Kde se vzalo vaše příjmení Poplar?
Někdy v roce 2003 jsem si změnil jméno. V Čechách to funguje velmi jednoduše, stačí zajít na matriku, zaplatíte tisíc korun a změníte si jméno. Asi tak za pět let se přejmenuji úplně. V současné době používám amalgám obou jmen, aby mě poznali i lidé, kteří mě znají pod původním jménem.
Proč ale zrovna jméno Poplar a jaké byly důvody pro změnu?
Udělal jsem anketu mezi kamarády a dotyčnému, co Poplar navrhl, jsem zaplatil steak. Jméno jsem si měnil z rodinných důvodů.
Do jakých projektů investujete?
Nejvíce jsem dneska mediálně vidět v japonských topolech z pořadu Den D. Lidé mě stále překvapují v pozitivním slova smyslu. Chtějí vyrábět energetické, rychle rostoucí dřevo. Dále jsem pasivní akcionář ve společnosti Internet Mall. Investoval jsem také do internetového portálu o autech, do firmy Elephant Orchestra a do několika dalších projektů.
Proč investujete?
Mám relativně velké množství peněz, které můžu tímto způsobem kultivovat. A navíc mě baví pracovat s lidmi, se kterými si rozumíme.
Co vlastně obnáší povolání investora? Co dělá běžně takový investor?
Nejraději se dívá na to, jak mu rostou peníze, a komunikuje o potenciálních příležitostech.
Jak se vůbec člověk ale stane investorem?
Měl jsem k dispozici určitou hotovost a nechtěl jsem ji nechávat na účtu v bance.
Jak jste ale získal tu hotovost?
Prodával a kupoval jsem firmy.
Kdy jste se vrátil ze studií v zahraničí zpátky do České republiky?
V roce 1997. Rok a půl jsem se snažil pracovat jako právník, než jsem zjistil, že to doopravdy není pro mě. Pracoval jsem pro jednu advokátní kancelář, ale byla to strašná nuda. Navíc jsem musel chodit do práce v kravatě, což byl zásadní problém.
Takže právničina vás po roce znechutila a začal jste investovat?
Nejdříve jsem prodával a kupoval firmy. Když děláte takovou práci, tak se čas od času objeví malá firma, která vám nabídne, zdali do ní nechcete investovat. Moje první investice byla, že přišel Ondra Fryc z Internet Mallu, jestli si nechci koupit nějaké akcie.
Působil jste, ale také v Private Investors, to byl docela průšvih…
Založil jsem společnost, která se specializovala na již zmiňovaný prodej a nákup firem. Po půl roce jsem část svého podílu prodal Private Investors. Utekl jsem rok nebo dva před tím, než to krachlo, když jsem viděl, jak řídí rizika.
Pak jste si založil další firmu Venture Investors?
Ano. Mimochodem výběr jména nebyl náhodný, protože v době její vzniku měla Private Investors ještě dobrý zvuk.
Jak jste nyní bohatý?
To, co vydělám, tak dávám do akcií. Řekl bych, že mám portfolio za 30 nebo 40 milionů korun, ale možná si trochu fandím.
Máte ve Venture Investors nějaké společníky?
Já jsem dnes jediným společníkem. Ale bylo jednou z mých největších chyb, že jsem kdysi dávno nabídl zaměstnancům určitý podíl. Od té doby jsem zastánce názoru, že ideální počet společníků ve firmě je lichý a tři jsou moc.
V druhé polovině devadesátých let jste se pohyboval v českém internetovém byznysu. Počátky českého Internetu byly specifické v tom, že kromě několika obchodů, jich mnoho neproběhlo. Nebylo vám líto, že internetový boom dorazil do Česka až v době, kdy internetová bublina už praskala?
Jako největší problém vnímám to, že jsem tehdy nenašel nic, co bylo opravdu originálního na evropské nebo globální úrovni.
Bylo to tím, že zde chyběly nápady nebo hrálo roli ještě něco jiného?
Myslím si, že to bylo způsobeno kombinací ostrovnosti ekonomiky, spousta lidí netušila, co se děje v Americe nebo v Evropě, a strachem růst. Šanci mají podle mého názoru pouze pouze projekty, které cílí na globální trh.
Proč jste se vlastně tehdy zajímal o Internet?
Nikdy jsem neuvažoval sektorově. Bavilo mě pracovat s inteligentními lidmi. Je mi v podstatě úplně jedno jestli děláte řízky nebo Internet.
Takže to byla svým způsobem náhoda?
V té době byla na Internetu příležitost, tak jako dnes jsou zase příležitosti někde jinde.
Vzpomenete si na projekty z devadesátých let, které byste dnes hodnotil jako prohranou šanci?
Je to přímo přehlídka prohraných šancí. Z tohoto hlediska je to pole plné mrtvol, které měly ambice, ale nic nedokázaly. Hovoříme například o společnostech Software602, Globopolis, Samba Digital Media.
Čím si vysvětlujete dominanci Seznamu na českém trhu?
Obrovskou výhodou Seznamu bylo, že když ne první, tak byl nejrychlejší a vyhnul se spoustě chyb, které dělali jiní.
Kdy tedy přišla první investice?
Do roku 2003 jsem jen prodával firmy, první moje vlastní investice byla do Internet Mallu. Vlastním tam méně než jedno procento akcií, ale coby investor jsem spokojený.
Kolik jste doposud realizoval investic?
Momentálně mám sedm nebo osm investic, dvě už jsem od roku 2003 prodal.
Jste investor, který hlídá firmu, do které vkládá své prostředky?
Snažím se ctít presumpci, že ti lidé ve firmě vědí, co dělají. Tudíž jim nabízím, že jsem na příjmu v případě, že něco potřebují, než abych jim něco tlačil. V momentě, kdy to nefunguje, tak to nejhorší, co se může stát je, že za nimi přijdu a akcie jim vrátím. Není určitě mým stylem účastnit se rozhodování uvnitř firmy nebo ji nějakým způsobem zachraňovat. V takovém případě raději zavřu pozici a nechám to plavat.
Do čeho dnes investujete?
Začínají se mi líbit firmy z oblasti finančních služeb, tzn. nebankovní finanční instituce. Řekl bych, že jinak bude tak pět let investiční sucho, proto potřebujete hledat něco, co funguje všude jinde a bude asi fungovat i tady.
Co vás na investování baví?
To je asi stejné, jako kdybyste se zeptal řidiče autobusu, co ho baví na řízení autobusu. On prostě řídí autobus, není to tak, že by ho bavilo vozit lidi. Investování je práce jako každá jiná, akorát občas vyděláte hodně peněz.
Neuvažujete o tom, že byste rozjel nějakou vlastní firmu, abyste si vyzkoušel rady, které dáváte lidem, kteří vám žádají o investici, v praxi?
Člověk si samozřejmě vždy myslí, že všechno sám udělá nejlíp. Jednu věc, co člověk musí mít, je ten „sitzfleisch“, tedy schopnost sedět na zadku a dotáhnout jeden nápad do konce. Koncovka je velmi důležitá. To já bych neuměl, dělat dva roky jednu věc. Baví mě, že přelétávám mezi projekty.
Má dnes cenu investovat do technologických firem nebo do webu?
Pokud se ptáte, zdali vidím na Internetu příležitost k investování, tak odpovídám, že ano. Například Facebook potřebuje lepší search engine nebo email. Jde tedy o to, aby to někdo vyvinul a poté prodal majitelům Facebooku. Já jen doufám, že se v Česku a okolních státech objeví dostatek podnikatelů, kteří začnou uvažovat globálně. Další věc, která bude na Internetu fungovat vždy, je security software a security věci, tam se dnes vyplatí napřít svoje úsilí. Pro firmy, které dosáhnou určité velikosti je jednoduší, koupit aplikaci, kterou vyvinul někdo jiný.
Mnoho lidí vás teď zná díky pořadu Den D, který vysílá Česká televize. Jak jste se k tomu dostal?
Doporučil mě Ondřej Bartoš. Zatímco on je tam oblíben, já jsem univerzálně nenáviděn. Mám svých osm skalních fanoušků a všichni ostatní mě nesnáší. Když se postavím a založím si ruce, tak se mě lidi bojej', mám dva metry a 140 kg. Já jsem ale nikdy nebyl agresivní. Když jsem byl na základní škole, tak mi matka říkala, ty se nikdy neper, nebo někoho zabiješ. Ale nenechte se klamat mým zjevem, ve skutečnosti jsem pacifista.
Takže ve Dni D jste za „pana Zlého"?
Všichni tam byli takoví hodní a přátelští, a pomáhali podle mého názoru totálním patlalům. Často mi to připadá jako vánoční besídka. Rodiče přijdou do školy, synáček zarecituje básničku, dostane čokoládu a babička zapláče. Problém je, že v tomto případě to není čokoláda, ale jeden a půl milionu a další problém je v tom, že to není synáček, ale člověk, který dluží pět milionů korun. Proto se snažím nějakým způsobem zachytit realitu a je mi jedno, jestli jsem populární či nikoliv.
Proč jste se rozhodl v pořadu účinkovat? Chtěl jste si zvýšit popularitu?
Primárním impulsem byla snaha o edukaci. Lidé dnes stále nevědí, co je byznys plán a co je to podnikat. Je to pořad pro ty, kdo chtějí začít podnikat. Když se podíváte na všechny série, tak byste se měl něco naučit. Pro ty, co už podnikají, to ale mnoho nového nepřinese.
Kolik jste zatím do projektů, které prošly pořadem Den D, investoval?
Asi půl milionu korun.
Myslíte si, že se peníze, které investuje porota v rámci pořadu do projektů, se vrátí?
Bojím se, že z 80 až 90 procent nikoliv. Zhruba polovina projektů, které se zainventují před kamerou, se nakonec ani neuskuteční, protože ti uchazeči něco neudělají. Nedávno například Ondřej Bartoš dal před kamerou peníze člověku, který vynalezl vidličko-lžíci, aby se později ukázalo, že už ji dříve vynalezl někdo jiný.
Stále spolupracuje s Gabrielem Berdárem?
Ano, jsme podobné osobnosti. Za minulý rok jsme udělali několik kšeftů. A co se mi na něm líbí? Má silný analytický mozek a pojmenovává věci tak, jak se pojmenovávat mají. Většina podnikatelů, se kterými se bavíme, mu není schopna intelektuálně stačit. Vždycky jsem se chtěl obklopovat lidmi, co jsou chytřejší, než já.
Jak jste se dali dohromady?
Kdysi dávno jsme radili jednomu investorovi, který si chtěl koupit Český Telecom.
Mluvil jste o společných „kšeftech“. Do čeho investujete?
Zainvestovali jsme firmu, co dělá IT služby a trochu software. Pro mě je jeho „ano“ nebo „ne“ rozhodující indikace, zda má smysl do projektu investovat.
Před rokem jste v rádiu označil současnou krizi za příležitost. Hovořil jste o tom, že krize může lidem pomoci. Pořád si to myslíte?
Zbožňuji recese a krize. Když běží vlna, tak narazíte na bandu zelenáčů, co si myslí, že jsou geniální. Kombinují aroganci, neschopnost vnímat okolí a poptávku investorů, viz třeba ten Globopolis. Pro mě je recese přirozený operační modus. To je teprve doba, kterou lze označit za normální. Když přitvrdne, nastupují tvrďáci.
Jak dlouho ještě krize potrvá?
Ještě tak rok.
Co podle vás minulý rok v souvislosti s krizí ukázal?
Globální nástup skromnosti. Všichni najednou chápou, že nejsou géniové.
Dala krize vzniknout novým úspěšným firmám?
Když se na to podíváme historicky, tak nejzajímavější firmy opravdu vznikaly za dob krize. Zda tomu tak bude i tentokrát, se pozná za pět let.
Vyhledáváte investice nebo čekáte, až se vám podnikatelé ozvou?
Je to přibližně půl na půl.
Je možné si vytvořit tým lidí, aniž bych je musel ze začátku platit, protože na to nemám?
Často se setkávám spíše tím, že lidé přijdou s žádostí o investici a říkají něco ve smyslu pošlete mi deset milionů a pak pro mě bude pracovat ten, ten a ten, kteří teď pracují v nějaké firmě. O takové projekty já nemám zájem. Podnikání je o tom, že do něj lidi skočí dříve než investor.
Jaká míra zhodnocení investice je pro vás zajímavá?
Jsem v tomto směru samouk. Nemá cenu, to takto počítat. Pokud se ptáte, na co se dívám v byznys plánu, tak mě zajímá marže a cenová politika.
