Koupil jsem si a nedočetl neobyčejně špatnou knížku. Je to sci-fi thriller, tedy byl by to thriller, kdyby tam byla aspoň špetka thrillu. A jestli myslíte, že si mám tuhle informaci nechat pro svůj soukromý deníček, pak vás zkusím přesvědčit, že se pletete.
Myslím, že jsem celkem zkušený čtenář. To samozřejmě nezaručuje, že občas nekoupíte blbinu, ale jistou prevenci to poskytuje. Případ téhle knížky (není to podstatné, ale jmenuje se The Incrementalists) je ovšem zajímavý, nabízí určitou hypotézu a jakousi prognózu. Hypotéza je pravděpodobně mylná, prognóza se mi jeví jako dost reálná, jestli to vůbec je prognóza a ne konstatování již existujícího stavu.
Jak se stane, že si koupíte špatnou knížku? Nejspíš tak, že vás něčím zaujme. Většinu knih v angličtině si už pár let kupuji na Amazonu jako e-book. Kdo to děláte taky, tak, dobře víte, že Amazon umožňuje stáhnout si úvodní část knihy zdarma, abyste mohli dobře posoudit, co kupujete. To je pro mě jak pro dítě cukrárna s volnou ochutnávkou: ve čtečce mívám průběžně kolem stovky nastahovaných ukázek, pročítám si je a tu a tam něco koupím.
Úplně stejně to dnes samozřejmě dělá neskutečná spousta lidí. Amazon touhle svou obchodní politikou nepozorovaně, dnes však již pozorovatelně pozměnil pravidla psaní knížek. Jistěže platí celkem obecně, že by kniha měla začínat poutavě, ale čtenář v knihkupectví má k posouzení mnohem víc než prvních pár stránek a obsah. Může prolistovat celý svazek a ověřit si, kam se to asi tak vyvíjí. Takovou Paní Bovaryovou nebo Bratry Karamazovy (dle mého, samosebou zcela subjektivního názoru dvě nejlepší prózy všech dob) byste na základě úvodních stránek nekoupili. (Dobře, připouštím, třeba byste je nekoupili za žádných okolností. Nevadí, časem změníte názor.) Řadu populárnějších a modernějších knih — namátkou jsem nakoukl do Egypťana Sinuheta, Lolity a Šťastného Jima — asi taky ne.
Chytrý autor se umí přizpůsobit. Není zas tak těžké nejen udělat poutavý začátek, lze i zvážit, kde přesně skončí ukázka zdarma a uzpůsobit tomu děj, stejně jako se to dělá u komiksů, románů na pokračování či televizních seriálů.
Dá se však jít ještě dál: napsat začátek pečlivě a kvalitně, zatímco na zbytek se zcela vykašlete a prostě tam nasekáte nějaká písmena. Čtenář to zjistí až po zaplacení, účelu bylo dosaženo. Sice za tu cenu, že si pokazíte pověst, ale to se dá všelijak kompenzovat: třeba tím, že to není katastrofální úplně, jen tak trochu. Že se to vylepší násilím, sexem nebo rovnou násilným sexem. Anebo delší publikační pauzou. V drsnějším případě pravidelným střídáním pseudonymů.
V knížce, o které vám vyprávím, je zlom za neplacenou ukázkou tak výrazný, až si člověk říká, že to snad není náhoda. To je ta zmíněná hypotéza, o níž si myslím, že pravdivá není, že jen autorům (jde o dvojici) došel dech a nápady.
Nicméně — a zde začíná prognóza — se to vysloveně nabízí jako obchodní model. Vymyslete několik lákavých začátků: pro člověka zvyklého psát nic těžkého, pohodlně se dá vyrobit jeden za měsíc. Dejte to pak dodělat nějakým amatérům, studentům, začátečníkům, grafomanům… některé to potěší tak, že rádi odvedou práci i zadarmo, jiným zaplatíte úměrně jejich zkušenosti a poměru nabídky k poptávce (velký). Knihu dejte na Amazon. Rotujte pseudonymy. Dejte se dohromady s dalšími podobně pracujícími autory a pište si navzájem pochvalné recenze a doporučení. (Pozor: bude to fungovat jen v angličtině, český trh je příliš malý a průhledný.)
Jistě, morálně pochybné (právně však čisté) peníze se dají vydělávat i jednodušeji. Ale jestli je vaší hlavní dovedností právě psaní, stojí to přinejmenším za úvahu, ne?
Kromě toho lze uvedený model dál vylepšit. Nádenická práce by určitě šla outsourcovat do Indie. A velmi brzy bude k dispozici software, který bude umět na potřebné úrovni psát taky. Mooreův zákon mluví jasnou řečí.
Dalším zdokonalováním počítačů pak dojdeme do stavu, kdy dokážou psát i ty poutavé začátky a lidé budou muset vymyslet zas nové triky. Nebojím se, dokážou to.
