Hlavní navigace

Lukáš Hnilička: Z Asie si Hybrid přiváží ohromné množství poznatků o diváckém chování

Autor: Karel Choc
Jan Brychta

Karlínská firma Hybrid, která vyvíjí HbbTV aplikace, se rozhodla expandovat mimo Evropu a založila pobočku v Singapuru. Jak vypadá televizní digitalizace v Asii a co očekávají tamní stanice od hybridního vysílání, prozradí Lukáš Hnilička.

Doba čtení: 9 minut

Hned na úvod našeho rozhovoru se někdejší technický ředitel hudební televize Óčko a současný šéf Hybridu Lukáš Hnilička ohradil proti vnímání jeho firmy jako čistě vývojářské. Vývoj je tou nejmenší částí naší činnosti, směje se Hnilička.

Kolik zaměstnanců tedy aktuálně Hybrid má?

Je nás dvanáct, z čehož vývoji se věnuje šest lidí. Naším hlavním produktem je nabídka řešení pro management HbbTV a inzerce v hybridní prostředí, obecně tedy využití a fungování hybridního prostoru. Vytváříme reklamní inventory, v jehož rámci dáváme HbbTV kromě menu s aplikacemi podobu internetového prostoru. To je naše hlavní síla, protože v momentě, kdy divák vstoupí do hybridního prostředí, tak je v první řadě konfrontován s naším řešením. My v ten moment víme, o jakého diváka se jedná, kde se nachází a odkud přichází, jak velkou nebo jak starou má televizi. Na základě těchto údajů se pak rozhodujeme o dalším postupu, ať už se jedná o imageovou kampaň dané stanice, komerční kampaň externího zadavatele, nebo čistě jen zobrazení informací o možnostech HbbTV. Aplikace jsou přirozenou součástí naší činnosti, ale primární pro nás je nabírat nové stanice do našeho inventory.

ROZHOVOR: Podle Lukáše Hniličky je dnes HbbTV už dokonale etablovanou platformou

Kolik stanic zastupujete?

V tento moment máme kromě Novy skoro celý český trh, proto je také z našeho pohledu jedno, na který program divák přepne, my sledujeme jeho pohyb po kanálovém spektru a v našem ekosystému ho vnímáme jako živoucí entitu.

Pod unikátním číslem.

S nějakým identifikátorem, který musíme skládat, protože na cookies se v televizorech nedá spolehnout.


Autor: Karel Choc

„Evropský trh je vysoce saturován, Asie je logickou volbou,“ myslí si Lukáš Hnilička.

Když tedy zastupujete skoro celý tuzemský trh, je expanze do zahraničí logickou reakcí…

My jsme hodně aktivní na středoevropském trhu, tedy v zemích, jako je Polsko, Maďarsko nebo Rumunsko a některé další. Ve východní Evropě už moc místa na lokálních trzích není, všechny jsou poměrně hodně saturované. Třeba Slovensko a Rumunsko tvoří dohromady téměř polovinu skupiny CME, která působí všude. Na lokální úrovni pak není až tak těžké tyto trhy dobíjet a v jejich rámci se posouvat. Možnou alternativou je samozřejmě západní Evropa, ale ta je z hlediska saturovanosti ještě plnější a více pokryta předplaceným a OTT službami. Toto prostředí je pochopitelně pro českou firmu náročnější.

Což souvisí s nižší penetrací zemské digitální televize na západoevropských trzích?

Dá se to tak říct. V západní Evropě je bezesporu populárnější satelit než terestrická televize, ale prim dnes hrají kabelové televize a podobné systémy, které z budgetu televizních diváků hodně seberou. A inzerenti se většinou ptají, kde budou jejich reklamy vidět, a když vám nějaká dominantní platforma chybí, postrádá pro ně celá kampaň smysl. Firmy, které jsou podobné té naší, fungují třeba v Německu dvě, ale jednu už koupila ProSieben a druhou RTL.

ROZHOVOR: Lukáš Hnilička odhaduje, že zadavatelé by mohli v roce 206 utratit za reklamu v HbbTV až sto milionů korun

Kam vás tedy touha po expanzi dovedla?

Z hlediska distribuce, přístupových možností a celkových nákladů se jako logická volba ukázala Asie. Tamní trh nás zajímal, ještě než jsme ho začali podrobněji zkoumat, pochopitelně hlavně díky své velikosti. V Asii je televize až jakýmsi bohem a tím druhým je pak mobilní telefon. Třeba vietnamská kabelová televize má patnáct milionů předplatitelů, čili se dá říci, že se pohybujeme v úplně jiných číslech. Navíc Asie je z pohledu zemské digitální televize na samotném začátku a ve spoustě regionů se z analogového televizního vysílání přechází rovnou na DVB-T2. Většina asijských zemí začala s přechodem na digitální televizní vysílání v průběhu letošního roku nebo ho mají naplánovaný na leden příštího roku.

Jaké jsou poměry mezi jednotlivými platformami?

Podobné jako v Evropě. Jistý podíl mají IPTV služby, ale většinu příjmu generuje buď ještě analogová televize…

…analogová tma tedy ještě nenastala?

Analogové vysílání jede v Asii pořád naplno, spolu s poměrně agresivní on-screen kampaní propagující přechod na digitální formát. Ta je obsažena přímo v obraze, kde je nepřetržitě umístěna ohromná hokejka s informacemi o přechodu.

Na jaký formát budou přecházet?

Dotčené země se většinou rozhodly pro DVB formát. V regionu dále vysílá čínský DTMB nebo standard ISDB, který se používá v Japonsku, na Filipínách a v Jižní Americe. Tedy kromě Kolumbie, kde se vysílá v DVB. Většina asijských stanic se rozhodla pro DVB řešení, které už stejně využívají na satelitu, kde obvykle vysílají ve formátu DVB-S2. Jsou tak na DVB formát zvyklé a i na úrovni lokálních vlád došlo k rozhodnutí využít tento formát. Což je samozřejmě i příležitost pro nás.

A zmíněné podíly jednotlivých vysílacích platforem?

Satelit a terestrika mají přibližně po třiceti procentech a zbytek jde na vrub kabelu a IPTV. Odlišný je ale způsob konzumace, tamní vysílatelé nespoléhají tolik na tunery od výrobců televizorů, většina služeb je spárovaná se speciálními set-top boxy a jsou koncipované jako end to end služby dodávané rovnou i se speciálními přijímači. Proto také řešíme s operátory, kteří mají o HbbTV jako službu zájem, že se s výrobci přijímačů domluví, aby set-top boxy uváděné na trh v prvním pololetí příštího roku už byly HbbTV ready.

Jedná se o HbbTV standard 1.5, nebo 2.0?

V Asii se začíná rovnou s verzí 2.0, stejně jako přeskočily DVB-T a šly rovnou na T2. To je další velká výhoda oproti Evropě.

A jaká je tamní penetrace HbbTV platformy?

Ještě dost nízká a záleží teď hlavně na výrobcích hardwaru. Třeba v Malajsii, kde jsme se zúčastnili jedné odborné konference, už je zahájen přechod na DVB-T2 a na většině území je překlopena i většina hlavních kanálů včetně těch veřejnoprávních. Proto teprve teď začínají experimentovat s HbbTV a de facto čekají na analogovou tmu. Každopádně ale s HbbTV službami evidentně počítají.

Vy budete asijským televizím dodávat primárně řešení inzerce pro HbbTV prostředí, tedy nástroje určené spíše pro komerční partnery stanic?

Našim asijským partnerům budeme muset dodávat kompletní end to end řešení. V Čechách spolupracujeme s Českými Radiokomunikacemi, které stanicím nabízejí vlastního HbbTV managera jako základ pro CMS řešení.

Protože mají vlastní cloudy…

Ano, ale ty zase využívají jen pro svoje řešení. My máme k dispozici vlastní cloudovou kapacitu, v rámci které se staráme o zbytek. Nebo se popřípadě napojujeme. Třeba na Slovensku připravujeme pro Markízu čistě end to end řešení včetně všech základních služeb, tedy stejně jako v případě našich asijských partnerů. V tomto případě už nejde jen o náš systém managementu reklam, self proma nebo inventory, ale i o dodání a servis veškerých potřebných aplikací a výchozích menu.


Autor: Karel Choc

Hniličkův Hybrid jedná s televizemi v Singapuru, Malajsii, Indonésii a ve Vietnamu.

S kým tedy v Asii jednáte?

V Malajsii je to společnost MYTV, což je státní organizace, která má na starosti i přechod na DVB-T2. Dále jednáme i s dvojicí tamních největších komerčních skupin, což je Astro Group a Prima Group, které provozují většinu programů. V Singapuru pak jednáme s Media Corp., tedy částečně státní firmou, ovládající tamní telekomunikační trh. Zajímavé ale je, ze jejich kanály mají často mnohem komerčnější formu než klasické singapurské komerční televize. Stát tak dohlíží spíše na samotnou firmu než na obsah vysílání.

Jaká jsou specifika podnikání v Singapuru?

Třeba ředitelem firmy musí být vždy Singapuřan. Stát ochotně podpoří rozjezd nové firmy třeba formou nulových daní, ale zároveň požaduje, aby firma reálně fungovala a působila v rámci tamního trhu a neodváděla zisky jinam. Je to cítit už při vstupu do země, ve které funguje velmi přísná imigrační politika, ale v momentě, kdy něco zajímavého přivážíte, tak příslušná celní kontrola už netrvá dvě hodiny, ale třeba jen patnáct minut, protože si vás prostě váží.

PSALI JSME: Vývojáři HbbTV aplikací z tuzemské firmy Hybrid zakládají pobočku v Singapuru

V jakých dalších zemích působíte?

Další je Indonésie, kde jednáme se skupinou RTM, která pokrývá skoro všech dvě stě milionů obyvatel. A pak ještě Vietnam, kde jsou televize také víceméně státní, i když už nejsou tak striktně regulované. Ve Vietnamu mají největší podíl kabelové sítě, a jak jsem už říkal, ta největší má až patnáct milionů předplatitelů. Rozhodovali jsme se, jestli naše asijské podnikání zahájit ve Vietnamu, nebo v Singapuru, a nakonec vyhrál Singapur, který je sice výrazně dražší, ale zároveň v celém regionu platí, že singapurské firmy mají všude dveře otevřené.

Neobáváte se nějaké formy krádeže vašeho duševního vlastnictví a know how, jak se to v Číně stalo třeba i ministru průmyslu Grégrovi? I z tohoto pohledu je asi Singapur bezpečnější…

To asi ano, ale my primárně fungujeme jako cloudová služba a většinu řešení si tak držíme u nás. Z pohledu HbbTV služeb už v Asii něco vzniká, ale jsou ještě hodně na začátku, stejně jako jsme byli my před nějakými třemi lety. I ze strany zapojených televizí cítíme spíše snahu přinést divákovi něco nového než jenom okopírovat nějaké konkrétní řešení. Navíc ve srovnání s Evropou panuje v Asii mnohem větší konkurence. Od nás jsme zvyklí, že na trhu je po řadu let nějaká jednička a dvojka, jejichž pozice se zase až tak často nemění. V Asii vysílá pro každý region několik set stanic a ty se pochopitelně snaží v rámci konkurenčního boje nabídnout divákovi co nejvíce výhod.


Autor: Karel Choc

Množství dat, které asijští diváci generují, je podle Hniličky s Evropou naprosto nesrovnatelné.

Nabízí asijský trh oproti Evropě nějaké unikátní možnosti?

Připravujeme mnohem větší interakce s mobilem, v Evropě třeba ještě pořád moc nepracujeme s QR kódy, které Asiaté masivně využívají pro platby, inkasa nebo nákupy. Hodně nás proto překvapily právě různé požadavky na provázání hybridní platformy s mobilními technologiemi. Velkou výzvou budou i získaná data, kterých bude strašně moc a která budou pro plánování kampaní extrémně důležitá. U nás si za milion korun pořídíte třeba i týdenní kampaň, v Asii by vám podobná částka nestačila ani na hodinu. Proto je targeting kampaní a segmentace jejich příjemců extrémně důležitá.

Dá se v Asii počítat s benevolentnějším nastavením ochrany osobních údajů?

Jasné, nefunguje tam ani GDPR, ani e-privacy a celý trh je v tomto ohledu určitě volnější. Ale jde i o to, že u nás zdaleka nezískáme takové množství dat. Kdybyste chtěli trackovat asijský trh, vyjde vás to na miliony korun měsíčně jen za shromáždění výchozích dat, a to se vůbec nebavíme o jejich vyhodnocení nebo archivaci.

Jak měří v Asii televizní sledovanost?

Způsob se liší stát od státu, někde pracují s peoplemetry, někde s telefonními výzkumy. Hodně stanic ale funguje na základě předplatného, takže přesně vědí, kolik diváků je sleduje. Právě data o diváckém chování jsou z našeho pohledu velice důležitá, a to hlavně kvůli jejich množství. Získáme tak unikátní know how, které můžeme využít i na ostatních trzích, kde působíme.

Našli jste v článku chybu?