Tak je to ale správně. Podpis by se měl zrušit, většina jednání na základě dohod a vztahů by měla být založena na vzájemné výhodnosti a přirozené vůli dohodu dodržet. Obě strany pak musejí jednat tak, aby tu výhodnost pro druhou stranu udržely po celou dobu daného vztahu, jinak dojde k jeho zrušení. Riziko zrušení daného vztahu musí být zakalkulováno do ceny. Pro poskytovatele zvýšením ceny, pro odběratele snížením ceny. Riziko vlastního rozhodnutí by měl nést každý sám za sebe a nemělo by být žádným způsobem přenášeno na stát.
V takovém právním prostředí pak není možné zneužít cizího podpisu, a odpovědnost za spokojenost druhé strany vztahu pak záleží na obou stranách. Což je stav, který přirozeně nedovoluje podvody.
Vlastnoruční a ověřený podpis pak bude vyhrazen jen na vztahy, které nesou prvek násilí z jedné či druhé strany, aby nedocházelo k vynucování vůle stran fyzickým násilím a bylo je možno řešit u soudu.
Při posuzování vztahů by neměly hrát roli právní pseudonáležitosti ale reálné plnění. Tedy přijal-li někdo peníze, je už z tohoto faktu povinen poskytnou požadované zboží nebo službu tomu, kdo mu peníze dal a opačně, přijal-li někdo zboží, je povinen je zaplatit, nebo vrátit.
To jsou ale věci, které soudy neumí dobře řešit, proto se vyžívají v právních náležitostech smluv a tím vytváří vhodné pole pro podvodníky.
Je to stejné, jako se zneužitím rodného čísla.
Právo by mělo zajistit, aby neexistovala možnost, proces, kde lze takový obrázek podpisu, resp. znalost rodného čísla, zneužít.
Naopak to jsou údaje, které může veřejnost znát, pro případ, že by se setkala s tím pravým.
Celkem to funguje u čísla bankovního účtu. Kdo ho zná, může mi nanejvýš nějaké peníze poslat, ale nemůže mi moc uškodit.
Podpis pana premiéra už dávno na internetu je, dokonce vektorový:
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bohuslav_Sobotka_signature.svg
Podpisové vzory jednatelů se ještě nedávno vkládaly do obchodního rejstříku.
Kvalitni text. Nesokoval me ani tak jeho desuplny obsah: v mem veku uz jsem spise jen rad, ze lide tvorici ceske zakony nestavi jaderne reaktory, nelitaji do vesmiru, nekonstruuji (deterministicke) pocitace, neprogramuji (dulezite) aplikace, ... a nedelaji vlastne nic svetoborneho. Cokoliv z toho by daleko vyrazneji poskodilo reputaci lidskeho druhu na planete Zemi.
Obávám se že pokoušet se něco rádoby odstranit z Internetu je riskantní. Mnoho dnešních uživatelů si jak víme cení obrazně řečeno svobody publikování a přístupu k informacím, a na jakoukoliv známku omezení reagují nepřátelsky. Zprávy o nebezpečí nějakého zdroje informací se šíří velmi rychle, napříč hranicemi a jurisdikcemi, a lidé zakázanou nebo tzv. nebezečnou věc na internetu divoce kopírují a rozšiřují - což dosahuje výsledku přesně opačného, než byl zamýšlen. Z tohoto pohledu vnímám krok premiéra jen jako následek snahy o ubohou politickopsychologickou PR před volbami.
Podle mého názoru není a nemůže být zjevný (ve skutečnosti jsem ho vytvořil já, a IMHO by to vůbec nemělo být považováno za podpis). Jenže co je, resp. není zjevné pro mne a snad i pro Vás, nemusí být vůbec zjevné pro někoho jiného, kdo to může vidět a vykládat úplně jinak. Je to o výkladu zákona ....
Schválně se podívejte třeba sem, sem či sem, jak se různí právníci dívají na závaznost právního jednání prostřednictvím emailu. Možná ani nevědí, jak snadné je odeslat jakýkoli mail z úplně cizí adresy ...
Na elektronickú komunikáciu medzi dvomi súkromnými subjektmi musíme hľadieť z uhla zaužívanej praxe medzi týmito subjektami. Napr. Ak k uzatvoreniu zmluvy o preprave (CMR) dochádza obvykle cestou e-mailu, nie je žiadny dôvod vyžadovať napr. kvalifikovaný podpis, stačí vzájomná komunikácia medzi stranami cestou e-mailu. Predtým to bol fax. Je tiež dôležité rozlišovať medzi sprísnenymi úkonmi a úkonmi ktoré nie sú sprísnené. Konkludentný úkon má tiež svoje právne účinky ale zrejme konkludntným úkonom k prevodu nehnuteľnosti nedôjde. :)
Úkony môžete realizovať aj konkludentne a bez predpísanej písomnej formy.
Napr. Môžete požičať 100 korún bez potvrdenia. Bez potvrdenia musíte ale preukázať iným spôsobom, že ste požičali a dotyčný Vám pôžičku nevrátil. A rovnako, že išlo o pôžičku a nie o dar.
Na prevod nehnuteľnosti ale nikdy nebude stačiť email sám o sebe, hoci písomná forma by bola dodržaná, pretože ide o sprisnený úkon, kde sa vyžaduje úradne osvedčenie a samotna forma, mimo iné, sa skúma vo vkladovom konaní.
Podle mého názoru už je opravdu na čase pochopit, že jediný validní a bezpečný podpis v digitálním světě je ten, založený na asymetrické kryptografii, neboli páru soukromý - veřejný klíč. V Estonsku jako jediné zemi EU to bezezbytku pochopili.
Soukromý klíč je navěky bezpečně uložen na smartkartě (občanka s čipem, SIM karta) a nikdy se nedostane ven. Jen při použití PINu se použije pro podepsání.
Obdobně používáme pro finanční transakce platební karty a nikdo se tomu ani nepodiví. Kupodivu v oblasti státní/právní/soukromoprávní se stále vedou nekonečné diskuze.
Az na ten drobny detail, ze validovat platbu kartou potrebujete tak maximalne v radu jednotek mesicu (v pripade sporu), podpis muze byt na dokumentu, u ktereho budete spor resit za 30 let. A jsem opravdu zvedav, jak budete dokladat (z libovolne strany sporu) jakoukoli skutecnost, nebot jak ta privatni cast, tak zarizeni jiz davno neexistuji, algoritmus je pravdepodobne davno prolomen, tudiz kazda ze stran sporu muze tvrdit naprosto cokoli.
Je totiz velice pravdepodobne, ze uz za 5 - 10let bude vas elektronicky podpis napadnutelny, a za tech 30 let bude s vysokou mirou pravdepodobnosti mozne vytvorit zcela libovolny dokument podepsany zcela validne totoznym klicem.
Proto je elektronicky podpis v jakekolil podobe zcela nepouzitelny pro dlouhodobe platne ukony.
Privátní klíč se jmenuje „privátní“ proto, že ho nikdy nikdo nemá vidět. Takže argument, že privátní klíč po nějaké době neexistuje, je nesmyslný, protože pro ověřování samozřejmě privátní klíč nepotřebujete – to je základní princip asymetrické kryptografie.
Prolomení klíče nebo algoritmu za třicet let vás vůbec netrápí, protože podpis se ověřuje k okamžiku, kdy prokazatelně existoval – což se snadno zajistí časovými razítky.
Opet zvanite zcela z cesty jako ve 100% svych prispevku. To vy pochopitelne nemuzete tusit, ze kazdy podpis ma omezenou zivotnost, a ze ten expirovany pochopitelne nikdo skladovat nebude.
Natoz aby jste mel paru o tom, ze soudy overuji klidne podpisy stare i sto a vice let.
O casovych razitcich pak blabolite pokazde, takze zjevne doma mate certifikovane uloziste, ktere prokazatelne bez vaseho zasahu podepisuje vsechny vase dokumenty a jehoz zivotnost a predevsim opet bezpecnost je nejmene tisic let.
Alespoň hashovací algoritmus musí přežít po třicet roků uvedených v příkladu prokazatelné neprolomitelný. Tedy že nikdo nemá prostředky k nalezení kolize, aby časové razítko mohlo být průkazné. Navíc to předpokládá, že služba s časovým razítkem má archiv podpisů, který se čas od času znovu celý podepíše dostatečně delším a delším veřejným klíčem. Jinak by dané časové razítko přestalo být průkazné a pak už další razítkování nepomohlo.
Hashovací algoritmus musí přežít prokazatelně neprolomitelný jen do příštího přerazítkování, které už může použít silnější algoritmus. Archiv podpisů na straně TSA také není potřeba.
Třeba česká legislativa přestala SHA-1 považovat za dostatečně silný k 1. 1. 2010. Takže stačilo třeba v průběhu roku 2009 vzít dokument se sérií časových razítek, z toho dokumentu vypočítat SHA-2 hash a výsledek (tj. SHA-2 hash dokumentu plus původní sérii razítek) opět opatřit časovým razítkem. Takže máte nově dokument prokazatelně existující třeba k 1. 6. 2009, že existoval dokument s hashem SHA-1 a SHA-2, který byl k 1. 6. 2009 opatřen sérií časových razítek založených na SHA-1. Tenhle dokument vám stačí k prokázání původního dokumentu kdykoli po dobu, kdy bude SHA-2 považováno za bezpečné. A až se bude blížit konec důvěryhodnosti SHA-2, uděláte to celé znova třeba s SHA-3 nebo jinou hashovací funkcí, která tou dobou bude považována za bezpečnou a perspektivní. Takhle můžete pokračovat donekonečna.
Nějak pstrádám smysl toho co řešíte ?
... Rozhodujícími skutečnostmi z obsahu žalobního návrhu musí být jen takové rozhodné skutečnosti , jejíchž vylíčení a včasné předložení v žalobním návrhu obsahují údaje, které mají být nezbytné k tomu, aby bylo u Soudu jasné a zcela zřejmé, o čem a na základě čeho má rozhodnout. Případný žalobce v žalobním návrhu musí uvést takové skutečnosti, jimiž pravdivě – pravdivě vylíčí skutek – skutkový děj a okolnosti na základě čehož uplatňuje svůj nárok a to v takovém rozsahu, který umožňuje jednoznačnou individualizaci uplatněného nároku.
To je mj. Realita ..
1) je nutné si objasnit, co je považováno za elektronický podpis - a protože daná "česká" právní norma vychází z nařízení eIDAS - musíme použít definici elektronického podpisu zde uvedenou, protože samotný zákon ji neřeší
2) z toho plyne, že v daném zákoně je považován za elektronický podpis pouze podpis vytvořený na základě digitálního podpisu a nikoli na základě grafického podpisu
3) takže uvedené úvahy v článku jsou liché!!!!
Ad 1) definice z eIDAS je:
„elektronickým podpisem“ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání;
Čili bod 2) ani 3) se nezdá býti pravdivým, neb není pravda, že by "v daném zákoně je považován za elektronický podpis pouze podpis vytvořený na základě digitálního podpisu".