by měli zvládnout datové nároky čtyřčlenné rodiny. 

2. Zjistěte si, jakou nabídku připojení k internetu máte k dispozici

Pro hledání poskytovatele, který vás připojí k internetu, je dobré využít více zdrojů. Dále v článku popisujeme přístupové technologie, které jsou běžné v České republice, ale pro vaši konkrétní adresu budete mít k dispozici jen některé z nich. Téměř jistě u vás bude mobilní signál, který vám umožní připojit se přes hotspot v mobilu, nebo si pořídit tzv. pevné LTE (využívá mobilní síť). 

V téměř všech obcích a městech je původní telefonní síť, která dnes umožňuje připojení technologií xDSL. Zda se dá připojit i vaše konkrétní adresa, zjistíte na stránce www.zrychlujemecesko.cz, kde po zadání konkrétní ulice a čísla dostanete seznam poskytovatelů, kteří prostřednictvím sítě xDSL nabízí připojení k internetu.

Rozsáhlá databáze poskytovatelů bezdrátových internetových sítí je na adrese www.internetprovsechny.cz/wifi/, na serveru rychlost.cz a na dalších webech. Zde už nezjistíte dostupnost pro konkrétní adresu, pouze pro obec a musíte jít na stránky poskytovatelů a až u nich si dostupnost ověřit. Mnoho z nich nabízí i připojení přes optickou síť, nicméně neexistuje žádná databáze, která by uměla zobrazit poskytovatele internetu přes optiku. Totéž platí i pro poskytovatele tzv. kabelového internetu. Na stránkách největšího z nich, UPC (patří do skupiny Vodafone), si můžete ověřit dostupnost služeb pro vaši adresu.

Žádná databáze ani vyhledávač nenajde všechny nabídky. Můžete zkoušet hledat přes Google a určitě se zeptejte sousedů. Ti vám možná nabídnou sdílení svého připojení (dají vám heslo ke své domácí Wi-Fi). Poskytovatelé internetu to sice nevidí rádi a v obchodním podmínkách to zakazují a je mnoho (bezpečnostních) důvodu, proč to nedoporučit tomu, kdo připojení sdílí, ale v nouzi je to také řešení. Jen bude špatně fungovat i při sdílení v bytových domech a téměř nebude fungovat mezi dvěma domky. Ale to už si musíte vyzkoušet v místních podmínkách. 

Se sousedy se určitě poraďte. Z jejich zkušeností si uděláte obrázek o možnostech, a především schopnostech jednotlivých poskytovatelů. Určitě tuto otázku nepodceňujte. Přestože drtivá většina poskytovatelů nabízí běžně dostupnou rychlost připojení na slušné úrovni (skutečně dosahovaná rychlost je v praxi obvykle o něco nižší než ta inzerovaná), můžete také mít v místě takového, který se domnívá, že reklama snese vše a skutečná rychlost se od té slibované velmi liší. 

Důležité jsou také zkušenosti jiných zákazníků se servisem a ochotou řešit problémy, frekvence výpadků připojení apod. Tato hodnocení také najdete na internetu, v již zmiňované databázi, ale také na facebookových stránkách poskytovatelů, v Googlu a dalších srovnávačích.

3. Porovnejte jednotlivé nabídky

Když už víte, kdo je pro vaši adresu či byt schopen nabídnout připojení k internetu, můžete začít vybírat. Je zřejmé, že pro situace, kvůli kterým vznikl tento článek, bude rozhodující především cena. Ta se pohybuje od 200 korun u některých malých poskytovatelů až po vyšší stokoruny. Nejčastější rozmezí ceny za slušné připojení k internetu je 300–500 Kč měsíčně. 

Jednotlivé nabídky od různých poskytovatelů se budou lišit také přístupovou technologií, která pak má vliv na to, jaké služby můžete dostat. Pokud vše funguje, tak laik rozdíly mezi jednotlivými technologiemi nepozná. Některé jsou samozřejmě rychlejší než jiné, ale pro naše srovnání to není podstatné, protože k připojení žáků k online výuce stačit budou i velmi pomalé tarify.

Existuje několik základních kategorií technologií na připojení k internetu. V místě vašeho bydliště ale nemusí být dostupné všechny. Jde o technologie využívající kabelové sítě (telefonní – xDSL, optické, původní kabelové televize) a pevné bezdrátové (se zařízením se nepohybujete, máte ho pevně na okně/střeše/fasádě, označují se také jako Wi-Fi poskytovatelé) a mobilní (využívá mobilní sítě). Velmi často tak budete mít k dispozici nějakou síť s kabely, bezdrátového (tzv. Wi-Fi) poskytovatele a mobilní síť. A ano, najdou se i místa v ČR, kde nebudete mít k dispozici nic.

Nejrozšířenější kabelovou technologií je xDSL. Ta využívá původní telefonní sítě, která dnes patří společnosti CETIN. Služby v této síti pak nabízejí další firmy. Nejvíce zákazníků má O2 (má s CETINem společného majitele, společnosti se ale oddělily na provozovatele infrastruktury a poskytovatele služeb), ale služby v této síti nabízí několik desítek dalších poskytovatelů a teoreticky platí, že každá vám umí nabídnout připojení kdekoliv v ČR, kde je síť CETINu dostupná. Teoreticky proto, že menší operátor vás možná nebude chtít připojit, protože by to k vám měl daleko v případě potřeby servisního zásahu vlastními zaměstnanci. Každý z poskytovatelů služeb xDSL vám ale dopředu řekne, jestli na vaší adrese služby poskytuje. Rychlosti v této síti se pohybují od 20 Mb/s do 250 Mb/s.

Nejmodernější kabelovou technologií jsou sítě využívající optické kabely. Operátoři je mohou nabízet pod zkratkami FTTH, FTTB nebo GPON, ale většinou se snaží pochlubit, že jde o optickou síť. Platí, že optické sítě se dnes snaží stavět všichni operátoři, od nejmenších působících jen v jedné obci až po celonárodní operátory. O tom, jestli je na vaší adrese optická síť dostupná, se opět můžete přesvědčit tak, že na webových stránkách místních poskytovatelů internetu zadáte vaši adresu, případně se zeptáte na infolince. Optické sítě často vedou do bytových domů, kde už jsou do jednotlivých bytů rozvedeny klasickými síťovými kabely, ale tím se nemusíte trápit. Někde jsou optické rozvody i do bytů. Pro připojení k internetu přes optické sítě jsou typické rychlosti v řádu stovek Mb/s, můžete se setkat s nabídkami i jeden či více Gb/s.

Pokud budete hledat „internet po kabelu“, dostanete se k nabídce internetu od provozovatelů kabelových sítí (kabelovek), které dříve v těchto sítích nabízeli televizní kanály. Typickým reprezentantem je společnost UPC, která dnes patří do skupiny Vodafone, ale ve velkých městech se můžete setkat s jinými „kabelovkami“. Rychlost internetu v těchto kabelových sítích je dnes na úrovni několika stovek Mb/s, nabídka může začínat na několika desítkách Mb/s.

Bezdrátové připojení k internetu je doménou především malých a středních poskytovatelů k internetu. Bezdrátový internet je samozřejmě dostupný ve městech, ale jeho využívání roste především v menších obcích. K bezdrátové síti se nepřipojujete přímo, ale prostřednictvím tzv. účastnického terminálu (CPE), což si představte jako krabičku (některé mají externí, jiné integrovanou anténu) na střeše nebo na okně. K bezdrátové síti se nepřipojujete přímo svými počítači, mobily či tablety, ale přes bezdrátový modem, který je připojený k této bezdrátové síti a vytváří vám doma vlastní Wi-Fi síť. Rychlost bezdrátových sítí je závislá na frekvenci, kterou síť využívá, a na vzdálenosti od vysílače vašeho poskytovatele internetu. U nejrozšířenějších sítí využívajících frekvenci 5 GHz můžete mít rychlosti od několika Mb/s po vyšší desítky Mb/s. Dnes poskytovatelé bezdrátového internetu přecházejí na frekvenci 60 GHz, která sice vyžaduje kratší vzdálenosti mezi domem zákazníka a vysílačem poskytovatele, ale zato dokáže nabídnout připojení o rychlosti stovek Mb/s až jednotek Gb/s.

Připojení, které budete mít dostupné téměř kdekoliv, je tzv. pevné LTE. Nabízejí ho všichni tři mobilní operátoři a prodávají ho i další poskytovatelé internetu. K pevnému LTE potřebujete podobně jako u připojení přes bezdrátovou síť krabičku, kterou máte buď na střeše / za oknem, nebo si ji můžete postavit kamkoliv uznáte za vhodné. Stejně jako v předchozím případě vám pak „krabička“ zřídí domácí Wi-Fi síť, do které se pak připojují jednotlivá zařízení. Rychlost pevného LTE je uměle omezena na několik desítek Mb/s, ale máte možnost přenášet neomezené množství dat. Výhodou je, že LTE připojení je dostupné téměř na celém území ČR. Mobilní operátor vás nicméně omezuje v tom, že toto připojení můžete používat pouze na adrese, pro kterou ho objednáte, nemůžete s tímto připojením cestovat.

Připojit se můžete i přes klasický mobilní telefon, u kterého máte aktivovaný datový tarif. Všechny chytré telefony i část těch standardních umí připojení k internetu sdílet – vytvoří vlastní Wi-Fi síť. Zde již není rychlost LTE omezována, takže teoreticky můžete dosahovat rychlostí až několik stovek Mb/s, na desítky Mb/s se můžete spolehnout téměř vždy. Jenže u mobilních tarifů máte omezené množství dat, takže pokud potřebujete videokonference, jde o nouzové řešení; rozhodně jej nelze doporučit.

Jak dlouho trvá zřízení připojení k internetu?

Nejrychleji se připojíte přes mobilní telefon, kdy připojení nasdílíte (vytvoříte hotspot) během pár desítek vteřin. Jak jsme si ale řekli výše, toto řešení není vhodné pro cokoliv jiného než stažení úkolů a e-mailů a jejich odeslání zpět do školy. Pokud si zvolíte pevné LTE se stolním modemem (není třeba nic instalovat na okno/fasádu/střechu), můžete se připojit ihned poté, co si přinesete modem domů. Pokud si jej objednáte poštou, potom musíte službu aktivovat, ale je to velmi rychlé.

Bezdrátový internet i fixní LTE s přijímacím zařízením na domě můžete mít do několika dnů. Záleží na tom, kdy se na zapojení s poskytovatelem internetu domluvíte; samozřejmě i na tom, zda jeho technici nejsou příliš vytížení. Ale obvykle jste vždy do týdne připojení.

U všech kabelových technologií záleží na tom, zda bydlíte v bytovém domě, kde existují vnitřní datové rozvody. Pokud ano, potom můžete být připojení opět do několika dnů. Pokud je třeba rozvody natáhnout až do vašeho bytu, může to trvat o něco déle, protože je potřeba se dohodnout se správcem domů, ale když vše dobře půjde, opět můžete být do týdne připojení.

Horší je to, pokud bydlíte v rodinném domě a nemáte domů zřízenou přípojku. Je to sice velmi nepravděpodobné, ale může se to stát. To pak počítejte s několika týdny, protože je potřeba zkoordinovat uložení kabelu do země na vašem pozemku, vybudování vnitřních rozvodů a zapojení do sítě. Pokud přípojku doma máte, ale pouze nebyla využívaná (zprovozněná), pak opět platí, že za několik dnů až dva týdny můžete být připojení. Po tuto dobu budete muset počkat, nebo zvolit nouzové řešení v podobě mobilního telefonu a vytvoření hotspotu, kdy ale budete omezení datovým limitem, a třeba videohovory tak raději používat nebudete – vždy jde video vypnout a poslouchat jen zvuk.

Na co si dát pozor při výběru poskytovatele internetu

To, že vejdete do prodejny poskytovatele internetu zeptat na nabídku, neznamená, že rovnou musíte odejít s podepsanou smlouvou. Můžete si ji odnést k prostudování domů a ozvat se později. Číst se ji vyplatí už z toho důvodu, abyste porovnali, jestli si nekupujete něco jiného, než vám ten milý pán či paní v prodejně tvrdili.

K připojení k internetu potřebujete nějaké koncové zařízení (router, modem), které něco stojí. S největší pravděpodobností vám bude nabídnuto zdarma, ale s tím, že u poskytovatele musíte vydržet dva roky. Není to pravidlem, ale cena, kterou vám prodejce nabídne, může být nižší než ta, kterou dostanete, pokud nebudete s dvouletým závazkem souhlasit. To se ale dozvíte až poté, co si vše prostudujete, nikdo vám nebude nabízet internet za vyšší cenu. Zeptejte se na konkrétní podmínky, není to nic tajného ani nezdvořilého. 

WT100temata2

Nižší cena a časový závazek je vykoupena tím, že dostanete koncové zařízení zdarma či za korunu. Od poskytovatele internetu můžete prakticky kdykoliv odejít a bez pokuty smlouvu ukončit, na to máte zákonné právo, ale budete muset doplatit tu cenu koncového zařízení (nebo jej vrátit, záleží na poskytovateli). Pokud počítáte s tím, že připojení potřebujete jen na půl roku, než začnou na jaře děti zase chodit každý den do školy, tak to řekněte rovnou. S poskytovatelem internetu se jistě nějak dohodnete a vyhnete se rozčarování na obou stranách, až budete v budoucnu chtít smlouvu ukončit.

Lidé poskytovatele připojení k internetu moc často nemění. Ostatně, pokud si dobře vyberete, nebývá k tomu ani důvod. Proto výběru věnujte dostatečnou pozornost, ať si ušetříte peripetie s případnou pozdější změnou. U xDSL to je snadné, ale u všech ostatních sítí to znamená, že bude muset někdo přijet odmontovat svoje zařízení a nový poskytovatel pak zase namontovat to svoje. A spíše se nedomluví, než že by přijeli ve stejný čas.

Autor článku

Autor je v současnosti mluvčím ISP Alliance; v minulosti mimo jiné redaktor Mobil.cz, Mobilmania.cz, Mobility, Computer.