Hlavní navigace

Magistrát a ministerstvo nesmyslně utahují šrouby regulace sdílených služeb

Autor: Uber
Tomáš Prouza

Služby typu Uber, Liftago či Taxify mění naše vnímání dopravních služeb. Zakazovat je by bylo hloupé a nesmyslné.

Fenomén sdílené ekonomiky je v Česku stále populárnější. V porovnání s klasickými podnikatelskými modely se sdílené služby ukázaly být efektivní a přilákaly spoustu zákazníků i fanoušků. Důvodem je nejen jejich inovační potenciál, ale i flexibilita. Houfně se rozvíjející služby sdílené ekonomiky založené na technologických výdobytcích bohužel bojují s v Česku tak oblíbeným úřednickým nešvarem – s přílišnou a mnohdy nesmyslnou regulací. 

Jednou z nejviditelnějších a nejdiskutovanějších oblastí sdílené ekonomiky je bezesporu doprava. Služby typu Uber, Liftago či Taxify mění naše vnímání dopravních služeb jako takových. Každá ze služeb využívá jiný model, ale cíl je stejný – lepší dostupnost služeb, pohodlný způsob objednání i placení a jednoduchá kontrola ceny i kvality služby. Ze služby s notoricky špatnou pověstí se stává služba, kterou lidé využívají rádi – a o to hloupější by bylo zakazovat ji, zejména s pomocí pravidel minulého tisíciletí. Moderní technologie se zakázat nedají. Takže buď najdeme cestu, jak vytvořit rozumná pravidla a podporovat moderní způsob života, nebo se budeme snažit zakazovat a omezovat – a dopadneme jako Sancho Panza při boji s větrnými mlýny. 

Sdílená doprava se dnes v České republice nachází v legislativním vakuu. Služby fungující skrze digitální platformy nejsou v současné koncepci zákona o silniční dopravě podchyceny vůbec, respektive je lze podřadit pouze pod úpravu taxislužby, která ale o moderních technologiích nic netuší. Stejně jako v řadě jiných zemí tak naše regulatorní prostředí reaguje na rychlý technologický vývoj se zpožděním. 

Proto je pozoruhodné, že Ministerstvo dopravy ČR, potažmo Magistrát hlavního města Prahy, využily příležitosti probíhající novely zákona o silniční dopravě, která se věnuje převážně jiným aspektům tohoto zákona, k utahování regulatorních šroubů a bránění plnému rozvoji sdílené ekonomiky. Tento postup je o to více nelogický, že Ministerstvo dopravy ČR rovněž slibuje další dodatečnou novelizaci, která by byla přímo zaměřena na oblast taxislužeb a více se věnovala nutnosti změny dnešních technikálií, jako je například potřeba vykonat zkoušku z místopisu či nezbytnost vlastnit taxametr, když existují mnohem modernější (a mnohem hůře manipulovatelné) varianty. 

Bude-li sdílená doprava i nadále považována za taxislužbu, nebude vůle oddělit regulérní podnikání, jež výkon taxislužby představuje, od doplňkové činnosti poskytování dopravních služeb, jakými právě služby sdílené dopravy jsou. Samozřejmě nelze mluvit o podpoře neférové soutěže a protežování sdílené dopravy v neprospěch tradičních dopravců, ale Uber a služby jemu podobné v plné nahotě ukázaly, jak upjatá, zejména s ohledem na dnešní technologické možnosti, jsou rakousko-uherská pravidla pro nájemné drožky. Moderní technologie navíc umožňují snížit břemeno regulace všem, ať už jezdí deset hodin denně nebo deset hodin měsíčně – stačí jen chtít a mentálně vykouknout z tmavých chodeb ministerstva dopravy. 

Marcom

Každá změna zákona by měla být koncepční a celistvá. V případě současné novely zákona o silniční dopravě tomu tak ale není. Namísto toho, aby ministerstvo upravilo v současné novele sdílenou dopravu nebo se s ohledem na slibovanou další novelu této oblasti zcela vyhnulo, zavádí další podmínky, které budou mít jen velmi omezenou životnost a budou otravovat na pár měsíců život všem, které přeprava osob živí. 

Místo zjednodušení a stabilizace pravidel tak ministerstvo dopravy vytvoří jen další a naprosto zbytečný prvek nejistoty. Pokud by ministerstvo dopravy skutečně chtělo připravit užitečnou novelu, stačí s ohledem na současné technologické možnosti snížit regulatorní pravidla pro všechny poskytovatele „taxislužby“, vyhodit rakousko-uherské byrokratické požadavky a zamezit prohlubování bariér k výkonu přínosných forem poskytování služeb.

Našli jste v článku chybu?
7. 11. 2016 8:48
fd (neregistrovaný)

Mozna jsou, ale narozdil od taxikaru, ktere nejsou schopni byrokrate resit desitky let, tito zakazniky zjevne neokradaji. A to je neprekvapive primarni pricina uspechu - ze si kazdy muze predem overit kudy pojede, a kolik ho to bude stat.

7. 11. 2016 7:58
Jan Brezina (neregistrovaný)

Přesně tak! Něco jiného je car sharing typu spolujízda, něco jiného appky sdružující taxikáře a něco jiného amatéři přividělávající si jako Uber řidiči.

A hlavně chybí návrh řešení