Měl bych jeden námět pro redakci na serióznější analýzu související s dostupností služeb jen v některých zemích... Když je služba dostupná například jen v USA, tak se nám to sice nebude líbit, ale z právního hlediska nelze bohužel nic namítat. Ale je vůbec legální situace, kdy se nějaká služna nabízí třeba i Německu, ale v jiných zemích EU ne? Co na to volný pohyb zboží a další unijní směrnice? Ono mimomochodem vůbec nejde jen o ČR a další "divoký východ", asi před týdnem jsem narazil na album dostupné z EU snad jen v Německu a tuším UK, bez šance byli i uživatelé ve většině jiných "starých zemích EU".
Zajímalo by mně, jak je toto ošetřeno, existuje v legislativě EU nějaká konkrétní formulace, která toto znepřístupnění online služeb v části zemí výslovně legalizuje anebo jen to jen svévole? A pokud platí to druhé, nebylo to pěkným námětem na trochu skutečné investigativní novinařiny spojené s oslovením europoslanců atd., ať se udělá trocha rozruchu?
Je poněkud rozdíl mezi rohlíkem a online službou...
Především ale tady jde opravdu o blokování možnosti nákupu - když se někdo rozhodne nakoupit nějaké zboží v UK a pak prodávat v ČR, tak mu v zásadě nic nestojí v cestě. V tomto případě je ale tohle záměrně komplikováno a často se v licenčních podmínkách výslovně zakazuje použití pro občany jiné země, leckdy nemá šanci ani třeba člověk z jiného státu, který ve státu, kde služba funguje, dlouhodobě žije atd. A tohle je podle vás pořád ještě je z hlediska EU směrnic zaručeně korektní postup?
Ono to skutečně není tak černobílé, právě proto jsem to psal jako námět pro redakci, aby se na to podívala více do hloubky...
Jestli to chápu dobře, tak autor chtěl říct, že stinnou stránkou iTunes je to, že jsou uživatelé nuceni používat nějaký software (iTunes), který je mimochodem zdarma. A nutnost pořídit si samotný Xbox a platit ročně 60 USD za členství - to jsou jako světlé stránky Xbox Music? Vážně???
Ale to je logické. Jestliže chci nějakou elektronickou službu, musím si koupit nějaké elektronické zařízení, které mi umožňuje tu službu konzumovat. A k předchozí reakci: také můžu napsat, že uživatelé MacOS žádnou další aplikaci nepotřebují, protože ji již mají vestavěnou v systému.
„A nutnost pořídit si samotný Xbox a platit ročně 60 USD za členství - to jsou jako světlé stránky Xbox Music? Vážně???“
X
„Ale to je logické. Jestliže chci nějakou elektronickou službu, musím si koupit nějaké elektronické zařízení, které mi umožňuje tu službu konzumovat.“
Zajímavý protimluv :-) Jinak samozřejmě s tím OS X máte pravdu. Jak jsem již psal, věc je nutné vidět z různých úhlů pohledu uživatelů různých platforem. Tedy i z pohledu mainstreamu jako v článku ...
To není protimluv. Chci službu - musím si něco koupit. To je obecně platné. Pro mě jako uživatele MacOS je tu překážka v pořízení si nového hardwaru, abych mohl službu od MS využívat (Xbox nebo PC). Mainstreamový Win uživatel, který chce kupovat hudbu na iTunes, si musí jenom stáhnout iTunes pro Win zdarma. Tedy pro mě: abych si mohl koupit hudbu od MS, musím si předtím koupit ještě něco. Tedy pro vás: abyste si mohl vy koupit hudbu od Apple, musíte si předem nainstalovat bezplatnou appku. Vy máte přístup k obchodu s hudbou zadarmo, já za pět tisíc + roční poplatek/za 10 tisíc za nový PC. Možná ale, že nakonec Ballmer a jeho parta zpřístupní soft pro nákup MS hudby i pro MacOS, jako to kdysi nepříliš ochotně udělal Jobs opačně (tedy přístup k iTunes i pro Win uživatele).
Tato služba jde v ČR používat již pěkně dlouho. Jen to kupování hudby možná nebylo tak jednoduché jako nyní.
Jinak myslím, že stokrát lepší než nějaký Xbox bude si zaplatit "premium" účet na LastFM. Myslím si, že tam se posluchač dostane k mnohem lepší a zajímavější hudbě než u soudruhů z Redmondu.
Jde o to, ze kazdy stat ma nejakou svoji legislativu a v EU plati, ze pravo podle ktereho se vztah ridi, si voli zakaznik(nikoli predem, muze provest volbu az v pripade sporu) => pokud neco prodavate v ramci cele EU, muze se vam klido stat, ze vas zakaznik bude zalovat podle francouzkeho zakona, o kterem netusite vubec nic.
Samozřejmě, že z pohledu EU je to korektní postup. I když je EU taková lehce fašistická, lehce socialistická, lehce komunistická organizace, tak tak daleko, aby nařizovala, že když mám rohlík (nebo cokoli jinýho), tak mě nenutí, prodávat ho všude. rozlišuj mezi "můžu" a "musím".
Čili EU mi umožnuje prodvávat všude za stejných podmínek a bez zbytečných formalit, cel a dalších regulačních omezení, ale nenařizuje mi to.
Samozřejmě, že je to zcela v pořádku. To s volným pohybem zboží nemá nic společného - ten řeší úplně něco jiného (a to ten, že stát neháže klacky pod nohy obchodníkům a firmám - ne to, že každá firma musí vše nabízet všude).
To máte stejné, jako s výrobci potravin - nebo snad trváte na tom, aby michelské pekárny vozily rohlíky až do UK? :)
Zkuste přemýšlet, než něco vyplodíte :)