Hlavní navigace

Malý test velké Evropy

14. 4. 2008
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Zprávy o chystaných, slavnostně uváděných a neméně neslavně zkrachovalých pokusech o perzekuci „nelegálních stahovačů“ jsou již v mediálním prostoru koloritem a obvykle není třeba jim věnovat větší pozornost. Ta aktuální snaha je ovšem něčím víc, než byly její předchůdkyně.
Vojtěch Bednář

Ilustrace: Nenad Vitas

Jedna z oněch snah byla poměrně revoluční a pocházela od samotného prezidenta Francie, i když je zřejmé, že ve skutečnosti se zrodila někde úplně jinde. Evropská unie je známá svou snahou komplikovat život občanům členských zemí pod hlavičkou tzv. komunitarizace. Nápad, že „nelegální stahovači“ by mohli být svými ISP odpojování od Internetu plně automaticky a pouze na základě detekování „závadného obsahu“ je, když to tak řekneme, trochu legrační. Je totiž po technické stránce jen velmi obtížně proveditelný a následně vynutitelný. To ale není to nejdůležitější.

Evropská unie, respektive její komise (EK), se tím nápadem skutečně začala zabývat. Stačilo však málo a z útrob samotné bruselské byrokratické mašinerie se vynořil (zatím) tichý, ale docela důrazný hlásek tvrdící, že onen nápad je k ničemu. Byl to hlásek Evropského parlamentu. Nabízí se otázka, jak je to možné? Jak může jedna instituce EU vystoupit proti něčemu, co jiná považuje za geniální nápad? Dovolte mi přijít s vlastní teorií. Chci na ni ukázat, že na „odpojování stahovačů“ lze otestovat jednu důležitější věc. A vlastně celý systém EU.

Evropský parlament (EP) má kontrolovat evropskou exekutivu a vystupovat jako zástupce evropských občanů. Jeho pravomoci jsou však nevalné, a kdybyste si chtěli udělat obrázek o tom jak funguje, pusťte si poslední natočené díly Hvězdných válek (EP sloužil tamnímu galaktickému shromáždění jako předobraz). Evropští poslanci jsou na rozdíl od komisařů voleni přímo občany a proto jsou jim blíže. Komisaři (a do jisté míry i Evropská rada) jsou politici či úředníci, kteří jsou reálnému životu vzdáleni jak ve svých domovských zemích, tak i v rámci nadnárodního celku. To znamená, že zatímco eurokomisař (Vladimír Špidla promine) celkem bez problémů překousne vyhlášku zjevně porušující základní svobody, pro poslance, reálnému životu přece jen malinko bližšího, je tento nápad logicky a správně absurdním. Poslanci se tak proti němu ohradí. Není to poprvé, obdobně proběhl boj o softwarové patenty i další, méně významné kauzy. Otázka bude, co nastane dál.

Pokud EK onen v praxi neproveditelný nesmysl prosadí i proti vůli většiny parlamentu, měli bychom vyrazit do ulic a tím nemyslím jen nás, kteří máme Internet. Znamenalo by to totiž, že kontrolní mechanismus mající zabránit zvůli byrokratické moci v Evropě nefunguje. Pak je úplně jedno, zda jde o odpojování někoho, kdo si stáhne film, nebo o sesílání sankcí na drzouna, jenž si dovolí založit vlastní vinici nad plán.

BRAND24

Pokud nastane druhá možnost a parlament nápady některých komisařů a francouzského elegána zarazí, bude to dobrá zpráva. Totiž, že přes veškeré nedostatky, které úřednická eurokracie má, je možné udržet její opratě, a v případě potřeby na koně v čele použít bič. V takovém případě bychom se ale měli do budoucna svými právy, a nejen těmi digitálními, zabývat více, než tak činíme teď.

A pak je zde třetí možnost: že Evropský parlament změní názor. Dala by se komentovat velmi příhodnou větou z třetího dílu oněch Hvězdných válek; z Pomsty Sithů. Totiž: Tak takhle tedy umírá demokracie. Za bouřlivého potlesku.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je sociolog, odborný publicista, poradce, a lektor.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).