Hlavní navigace

Michal Feix (Chronos Consulting): Akt o digitálních službách má zabránit tomu, aby globální hráči zabetonovali evropský trh

2. 12. 2020
Doba čtení: 12 minut

Sdílet

 Autor: Archiv Michala Feixe
EU už nebude muset roky zkoumat, jestli je velká online firma dominantní. Pokud splní určitá kritéria, bude ji možno označit za „strážce brány“ a dát jí nové povinnosti, říká o nové regulaci český lobbista.

Jde o jeden z nejvýznamnějších legislativních počinů v digitální oblasti, říká o tzv. Aktu o digitálních službách (Digital Services Act) lobbista, konzultant a vlastník česko-bruselské poradenské firmy Chronos Consulting Michal Feix. Návrh balíčku pravidel, která mají upravovat fungování velkých online služeb, měla Evropská komise původně představit 2. prosince, nakonec ale termín o týden posunula.

Nová pravidla mají podle Komise přinést omezení monopolů velkých internetových firem, nová pravidla pro moderování obsahu či povinnosti zveřejňovat informace o fungování algoritmů. Co všechno se o Aktu o digitálních službách už dnes ví? Jak dopadne na globální hráče a jaké nové povinnosti přinese českým službám? A jak se k němu staví Seznam.cz?

Část rozhovoru s Michalem Feixem jsme přepsali do textu, který si můžete přečíst níže. Celý rozhovor si můžete poslechnout ve formě podcastu na službách Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts, nebo přímo zde:

V jakém stavu teď příprava Digital Services Act je? Máte informace o tom, co už dnes je součástí návrhu Evropské komise a co tedy pravděpodobně projde do jeho finální verze? 

Mezi ty jisté věci bych zařadil to, že jdeme cestou rozšiřování stávající e-commerce směrnice, nikoli nějaké zásadní revoluce. Nečekejme žádné obraty, co se odpovědnosti platforem týče, ale spíše jenom dotahování toho, co přinesla doba a co je v roce 2020 potřeba zaktualizovat oproti tomu, s čím e-commerce směrnice v roce 2000 nepočítala a ani počítat nemohla. Určitě zůstanou věci jako country of origin principle, na tom se zcela určitě nic nezmění. Zcela určitě můžeme počítat i s tím, že v rámci odpovědnosti (liability) zůstane nějaká omezená odpovědnost platforem za obsah, to znamená, že budou existovat výjimky, které bude platforma moci uplatnit v případě, že se bude starat o obsah, který hostuje nebo cachuje a dál předává uživatelům. 

Otevřené zůstávají otázky, kdo bude nová pravidla vlastně vymáhat, to znamená, zda vznikne nějaký centrální regulátor, anebo zda se s tím budou jednotlivé členské státy popasovávat samy. Vnímám to tak, že diskuse zatím inklinuje k tomu, že je nějaká centralizace ze strany Evropské komise preferovaná, protože si uvědomuje, že velkým rizikem jakékoli regulace je její roztříštěné vymáhání a interpretování. Možná to tedy k nějaké centralizaci kolem DG Competition směřuje. 

Vedle toho zůstává stále velmi nejasná otázka zásahu – tedy toho, kterých platforem se nakonec DSA ve svých jednotlivých částech bude týkat. Myslím, že je dobře, že si Komise uvědomuje, jak široké spektrum digitálních služeb dnes celý sektor představuje – sociální sítě, vyhledávače, srovnávače cen… Nelze je všechny pokrýt jednou sadou pravidel. 

Aktuální trend je, že se pracuje s kategoriemi služeb a zároveň sadami opatření, která by byla cílená na jednotlivé platformy. To znamená: zvlášť se bavme o vyhledávačích a co to pro ně znamená, zvlášť o sociálních sítích a podobně. Nicméně to neznamená, že by se v DSA měla objevit nějaká hromada pravidel zvlášť pro jednotlivé segmenty, ale spíše velká míra flexibility pro výklad. Ten, kdo bude do budoucna odpovědný za vymáhání pravidel, by měl mít nejen tvrdá kritéria, kdo spadá pod DSA, ale také možnost určité flexibility vyložit si, jak třeba interoperabilitu vymáhat odlišně u sociální sítě a jinak u provozovatele e-mailové služby. 

Není ta flexibilita výkladu trochu nebezpečná? U směrnic má také každý členský stát prostor vykládat si je po svém a často tak činí, takže se pak evropská pravidla nesjednotí tolik, kolik si původně Evropská komise představovala. Jakou roli by v tom měl hrát případný centrální regulátor? Měl by třeba sjednocovat verdikty regulátorů z národních úrovní? Jsou už o tom známy nějaké podrobnosti? 

Když jsem měl před několika dny naposledy možnost k tomuto tématu poslouchat kolegy z Komise, říkali dvě věci, které s vaší otázkou souvisí. První je, že je naprosto zásadní vazba rozsahu (scope) DSA na konkrétnost opatření. Pokud bude rozsah příliš přísný a budeme se snažit velmi přesně kvantitativně a kvalitativně určit, kdo je vlastně DSA zasažen, pak můžeme mít velmi konkrétní pravidla – například blacklist toho, jaké praktiky jsou zakázány a co platformy dělat nesmí. Pokud se ale ten rozsah nepodaří nadefinovat, nemůžeme s pravidly pracovat moc konkrétně, protože pak se samozřejmě stane, že spadá-li do záběru DSA ohromné množství platforem a služeb, budou i s těmi konkrétními zakázanými pravidly a technikami velké problémy. Tohle je myslím extrémně důležité a bude zajímavé sledovat, jak se s tím kolegové na DG Competition dokáží vypořádat. Evropě se to za mnoho let v různých legislativních předpisech nedařilo a nikdo zatím nenašel ten vyvážený „zlatý střed“. 

Druhé sdělení je, že není možné nechat tato rozhodování čistě na členských státech. Každý stát má s digitálními platformami svoje vlastní zkušenosti a svoje vlastní problémy. Některé jsou zásadním způsobem ovlivněny dominantním jednáním některých platforem, ale v jiných, a zrovna Česká republika mezi ně patří, je situace o něco příznivější, protože v nich konkurence funguje lépe. A v nich by neměl existovat prostor pro nějaký výrazně volnější výklad jednotlivých opatření jen kvůli tomu, že je tam situace lépe nastavena. Pravidla musí být vůči platformám v tomto směru nastavena maximálně jednotně. Cítím tlak na to, aby se to nějak centrálně řídilo a vyhodnocovalo. Je otázkou, jak daleko bude Komise ochotná zajít – zda to bude skutečně v extrémním případě znamenat vznik nějakého nového úřadu, anebo zda to bude kompromis: nějaké pravomoci dostanou regulátoři v členských státech a nějaké DG Competition. 

Na začátku jste říkal, že řada věcí, včetně základních principů, se měnit nebude. Co by se tedy naopak pravděpodobně mělo co nejzásadněji změnit? Odpovědnost platforem za obsah to tedy nejspíš nebude. Mluví se ale o nových nástrojích, které by Komise mohla mít na dominantní platformy, které svou pozici na trhu zneužívají. Jaké největší změny DSA podle vás přinese? 

Budou se týkat dominantních platforem, v bruselském slovníku „gatekeeper platforms“ (tzv. strážci brány – pozn. redakce). Dnes se proti dominantním platformám primárně postupuje v rámci soutěžního práva. To má v digitální oblasti jednu zásadní nevýhodu: procesy a procedury, které hodnotí, zda je firma vůbec dominantní, a pokud ano, zda svého postavení skutečně zneužívá, trvají dlouho. Největší spory s Googlem a Applem se táhnou i osm nebo devět let. Za tu dobu ti, kteří jsou zneužitím dominantního postavení zasaženi, dávno zkrachují a dominantní hráč v podstatě vítězí. To, že dostane za devět let pokutu, která představuje pár procent z jeho hotovosti, mu skutečně nezpůsobí žádnou zásadní újmu. 

Hlavní změna, která se chystá, je, že tato soutěžní větev bude doplněna regulatorní částí, která bude mít podle představ Komise podobu jasného kvantitativního a kvalitativního určení toho, kdo se dá označit za gatekeeper platformu. To znamená, že už nebude probíhat několikaleté zkoumání toho, jaké má dotyčný postavení na trhu – splní-li nějaká kritéria, bude považován za gatekeeper platformu. A pokud bude gatekeeper platformou, bude se na něj vztahovat sada práv, povinností a omezení, která vůči němu mohou být vymáhána. Teď se hraje o to, jak ta kritéria budou vypadat a jak dlouhý nebo krátký bude seznam obligatorních požadavků, co gatekeeper platforma může a nemůže dělat. Bude to velký otazník až do zveřejnění návrhu DSA, věci se mění extrémně rychle.

Dá se říct, že je DSA namířen hlavně proti čtyřem velkým online firmám, které se označují zkratkou GAFA, tedy Google, Apple, Facebook a Amazon? 

Myslím, že vůbec ne. Ta legislativa je, zaplať pánbůh, od začátku mířena na ty, kteří představují gatekeepera. Ať už jsou to dnes čtyři firmy, nebo jich za deset let bude osm. DSA je namířen na firmy, které drží přístup k ohromnému množství spotřebitelů, definují, jak se je k nim možné dostat a jak je s nimi možné vstoupit do nějakého obchodního vztahu, a přitom není možné dotyčného provozovatele platformy obejít. 

Vy v Bruselu zastupujete mimo jiné českou internetovou jedničku Seznam.cz. Jaký pohled má na DSA, jak novou legislativu přijímá a co by na ní Seznam chtěl například změnit? 

Za Seznam můžu říct, že jeho zájmem je DSA mít. Určitě proti balíčku nevystupuje tak, jako proti němu vystupuje například Google. Pro Seznam je pochopitelně důležité, aby byla pečlivě navržena ta kvalitativní a kvantitativní kritéria, která budou popisovat, kdo je a kdo není gatekeeper platformou. Určitě se může stát, že v některých oblastech v České republice Seznam nebo nějaká jiná digitální platforma pod DSA spadnou a budou s tím mít spojené nějaké povinnosti. Na druhou stranu, pokud pravidla budou nastavena srozumitelně a adekvátně, tak nechť pod DSA kromě několika nadnárodních hráčů, jako je Google či Facebook, spadne i několik služeb některých velkých tuzemských provozovatelů. Dává to smysl a bude stále vidět proporční rozdíl mezi objemem nových povinností, které budou muset potenciálně splňovat tuzemské platformy, obsluhující do 10 milionů uživatelů v České republice, v porovnání s tím, kolik uživatelů má Google nebo Facebook. My se teď v Bruselu věnujeme právě tomu, abychom těm kvalitativním a kvantitativním parametrům dali maximální smysl. 

Můžete dát příklad, o jaké parametry se jedná a které jsou pro Seznam zásadní? 

Z velké části je dnes představitelná cesta vycházející ze soutěžního práva. To znamená nějaké procentuální vyjádření, které dotyčná služba svým podílem na trhu překračuje, a tím pádem je označena za gatekeeper platformu. Takový je pohled tuzemských hráčů a stejný postoj je slyšet třeba i z Německa, Polska a dalších členských států, kde existují silné lokální společnosti. 

Nevidí právě tyto národní firmy v DSA jakousi obranu před tím, že by na jejich trh vstoupil někdo z té velké čtyřky? Třeba Amazon je v České republice zatím slabým hráčem, ale kdyby se jednoho dne rozhodl, že sem vstoupí naplno, celou svou silou, měla by s tím nejspíš celá řada e-shopů problém. 

Myslím, že to je trochu jinak. DSA je především nástrojem, aby v Evropě definitivně neumřela invence. Aby silní digitální hráči z různých částí světa zdejší trh definitivně nezabetonovali takovým způsobem, že by prostor pro vznik tuzemských digitálních společností definitivně zanikl. Pokud tomu budeme říkat obrana v tomto smyslu, pak bych s vámi souhlasil. Ale nevnímám to jako obranu jen ve smyslu, že se snažíme Evropu zabetonovat proti vstupu velkých digitálních gigantů. Když se podíváte na trhy jednotlivých členských států, uvidíte, že tito giganti už tady dávno naplno jsou. DSA je nástrojem, aby gatekeeper platformy musely hrát podle přísnějších pravidel než ostatní, aby svým chováním nedovedly trh do situace, kdy jejich konkurence nemá žádnou šanci s nimi soutěžit. 

Na začátku jste říkal, že základní pravidla týkající se odpovědnosti platforem za uživatelský obsah by podle současných informací měla zůstat stejná. Zaznamenal jsem ale informace o tom, že i v této oblasti by mělo přijít zpřísnění, které se má týkat nelegálního obsahu, porušování autorských práv, teroristického obsahu a podobně. Máte o tom nějaké informace? Bude se něco měnit na omezené odpovědnosti provozovatele platformy, pokud prokazatelně neví, že uživatelský obsah porušuje zákon? 

Když mluvím o tom, že v oblasti tzv. liability (odpovědnosti – pozn. redakce) zůstanou pravidla velmi podobná jako dnes, myslím tím hlavně to, že bude stále existovat základní princip toho, že se platforma může za určitých předpokladů své odpovědnosti zbavit. Máte ale pravdu v tom, že onen režim „notice and takedown“ pro některé kategorie provozovatelů nezůstane zcela stejný jako v dnešní době. Hodně se mluví o tom, kdo všechno by například nově měl do e-commerce spadnout. Dnes například součástí e-commerce nejsou explicitně služby internetového vyhledávání a jednou z věcí, která se velmi živě diskutuje, je to, zda by se neměly stát součástí některé z dnešních kategorií e-commerce, jako jsou dnes hosting, caching a tak dále. Kdybych si ale měl v tuto chvíli vsadit na to, jak to dopadne, tak bych si nevsadil, není to vůbec jasné. Zásadní revoluci přinášející bezmeznou odpovědnost, kdy by každý, kdo provozuje blog nebo web, měl najednou odpovědnost za všechno, i pokud se jeho obsah skládá z obsahu nahrávaného uživateli, ale podle mých aktuálních informací DSA nechystá. 

Součástí balíčku má být i právo přenášet svá data mezi jednotlivými službami, tzv. interoperabilita. Jak by to podle současných návrhů mělo fungovat? 

Interoperabilita je téma, které je pro Brusel velkou výzvou. Pokud dojde k nějakému zneužití postavení gatekeepera, může být jedním z logických opatření povinnost, aby se více otevřel svým konkurentům a umožnil jim širší přístup k uživatelům. Problém je, že tyhle věci jsou vždycky velmi ošemetné a ďábel je zakopán v detailu. Už jsme v historii viděli řadu případů, kdy to nikam nevedlo. Donucení velkého hráče k interoperabilitě vedlo k tomu, že pro ni sice vytvořil nějaké nástroje, ale uživatelé nic nezaregistrovali a na trhu k žádné změně nedošlo. Teď narážím na případ Microsoftu s jeho Internet Explorerem a OS Windows. 

Na druhou stranu si dovedu představit, že třeba v prostředí sociálních sítí dostane některý provozovatel považovaný za gatekeepera povinnost umožnit, aby jeho uživatelé mohli používat alternativní komunikační nástroje. Může se ukázat, že jiný způsob, jak konkurenci umožnit přístup do světa sociální sítí, není možný. Jinak nám zůstanou jeden nebo dva provozovatelé, kteří budou mít navždy tak zásadní pokrytí, že se do něj nikdo jiný neprobourá. Myslím ale, že bude extrémně důležité, aby v této oblasti existoval velký prostor pro výklad regulátora, co skutečně v daném případě musí konkrétní sociální síť umožnit, aby to nebylo „opatření pro opatření“. 

Jak by to mělo fungovat konkrétně? Třeba když používám Facebook Messenger, měl by regulátor říct, že mi Facebook musí umožnit posílat přes něj zprávy i do nějakého jiného komunikačního programu, třeba do Viberu nebo Signalu? 

Vidím spíš jiný možný scénář. Pokud se uživatel rozhodne, měl by mít možnost přesunout svou komunikaci z jednoho prostředí do jiného. A dominantní platforma by přitom neměla mít možnost vytvářet bariéry – aby třeba uživatel při transferu nepřišel o veškerou svou komunikační historii. Řada platforem už dnes umožňuje stáhnout si historii v nějakém archivu. Revoluční by mohlo být, kdyby regulátor mohl říct, že to nemá být jen pouhý archiv, ale že musí mít konkrétní podobu nebo formát, který se dá velmi snadno importovat do systému nové sociální sítě. 

Naši čtenáři si teď asi říkají, že je naprosto nereálné dostávat data do nové platformy tímto způsobem a že není možné, aby nový konkurent tímto způsobem získal významný tržní podíl. Ale podívejme se na to z jiné strany. Případní konkurenti dnes jsou schopní nabídnout alternativu a dokážou se nalitím prostředků do marketingu zviditelnit, ale stále narážejí na nepřekonatelnou překážku: pokud máte s nějakou platformou desetiletou historii a máte na ní uloženy veškeré soubory, data a komunikaci, tak prostě nezačnete znovu na zelené louce a těch deset let nezahodíte. 

BRAND_tip_značky

Pokud tento problém nebude řešitelný, betonuje vás v podstatě navždy u jednoho provozovatele. A tohle by interoperabilita měla řešit. Neměla by vytvářet nějaké nové umělé služby, které by normálně v konkurenci neobstály. Má být řešení konkrétního problému, se kterým se konkurence nemá šanci vypořádat jinak. Všechno ostatní musí zůstat na trhu.

Celý rozhovor si můžete poslechnout ve formě podcastu: