Hlavní navigace

Michal Burian (TITC): Startupy často podceňují situaci na trhu, končí také kvůli neshodám mezi zakladateli

4. 3. 2021
Doba čtení: 18 minut

Sdílet

 Autor: Michal Burian
Ředitel brněnského inkubátoru TITC Michal Burian mluví v rozhovoru pro Lupu o studentských startupech.

V brněnském TITC (Technology Innovation Transfer Chamber) mají část z 3 500 metrů čtverečních pronajímatelné plochy k dispozici i studentské startupy spadající nejen pod Vysoké učení technické v Brně. Inkubátorem zatím prošlo přes dvě desítky firem, přičemž polovina z nich by se dala označit za studentské startupy.

Ředitel TITC Michal Burian mladým firmám doporučuje, aby se soustředily na core byznys a administrativní záležitosti přenechaly někomu, kdo se vyzná v papírování. Není totiž nic horšího, než když mladá firma místo vývoje musí řešit problémy s účetnictvím nebo s úřady.

Jak přesně je TITC propojené s VUT a jakou plochu mají studentské startupy u vás k dispozici?

Na začátku tohoto projektu vložilo VUT do společnosti část pozemku pod budoucí budovou, čímž umožnilo jeho vznik. Ale VUT není ovládající osobou, je jedním z mnoha akcionářů. V současné chvíli má TITC zhruba 3500 m2 pronajímatelné plochy, ale z této výměry pouze zhruba 200 m2 je určeno pro podnikatelský inkubátor. V jeden okamžik u nás sídlí maximálně 10 začínajících firem najednou.

Kdo jsou ti další akcionáři?

Vesměs členové Hospodářské komory, kteří v roce 2012 zareagovali na veřejnou výzvu Krajské hospodářské komory jižní Moravy. S myšlenkou pro vytvoření prostoru pro podnikatele v technologických oblastech přišla právě jihomoravská krajská komora, a to už v roce 2009. Následně se v rámci pravidelné komunikace mezi zástupci VUT zjistilo, že je možné využít jeden nerealizovaný objekt v rámci připravovaného Středoevropského technologického institutu CEITEC, kdy v Brně v Králově Poli zůstaly dvě volné parcely s naprojektovanými objekty pro inovaci, výzkum a vývoj.

Realizací jednoho z těchto objektů se ujal Jihomoravský kraj, který zde vybudoval nové prostory pro Jihomoravské inovační centrum. Je to projekt zaměřený právě na inkubaci a začínající podnikatele, startupy, na tu nejslabší skupinu. Druhý objekt se rozhodla využít Krajská hospodářská komora jižní Moravy, která jakožto subjekt s jinou právní působností nemohla být příjemcem dotace, ze které byla částečně investice financována. Založila proto společnost VTP Brno a provedla veřejný úpis akcií, ze kterého vzešla stávající struktura podílníků. Společnost VTP Brno je dnešním majitelem a provozovatelem objektu TITC.

V jakém roce došlo k otevření inkubátoru?

Zahajovali jsme v září roku 2014. Na realizaci jsme měli poměrně krátkou dobu. Podařilo se nám budovu postavit během roku a půl a celé období přípravy toho projektu trvalo nějaké čtyři roky.

Kde se vzala myšlenka spojit inkubátor s VUT?

Já si myslím, že kdyby nebylo VUT, tak tady není inkubátor. Realizace takového projektu vždycky potřebuje podporu ze strany krajské a městské samosprávy a ideálně nějaké vysoké školy, která, ač třeba sama provozuje vlastní podnikatelský inkubátor, tak identifikuje v dané lokalitě zvýšenou poptávku po těchto službách. A v našem případě se ve správnou dobu potkaly jak aktivita Krajské hospodářské komory jižní Moravy, tak možnost využít volný projekt na straně univerzity.

Inspirovali jste se například u nějakých podobných inkubátorů v Česku nebo v zahraničí?

Hrozně nám na začátku pomohla spolupráce a zkušenosti Společnosti vědeckotechnických parků České republiky, což je organizace sdružující existující vědeckotechnické parky v Čechách a na Moravě. Byli jsme se podívat v Technologickém centru v Hradci Králové nebo v inkubátoru Vysoké školy báňské v Ostravě, kde jsme mohli nasát atmosféru, prozkoumat systém provozu nebo jak by měl být nový objekt členěný, jak funguje sdílení, jak udělat co nejotevřenější pracovní prostředí hlavně pro mladé lidi a pro jejich kreativní rozvoj.

Co se týče stylu provozu a poskytovaných služeb, jsou v zásadě dvě skupiny. Některé vědeckotechnologické parky a inkubátory jsou rozpočtovými složkami, ať už města, kraje, univerzit, někdy i soukromých firem. A jiné, což jsme konkrétně my, jsou čistě soukromé, založené na samofinancování. Takže my si můžeme pořídit až to, na co si vyděláme, což rozjezd trošku brzdí, ale v současné chvíli jsme stabilizovaní a připravení na jakoukoliv výzvu.

Pro provozní činnosti obě skupiny využívají další zdroje typu kofinancování z grantů, dotací, národních a nadnárodních nástrojů atd. Tam se role parků neliší, každý se snaží, nejen pro sebe na provoz, ale hlavně na služby poskytované směrem k firmám a startupům, projektům, získat finance tak, aby mohl služby nájemcům poskytovat co nejlevněji, ideálně zdarma.

Jaký je podíl studentských startupů, které u vás inkubujete?

Já bych řekl, že to může být polovina z inkubovaných. Dodnes u nás prošlo režimem podnikatelského inkubátoru kolem 25 subjektů, přičemž jich tu může být maximálně deset naráz, každý úspěšně přijatý subjekt může být ve zvýhodněném režimu inkubace tři roky. Někteří v průběhu cesty neuspěli a skončili, naopak někteří úspěšně exitovali ještě před naplněním té tříleté doby. Studentských startupů bylo kolem deseti dvanácti, které vyrostly na vyčleněných 200 metrech čtverečních.

Může se to zdát jako nepoměr, 3 500 m2 ku 200m2, ale je to dáno logikou celé té lokality. Vedle nás stojí inkubátor provozovaný Jihomoravským inovačním centrem. Inkubací se zabývají více než 15 let a dělají to výborně. Mají na to poměrně široký tým specialistů a my jsme nešli tvořit konkurenci, ale doplněk. Ty firmy mají v inkubátoru nějakou omezenou dobu a následně mohou přejít do režimu vědeckotechnického parku, který už je určen i jako R&D centrum větších a třeba známějších společností.

Jaké služby obecně můžete studentským startupům nabídnout?

Poskytujeme „hardwarové“ služby, tedy studentským startupům můžeme nabídnout zvýhodněný nájem, plně vybavené prostory s nábytkem a prvky IT, dokážeme nachystat a poskytnout kompletní IT infrastrukturu od zásuvky až po servery, sdílené úložiště, různé virtuální servery. Dokážeme poskytnout různé softwarové licence a specifické technologické vybavení, které se nám za dobu provozu podařilo nakoupit, zajistit nebo nějakým způsobem vysoutěžit a dodat. To jsou věci, na které si člověk může „sáhnout“.

Z těch méně hmatatelných je to poradenská činnost. Dokážeme poskytnout odborníky uvnitř objektu, tzn. zde zasídlené, nebo s námi spolupracující odborníky na daňové poradenství, právní poradenství, dotační poradce, byla zde PR agentura, jsou tady odborníci na zpracování veřejných výběrových řízení a další, kteří nabízejí své služby, informace a rady malých a začínajícím společnostem. To vše ve zvýhodněném režimu.

Dále nabízíme účast na různých školeních a seminářích, workshopech a dalších aktivitách, které buď organizujeme sami, nebo jsou organizovány ze strany např. CzechInvestu, Ministerstva průmyslu a obchodu, Hospodářské komory nebo soukromých subjektů. Naposledy nám v minulém roce vyšla spolupráce s Googlem na sérii školení Grow with Google, aktivitu zaměřující se na startupové prostředí, která však zatím fyzicky nemohla být realizována.

Pořádáte i nějaké fyzické akce, na kterých se mohou firmy setkávat?

Bohužel, co se týče fyzických akcí, nastal maximální útlum. Zasedací a kongresovou místnost jsme mohli uzavřít na petlici, vypnout světlo a proud a od loňského února či března, jsme ji aktivně nepoužili. Přechod na online platformy se u nás neshledal s pozitivním ohlasem nebo nějakou větší odezvou. Je to opravdu něco jiného, jít si osobně něco poslechnout, osahat, popovídat si s odborníky. Onlinové věci, ač se tváří moderně a funkčně, tak ne vždy fungují na první dobrou a spojení mohou provázet problémy.

Vaším inkubátorem prošlo zhruba 10 až 12 studentských firem. Zmínil byste nějaké úspěšné příběhy?

Pro nás je úspěchem každý, kdo přežije tu tříletou dobu nejtěžšího začátku, ale jsou tady řekněme zářící hvězdy, které dnes pokračují a nějakým způsobem šíří naše jméno. Vlajkovou lodí bych označil společnost Acam Solution pánů Bortlíka a Šimurdy (Pavel Bortlík a Jan Šimurda, pozn. red.), která přesně vystihuje pojem studentský startup.

Jejich společnost byla založena během studií na VUT, začátky byly provázeny denním studiem a nočním budováním firmy. Sedávali tady po nocích a zhasínali vždycky jako poslední. V době promoce zakladatelů již měla společnost vybudovanou stabilní pozici na trhu a fungovala.

Dnes se pyšní vlastní výrobnou. Dnes za sebou mají spolupráce a zákazníky jako jsou automobilky Volkswagen nebo Toyota, Bosch nebo Olympus. To je jedna z nejvýraznějších odinkubovaných společností, které nám prošly pod rukama, ale následně jsme je neudrželi, protože potřebovali větší prostory, více lidí a hlavně výrobně-technické zázemí, které my tady bohužel nemáme.

Naše budova disponuje převážně administrativními prostory, kancelářemi, máme tady určitou výměru chemických laboratoří, čistou laboratoř v třídě čistoty “D”. Disponujeme i nějakými malými technologickými celky a sklady. Ale pro nastartovanou firmu to opravdu nestačí.

Co nějaké další příklady?

Druhou společností, kterou bych rád uvedl, je společnost Jobote vedená Tomášem Horáčkem zabývající se inovativními online HR nástroji, přesněji HR recruitement na onlinové platformě. Po zhruba roce a půl činnosti byla tato firma převzata nadnárodním gigantem LMC, který pod sebou sdružuje portály jako například Jobs.cz nebo Práce.cz. To byl další z našich úspěchů. Vždycky je to ale spojené s tím, že o tu firmu přijdeme, protože ji obvykle přebere nějaký „velký bratr“ pracující na profesionálnější úrovni třeba v rámci korporátního řízení.

Třetí takovou spíše zajímavostí, něco, co se mi hodně líbilo, byla společnost Sense Arena, která propojuje VR s motorickým tréninkem hokeje mimo led. V praxi to vypadalo tak, že si v jedné z místností vybudovali 3×3 metry umělého kluziště, postavili tam člověka, nasadili mu VR brýle, do ruky mu dali hokejku včetně hokejových rukavic, aby měl ten správný pocit, a přes VR mu pouštěli různé tréninkové programy a situace, přes které si ti sportovci motoricky zažívají nějaký pohyb nebo aktivitu.

Jejich úspěšnost je propojená s tím, že se jim kromě spolupráce s předními českými hokejovými týmy jako jsou Bílí tygři Liberec nebo Rytíři Kladno, což je všechno extraliga, podařilo prorazit do tréninkových plánů v NHL, které využívají jejich vyvinuté technologie a prvky virtuální reality.

Tohle vidím spíš jako takovou perličku, ale velice zajímavou. Poukazuje to i na široký rozsah firem, které se u nás vyskytují. Ať je to automatizace, robotika, energetika. Nejčastěji jsou to samozřejmě vývojáři softwaru, aplikací, společnosti zaměřené na nanotechnologie, měli jsme tady VR, měli jsme zde společnost zabývající se automatizací účetních postupů a systémů. Aktuálně tady máme společnost zaměřenou na 3D tisk a další témata.

Kolik studentských startupů inkubujete nyní?

V podnikatelském inkubátoru, který je ze sta procent naplněný, máme aktuálně deset firem, z nichž čtyři se dají považovat za studentské startupy. Samo rozlišení, co je to studentský startup, je poměrně složité, protože většinou i za studentským startupem může stát někdo z vyučujících, může se to tvářit trochu jinak.

Nejde to jednoznačně říct, hranice mezi studentským startupem a startupem jiného typu, který si založil například vrcholový manažer, který našel díru na trhu, nebo vidí něco zajímavého a už ho nebaví korporát a chce pracovat chvíli sám na sebe, což je tady poměrně častý jev, je hrozně tenká.

Jak se vaším studentským firmám teď daří?

Těžko se to hodnotí, protože v této kategorii to, co dnes znamená úspěch, zítra přinese pohromu a obráceně. Snažit se zhodnotit jejich úspěšnost se dá možná po těch třech letech, jestli se jim podaří uvést produkt na trh, provést nějaký posun v oblasti, kterou se zabývají, ale říct v dnešní době o někom, že je úspěšný je hodně složité i v kontextu doby.

Nám v průběhu minulého roku odešly asi tři firmy, protože situace na trhu jim znemožnila se vůbec dál zabývat danou problematikou. Nebyl najednou odbyt a potenciální zájemci. Ztratili motivaci a cíl kvůli představě, že by tři roky něco dělali a nenašlo by to opodstatnění nebo možnou komercializaci.

Bohužel situace je taková, že u těchto subjektů neznáme dne ani hodiny, kdy se jim něco podaří nebo nepodaří. A řekněme, že v případech, kdy se jim podaří, tak o ně z pohledu pronajímatele prostorů přicházíme. Což ale bereme jako součástí naší mise. Jsme tady od toho, abychom jim pomohli při startu a ve chvíli, kdy se jim začne dařit a začnou být ekonomicky silní, tak je pouštíme do světa.

Jak se k vám můžou firmy přihlásit a podle jakých kritérií hodnotíte uchazeče o inkubaci?

Stačí, když se s námi spojí jakýmkoliv komunikačním kanálem a poté můžeme zhodnotit, zda je startup vhodný pro náš inkubátor nebo ne. Máme tři parametry, které musí být současně splněny. Jedno kritérium je předmět činnosti. Musí být prokazatelně inovativní, mělo by to být něco, co na trhu třeba ještě není a aby tam byla nějaká přidaná hodnota.

V druhém kroku zkoumáme věk společnosti. Musí být nově založená, tedy maximálně do tří let, abychom ji mohli přijmout. To jsou individuální parametry, za kterých je naše společnost ochotna spolupracovat na zvýhodněné bázi.

Třetím krokem je takový neformální pohovor na úrovni zástupců budovy, zástupců Hospodářské komory a snažíme se přizvat i někoho z dané oblasti, který nám potvrdí, že se jedná o něco nového a zajímavého v oblastech, kterým třeba tolik nerozumíme. Neprobíhá to ani jako zkoušení, ani jako “den D”. Víceméně je to popovídání o vizi té společnosti, o tom, co dělají a o cílech, kterých by chtěli u nás dosáhnout.

Co následuje potom, když už nějaký startup přijmete?

Je to poměrně volné. Nikoho do ničeho nenutíme. Poté, co se u nás zabydlí, předkládáme firmě možnosti další spolupráce, rozjeté nebo připravované aktivity. Snažíme se je zainteresovat do některých činností, protože nejhorší je zorganizovat akci pro začínající podnikatele, na kterou pozvete deset firem a přijde vám jedna.

Identifikujeme oblasti, ve kterých by pro ně mohlo být zajímavé se nějakým způsobem posouvat dál, ať už jsou to ty odborné, nebo provozní, se kterýma pravděpodobně nemají tolik zkušeností. Typický studentský startup vypadá tak, že přijde student nebo absolvent, který je poměrně výrazným odborníkem na svoji tematiku, ale nemá povědomí o fungování firmy, o podnikové ekonomii, o právních aspektech atd.

Některým projektům pomáháme již od začátku se založením společnosti a dalšími legislativními kroky. Jiní už přijdou jako s.r.o. nebo v jiné formě společnosti a potřebují popostrčit třeba ve finančním, ekonomickém nebo dotačním poradenství. Je to hodně otevřené a s každou firmou je to jiné. Stále častěji se setkáváme s tím, že získání benefitů nad rámec zasídlení není prioritním důvodem, proč k nám firmy jdou.

Zmiňujete, že firmy do ničeho netlačíte, mají ale třeba během doby inkubace stanovený nějaký plán nebo checkpointy, které musí na té cestě splnit?

Já bych to nazval check-outy. Je to moderní ve větších inkubátorech, v subjektech, které se na to úzce specializují. Naším zájmem není zatěžovat firmy, které se mají úzce zaměřit na svůj rozvoj tím, že budou jednou ročně, možná půlročně nebo kvartálně, reportovat o tom, jestli se jim zvýšil obrat a jestli navýšili počet zaměstnanců.

My jednou za rok sbíráme podklady pro reporty pro monitoring dotace nebo udržitelnost projektu, ale nepovažujeme za nutné nějaké přezkoušení nebo obhajování svého působení v podnikatelském inkubátoru. To jsme nezavedli a ani zavádět nechceme, nepřipadá nám to smysluplné. Inkubace trvá vždy tři roky a poté je na firmě, zda odejde, nebo u nás pokračuje v normálním nezvýhodněném režimu.

Když firma po třech letech odchází, jak to vypadá? Probíhá nějaká oslava?

Většinou to bývá přehlušeno provozními věcmi jak na naší, tak na jejich straně. K tomuto jsme se ještě nedopracovali, což je možná škoda. Možná by se toho účastnily nejen inkubované společnosti. Víceméně dochází maximálně k oznámení či věstníku, protože na patrech spolu firmy fungují tři roky, znají se, a hlavně dochází k nějakým synergickým efektům jak mezi malými začínajícími společnostmi, tak mezi těmi již fungujícími. I to je pro nás přidaná hodnota podnikatelského inkubátoru.

Nevyčleňujeme ho do nějakého speciálního křídla budovy. Máme inkubované firmy rozmístěné na chodbách mezi většími, již dospělejšími firmami. Tím, jak se každý den potkávají v kuchyňkách a neformálních prostorech, dokáží zahájit dialog, přátelství a případnou spolupráci.

Znamená to, že pokud firma odchází předčasně, je to vždy na základě jejího rozhodnutí? Nestává se, že byste sami z nějakého důvodu firmu vyhodili?

Za pět let provozu jsme nebyli nuceni nikoho vyhodit. Jediný důvod, který by k tomu mohl směřovat, je platební neposlušnost, špatná morálka nebo vystupování proti provoznímu řádu budovy. Naštěstí ani jedna situace nenastala.

A řekněme si, že zrovna u začínajících podnikatelů, u mladých lidí je ještě míra společenské zodpovědnosti docela vysoká a když vidí, že jim teče do bot, tak to nenechávají úplně vyhnít, protože sami nevědí, co se stane, kdyby někde hodně dlužili. Většinou vše řeší z vlastního rozhodnutí a my do toho nemusíme vstupovat silou.

Na kolik to tedy vychází peněz pro inkubující firmy?

Cena zvýhodněného nájmu je snížená o cca 30 % z komerční ceny. Přesnější čísla a podmínky rád případným zájemcům představím osobně.

Je to pro vás ziskový byznys?

My tímto směrem nefungujeme. Ani nemůžeme. Bohužel provoz vědeckotechnického parku nikdy nebude tak ziskovou záležitostí jako provoz administrativních budov někde v centru obcí, kde mohou umístit banku, e-shop nebo finanční skupiny.

Naše aktivita je hodnocená spíše počtem odinkubovaných subjektů, jejich dosaženými výstupy a úspěšností na trhu. Ekonomický aspekt je pro nás samozřejmě důležitý, jsme soukromý subjekt a musíme si na všechno vydělat sami, ale už při nastavování projektu se počítalo s nějakými reálnými parametry a možnostmi.

Víme, že budova není nafukovací a že z pronajímatelné plochy inkubátoru si výnos trochu snižujeme. Na druhou stranu si generujeme další nájem, protože pro nás je nejlepší model ten, kdy přijde studentský startup, dva kluci začnou v 17metrové místnosti pracovat po nocích, postupně se rozrostou na 50, 70, 100 metrů, po třech letech jsou natolik silní, že si dokážou ve své ekonomice obhájit i reálný nesnížený nájem a zůstanou s námi dál. Dlouhodobý kontakt je z našeho hlediska to nejzajímavější. Dají se na to navazovat další aktivity a spolupráce.

Ne každá z firem ale to tříleté inkubační období přežije. Jak často se stává, že firma odejde a co pro to bývá nejběžnějším důvodem?

Může to být změna na trhu. To se nyní projevilo nejvíc. Stoprocentně hraje roli ekonomická situace, třeba podcenění situace na trhu, kdy si firma představovala product launching nebo první příjmy rychleji, než se jim podařilo docílit. Často trvá mnohem déle, než se vůbec dostanou do fáze, kdy mohou něco nabízet. Nejčastěji vidím, že se reálný termín posouvá plus jeden rok oproti předpokladům a plánům.

Samozřejmě může docházet k personálním problémům. Na začátku je skvělé táhnout to ve dvou, člověk má s kým konzultovat a není na to sám, ale jak se říká „nejlepší počet majitelů je lichý a tři už je moc.“ Občas může dojít k rozčarování ze samotného podnikání, člověk může dospět k tomu, že je pro něj bezpečnější jít se nechat někam zaměstnat a tu cestu svým způsobem vzdá. Rozhodne se nepodnikat na vlastní riziko, vlastním jménem a za vlastní peníze nebo za peníze svojí rodiny.

Stává se, že se firmy v průběhu přetransformují, třeba z finančních důvodů, a začnou vyvíjet nějakou komerční běžně dostupnou službu?

Asi jim to nemůžeme mít za zlé. Každý se uchýlí k nějaké protiakci, když mu teče do bot, aby zabránil nejhoršímu. To, že to upozadí původní myšlenku, se stát opravdu může. Nebral bych to jako něco špatného, ale jako logický posun v hlavě zakladatelů, protože si uvědomují, že jestli za sebou mají tým, ať jednoho nebo deseti lidí, který musí živit, tak za něj nějakým způsobem zodpovídají. A nikdo se neptá, jestli tam sedí od 8 do 16:30, nebo dvojnásobek normální pracovní doby, aby firmu mohli zachránit, uživili nebo jí dali něco navíc.

Co byste obecně doporučil studentským startupům, aby snížili riziko neúspěchu?

Doporučil bych, aby ve chvíli, kdy je to alespoň trochu možné, si vytvořili takovou strukturu, která jim umožní orientovat se čistě na core byznys. A administrativní zdržování a papírové války nechali někomu třetímu, kdo sice bude stát nějakou korunu, ale pomůže jim posunout se na té profesionální úrovni rychleji. Vždycky je lepší vzít někoho, kdo bude rovnat papíry do šanonů, dělat pořádek ve fakturách a komunikovat s orgány státní moci, než se v tom utopit.

Stává se, že studenti kvůli startupu zanechají školy a vyberou si čistě byznys?

Osobně jsem se s tím nesetkal. Příklady ukazují, že se to dohromady zvládnout dá. Vždy je to na svobodném rozhodnutí. Na druhou stranu dějiny ukázaly, že na to abych vybudoval úspěšnou firmu, nepotřebuji titul. Je to o sebeobětování, možná o snížení životního standardu a pozitiv.

Pokud bych měl říct, jestli dokončit školu, nebo nedokončit, skoro bych řekl, že dokončit. Trochu se hecnout na začátku a dát to současně vedle sebe, i když já jsem to osobně nezažil a nevím, jestli bych to zvládl. Možná to je právě to rozdělení budoucích úspěšných a budoucích neúspěšných.

Má TITC v inkubovaných projektech nějaké majetkové podíly?

V současné chvíli tímto způsobem nepracujeme. Avšak chystáme projekt “seed fondu”, který by něco podobného umožňoval. Na tyto ekonomické vstupy, venture fondy a business anděly, kteří vstupují majetkově, už to chce mít vytvořenou stabilní majetkovou strukturu a rezervy. Výběr společností, do kterých je dobré rizikový kapitál vložit, je relativně složitý proces a ne každý to umí.

Naší vizí je, že bychom chtěli ve spolupráci se soukromými subjekty, ale možná i s pomocí podpory z Ministerstva průmyslu nebo z dotačních zdrojů, vytvořit nějaký začínající finanční fond, abychom těm pár firmám, které u nás máme, mohli dát možnost podpory i na té ekonomické úrovni.

Pomáháte firmám i se sháněním investorů nebo s přístupem k financím?

BRAND24

Tím, že jsme poměrně úzce navázaní na Hospodářskou komoru, tak kontakt s praktickým podnikatelským prostředím probíhá docela často. I sama Hospodářská komora zde má své vlastní aktivity, které nejsou přímo zaměřeny na naše nájemce. Na druhou stranu, že by nám někdo klepal na dveře každý týden a říkal „řekněte mi, do čeho mám vložit peníze,“ to se úplně neděje. Ne v míře, jakou bychom si představovali.

V tuto chvíli nejsme ani ze strany startupů, ani ze strany podnikatelů více motivovaní k rozjetí těchto věcí. Myslím si, že na tuto tematiku jsou úzce specializované společnosti nebo poradenské platformy, které se zabývají právě vyzobáváním zajímavých projektů a poskytování finančních zdrojů. Na druhou stranu mám dojem, že míra těchto aktivit se zvyšuje a stává se to společenským standardem, což je asi dobře.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).