Hlavní navigace

Marcel Kolaja (Piráti): Akt o digitálních službách Evropa potřebuje, vynucovat upload filtry by ale bylo špatné

9. 11. 2020
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

 Autor: Pirátská strana
O tom, co je, či není legální v online prostředí, by měly rozhodovat nezávislé soudy, a ne soukromé firmy, říká v rozhovoru o chystané reformě regulace internetu v EU český místopředseda Evropského parlamentu.

Marcelem Kolajou jsme mluvili na online konferenci Czech Internet Forum 2020, kam místopředseda Evropského parlamentu za Piráty dorazil (alespoň virtuálně) přednášet na téma Svobody a otevřenost Internetu v Evropě

Evropská komise totiž už v prosinci představí návrh nové legislativy, která reformuje základní pravidla pro internet v Evropě. Jedná se o tzv. Akt o digitálních službách (Digital Services Act, DSA), reformu směrnice o elektronickém obchodu (e-Commerce directive) z roku 2000, která výrazně ovlivní způsob regulace internetu a chování internetových platforem.

Proč vlastně Evropská unie potřebuje novou legislativu regulující digitální služby a nakládání s digitálním obsahem, když je tu již téměř dvě dekády směrnice o elektronickém obchodu?

V prvé řadě si musíme uvědomit právě to, že směrnice o elektronickém obchodu pochází z roku 2000, tedy z doby, než došlo ke vniku úplně nových typů služeb a prostředníků v internetové komunikaci. Také technicky dnes vypadá internet úplně jinak než tehdy. Jako příklad mohou uvést třeba internetovou reklamu, která je nyní velmi komplexně fungujícím mechanismem. Směrnice o elektronickém obchodu toto všechno pochopitelně nereflektuje. Druhá věc je, že Akt o digitálních službách reaguje také na mnohem širší a masivnější využívání internetu, se kterým se pojí celá řada nešvarů, jako třeba nelegální šíření obsahu. 

S tím souvisí také fakt, že dnešní internet fakticky ovládly platformy, které ve svých interních pravidlech, která nejsou nijak zvlášť regulována, nastavují, jakým způsobem se stavět k obsahu, který vytvářejí uživatelé. To znamená, že podle vlastního uvážení rozhodují o tom, jak se takový obsah moderuje, odstraňuje nebo prioritizuje.

Zde je potřeba zajistit dvě věci. Ta první je jasná, tedy aby platilo, že to, co je nelegální offline, bylo nelegální také online. To ale samo o sobě nestačí a je potřeba zajistit také to, aby to, co je naopak offline legální, bylo legální také online. Jinými slovy je potřeba zajistit, že pokud je někdo na internetu na svých právech krácen, bude mít legální oporu, která mu dá možnost nápravy.

Moderování obsahu je poměrně kontroverzní téma. Jak přesně se k němu Akt o digitálních službách staví?

Takzvané moderování obsahu tvoří jeden z hlavních celků připravované legislativy a řeší na jedné straně, jak by měl fungovat mechanismus k odstranění nelegálního obsahu, ale také na druhé straně i to, jak by měl fungovat opravný mechanismus pro případy, kdy je někomu na internetu odstraněn obsah, který vystavil a který v offline světě žádné podmínky neporušuje. Jedná se například o případy, kdy obsah nahlásila nějaká konkurence, aby daný subjekt poškodila. 

Dalším případem je ale také situace, typická zejména pro sociální sítě, kdy provozovatel představuje určitého strážce brány a rozhoduje o tom, které příspěvky ostatních uživatelů se nám budou zobrazovat, případně kdy a jakým způsobem. Zde je potřeba nastavit jasný rámec toho, jak by se nejenom sociální sítě, ale také další správci digitálního obsahu k jeho moderaci měli stavět. 

Další kategorií je pak internetová reklama, což je dnes velmi komplexní schéma s celou řadou otazníků. Jedním z nich je dostatečná ochrana soukromí uživatelů v souvislosti s personalizovanou reklamou. Dalším pak třeba to, jak se vypořádat s reklamou, jejíž obsah není legální na daném území (byť jinde třeba je) a podobně.

Posledním velkým bodem je věc, která spadá do regulace konkurenčního prostředí a jde o zajištění takzvané interoperability. Unie se v návrhu legislativy zamýšlí nad tím, jak zajistit, aby dominantní hráči na internetovém trhu umožnili menším hráčům (například malým firmám či startupům) a alternativním platformám propojení jednotlivých služeb. 

Uvedu jednoduchý příklad. Když se podíváme na trh platforem pro rychlou komunikaci (instant messaging), v podstatě každý z nás dnes musí mít na počítači nebo telefonu celou plejádu aplikací, aby vůbec mohl zůstat v kontaktu s obchodními partnery, nebo třeba jen s rodinou a kamarády. Myšlenka za vynucením interoperability je taková, že velcí hráči budou muset poskytnout svá rozhraní, aby bylo možné se na ně napojit a propojit komunikaci uživatelů napříč různými platformami. To bude mít dvojí efekt. Tím prvním je přínos v podobě mnohem většího komfortu pro uživatele. Tím druhým je pak otevření konkurenčního prostředí ve světě, který je dnes prakticky celý okupován jen několika dominantními hráči.   

Není snaha o takovouto regulaci již příliš velký zásah do hospodářské soutěže?

Já bych naopak řekl, že je to ten správný způsob, jak řešit velký problém současného internetu, a tím je monopolizace a centralizace služeb. Některé typy internetových služeb jsou dnes fakticky ovládány monopoly, nebo alespoň podporují vznik hráčů, kteří centralizují veškeré jejich užívání pod sebe. Situace došla dokonce již tak daleko, že se začínají objevovat názory, že by podobné subjekty měly být rozděleny na dvě nebo více firem. Ve srovnání s takto těžkým kalibrem mi přijde zajištění interoperability naopak daleko méně invazivním řešením.  

Platí totéž i pro ten první pilíř, tedy regulaci správy obsahu? Není to opět další zásah do integrity byznys modelu internetových firem?

První věc je, že o tom, co je, či není legální a přípustné v online prostředí, by měly na základě patřičného právního rámce rozhodovat nezávislé soudy, a ne privátní společnosti, které mají dominantní podíl na trhu. To je v demokratickém prostředí velmi nezdravá a nebezpečná situace.

Zároveň jde ale také o to, že by měl existovat nějaký jednotný evropský mechanismus, který bude jasně říkat, jak by měl mechanismus oznámení a odstraňování nelegálního obsahu fungovat. V minulosti již ostatně Evropská komise přišla s návrhem na system notice and action, který tento problém řešil, bohužel se jeho implementaci nepodařilo dotáhnout do konce. 

Některé členské země se přesto snaží podobný mechanismus implementovat, problém pro internetový byznys ale je, že neexistuje jednotná internetová legislativa. Právě to by měl nyní Akt o digitálních službách vyřešit a podle posledních zpráv z Evropského parlamentu na to jde přesně tím způsobem, jak by si to poslanci Evropského parlamentu představovali.

Přestože konkrétní podobu Aktu o digitálních službách zatím veřejnost nezná, některé technologické společnosti se již proti ní stačily vymezit. V jejich čele stojí především Google, který proti přijetí legislativy chystá vlastní protikampaň a prohlašuje, že zasahuje do byznys modelu některých internetových společností, a může navíc údajně ohrozit obnovu evropské ekonomiky po pandemii koronaviru. Jaký k tomu je váš postoj?

Pro mě jako zákonodárce je samozřejmě důležité naslouchat firmám, které na internetu podnikají, ale současně také občanům, neziskovým organizacím či akademikům. Rozhodně to ale není položeno tak, že by zákonodárci měli rozhodovat podle toho, jak si to představují firmy, které mají v daném právním rámci podnikat. Já to určitě jako zásah do integrity jejich byznys modelu nepovažuji a myslím, že podobná regulace je namístě.    

Pokud jde o to, že by měl Akt o digitálních službách ohrozit obnovu internetové ekonomiky, to slyším prvně a zároveň, abych odpověděl na otázku, si myslím, že je to nesmysl. Ale rád bych k tomu ještě dodal, že v tuto chvíli nemůžeme říci, jak přesně bude DSA ve finále vypadat. Komise svůj návrh předloží až v prosinci, a navíc se může postupem času ještě změnit. Přesto nevidím důvod, proč by měl způsobit nějaké zpomalení obnovy ekonomiky, navíc se bude nejspíš ještě několik let ladit a za tu dobu může být ekonomická situace v Evropě úplně jiná. 

Víme, jestli DSA ponechá v platnosti základní principy směrnice o elektronickém obchodu?

To je zrovna věc, kterou si můžeme být na rozdíl od některých jiných aspektů zcela jistí již dnes. Pokud se bavíme o nemožnosti vytvořit legální povinnost, aby internetové platformy monitorovaly obsah, o výjimce právní zodpovědnosti, pokud si provozovatel není vědom přítomnosti nelegálního obsahu, a o právu země původu, tak ty zůstanou v platnosti i v nové evropské legislativě. K tomu by ale chtěl Evropský parlament připojit několik dalších principů a pravidel.

Jmenovitě, jak již zde padlo, že rozhodnutí o legalitě obsahu zůstává výhradně na soudu a že systém oznámení o nelegálním obsahu a následných akcích bude mít jasná pravidla. Totéž by mělo platit pro obranu (protiakci) v případě, kdy se subjekt domnívá, že byl na svých právech zkrácen a obsah mu byl odstraněn neprávem. 

S tím ale také souvisí potřeba zajištění transparentnosti celého procesu. To znamená, že by společnosti musely publikovat, kolikrát a kdo jim zaslal nějaké oznámení, že je u nich hostovaný obsah nelegální a také statistiku, kolikrát byl takový obsah jako nelegální označen nesprávně. K tomu všemu navíc Evropský parlament požádal Evropskou komisi, aby do návrhu zaintegrovala ještě také již zmiňovanou interoperabilitu služeb.

Je možné, že nová pravidla pro moderování obsahu povedou třeba k povinnému zavádění nějakých upload filtrů?     

Zatím to vypadá, že ani ze strany Evropské komise, ani ze strany Evropského parlamentu není chuť k nějakému povinnému zavádění upload filtrů. Na druhé straně je ale potřeba jedním slovem dodat, že samotná zpráva Evropského parlamentu doporučuje využití automatických technologií pro monitoring obsahu na dobrovolné bázi.

BRAND24

To je nicméně právě jeden z bodů, kde se zprávou Evropského parlamentu nesouhlasím, protože si naopak myslím, že bychom měli mít naopak velmi striktní regulaci automatizovaných technologií z důvodu ochrany občanských svobod.

Problém automatizovaných filtrů je ten, že budou vždycky chybovat. To znamená, že budou více či méně často odstraňovat i legální obsah. Je to hlavně z toho důvodu, že pro posouzení legality je často důležitý nejen obsah samotný, ale také kontext. Ve výsledku tak budou uživatelé odkázání na nějaký mechanismus, kdy budou rozporovat rozhodnutí nějakého stroje, což my Piráti považujeme za absolutně nepřípustné, protože občanská práva by měla mít přednost.    

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).