Hlavní navigace

Maxim Vrána (Creative Dock): Do vlastních projektů dáme desítky milionů ročně

12. 10. 2018
Doba čtení: 12 minut

Sdílet

Creative Dock chce vedle startupů na míru dělat i své projekty. Staví finanční instituci na zelené louce a roste v zahraničí.

Pražský Creative Dock pro své zákazníky buduje startupy na míru. Do budoucna by si rád více dělal projekty vlastní. Ročně do nich může vložit desítky milionů. Nový výkonný ředitel Creative Docku Maxim Vrána v rozhovoru pro Lupu popisuje, jaké jsou plány se stavbou „nadbanky“ a dalších služeb.

Creative Dock zároveň s vaším nástupem do funkce oznámil, že by se chtěl více zaměřovat také na vlastní projekty. Co přesně máte v plánu?

Budeme stát a stojíme na třech nohou. Základem je to, že stavíme firmy (company building) od začátku až po fázi, kdy získají zákazníky a pak je předáme investorovi. Příkladem jsou Zonky.cz a další. Pak také děláme „company rebuilding“, kdy se o inovaci staráme uvnitř firmy, protože z různých racionálních důvodů není možné takto postupovat mimo firmu. Vezmeme část této společnosti, uděláme nové produkty a procesy. To je složitější v tom, že musíte dělat různé integrace a podobně. Příkladem toho je Virtuální baterie pro E.ON.

Protože se nám daří a máme řadu nápadů, kterým věříme, a zároveň pro ně ještě například nemáme investora, jsme schopni tyto projekty udělat sami s tím, že investory budeme shánět až na masivní nasazení a rozjezd v dalších zemích. Příkladem je Mutumutu, což je čistě náš produkt. To neznamená, že do něj v budoucnu nikoho nepustíme. Nejdříve ale chceme ukázat, že myšlenka má smysl a že se to někomu bude líbit.

Takže v podstatě vytvoříte samostatný startup, do kterého potom jako partnera sháníte tradičního investora s rizikovým kapitálem?

Přesně tak. Chceme dostat produkty do MVP fáze (minimum viable product), a to není o žádné masivní investici. Je to o nápadu, jeho realizaci, vypuštění na trh a ověření si, že funguje. Nejvíce peněz pak stojí masivní nasazení. Na to prostředky nemáme, takže potřebujeme investory. Každopádně tohle je třetí noha, která nám dává smysl, a tímto způsobem rozjíždíme několik projektů. Vedle Mutumutu je to třeba nástroj pro chytré kontakty Kontakto nebo služba pro právníky SingleCase. Tu chceme brzy dostat do Rumunska a na Slovensko a to už stojí peníze a uvažujeme tedy o vstupu investora.

Kolik takových vlastních projektů jako Creative Dock zvládnete držet naráz a kolik v průměru do jednoho zvládnete vložit vlastních peněz?

Samozřejmě je třeba rozlišovat, o jakých projektech se bavíme. Když děláme chytré kontakty, jde o poměrně malou aplikaci, a něco jiného je pak Mutumutu zaměřené na životní pojištění online. Každý rok bychom si chtěli udělat jednu až dvě takové věci. V případě investic se pak budeme pohybovat v nízkých desítkách milionů korun ročně. Není to málo, něco už se s tím udělat dá, ale na nějaké masivní rozšiřování to úplně není. Dobré je to, že Creative Dock roste, poměrně hodně se nám daří v zahraničí, a společně s tím roste i míra toho, co si můžeme dovolit. Na Martinovi Pejšovi (zakladatel a CEO Creative Docku – poznámka redakce) je hezké, že se tímto způsobem chce chovat. Peníze se tedy investují do dalších věcí.

Maxim Vrána, Creative Dock
Autor: Creative Dock

Maxim Vrána, Creative Dock

S jakým počítáte poměrem úmrtnosti, respektive úspěšnosti vašich produktů? U běžných startupů je běžné, že jich asi osm z deseti zanikne.

Vzhledem k tomu, že chceme dělat jeden až dva projekty ročně, není zde zase taková možnost, aby vám toho tolik umřelo (smích). Vidíme, co se v jednotlivých odvětvích na trhu děje, a věříme si v tom, čeho lze docílit. U nás musí být úspěšnost veliká. Proces, který vede k tomu, že něco vůbec pustíme na trh, je poměrně podrobný. Nápadů máme desítky a sítem nakonec projdou dva, které opravdu chceme realizovat až do MVP. Po cestě toho hodně „zabijeme“. Na začátku máme desítky nápadů, do testování už jich jde do desítky a do MVP to dotáhnou jeden či dva nápady.

Jinak lze ještě říci, že s našimi vlastními projekty jdeme tam, kde na trhu vidíme, že je touha celé řady velkých hráčů dosáhnout velkých zisků na úkor klienta. Tam cítíme jasný prostor udělat něco nového.

Creative Dock nezveřejňuje finanční výsledky. Do vlastních projektů chcete dávat desítky milionů korun ročně. Dáváte do nich tedy větší část zisku firmy?

Ano, investujeme zisk. Mohu říci, že to, co pokrývá zmiňované investice, se skoro rovná zisku. V současné době je to tak, že se v podstatě vše vrací zpátky do firmy.

Jaký podíl by vlastní projekty do budoucna měly dělat na celkových tržbách Creative Docku?

Chtěli bychom se dostat na dvacet procent. Stále je pro nás důležitý byznys, kdy stavíme firmy pro zákazníky.

Jak stavění vlastních projektů řešíte z pohledu lidí? Najdete ve firmě zájemce, kteří mají ambici si něco vytvořit?

Přístup k projektům se liší. Když máte projekt pro zákazníky, tam hlavně hrajete o nějaké „success fee“ – že splníte nějaké parametry. To je zcela transparentní jak vůči zákazníkovi, tak vůči týmu. U vlastních projektů si vedle „success fee“ lze hrát také s podíly. To pro některé lidi může být zajímavé, i když podstupují větší riziko.

Setkáváte se u lidí s tím, že si po čase řeknou, že stále staví projekty pro jiné firmy, ale že by raději už chtěli vytvořit něco svého?

Samozřejmě je celá řada lidí, která chce zkusit něco svého, a my jim to umožníme. Tento aspekt zde zcela určitě je. Když dnes budete dělat startup úplně od začátku, už děláte něco, čemuž my říkáme „Startup 2.0“. „Startup 1.0“ byly takové ty firmy v garáži, které zkouší všemožné cesty, které vedou kdo ví kam. My už postavili startupů celou řadu a je tak větší šance, že když startup budete stavět u nás, uspěje.

Zmiňoval jste, že se vám daří v zahraničí. Co přesně se vám daří?

Pořád děláme největší čísla v Česku, ale daří se nám v Německu, Nizozemsku, Dánsku, Polsku a Slovensku. Když to dobře půjde, příští rok bychom se chtěli podívat ještě do Francie a Dubaje.

Ve Švýcarsku máme první velký projekt postavený na blockchainu, jmenuje se Vetri. Dnes mají lidé svá data všude možně na internetu a nejsou s nimi schopní pořádně pracovat. My chceme lidi učit, kde daná data mají, co se s nimi děje, a pokud o to budou mít zájem, tak je i monetizovat. V Nizozemsku zase máme projekt reverzní hypotéky. V Německu nám dobře funguje CareDriver, který děláme pro Škodovku.

Jak se k těmto zahraničním projektům dostáváte? Je to přes tradiční tendry, nebo vás třeba právě Škoda nebo Home Credit někam „protlačí“?

Nejčastěji nám pomáhají seniorní lidi s dobrými kontakty. A pak už jdeme přes doporučení a obyčejnou „sales“ práci. Od kontaktu ke kontaktu. Proto také chceme, aby šéf naší pobočky v dané zemi už něco měl za sebou, přinášel svoje kontakty a byl dobrý obchodník. No a v neposlední řadě už se na nás zákazníci obracejí sami.

Maxim Vrána, Creative Dock
Autor: Creative Dock

Maxim Vrána, Creative Dock

Soutěžíte v zahraničí cenou, nebo roli hrají jiné aspekty?

Když děláte „company building“, vždy se musíte bavit s top vedením a pracovníky, to je z principu dané. Pokud se s těmito lidmi bavíte, něco skutečně požadují a chtějí. Když se podíváte na evropský trh, neexistuje zase tolik firem, které by postavily tolik úspěšných startupů. Takové firmy, které mají metodiku, lidi, kteří to umí dělat, a zároveň mají úspěchy. Takže dokážeme projít i skrze tendry a rozhodně nemusíme útočit pouze cenou.

Jak je na západních trzích brána značka „Made in Czech Republic“?

Pravdou je, že je třeba mít i lokální lidi. Je dobré, když se baví třeba Němec s Němcem. Jakmile si vybudujete povědomí, už je to výrazně jednodušší. První zakázka je těžká a je třeba se k ní dostat třeba přes mateřskou společnost, najmutím ředitele, který má kontakty, a podobně. Jakmile už máme referenci, nestává se nám, že by se na nás někdo díval pohledem toho, odkud jsme. Jednoznačně vidí, co umíme. Martin Pejša v tomto odvedl velkou práci.

Kolik zahraniční projekty dělají na celkových tržbách?

Blížíme se k 50 procentům.

Pro Home Credit jste dělali i na projektu v Číně. Pokračujete na tamním trhu?

Na rozdíl od ostatních trhů je Čína opravdu zcela něco jiného. Tam vám nefungují žádné reference a někdo, kdo s vámi chce dělat, vás tam musí dostat. V našem případě to byl Home Credit. Těžké je také to, že nemáte lokální lidi a zkušenost. Čínu jsme zkusili, ale ve výsledku je v současné době tolik příležitostí v Evropě, že nedává smysl tříštit síly. Proto se spíš věnujeme projektům mezinárodního rozsahu ve Švýcarsku a Německu, kde stavíme nové týmy. Z tohoto pohledu Čína s odlišným časovým pásmem, zcela jinou kulturou nehraje prioritní roli.

Co je prozatím pro Creative Dock největší úspěch? Jsou to Zonky?

Jednoznačně jsou to Zonky. Určitě jsou také vidět projekty jako Virtuální baterie nebo HoppyGo. To jsou věci, které už jsme předali a dále se rozvíjí.

Na svém blogu jste zmiňovali, že nyní chcete narušit bankovní trh a že se Zonky se vám také všichni smáli a že se to stejně povedlo. Co tedy bude ten váš fintechový projekt Filip a Sofie?

Neformuloval bych to úplně tak, že bychom šli po bankách, ale vidíme prostor, kde se dá uspět. K věcem v životě přistupujeme každý úplně jinak a stejné je to s penězi. Někdo by rád mobilem zaplatil svoji část večerní útraty v baru, jiný se skládá s kamarády na dárek a další uvažuje o investici, která by mu vynesla slušný zisk. Tradiční bankovní domy často s lidmi jednají podle zažitých šablon a nové služby vznikají podle pár manažerů zavřených v zasedačce. Proto Filipa a Sofii budujeme s komunitou lidí, která nám řekne, co jí na trhu chybí. Další výhodou je, že službu stavíme na nových technologiích, které nám umožní flexibilně produkty měnit a přizpůsobovat je uživatelům.

A co to tedy přesně bude umět?

V tuto chvíli máme několik favoritů, například cestovní pojištění, platební karty, investice, ale ještě nám prosím dejte trochu času. Služby řešíme s komunitou na Facebooku a podle ní budeme přizpůsobovat nabídku.

Stavíte finanční instituci na zelené louce?

Ano, Filip a Sofie vznikají na zelené louce. Nemáme za sebou obrovský svět legacy IT jako banky, do kterého už investovaly, a není možné všechno jen tak zahodit. Naopak to, že stavíme IT na zelené louce, nám umožňuje postavit službu Filip a Sofie na nejnovějších technologiích, které jsou flexibilnější a nevyžadují takové náklady na implementaci nových produktů. Využijeme také příležitosti, které s sebou přináší směrnice PSD2.

Všichni dnes v IT hledají lidi. Na co je nejvíce lákáte vy?

Hlavní věcí je naše vlastní firemní kultura a to, jak chceme dělat věci a na jakých projektech děláme. Je rozdíl, když někde něco pouze „obrábíte“, nebo když děláte kompletní službu a zároveň ji spoluvytváříte. Také je důležité být motivovaný úspěchem projektu. Dokud budeme mít zajímavé projekty, shánět lidi půjde.

Firemní kultura a podobně se zmiňuje i u jiných firem. Nikdo už ale příliš nezmiňuje to, že lidi zajímá i dobrá výplata.

To je samozřejmě důležité. My nejsme „market leader“ a netvoříme trh. Co se týče cen, všichni, kdo se na IT trhu pohybujeme, tak víme, kde dnes ty ceny jsou. Není úplně možné, abyste s cenami šli diametrálně níže. Mohli byste jít výrazně výše, ale to by vám asi ten byznys také dlouho nefungoval. Snažíme se, abychom byli lehce pod trhem, ale s vizí a motivací k úspěchu. Nechceme, aby k nám lidé nastupovali jen s tím, že si u nás vydělají tolik a tolik peněz.

Souvisí to i se zmiňovaným konceptem „Startup 2.0“. Když jste dříve dělali startup, znamenalo to i to, že jste třeba dva roky jedli buráky a věřili jste, že uspějete. To už dnes příliš nefunguje, na to lidi nezískáte. Dostanete je na to, že budou mít plat, který jim zajistí rozumné žití, a zároveň je motivovat tím, že budou mít podíl na úspěchu.

Česká ekonomika už je nějakou dobu ve slušné kondici a rostou platy i mimo IT. Každopádně, roste úměrně platům v IT také efektivita, nebo pouze rostou náklady, ale už to neodpovídá ostatním ukazatelům?

To, co popisujete, je opravdu značný problém. Platy neustále rostou. Výhodou je, že náklady rostou celému trhu, takže i zákazníkům. Ti tedy zvyšování cen rozumějí. Zde se opět vrátím k naší vizi – když dokážeme být platově lehce pod trhem a motivovat lidi k podílu na úspěchu projektu, je to pak pro zákazníky zajímavé. Do Creative Docku nejspíš nikdy nepůjde někdo, kdo chce hlavně vysokou výplatu. My budujeme startupy a startupový duch se odsud nesmí vytratit.

Vidíte znaky toho, že by trh byl přehřátý?

Můj táta se pohybuje na vysoké škole a shodou okolností na ČVUT. A i když se všude mluví o tom, že lidí v IT je nedostatek, můžou si sáhnout na vysoké platy, zájem mladých o studium technických oborů není takový a na dveře ČVUT nebuší miliony lidí. Takže trh asi přehřátý je a vedle toho do něj nepřibývají noví lidé.

To mě vede k myšlence, že asi lidé musí být spokojení jako celek. Dnes je řada programů, že když se člověk bude chtít naučit programovat třeba v Javě, dá se to. I my tohle dokážeme dělat. Když vidíme, že je člověk fajn, rád přemýšlí, má zájem a jen se někdy v minulosti směrem IT nevydal, rádi mu pomůžeme. Ale rozhodně nelze říci, že by toto bylo běžné.

Řešíte situaci nedostatku lidí také aktivním hledáním cizinců a jejich relokací do Prahy?

Jsme naprosto mezinárodní firma, i z povahy našeho byznysu. Máme lidi z různých světadílů, a když se projdete po našich kancelářích, uslyšíte angličtinu, španělštinu a podobně. Neznamená to, že bychom měli pravidlo, že se musí mluvit pouze anglicky, ale stejně angličtinu uslyšíte velmi často. To cizincům pomůže s tím, že více zapadnou. Jsme schopni si díky tomu sáhnout na více lidí a zapojení cizinců je pro nás přirozené.

Otázkou také je, jestli lidi ze zahraničí do budoucna budeme chtít dostávat pouze sem do Česka a zda nebudeme mít vývojové pobočky i jinde. Dovedu si to představit. Pokud se nám nadále bude dařit tak, jak se nám daří, velmi brzy k tomu nejspíše dospějeme.

BRAND24

České firmy také začínají otevírat vývojové pobočky v regionech. O tom nepřemýšlíte?

To, že tohle firmy dělají, znamená, že je tam příležitost. Je to naprosto jasné. Je to o povaze byznysu. My budujeme startupy a potřebujeme mít startupového ducha a potřebujeme, aby lidi byli pohromadě. Dnes všude slyšíte „agile“, ale když se půjdete podívat k nám do kanceláří, uvidíte „agile“ v té nejryzejší podobě. Tady je všechno „agile“ a potřebujete, aby člověk, který vymýšlí produkt, seděl s vývojářem a na denní bázi se na vše dívali a tak dále. Jakmile toto rozbijete, už je to těžší. Tím neříkám, že bychom na tuto cestu úplně zanevřeli. Díváme se tudy.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).