Hlavní navigace

Ladislav Dyntar (eSuba): Profi hráči her už si vydělají i stovky tisíc, e-sport roste

Autor: Jan Sedlák
Jan Sedlák

V zahraničí je e-sport velký, své týmy si pořizují i takové kluby z NBA. Zájem mladých o herní klání převyšuje běžné sporty.

Progamingový tým eSuba je jedním z mála v Česku, který dokáže hráčům nabídnout profesionální smlouvy, platy a zázemí. Za zády má sponzory jako Intel, Dell, Samsung, Asus a další, podporuje několik her a někteří hráči eSuby se řadí mezi světovou špičku.

Ve světě jsou takzvané e-sporty na obrovském vzestupu a točí se v nich nemalé peníze. Startuje to i u nás. Šéf a zakladatel eSuby Ladislav Dyntar v rozhovoru pro Lupu mimo jiné popisuje, jak se mladí nedívají na televizi a na Spartu a Slavii, ale raději sledují hry. V tom je nejenom z marketingového pohledu nemalý potenciál.

Jak v českých podmínkách vypadá profesionální e-sportový tým?

Nejdřív bych to vzal pohledem zahraničí. Profesionální tým v Čechách a zahraničí je něco jiného, i když se rychle přibližujeme. Profi tým bych si představil jako Barcelonu. Ta hraje fotbal, házenou, basketbal a tak dále. My jako eSuba také máme řadu týmů – League of Legends, Counter-Strike a další. A ti, kdo kolem toho v týmu něco dělají, se tím živí. 

Ve světě jsou takové týmy daleko větší než u nás. Je to dané velikostí trhu, v Německu se například oslovují desítky milionů hráčů. U nás se bavíme maximálně o jednotkách milionů hráčů, které jsme schopní oslovit. Proto si nemůžeme dovolit mít úplně všechny týmy profesionální. Takový tým Fnatic má všechny hráče na profesionální úrovni. My jsme schopní takto uživit několik týmů. Někdo si tím u nás vydělává naplno a nemusí dělat nic jiného, někdo nadále musí chodit do školy a tak dále a peníze od nás bych přirovnal k brigádě. Pak máme další lidi, kteří se starají o chod týmu, a ti jsou na plný úvazek.

Ladislav Dyntar, eSuba
Autor: Jan Sedlák

Ladislav Dyntar, eSuba

Jak velký je ten organizační tým a kolik hráčů se tedy u vás profesionálním hraním plně živí?

Na plný úvazek jsme čtyři a pak máme řadu lidí na výpomoc – na sociální sítě, e-shopy, články na web. Jinak máme 55 hráčů a z toho dvě sekce jsou placené, tedy asi 10 lidí. Ti jsou na profesionální a poloprofesionální úrovni. Konkrétně hrají tituly Counter-Strike a Hearthstone.

Proč zrovna Hearthstone?

Češi jsou takový karetní národ. A patříme k jedněm z nejlepších na světě. Máme hráče, kteří v Čechách hrají za nás a v zahraničí za jiný evropský tým. Jeden z nich je v top 5 na světě, další pak v top 30.

Kolik u vás profesionálové berou měsíčně peněz?

To je případ od případu. Poloprofesionálům od nás chodí do deseti tisíc měsíčně, profesionálům nad deset tisíc. Pracujeme na tom, aby tato čísla narůstala.

Odkud hráčům proudí nejvíce peněz?

Kanály, přes které si hráč může vydělávat peníze, jsou hlavně čtyři. Jedním je plat od týmu, pak vyhrává peníze na turnajích, dále si vydělává streamováním, kdy mu chodí peníze od fanoušků, a čtvrtým kanálem je osobní sponzoring. Je to model, jako je vidět všude jinde v dalších sportech. Tenisté také mají hromadu partnerů, nosí jejich oblečení a podobně.

A na jaký měsíční plat se tedy jsem schopný jako profi hráč dostat? Plat přes deset tisíc sám o sobě není nic moc.

Platy od týmů zatím v Česku vyšší nejsou. Na druhou stranu je hráč schopný si měsíčně vydělat na turnajích třeba sto tisíc. V rámci Hearthstone je to naprosto běžná věc. Hráči jsou tím motivovaní. Mají základní plat a pak musí pracovat na svém výkonu.

A tyto výhry a příjmy jsou běžné?

Nechtěl bych říkat, že zcela běžné, ale několikrát do roka takové výdělky hráči mají. Když si příjmy rozpočítají mezi jednotlivé měsíce, nejsou na tom úplně zle. Ale jak říkám, na světové úrovni ještě nejsme. Zatím je u nás těžké ulovit nějakého velkého partnera, který bude mít vizi a bude chtít s hráči pracovat.

Ladislav Dyntar, eSuba
Autor: Jan Sedlák

Ladislav Dyntar, eSuba

Každopádně když se tedy hráčům zadaří na turnajích, tak se bavíme o platech, kteří u nás nemusí mít ani hráči fotbalu a podobně.

V ten moment ano, ale je to nutné rozpočítat. Spíš si zatím myslím, že je to taková lepší práce.

Pak bych ještě rád zmínil jednu věc – doposud jsme se bavili o českých hráčích v Česku. Pak jsou ale další Češi, kteří hrají v zahraničních týmech, a tam jsou čísla zase jiná. My často hráčům pomůžeme vyrůst, děláme koučink, mohou díky nám cestovat po světě po turnajích a sbírat zkušenosti. Pak vyrostou a už nejsme schopní je udržet, protože dostanou podmínky ze zahraničí, kdy začínají na sto tisících a výš. Pak se třeba dalších pět let můžou živit tím, že hrají hry a vydělávají velké peníze.

Jsou kromě eSuby v Česku ještě nějaké další týmy na podobné úrovni?

Mimo eSubu je u nás jenom pět dalších profi hráčů, kteří si hraním vydělávají. Pak je tady několik hráčů na poloprofesionální úrovni.

Lze definovat, jak velký je tuzemský e-sportový trh?

V Česku existuje zhruba 800 tisíc hráčů, kteří hrají kolem čtyř až pěti hodin týdně. Takové hráče považujeme za ty, kteří se aktivně o hraní zajímají a je zde velká pravděpodobnost, že sledují streamy, mají oblíbený tým a hráče. To je někdo, s kým my pak pracujeme a je to naše cílová skupina. Jinak hráčů obecně jsou u nás miliony, ale tam se počítají i ti, co si třeba občas něco zahrají na mobilech.

Můj expertní odhad je, že se u nás v e-sportech ročně protočí 20 až 30 milionů. Trendem je meziroční růst okolo 30 procent.

Jaký je byznys model eSuby?

Asi 60 až 70 procent peněz jde od partnerů – reklama a podobně. Kolem 25 procent je naše agenturní činnost, kdy pořádáme různé turnaje a jiné akce. Nějaká procenta pak tvoří podíly z výher našich hráčů. Hráči z výher podle smlouvy nějaké procento dávají nám a my ty peníze pak investujeme dále – do školení, cest na turnaje. Peníze také generuje merchandise, tedy prodej triček, podložek pod myš a dalších produktů.

Na webu máte poměrně hodně sponzorů. Znamená to, že prozatím každý z nich platí spíše malé částky?

Je to tak. Pořád operujeme na lokálním trhu a partneři musí počítat, kolik obratu díky partnerství udělají. Musíme tedy hledat partnerů více. Ale zároveň bychom chtěli získat velkého partnera s vizí, který bude schopen investovat do budoucího rozvoje a získat majoritní visibilitu. A nebude se dívat pouze na český a slovenský trh, ale také na zahraničí. Díky větší investici bychom byli schopní v zahraničí udělat poměrně dobré „haló“.

Alza TechZone a herna eSuby
Autor: Jan Sedlák

Alza TechZone a herna eSuby

Nicméně pokud se bavíme o ne zrovna malém množství aktivních hráčů, kteří navíc sledují streamy na Twitchi, přenosy z turnajů a tak dále, tak se zdá zájem partnerů celkem malý a potenciál nevytěžený.

Domnívám se, že řada firem dělá svůj marketing ne zcela efektivně. Ne vždy na penězích sedí osoba, která by gamingu zcela rozuměla. Je to nové odvětví a neví, jak ho uchopit. Někdy tam není ani důvěra. Mnohem radši dají peníze do billboardu, to nejde pokazit. Pokud člověk gamingu vyloženě nerozumí, většinou do toho nejde. Když někde uspějeme, většinou je to tím, že daný člověk má doma třeba syna, který se hraní věnuje, nebo něco sám sleduje a věří tomu a dokáže přemýšlet moderně.

Dnes na českém trhu v e-sportu působí firmy jako Intel nebo Alza. To jsou technologické firmy a prostředí je pro ně přirozené. Ale běžný hráč ráno vstane, čistí si zuby, musí si oholit vousy, má koníčky, cestuje na dovolené a tak dále. Firmy, které toto mohou obsáhnout, prozatím u nás e-sport nezajímá.

Přitom konkrétně třeba eSuba má největší koncentraci lidí mezi 17 až 24 lety. To jsou lidi, kteří nesledují televizi, ta je vůbec nezajímá, sledují internetová média, klidně několik hodin denně sledují streamy. Jak je tedy oslovíte? Skrze tradiční kanály těžko. Většina těchto lidí má navíc zapnuté adblocky a tradiční reklama na webu se jim ani nezobrazí. Musíte je oslovit prostřednictvím nějakého ambasadora a kanálu, který sleduje. A tím kanálem jsme my. Když si to firmy neuvědomí, budou oslovovat stárnoucí generaci.

Možná je to generační otázka. Změní se to, až do pracovního procesu brzy přijdou lidé, kteří na hrách a e-sportech vyrůstali a budou rozhodovat o marketingových rozpočtech?

To se pomalu děje. Lidé, kteří s námi vyrůstali a hráli, se dostávají na tyto pozice a jsou s námi v kontaktu. Ale je to běh na dlouhou trať. Teď je velký prostor vstoupit na trh, navíc s poměrně malou investicí. Jakmile na trh začne vstupovat více a více firem, bude to dražší a dražší. Teď zatím trh je vděčný i za menší částky.

I když to asi bude cucání si z prstu – jaký je u nás e-sportový potenciál do dalších let?

To si samozřejmě nejsem jistý, nějaké miliardy bych asi výhledově nečekal, to až za dlouho. Herní trh jako takový už u nás velký je. Světové trendy už jsou jasné. V současné době jsou e-sporty co se týče počtu fanoušků a sledovanosti celosvětově na úrovni hokeje. Stejně lidí sleduje e-sporty jako hokej. Během tří čtyř let by se to mělo dostat na úroveň amerického fotbalu, což je jeden z nejsledovanějších sportů na světě. V Česku jsme vždy tak dva roky za trendem. I tak u nás bude e-sport na úrovni nejsledovanějších sportů.

Pro mladé generace je to přirozené a logické. Mají počítače a mobily a mohou sledovat hráče, streamery, youtubery. Jsou s nimi v kontaktu, nějací fotbalisti jsou jim „šumák“. Když se budete chtít dívat na Messiho, jak trénuje, možná se to bude streamovat, ale Messi s vámi žádný kontakt mít nebude. Hráči během trénování vysílají, odpovídají na otázky, jsou s vámi v kontaktu. Díky tomu je e-sport u fanoušků tak oblíbený. Pro partnery je pak zajímavý i takový tréninkový stream, jsou tam vidět jejich židle, sluchátka, nápoje a tak dále.

Ladislav Dyntar, eSuba
Autor: Jan Sedlák

Ladislav Dyntar, eSuba

Aktuálním trendem ve světě je to, že si tohoto fenoménu všímají i tradiční sportovní týmy. Od Ajaxu Amsterdam až po Miami Heat začínají kupovat e-sportové divize. Vezmou tým jako eSuba, koupí třeba majoritu a začlení ho do svých struktur. Miami Heat (tým z NBA) takto třeba investoval do týmu Misfits. 

Tradiční sporty přicházejí o fanoušky a ti zbývající stárnou. Nové mladé lidi se nedaří získat, takže je třeba hledat, kde se koncentrují, a to je právě e-sport. Tradiční sportovní týmy fungují podobně jako my – prodávají reklamu, trička, nějaká ta práva. Já tedy čekám na to, až se i u nás objeví nějaký sportovní tým, který si řekne, že je toto zajímavá cesta – že už nechce oslovovat jenom páprdy s pivem v ruce, ale zajímá ho i mladá generace. E-sport poroste a bude to velký byznys.

Prima Cool už před časem spustila živé přenosy z e-sportových turnajů a čísla nejsou špatná.

Je to od nich dobrý tah a zatím jsou jediná televize, která se tomu věnuje.

Jaké hry u nás nejvíce vydělávají?

Counter-Strike, League of Legends a Hearthstone. O ty mají partneři na našem trhu největší zájem. Výborně fungují i World of Tanks (jejich tvůrci, společnost Wargaming, mimochodem rozjíždí vývoj v Praze – poznámka redakce), rozjíždí se Clash Royale.

Prodej triček a podobně vám funguje dobře?

Jak jsem říkal, je to asi pět procent z našich celkových čísel. Na náš trh je to dobré. Fungují dresy a trička. Peníze každopádně nejsou v tomto ohledu to nejdůležitější. Hlavní je to, že fanoušci pak takové oblečení nosí, chodí v něm na turnaje, zveřejňuje fotky. To nám pomáhá být dominantní na trhu, lidé o nás ví. Díky tomu jsou pak vidět i naši partneři.

Jak zhruba vypadá smlouva profesionálního hráče u eSuby?

Vzhledem k tomu, že jsme si vědomí toho, že nenabízíme podmínky na nejvyšší světové úrovni, máme smlouvu mnohem více benevolentní. Ačkoliv když ji hráči podepisují, tak se vždy hrozně diví a cukají se. Ale když pak podepisují smlouvu v zahraničí, tak zjišťují, jak se u nás měli dobře (smích). Nemáme limity na to, kolik hodin denně musí trénovat či streamovat. 

Chráníme si renomé, na trhu už jsme třináct let. Jsme ambasadoři hry. Zakládáme si na tom, že máme hráče, kteří jsou pozitivně naladění, nepodvádějí, uznávají fair play, podporují fanoušky a soupeře. Nechceme se objevovat u kontroverzních témat. Nedávno se stalo, že nás v jednom finále jeden tým porazil a pak se jejich hráči objevili s cedulí „oStuda“ parodující naše logo a název. Tohle, kdyby se stalo u nás, tak se s hráči rozloučíme. Máme respekt k soupeři a nějaké hodnoty. Toto máme tedy i ve smlouvách.

Dále smlouvy ošetřují platby, jak jsou hrazeny výjezdy na turnaje, jaká procenta jdou z výher, jsou tam výstupní klauzule. Hráči nesmí pít během turnajů alkohol, musí plnit povinnosti směrem k partnerům, svolují k využití podpisů, fotek.

Alza TechZone a herna eSuby
Autor: Jan Sedlák

Alza TechZone a herna eSuby

Jsou progamingoví hráči obecně zodpovědní a podobně? Většinou jde ještě o dospívající lidi a u těch to s podobnými věcmi může být složité.

Je to těžké (smích). Rozdíl mezi tradičním sportovním prostředím a tím e-sportovým je ten, že v tradičním sportu jste si už od mlada prošli nějakým tréninkovým režimem, měli jste trenéra, někdo se vám věnoval, někam vás směřoval. 

E-sport tohle nemá. Hráč přijde domů, zapne počítač a jde hrát a zlepšovat se hraním. Občas se podívá na nějaká videa s taktikami. Ale to je tak vše, co ti hráči udělají pro zlepšování. To často vede k tomu, že nemají disciplínu, jsou těžcí na zkrocení. To je pak na nás, musíme z hráčů udělat profíky. Ne vždy se to ale podaří. Hráči najednou zjistí, že mají povinnosti, že něco nesmí.

Ptám se i proto, že někdy v nultých letech ProGamers a Daniel Mikšovský v Česku rozjeli první profesionální tým nazvaný AMD Cyber Team. Šlo do toho dost peněz, kluci měli k dispozici hernu, byt, výplaty. Ale dost to dojelo na tom, že najednou jaksi zdivočeli…

Podobné zkušenosti máme také. Hráči dostanou plat, myslí si, že mají splněno a najednou zvolní. Jenže vstupují do nějakého pracovního poměru.

Kolik hodin denně by profesionální hráč měl trénovat?

V Jižní Koreji je normální, že trénují deset až dvanáct hodin denně. Korejci jsou v e-sportech velice dobří. U nás je ideálních šest až osm hodin denně. Zároveň je dobré, když se hodina denně věnuje tradičnímu sportu, dále pak studování zápasů, chyb vlastních i soupeřových. Není to jenom o hraní.

Jak dlouhá může být v Česku kariéra profesionálního hráče?

U nás může být o něco delší než ve světě, protože není takový tlak. Průměrná světová kariéra je taková, že se hráči na vrcholu udrží čtyři pět let. Dobré je, že trh roste a vyvíjí se a není to tak, že by pak člověk ve 24 letech skončil na dlažbě s tím, že v životopisu má titul hráč počítačových her a nemá se kde uchytit. Uchytí se jako komentátoři, koučové, mentoři, vývojáři, pracují s vlastní značkou, mohou působit ve firmách jako Intel či Red Bull právě skrze e-sportové aktivity. Je to nové, rychle se formující odvětví. Trend vyhořelých hráčů, kteří se nedokáží uplatnit, jsem ještě nezaznamenal.

Většina profíků jsou chytří lidé a mají šance se uchytit. Například řada lidí v eSubě jsou aktivní sportovci, hráli za nás i lidé ze Sparty a Slavie, zároveň často studují vysoké školy. Být na vrcholu znamená věnovat se i sportu, aby tělo vydrželo nápor. Musíte být schopní chytře uvažovat nad hrou a tréninkem. Hloupý člověk na to nepřijde.

Jak k tomu všemu přistupují rodiče hráčů?

Jak kdy. Poslední dobou za námi rodiče sami chodí, že tomu fandí a jestli bychom jejich děti neotestovali, jestli na profi hraní mají, jestli mají potenciál. Radíme jim, jak ke všemu přistupovat, jak dítěti nastavit cíle, ne ho bezhlavě podporovat. Je to stejné jako v běžném sportu. Je to o zdravém přístupu, nastavit mix sportu, hraní, vzdělávání.

Našli jste v článku chybu?