Hlavní navigace

Názor k článku Michael Šebek (ČVUT): To, že naši práci přeberou roboti, nevidím jako problém od J.Š. - Obávám se, že se mýlíte. Ještě na začátku...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 20. 12. 2018 17:10

    J.Š. (neregistrovaný)

    Obávám se, že se mýlíte. Ještě na začátku 20. století se diskutovalo, zda vůbec probírat tak abstraktní pojem, jakým je "funkce". V písemných maturitních zkouškách se sice objevovaly úlohy vedoucí na nekonečné řady nebo na řetězové zlomky, ale spíše jako nástroj početní, bez hlubší znalosti. Infinitesimální (lat. infinitus, nekonečný) počet, tedy některé jeho základní prvky a myšlenky, se začal prosazovat do výuky ve vyšších ročnících gymnázií až v souvislosti s Meranským programem (1903) implementovaný v Rakousku Marchetovou reformou (1908-1910). Součástí programu byla i snaha omezit formalismus a příliš abstraktní učivo, takže o nějaké slušné orientaci v infinitesimálním počtu bych si dovolil pochybovat.

    Skutečný rozmach matematiky na gymnáziích je mnohem novější záležitostí a souvisí s vytlačováním některých předmětů (nejprve klasické řečtiny, později i latiny) a s rostoucím podílem přírodovědných předmětů ve druhé polovině 20. století. Vždyť ještě na začátku 20. století měla jen latina souhrnnou hodinovou dotaci prakticky stejnou jako matematika, fyzika a biologie dohromady. Navíc, a na to se dnes zapomíná, výuka matematice, aby byla vůbec užitečná, musela obsahovat mnohem více počtářské praxe. Nejen takové drobnosti jako malá a velká násobilka zpaměti na úplném začátku vzdělávání, ale i velmi dobrý cvik v dnes již zcela nepotřebném počítání složitých početních příkladů pomocí logaritmických tabulek. Jsem přesvědčen o tom, že průměrný absolvent dnešního špičkového gymnázia (gymnázia byly přísně výběrové školy) by co se týče matematických dovedností hravě překonal svého o sto let staršího předchůdce ve všech ohledech s výjimkou rutinního počtářství.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).