Hlavní navigace

Michal Šmída (Twisto): Když máš malý rozpočet, musíš mít koule

Autor: Twisto
David Slížek

Všichni mluví o správě osobních financí a o tom, že klienti chtějí mít všechny finance na jednom místě. Ale já si to nemyslím, říká zakladatel služby Twisto.

Doba čtení: 19 minut

Všude skloňovaná evropská směrnice PSD2 žádnou revoluci nepřináší, mohla by ale zlepšit způsob, jakým lidé online potvrzují svou identitu, říká zakladatel služby na odložené platby Twisto Michal Šmída. „Dnes jsou na identifikaci klientů nejlepší banky. Na základě bankovních dat by klidně mohla vzniknout nějaká elektronická identita,“ dodává.

Sám momentálně pendluje mezi pražským Karlínem a Polskem, kam se jeho firma, po nedávné investici ve výši 130 milionů Kč, rozhodla expandovat. „Máme před Polskem neskutečný respekt. Mluvil jsem s mnoha českými e-commerce hráči a hodně jich na Polsku pohořelo,“ popisuje Šmída. A mluví také o nové online platební metodě, kterou chce na polském trhu spustit.

V rozhovoru pro Lupu také popisuje, jak se vyvíjejí snahy podvodníků o oklamání systému Twista nebo jak to bylo se zakázanou kontroverzní televizní reklamou na Twistuse Splatitele. „Vlastně jsme nakonec ušetřili hodně peněz, protože o tom napsaly deníky a tím pádem jsme měli zásah na jeden a půl milionu klientů. Z tohoto pohledu to bylo super PR,“ říká.

Všude se teď píše o směrnici o platebních službách (PSD2) a o změnách, které znamená pro banky a fintech firmy. Twista se ale v zásadě nedotkne, že?

Je pravdou, že nyní se Twista značně nedotýká, ale v budoucnu by mohla. Zajímavá je historie, jak PSD2 vznikla. Před několika lety jsme se potkali s firmou Sofort a byl to právě její zakladatel, kdo v Bruselu lobboval za to, aby bankovní účet vlastnil přímo klient. Tento Němec věřil, že PSD2 může inovovat platební řešení. Postavil na tom vlastní platební službu, byl hlavním lobbistou za PSD2 a dá se považovat za strůjce jejího vzniku.

Když se totiž dnes podíváš na platební tlačítka – PayU, Gopay a podobně – tak zjistíš, že v posledních letech neprošla žádnou inovací. Pořád se musím zalogovat do banky, systém za mě sice část údajů předvyplní, ale pořád musím projít 3D-Secure SMS a na mobilu se platební tlačítka vlastně nedají pořádně používat. A tady už tehdy zakladatel Sofortu viděl velký potenciál v tom, jak díky PSD2 vznikne jednoduchá platba, a to i na mobilních zařízení. A tady i já vidím velký přínos PSD2: že třeba vznikne něco jako nové platební tlačítko, které jednoduše propojí bankovní účty. V tom nějakou budoucnost vidím, ale nebude to žádná velká inovace.

Ale teď k tomu, co by mělo fungovat už teď od února. Banky by měly mít svá API, ale když jsme si je obešli, zjistili jsme, že jediná Česká spořitelna a Airbank už má něco vyvinutého. Zbytek bank zatím spíš vyčkává.

API už má více bank, ale většinou v nich jsou například mapy bankomatů a podobně – tedy data, která nejsou moc zajímavá.

Přesně tak. Takže jako fintech firma na nich vlastně nemůžeš stavět takřka žádný produkt, protože se na bankovní data přes API zatím nenapojíš. Jediný způsob, jak se na ně můžeš napojit, je prostřednictvím screenscrapingu, který PSD2 ve sporné míře legalizovala a řekla „je to OK, do doby, než banky budou mít API připravená, můžete screenscrapovat“. Tahle domluva teď platí, i když se může možná ještě změnit.

Ale až budou schválená příslušná technická pravidla, což má trvat ještě asi rok a půl, bude screenscraping naopak zakázaný, je to tak?

Nedávno jsem se ptal kolegyně, která u nás řeší compliance, a ta mi říkala, že v tom ještě není jasno. Setkali jsme se dokonce s velkými českými bankami, které šly za firmami, které screenscraping dělají, a říkaly „my zatím nedokážeme API připravit, pojďme náš vztah nějak formalizovat“. Ale já se bankám nedivím, není to vůbec jednoduchý proces.

Takže jeden problém je, že v téhle situaci se nedá na PSD2 stavět žádný produkt. Ale druhá věc je přidaná hodnota. Všichni mluví o správě osobních financí a o tom, že všichni klienti chtějí mít všechny finance na jednom místě a mít nad nimi přehled. Ale já si to nemyslím.

Když se podíváš na průměrného klienta v České republice, má v průměru 1,6 platebních karet a jeden, maximálně dva účty. Ve Velké Británii, kde má běžný člověk v průměru 3,7 karty a více účtů, dává spojování výrazně větší smysl, ale Češi mají mnohem menší potřebu spojovat si účty do jednoho systému.

Průměrnému Čechovi přijde na účet 20 000 korun, 5000 si vybere v hotovosti na obědy a nákupy, nějakou částku dá za hypotéku, další část dá na splátku úvěru a za zbytek si koupí oblečení a tak dále. Takže vlastně nepotřebuje žádnou agregaci účtů nebo finančních produktů, protože většinou má jednu banku a jeden účet. Já osobně nevěřím v produkty, které dělají personal finance management, nebo na fintech, který řekne „já ti dám všechny účty do jedné aplikace“, to podle mě nebude fungovat. Banky navíc dneska mají slušné vlastní mobilní aplikace, které jsou srovnatelné s těmi, které nabízejí specializované fintech firmy.

MICHAL ŠMÍDA

  • studoval na Anglo-americké škole v Moskvě a londýnské King´s College
  • v roce 2009 nastoupil v Londýně do britské banky Barclays, kde se věnoval investičnímu bankovnictví
  • po třech letech přestupuje do Prahy do rakouské skupiny Erste, kde se seznamuje s lidmi z investiční skupiny Enern
  • v roce 2013 se podílí na rozjezdu služby Kouzelná Almara
  • v říjnu téhož roku, po prodeji Kouzelné Almary, zakládá a spouští opět s Mitonem a Enernem v zádech online platební službu Twisto, inspirovanou švédskou firmou Klarna

Takže na PSD2 mohou podle tebe vydělat hlavně samy banky?

Pokud nějakou takovou aplikaci postaví sama banka, může to dávat smysl. Prostě mi umožní, že třeba do aplikace České spořitelny napojím svůj druhý účet, pokud ho teda mám. Ale nevidím tady velký prostor pro fintech firmy, PSD2 teď nebude pro fintech znamenat žádnou revoluci.

Z pohledu Twista vidím příležitost v oblasti identifikace klienta. Prostřednictvím PSD2 si dokážu ověřit, že jsi to ty, a nemusím po tobě chtít dva doklady totožnosti, bankovní výpis a poslání jedné koruny na účet. Stačí mi, když se napojím na tvůj účet a řeknu „tebe už někdo identifikoval, takže ti můžu zjednodušit registraci ke mně“. A to je pro nás velká přidaná hodnota. Ale zatím to budeme dělat prostřednictvím screenscrapingu, než se budeme schopní napojit na banky.

Některé banky v Česku (Creditas a Fio) už umožňují, že klienti mohou v rámci jednoho internetového bankovnictví spravovat víc účtů z různých bank. 

Ale třeba tyhle dvě banky jsou specifické. Fiobanka má velký počet podnikatelů, nebo ji tak aspoň pořád vnímám, a Creditas má většinou afluentní klienty, kteří mají dva, tři účty u různých bank. Takže v tomhle případě to dává smysl, ale pokud jsi třeba klientem České spořitelny a máš tam účet 15 let a jejich aplikace ti vyhovuje, tak žádný další účet vlastně nepotřebuješ.

Ještě bych se rád vrátil k tomu screenscrapingu. Ten funguje buď tak, že se klient zaloguje do svého internetového bankovnictví a nějaký software z webu „přečte“ jeho výpis, nebo tak, že klient dá službě své přihlašovací údaje do banky a aplikace se pak sama přihlašuje jeho jménem. Ta druhá varianta mi přijde jako slušné bezpečnostní riziko. Jakým způsobem používáte screenscraping v Twistu?

Přesně tak, existuje víc způsobů. My jsme screenscraping zatím neimplementovali, přemýšlíme teď nad řešením firmy SaltEdge, které používají třeba Budget Bakers nebo Spendee. Je to prověřený evropský hráč, takže se nám zdá nejdůvěryhodnější.

Screenscraping funguje na tom principu, že uživatel dá třetí osobě přístupová práva do svého internetového bankovnictví, tato služba třetí strany se jménem klienta zaloguje do systému, získá potřebné údaje a následně přístupové údaje zapomene. Důležitý je správný výběr partnera, který podléhá regulaci, aby opravdu garantoval bezpečí pro zákazníky, což SaltEdge splňuje. I tak se stále rozhodujeme, koho si vybereme, protože kdybychom ztratili data, tak by to byla naše chyba.

A vám tedy má screenscraping přinést možnost zrychleného ověření klienta.

Přesně tak. Jatožto licencovaná firma musíme dodržovat všechnu regulaci a vyhovět podmínkám zákona o spotřebitelských úvěrech a zákona proti praní špinavých peněz. Banky mají identifikaci jednodušší, protože klienta vidí fyzicky, a stačí jim tak vidět pouze jeden doklad. Když ale jde o online registraci, musíme mít dva doklady, bankovní výpis a provést jednokorunovou platbu. Screenscraping a PSD2 nám zjednodušením celého procesu výhledově pomohou navýšit počet registrací. Dnes se komplikovanost registračního procesu – ačkoliv jsme vymysleli řadu technických vychytávek, jak registraci zjednodušit – podílí na tom, že 80 % zákazníků registraci nedokončí.

Nezmění se to, až v Česku začnou fungovat elektronické občanky?

Pro nás to bude skvělé. Ale dnes jsou na identifikaci klientů nejlepší právě banky. Kdyby se daly dohromady, prostě budou vědět, že Michal Šmída má tady účet, tady má trvalé bydliště, viděli jsme ho fyzicky… Na základě bankovních dat by klidně mohla vzniknout nějaká elektronická identita. Myslím, že by to bylo velmi zajímavé, protože kdykoliv se do podobného úkolu pustí státní sféra, nakonec to nedopadne dobře.

Výjimky potvrzují pravidlo – co třeba často zmiňovaný příklad Estonska? 

V Estonsku je klíčové, že všichni táhnou za jeden provaz. V Česku jsou podle mě pořád staré struktury, které se budou bát, že by někteří lidé třeba přišli o práci… Ten systém je tady tak zajetý a zažraný, že se to prostě nezmění a je to hrozná škoda. Ale Německo je na tom podobně. My si pořád říkáme, jak jsme na tom špatně, ale Německo je na tom ještě hůř. Třeba získat výpis z trestního rejstříku tam trvá měsíc – a my si tady zajdeme na Checkpoint a máme ho. Ale mohli bychom být samozřejmě mnohem blíž Estonsku.

Dobře, plynule jsme přeskočili do zahraničí. Twisto nedávno vstoupilo do Polska, jaký je tamní trh ve srovnání s Českem?

Máme před Polskem neskutečný respekt. Mluvil jsem s mnoha českými e-commerce hráči a hodně jich na Polsku pohořelo. Polsko má čtyřikrát více lidí, ale e-commerce je asi jenom dvojnásobně větší než v Česku a polovinu vlastně tvoří Allegro. Zajímavé je, že většina tamních e-shopů funguje na některé z opensourcových platforem, podobně jako jsou v Česku Shoptet, OxyShop a další. V Polsku je to majorita trhu, používají je i velcí hráči a vlastní řešení má opravdu jenom pár firem. Druhá věc je, že tam nikdo nechce moc integrovat Twisto jakožto samostatnou platební metodu. V Polsku musíš být součástí platební brány, něčeho jako Gopay nebo PayU, a e-shopy tě neintegrují, ale mají nasazené tohle velké řešení a pak si tě v něm jenom zapnou. To je pro nás úplná novinka a musíme trošku upravit naše technické zázemí, abychom se vůbec mohli integrovat.

Respekt máme také před rizikovostí, protože z různých stran slyšíme, že Poláci jsou ještě vynalézavější než Češi, a to jsme si mysleli, že jsme začínali na velmi rizikovém trhu. Polský zákazník prý má rád inovace a rád věci zkouší, ale rád je zkouší i z toho pohledu, že v nich hledá skulinky. Je to pro nás velká výzva. V Česku jsme už pět let a máme obsáhlé datové zdroje a víme, která data máme analyzovat a jak si je vykládat. Teď musíme vymyslet, jak to replikovat v Polsku a jak znovu postavit risk model a Nikitu (finanční engine, který se v Twistu stará o hodnocení klientů – poznámka redakce) bez toho, že bychom měli historická data. Naštěstí máme v Polsku silné partnery z řad našich investorů, tedy polské ING a Cezaryho Smorszczewskiho, spoluzakladatele Alior banky a bývalého vlastníka MCI fondů. Máme v nich neskutečnou oporu v chápání polského trhu a také díky nim máme možnost získat řadu kontaktů na důležité lidi. Díky nim dokážeme v Polsku stavět tým. Máme tam teď tři lidi, což je zatím málo, ale pomáhají nám hledat další talentované zaměstnance.

Kolik velkých platebních bran, se kterými musíte jednat, v Polsku je?

Jedna se jmenuje Przelewy24, pak tam je historicky dominantní PayU, také Dotpay, Bluemedia a T-pay.

To je docela dost, nečekal jsem, že jich bude tolik. V jakém stavu tedy v Polsku jste? Stavíte tým, jednáte s platebními bránami… Máte výhled, kdy byste se mohli do některé dostat?

Pracujeme nyní na jednom společném produktu s ING. Nemůžu nyní říkat detaily, ale půjde v podstatě o nové platební řešení, které vznikne na základě spolupráce fintechu a banky. Když se nám to povede v Polsku, chtěli bychom s tímto řešením přijít i do Česka. Pracujeme v zásadě na něčem ve smyslu one-click-checkout, jenom pokročilejším v kombinaci i s jinými platebními metodami. Tuto službu chceme spustit na začátku druhého čtvrtletí. Následně se chceme nechat integrovat do zmíněných platebních bran, což je náš cíl pro příští rok. Zároveň dál hledáme lidi, chceme v Polsku mít sales tým, takže hledáme tři lidi do obchodu. Zbytek bude centralizovaný v Česku – IT, risk i support budeme dělat z Česka. Plánujeme mít v Karlíně dva Poláky.

Jak důležité pro vás vlastně Polsko je? Berete ho jako odrazový můstek do dalších zemí?

Ano, časem bychom rádi expandovali na východ. Hodně mě láká Rumunsko, kam třeba Zásilkovna a řada českých e-shopů již vstoupilo. Žije tam přes 19 milionů lidí, ekonomika roste, byť asi 30 % tvoří šedá ekonomika, ale myslím, že náš produkt tam může velmi dobře sednout. Ale to jsou plány možná na rok 2019 nebo 2020. A pak výhledově ještě možná Rusko, ale tahle expanze už by vyžadovala úplně jiné peníze.

Říkal jsi, že v Polsku chystáte novou platební metodu. Znamená to, že se chystáte nějak rozšiřovat své služby i nad rámec odložených plateb?

V Polsku budeme hledat další cesty, jak online platbu ještě víc inovovat, protože to tamní trh vyžaduje. Myslím si, že odložená platba může v Polsku opravdu zafungovat. Musíme se jenom zaměřit na specifika trhu a Twisto jim přizpůsobit, abychom uspěli. V Česku ovšem Twisto online platbu v průběhu následujících šesti, dvanácti měsíců nijak zásadně měnit nebudeme. Online platby pořád vnímáme jako akviziční nástroj do Twisto účtů. Klíčové je teď pro nás zvětšovat klientskou bázi. Máme vymyšlené nějaké menší produktové vychytávky, ale nebude to nic, co by trh ještě neviděl.

Jak se vlastně vede Nikitě? Vyčlenili jste ji do speciální firmy, abyste ji mohli poskytovat i dalším klientům.

Nikita, to je naše láska. Asi před dvěma lety jsme ji vyčlenili v rámci víkendového projektu s kolegou Michalem Kročilem, který u nás řídí risk. Chtěli jsme Nikitu nabízet třetím stranám, ale nechtěli jsme, aby byla napřímo spojená s Twistem. Jedním z úspěšných use-casů je dnes Alza, kde Nikita funguje velmi dobře. Hodně se nám ozývaly nebankovní splátkové společnosti, které po příchodu nové regulace spotřebitelských úvěrů hledaly cesty, jak obohatit svoje datové zdroje a prokázat regulátorovi „ano, mohli jsem klientovi dát levně 20 000, protože jsme ho checkovali Nikitou a jinými zdroji“. Funguje to taky velmi dobře, dneska Nikitu využívá velmi úspěšně pět partnerů.

Mluvili jsme i s bankami, ale narazili jsme na regulaci. Když někdo žádá o úvěr a banka ho zamítne, musí říct přesný důvod. Řekne třeba „nemáš dostatečné příjmy“. Ale Nikita by řekla třeba „nezaplatil jsi nákup na DámeJídlo.“ A to kdyby viděla ČNB, která schvaluje scorekarty, tak by řekla „hele, to je fakt divné, to nemůžeme schválit“. Používáme strojové učení a statistické modely, je to vlastně takový blackbox, který banka regulátorovi v podstatě nemůže popsat a nemůže si ho tím pádem nechat schválit.

Jak Nikita funguje v praxi? Dáváte firmám nějaký přístup k celému enginu?

Funguje to v podstatě přes API, takže nám e-shop, nebo kdokoliv, pošle jméno, e-mail, adresu a nějaký technický parametr. A my mu typicky do půl sekundy, někdy do dvou sekund, vrátíme skóre s naším interním ratingem, který vyjadřuje naši zkušenost s klientem. K dnešnímu dni jsme skórovali nějakých 2–2,5 milionu transakcí, takže máme poměrně dobrou bázi klientů. Kdybychom s kolegou měli víc času a kdybychom dokázali třeba přijmout nějaké talentované IT lidi separátně na Nikitu, tak by to mohl být dobrý byznys i na globální úrovni. Ale najít někoho je těžké, jsme na tom podobně jako celý trh.

Ano, všichni pláčou, že hledají vývojáře, a nemůžou žádné najít.

Zkoušeli jsme nabízet i velmi dobrý plat, ale funguje to tak, že pak ten člověk přijde a řekne „už rok mám stejně vysokou mzdu, dej mi ještě víc.“ Takže se pak bavíš o částkách v oblasti 100, 150, 200 tisíc, a to je pro mě nemyslitelné. To je víc, než berou lidi v boardu bank. Ale o to cennější jsou lidé, kteří nejsou motivovaní penězi, ale spíš tím, že jsou loajální svému týmu a projektu, a to je super. My spíš investujeme do vztahů a doufáme, že v nějaké fázi k nám ten člověk přejde.

Když jsme u peněz, jak jste na tom? V černých číslech ještě nejste.

Ne, ale víme, kdy budeme.

A kdy?

Na trhu budeme v červnu pět let a fintechy jsou typicky break even do pěti, šesti let.

Takže červen 2019.

Přesně tak. Někdy tam se to bude lámat. Co se musí stát: dneska máme 55 zaměstnanců a naše portfolio si na sebe dokáže vydělat, ale my to portfolio potřebujeme tak sedmi- až osminásobně větší. Získali jsme investici 130 milionů od Uniqa a ING a tyhle peníze by nám měly vystačit do období, kdy bychom měli být break even. Ale to jsou peníze, kterými kryjeme chod firmy. Vedle toho ještě tento rok potřebujeme získat 250 až 300 milionů, abychom dokázali financovat nákupy nových klientů. Takže máme z té investice radost, ale ještě nás čeká druhá věc: musíme buď od banky, nebo vydáním dluhopisů, nebo nějakou formou úvěru získat peníze, abychom mohli profinancovat nákupy klientů.

Neplánujete další investiční kolo?

Uvidíme, jak porosteme a jak se nám podaří získat externí financování. Kdyby se dařilo, tak potenciálně uděláme třeba nějaké menší kolo na začátku roku 2019. A pak asi v Polsku budeme muset dělat separátní funding. Poslali jsme tam část peněz, ale když se tamní trh rozjede, budeme muset udělat separátní polské investiční kolo.

Dobře, takže si píšu do kalendáře červen 2019 a poptám se tě. Každopádně – říkáš, že potřebujete sedmi- nebo osminásobný nárůst klientské báze. Co si pod tím mám představit?

To je objem našeho portfolia, takže v podstatě kolik máme peněz v trhu. Teď máme profinancováno třeba 100 milionů, takže potřebujeme 700 milionů.

A k tomu mají pomoci novinky jako vaše platební karta nebo platební náramek?

Přesně tak. U té karty nás překvapilo, že 80 % zákazníků, kteří si ji pořídí, si objednává i platební náramek. A v průměru dělají 10,4 transakce měsíčně. Průměr v Česku je přitom <a>pět až šest transakcí za měsíc. Karta a náramek by tak mohly být velký motor našeho obratu. Po asi měsíci jsme těch karet vydali asi 4 tisíce. A přitom je lidé používají. Typicky, když dostanu nějakou kreditku, tak ji hodím do šuplíku, využiju nějaké benefity a zapomenu na ni. Ale naši klienti i díky náramku prostě platí: za jídlo, za benzín, za jízdenky na železnici… Používají náramek a kartu na denní bázi.

Karta a náramek je pro klienty, kteří už mají Twisto účet. Jak vám pomáhají s akvizicí nových klientů?

Šli jsme do toho postupně, oslovili jsme zatím jenom menší část klientů a vzali jsme 50 % stávajících, těch nejvěrnějších, a 50 % úplně nových. Tento rok bychom chtěli vydat nějakých 25–30 tisíc karet. Nemyslím si, že to je nereálný cíl.

Kolik máte momentálně klientů a kolik máte těch, kteří mají založené Twisto účty?

Klientů, kteří Twisto někdy využili, je mezi 275 až 300 tisíci, to jsou v podstatě ti, kteří aspoň vyzkoušeli naši platbu online. Nějaká část z nich má u nás uloženou kartu, což považujeme za takový „miniúčet“, a někdo prošel celým registračním procesem – dva doklady, bankovní výpis a jedna koruna. Těch, co u nás mají uloženou kartu, je nějakých 80 tisíc, a plně verifikovaných účtů máme přes 25 tisíc. Klienti, kteří prošli alespoň částí verifikace, tvoří přes 40 % našeho měsíčního obratu.

A máte demografický přehled, kdo ti lidé vlastně jsou? 

Průměrný klient je žena, 29 let, typicky na mateřské dovolené, která žije ve městě do 40 tisíc obyvatel. U e-commerce bývá hlavní lokalitou Praha, Brno, Ostrava, my naopak máme menší města. Důvodem je, že odložená platba je pro lidi jakousi formou pojistky, ale také jakýmsi úvěrem před výplatou nebo nějakým překlenovacím financováním bez toho, že by se někde zadlužili nebo museli do banky. A to řeší hlavně populace mimo hlavní metropolitní města. Ve větších aglomeracích jsou to spíš lidé, kteří nakupují na Rohlíku, na DámeJídlo a na Slevomatu a sčítají si transakce. Mají Twisto účet, teď nově i Twisto kartu a náramek a většinou opravdu používají všechny naše funkce naplno.

A zaplatí to pak na konci měsíce všechno dohromady.

Přesně tak.

A jak je to s počtem lidí, kteří se pokusí váš systém oklamat? Říkal jsi, že Češi v tomto směru nejsou tak vynalézaví jako Poláci.

Podvodníci začínají být víc a víc vynalézaví, takže musíme pořád vylepšovat ochranné mechanismy. A tím, jak jsme vidět například v televizi, tak si nás lidé začínají víc všímat a začínají podvodné nákupy zkoušet častěji. Někdy se jedná už o relativně sofistikované pokusy. Už to není tak, že si nakoupí pod cizím jménem nebo něco takového, ale že se prostě třeba větší skupina snaží naše systémy prorazit.

Mimochodem, vaše zakázaná televizní kampaň, počítali jste od začátku s tím, že bude takhle kontroverzní? Byl to úmysl?

My jsme to brali tak, že když máš malý rozpočet, musíš mít koule.

Takže jste s tím počítali.

Nebrali jsme to tak, že chceme, aby ji někdo zakázal, ale vytvořili jsme okolo ní buzz, věděli jsme, že je na hraně, ale nám samotným se líbila. Říkali jsme si, že 80 % národa jsou ateisti, tak to přece nemůže nikoho urazit. V Polsku by to nešlo, to by bylo sebevražedné. Měli jsme domluvený ještě televizní spot na únor, ale ten nám zakázali. Vlastně jsme nakonec ušetřili hodně peněz, protože o tom napsaly deníky a tím pádem jsme měli zásah na jeden a půl milionu klientů. Z tohoto pohledu to bylo super PR.

Projevilo se to nějak i reálně na počtech klientů?

Ano, díky té kampani jsme získali nějakých 30–40 tisíc leadů, což je jako celkem zajímavé číslo.

Koncem loňského roku přišel kromě vás s odloženými platbami taky další hráč, nákupní galerie Mall.cz. Jak se tváříš na to, že máte konkurenci?

Mall zapojil Lymet, což je bývalé Kupnajisto. Tahle služba odstartovala v roce 2014, takže jsme ji dlouho měli vedle sebe. Nechci znít nějak negativně, ale myslím, že jejich produkt je pořád jiný než ten náš. V rámci jejich platby je třeba vyplnit rodné číslo a projít SMS verifikací, a to podle mě není úplně one-click řešení. A myslím, že pro Mall to bude těžký oříšek, protože elektronika je historicky dost rizikový segment.

Mall ale neprodává jen elektroniku.

KL18_hlasování

Ale ten podvodník si ji najde. Ten, kdo bude chtít udělat nějakou kulišárnu, tak to udělá. My třeba máme na elektronice propustnost okolo 50 %, zbytek zamítneme. Pro porovnání: u knih schválíme 95 % plateb, tam je pravděpodobnost podvodu nízká.

My se teď zaměřujeme na FMCG (rychloobrátkové zboží – poznámka redakce) a skvělou příležitost pro nás mohou být dopravci, jako jsou České dráhy, Regiojet nebo třeba Flixbus. Ale držím Mallu a Lymetu palce, z mého pohledu je důležité, že pomáhají budovat povědomí a trh.

Našli jste v článku chybu?