Hlavní navigace

Mojmír Hampl (ČNB): Náš postoj ke kryptoměnám? Nepomáhat, nechránit, neškodit, nevodit za ruku

Autor: ČNB
Karel Wolf

Regulací kryptoměn bychom málo získali a hrozí, že by je pak řada lidí začala chápat jako konvenční měny, čemuž chci zabránit, říká v rozhovoru pro Lupu viceguvernér České národní banky.

Doba čtení: 17 minut

Kryptoměny jsou zajímavý experiment, ale nejsou to peníze. A dnešní banky se jich nemusí bát. „Bez totální změny paradigmatu takový systém nemá šanci být alternativou stávajícímu finančnímu systému,“ říká viceguvernér České národní banky (ČNB) Mojmír Hampl.

Česká centrální banka podle něj zastává názor, že kryptoměny není potřeba regulovat. „Nesnažme se vytvářet nějaká preskriptivní, detailní pravidla pro regulaci kryptoměn, protože to bude ve finále kontraproduktivní,“ vysvětluje.

Zároveň zatím nevidí příliš možností, jaky by technologii blockchainu, na které jsou kryptoměny založeny, mohly využít současné tradiční banky. „Určitě je to pro spoustu lidí interesantní myšlenka, ale zatím nevím o nikom, kdo by to ve finančním světě v nějaké větší míře používal, protože narážíme na ta fyzická omezení,“ říká v rozhovoru pro Lupu.

Co vlastně z pohledu centrální banky kryptoměny představují? Je to komoditní forma peněz, novodobý zlatý standard, jak je často vnímá komunita, nebo něco úplně jiného?

V prvé řadě bych řekl, že pro mě osobně kryptoměny nejsou peníze. Nezdá se mi totiž, že by se chovaly jako peníze, jako měna. Spíše se chovají jako klasické komodity.

Je to kvůli tomu, že zatím nezvládají plnit současně všechny tři funkce z klasického trojúhelníku: účetní jednotka – prostředek směny – uchovatel hodnoty?

To, že kryptoměny dnes nenaplňují klasické charakteristiky měn, je jedna stránka věci, ale myslím si, že je ani v principu dost dobře naplňovat nemohou. Lidé často zapomínají na to, že další důležitou charakteristikou měn v moderním sytému tzv. elastických peněz je jejich schopnost přiměřeně udržovat stabilní kupní sílu. To v případě kryptoměn neplatí a myslím si, že to ani jejich „otcové zakladatelé“ neměli v úmyslu. To pak ovšem znamená, že obrovská fluktuace hodnoty, kterou u kryptoměn můžeme pozorovat a kterou řada lidí považuje za negativum, je jejich základním definičním znakem. Pokud máte koncept, který je postaven na imitaci fyzického těžení, mechanicky nastaveném uvolňování měny do oběhu a limitovaném finálním počtu jednotek, tak se bude vždy chovat úplně jinak než elastické peníze, protože nebude schopen udržovat konstantní hodnotu.

Všimněte si také té obrovské nelogičnosti, kterou řada jejich příznivců obhajuje kryptoměny ve veřejném prostotu, kdy říkají: „Podívejte se, jak jsou kryptoměny úspěšné, jejich hodnota v dolaru nebo v korunách narostla o XY %.“ To je z mého pohledu naprostý nesmysl, protože v ten okamžik dotyčný sám přiznává, že se k dané kryptoměně chová jako k investici (zhodnocení) a ne jako k penězům. Přepočítává hodnotu neustále do konvenční měny, což je podle mého názoru v rozporu se základní ideou kryptoměny jako peněz. Lidé, kteří se takto chovají, totiž naznačují, že mají v plánu dříve či později z této komodity vystoupit, prodat ji, a ne ji využívat k placení, a tedy ji držet.

Je vůbec nutné, aby kryptoměna tuto funkci plnila? Například v Chile je lokální měna tak volatilní, že musejí využívat speciální nezávislou zúčtovací jednotku – Unidad de Fomento. Nemohlo by to u kryptoměn fungovat podobně?

TIP: Pokud vás princip vzniku a fungování Unidad de Fomento zajímají podrobněji, podívejte se na toto video z přednášky profesora Roberta Shillera z Yale.

Pozor, Chile je v posledních desetiletích jednou z měnově nejstabilnějších zemí nejen Latinské Ameriky, ale světa. A vzorem pro řadu jiných. Inflace je tam stabilně nízká a kurz pesa též. To, nač narážíte, má kořeny v hluboké minulosti, v 60. a 70. letech, před nástupem Pinocheta, kdy ekonomiku skutečně ničila hyperinflace a ekonomická nestabilita. Tehdy vzniklo Unidad de Fomento jako alternativní zúčtovací jednotka, která nebrala v úvahu vývoj inflace. Ta zůstala jako reziduum dodnes, byť k účtování a placení se používá dnes normálně konvenční peso. Unidad ale nemá nic společného s kryptoměnou a ani digitální měnou centrálních bank, jak jí dnes rozumíme.

Také zde máme docela dlouhou historii tzv. zlatého standardu a jeho obměn (stříbro, quasi zlatý standard po Brettonwoodské konferenci). Proč by kryptoměny nemohly fungovat podobně?

Jistě, v takovém případě zde máme komoditní peníze (kryté nějakou vzácnou komoditou) a kryptoměny je určitě možné chápat jako pokus o jejich návrat. K dnešnímu systému elastických peněz se ale dospělo nějakým vývojem a to, že u něj zůstáváme, má určitý důvod. Návrat k obdobě zlatého standardu je z této perspektivy podobný návratu od počítače k psacímu stroji. Já se určitě nestavím proti hledání alternativ ke stávajícímu finančnímu systému, naopak. Ale ty alternativy pro mě musejí být přesvědčivé.

Samotné elastické peníze jsou zde relativně krátce a zkušenost s nimi nebyla vždycky nejlepší. Některé státy se tiskem velkého kvanta peněz pokoušely rychle zbavit válečných nebo jiných dluhů a de facto ožebračily své občany. Z evropských dějin mě napadá meziválečná situace v Evropě – krize a pak Výmarská republika. V roce 1919 byl dolar za 6,7 marky, o čtyři roky později stál 4 210 500 000 000 marek.

Meziválečná situace v Evropě, tedy Velká krize, je naopak právě důsledkem toho, že jsme se za každou cenu snažili udržet zlatý standard. Ve špatných časech jsme zkoušeli držet fixní kurz měn ke zlatu a zvedat ve špatných časech úrokové sazby, což se ukázalo jako obrovská měnová chyba vedoucí k velké ekonomické depresi. Máte pravdu, že této etapě předcházely naopak hyperinflace zejména v zemích poražených v 1. světové válce, které vznikaly jako vždy dříve – vlády monetizovaly dluh. Ale této měnové svévoli ani zlatý standard zjevně nezabránil. Přece všechny tyto zkušenosti vedly k dnešnímu uspořádání – na vládě nezávislé měnové politice, která ale fixní množství peněz a ani fixní kurz ke zlatu či jiné komoditě neprovozuje.

Jednou z důležitých vlastností kryptoměn je, že jsou to programovatelné peníze. Když teď odmyslíme technická omezení současných kryptoměn, myslíte si, že je teoreticky možné zajistit monetární a finanční stabilitu na základě dostatečně chytrého matematického algoritmu, nebo tam nějaký dohled bude potřeba vždy?

Nevěřím tomu, protože to by znamenalo, že lidské chování je jednoduše programovatelné. A to právě víme, že není. Ekonomie je společenská věda a společenské vědy vám nikdy nedají jednoduchou algoritmizovatelnou odpověď na každou otázku, protože naše chování není jednoduše algoritmizovatelné. Lidé mají vlastní vůli a v důsledku toho dělají svobodná rozhodnutí. Totálně programovatelné je pouze to, co vlastní vůli nemá, například atom nebo kámen. To je zase doména přírodních věd.

Nepopírají tuto úvahu trochu postřehy z behaviorální ekonomie a behaviorálních financí?

Kdyby to bylo tak jednoduché, tak dnes máme algoritmizované postupy na to, kolik peněz má kdy přesně vzniknout, aby se systém sám stabilizoval, a můžeme jít místo práce na kafe. Ale my víme, že neumíme dokonale modelovat lidské chování. To je omezení, které platí pro jakýkoli systém. Snaha skrze nějakou technickou metodu obejít nejistotu v chování lidí je tak trochu kvadratura kruhu. Samozřejmě i modely stojící za dnešním cílováním inflace obsahují nenulovou míru nejistoty. Takže kompletně naprogramovat finanční systém by znamenalo naprogramovat lidi, a to naštěstí úplně nelze.

Jak se vůbec staví ČNB ke snaze některých zemí kryptoměny regulovat? Evropská unie se například pokouší podřídit směnárny kryptoměn direktivě proti praní špinavých peněz, jaký je v tomto postoj ČNB?

My zastáváme postoj nechat být, ať si každý zkouší, co chce, ale zároveň ať potom nečeká, že stát nějak zasáhne, když se lidé spálí. Nepomáhat, nechránit, neškodit, nevodit za ruku. Pravidla pro to, jak budou vymáhána omezení pro praní špinavých peněz, což má na starosti Finanční analytický úřad, nebo jak bude Bitcoin fungovat regulatorně, jsou ale politická rozhodnutí, která se centrální banky týkají jen částečně. Ostatně pravidla proti praní špinavých peněz se kryptoměn dotýkají už dnes.

V Evropské debatě, která se na téma kryptoměn vede a ještě dlouho povede, sám za sebe říkám, že určitě budeme na rozdíl od našich italských nebo řeckých kolegů stát na straně těch, kteří říkají neregulovat. Nesnažme se vytvářet nějaká preskriptivní, detailní pravidla pro regulaci kryptoměn, protože to bude ve finále kontraproduktivní. Máloco bychom tím získali a hrozí, že pak díky tomu začne řada lidí chápat kryptoměny jako konvenční měny, a tomu bych alespoň já chtěl za každou cenu zabránit.

Týká se tento váš liberální přístup i anonymních kryptoměn a trhů s decentralizovanými předpověďmi?

Pro mě je to obecný filozofický přístup. Ovšem víme, že Bitcoin a další jsou v regulatorní pasti – čím více se budou používat, tím více bude vznikat shora, ale i čistě hayekovsky zdola poptávka po vzniku a bujení pravidel. Takže občas říkám milovníkům kryptoměn: buď budete úspěšní a pak více a více svázaní pravidly, nebo neúspěšní, pak budete moci žít v šedé zóně, protože budete nadále jako dnes marginální. Vyberte si.

Když se na to podíváme z druhé strany, velké množství komerčních bank se dnes v Evropě snaží transfer mezi elastickými penězi a kryptoměnami co nejvíce znepříjemnit, například blokují nebo komplikují transfer peněz mezi směnárnami. Nedávalo by alespoň tady smysl nastavit nějaká jasně daná pravidla?

Ona ta pravidla nastavena jsou. ČNB nedefinuje kryptoměny jako peníze (nemáme kurz Bitcoinu v kurzovním lístku, tak jako tam nemáme kurz zlata či stříbra) a důsledkem toho je, že komerční banky se ke kryptoměnám podle toho chovají. Na druhé straně si ale myslím, že to by mělo svobodomyslným lidem vyhovovat více, protože obchod s měnou je právě svázaný řadou regulací.

Určité přetrvávající legální vakuum od kryptoměn také odrazuje institucionální investory, což brzdí například rozvoj na kryptoměnách založených finančních služeb. Ty se zatím omezují na burzy, peněženky, primitivní platební systémy a jednoduchou správu aktiv. Je to v pořádku a není za tou snahou neregulovat i trochu strach z Pandořiny skřínky, která by se mohla otevřít s příchodem paralelních finančních služeb (bez bank) založených právě na kryptoměnách?

Pokud se institucionální investoři bojí, tak se bojí správně, protože zde skutečně neexistují žádné tradiční postupy na jejich ochranu. To je právě ten paradox, na jedné straně zde máte velice liberální centrální banku, na druhé straně často slýchám například v debatách s lidmi blízkými Paralelní Polis, proč Bitcoinu nebo obecně kryptoměnám nepomůžete (případně rovnou, kdy bude „zaveden“ Bitcoin). To je přece v logice stoupenců alternativních měn logický rozpor: oni chtějí budovat alternativu ke konvenčním penězům a tvoří ideovou revoluci vůči nim. Proč byste pak chtěli, aby vám pomáhal ten, koho chcete na barikádě porazit a svrhnout? To nedává smysl. Čili nic zavádět nebudeme, pokud je systém skutečně životaschopný, jak věří někteří libertariáni a kryptoanarchisté, tak si pomůže sám.

Osobně tomu ale moc nevěřím, podívejte se třeba na samotný Bitcoin. Na začátku se uvádělo jako jedna z hlavních výhod, že je to rychlý a levný platební prostředek (ideální např. pro mikrotransakce – pozn. autora). Důvod, proč se za poměrně dramatických okolností od Bitcoinu oddělil Bitcoin Cash, je přitom ten, že je dnes Bitcoin pomalý a drahý. Na škálovací problémy budou přitom z principu kryptoměny narážet vždycky, a to z důvodů, které jsem zmínil na začátku, třeba faktoru toho „fyzického těžení“. Náročnost tohoto procesu přitom v případě Bitcoinu spotřebuje více energie než nejlidnatější země v Africe (Nigerie). Další problém je ten, že to fyzické omezení vlastně tak úplně neexistuje, protože finální počet tokenů jednoduše obejdete tím, že síť rozdělíte na dvě větve a těžíte dál, což tak snadno neuděláte u zlata nebo diamantů.

Nedošli bychom ale při sečtení spotřeby datacenter Visa a Mastercard nakonec k podobnému číslu?

Nepochybně ne, protože pro ověřování těchto transakcí žádné „nové“ peníze těžit nemusíte a ani ty existující nemusíte nikomu za ověření platit. Je to prostě jiný systém. Ale znovu, já proti principu kryptoměn vůbec nic nemám, jen je třeba vědět, že hra s nimi je fotbal a hra s konvenčními penězi házená. A nelze libovolně přeskakovat z jednoho hřiště na druhé.

Hlavní uváděný argument pro udržování současné podoby Bitcoinu je ochrana nezávislosti a decentralizace. Malé bloky a do určité míry kontrolovaný růst blockchainu umožňují, aby každý mohl provozovat vlastní nod a dohlížet tak nad poctivostí těžařů. Naopak v případě divokého škálování jako u Bitcoinu Cash se chtě nechtě dostáváme k postupné centralizaci nodů a nutnosti důvěřovat tomu, kdo je za nás bude provozovat, a navíc se tak vzdáváme i té malé části anonymity, kterou Bitcoin poskytuje.

Určitě, já zde také nechci obhajovat Bitcoin Cash, spíš to studuji analyticky a jsem zvědavý, jestli si s tímto problémem Bitcoin někdy poradí. Lidské poznání si poradilo s ledasčím. Pokud jde o tu nezávislost, nebyl bych si tak úplně jistý. Elastické peníze jsou kontrolovány institucemi, kterým říkáme centrální banky, kde alespoň víme, s kým máme tu čest. Znáte proces, který vede ke jmenování lidí v čele centrálních bank, a znáte jejich tváře. Kým je ale kontrolován Bitcoin? Jsou to jistě nějací konkrétní lidé, ne stroje. Ano, říkáte, že o podobě Bitcoinu se hlasuje, ale je to pseudonymní komunita. Vy nevíte, kdo má ve skutečnosti nejvíc investováno do těžební kapacity a kdo má tím pádem největší právo ze seznamu navržených změn udělat jednu změnu přijatou a druhou nepřijatou. Já to třeba určitě nevím a myslím si, že většina uživatelů Bitcoinu je na tom podobně.

Dobrá, ponechme teď stranou křehkou rovnováhu mezi vlivem uživatelů a těžařů na podobu Bitcoinu, protože to by bylo téma na samostatný článek. Tradičním argumentem rakouské ekonomické školy proti centrálně řízenému bankovnictví je, že často podléhá politickému tlaku. Naopak protokolem limitovaná dodávka peněz u kryptoměn by měla být vůči politickým interferencím imunní. Jak to vidíte vy?

S tímto argumentem mám trochu problém, politické rozhodování o penězích totiž existovalo hlavně v dobách, kdy neexistovaly nezávislé centrální banky. Koncept nezávislé centrální banky vznikl právě proto, aby se oddělilo rozhodování o tak důležité věci od standardního politického cyklu.

Když se podíváte na to, co se u nás dělo s měnou po roce 2013, nebo naopak v devadesátých letech, tak zjistíte, že Česká centrální banka byla opakovaně kritizována za to, že je naopak až moc nezávislá. I dnes jsme stále dokola kritizováni ze strany populistických politiků, že děláme příliš nezávislá rozhodnutí. Je to tedy přesně naopak, hlavní kritiku dostáváme za to, že neděláme krátkodobá populární měnová rozhodnutí, která by část politické elity nejspíše dělala, kdyby měla peníze na starosti přímo na starosti vláda.

A podobně to funguje i ve světě. To, že by například po roce 2008 světové centrální banky pracovaly na politickou objednávku, nikde nevidím, naopak dělaly všechno pro to, aby se neopakovala krize z 30. let. Cestou k řešení tohoto dilematu je stanovit dlouhodobé cíle politickou elitou, ale nechat nezávislé centrální banky tyto cíle naplňovat.

Ještě mě napadá jeden častý argument zastánců kryptoměn oproti elastickým penězům, a to, že umělá podpora likvidity a „banky příliš velké na to, aby mohly padnout“ ničí přirozený finanční ekosystém a pobídky trhu.

V tom systému ale nic úplně přirozeného není. Když vám teče řeka, tak ji buď můžete nechat tak, jak je, ale pak se musíte smířit s tím, že jednou za čas přijdou povodně jako za starého Egypta nebo u nás před vytvořením vltavské kaskády, nebo můžete postavit systém přehrad, které povodně eliminují. Pak je ale potřeba tento systém také aktivně regulovat. Někteří libertariáni by nejraději viděli, abychom vzali systém s těmi kaskádami, a potom ale už neřídili průtok pod a nad hrázemi. To je ovšem nesmysl, když totiž praskne ta velká hráz, tak nadělá ještě mnohem větší škody než neregulované řeka. My jsme tedy v tom systému, kde jsou hráze, hrázní a centrální omezení průtoku, které říká, kolik peněz by mělo protéct minimálně a kolik může naopak maximálně. Důvod, proč to všechno děláme, je jediný, a to pořád zhruba vyrovnaná hladina v průběhu roku. V našem případě jde o inflační cíl, tedy záměr, aby kupní síla zůstávala pořád stejná bez ohledu na to, jestli do toho systému proto musí přitéct o miliardu víc, nebo naopak méně. V takovém systému ale nic přirozeného neplatí. Tohle přesně zároveň systému kryptoměn chybí, proto se chovají jinak a proto nemá smysl na ně přenášet pravidla ze systému elastických peněz a naopak.

Dovedete si alespoň teoreticky představit finanční systém s kompletním ekosystémem finančních institucí založený čistě na tokenové ekonomice decentralizovaného blockchainu?

Pokud jde o tokenovou ekonomiku v podobě kryptoměn, pak nedovedu, a to právě z důvodů, o kterých jsme se bavili (úzké transakční limity, těžbou natvrdo omezená likvidita). Bez totální změny paradigmatu takový systém nemá šanci být alternativou stávajícímu finančnímu systému.

Napadá mě pár příkladů, kde tokenová ekonomika naopak otevírá úplně nové možnosti. Jsou to například schopnost zúčtování a vypořádání bez bank, automatizované vydávání aktiv, audity, účetnictví, na veřejném blockchainu založené dluhopisy a akcie, decentralizované pojišťovnictví nebo decentralizované trhy s předpovědmi.

Blockchain jako distributed ledger je úplně jiná věc. Je to zajímavý „antisystémový“ systém, protože říká: „Nepotřebujete prostředníky. Změňte paradigma myšlení, protože nepotřebujete nikoho, kdo je uprostřed – burzu, platební ani zúčtovací centrum.“ Nepotřebujete tedy najednou třetí stranu, která by garantovala, že dvě strany udělaly nějaký kontrakt. Participující strany jsou schopny se dohodnout mezi sebou díky tomu, že má každý přesný přehled o tom, jak všechny transakce probíhaly doteď. Tak já alespoň chápu filosofii blockchainu. Určitě je to pro spoustu lidí interesantní myšlenka, ale zatím nevím o nikom, kdo by to ve finančním světě v nějaké větší míře používal, protože opět narážíme na ta fyzická omezení. 

Alternativy k verifikaci transakcí pomocí proof of work existují již dnes, jsou založeny například na blokování určitého množství tokenů, jejich zničení nebo sdílení zdrojů.

Určitě ano, všechno jsou to ale nějakým způsobem zdrojově nákladné metody a hlavní výhodou pořád zůstává „decentralizace důvěry“. Pro bankovní svět tady zatím příliš možností využití nevidím. Třeba ale někdo v budoucnu přijde s blockchainovým řešením, které by bylo zajímavé i pro tradiční finanční svět.

Jedno mě napadá, není sice v pravém smyslu decentralizované, ale je na blockchainu založené – platební protokol Ripple určený pro finanční transakce v reálném čase. Inspirovalo se jím třeba bankovní konsorcium R3, nemůže být třeba tohle cesta pro tradiční finanční svět?

Nevím, možná ano. Jen jsem letos zaznamenal další odchody velkých bank z tohoto konsorcia (JP Morgan, Goldman Sachs, Santander), protože té myšlence, zdá se, přestaly věřit.

Když se podíváme na některé rozvojové země, najdeme případy, kdy se kryptoměny osvědčují lépe než státem vydávané peníze. Nemůže toto být mise pro kryptoměnovou ekonomiku?

Určitě se takové případy najdou, Ekvádor je toho například pěknou ukázkou. Dokonce Tunisko se pokouší o zavádění elektronické měny. To jsou ale extrémní případy zemí, kde tradiční finanční systém kolabuje a lidé se brání používání zákonem přikázané měny. Zde může dokonce dávat smysl koketovat s nějakým systémem elektronické měny (ne nutně kryptoměny), protože je to způsob, jak donutit obyvatele k návratu ke státem určené měně. V Ekvádoru je mimochodem i přes narůstající popularitu alternativ hlavní neoficiální měnou stále konvenční dolar.

Kryptoměny jako „internetové peníze“ neznají hranice, což také umožnilo snadný přísun většího množství kapitálu do řady zemí rozvojového světa (v Jižní Americe, v Africe). V tradičním finančním systému to bylo dříve díky různým omezením a regulacím nákladné a docela problematické. Není tohle jeden z úspěchů kryptoměn nad tradičním finančním systémem?

To mi přijde jako poměrně paradoxní, neboť jedna ze stěžejních věcí, které ovlivňují cenu speciálně Bitcoinu, je naopak velký odliv kapitálu z jedné velké rozvíjející se země, konkrétně Číny, která se tomu snaží za každou cenu zabránit. Vnímám to tedy tak, že naopak Bitcoin pomáhá k odtoku kapitálu z rozvíjejícího se světa do toho svobodného.

Netýká se ale tento problém právě jen zemí s extrémně sešněrovaným a uzavřeným kapitálovým tokem, jmenovitě Ruska, Číny a možná Islandu?

To ano, ale nejsem si jistý, zdali si stoupenci Bitcoinu uvědomují ten paradox. Největší vliv na cenu Bitcoinu má totiž kombinace existující měnové politiky ve svobodném světě a rozhodnutí komunistické strany Číny. V Číně dodnes potřebujete souhlas strany na zahraniční investice nad 50 tisíc dolarů a právě Bitcoin toto umožňuje velmi snadno obcházet. Podobný problém má i zmiňované Rusko.

Mám tu ještě jeden dotaz z komunity. Nová litevská burza Globitex získala od Bank of Lithuania licenci Electronic Money Institution, která burze umožňuje integrovat platební systém pro euro platby (SEPA) přímo prostřednictvím centrální banky. My sice euro nemáme, jak by se ale k principiálně podobnému požadavku postavila ČNB?

Odpovím trochu oklikou. Do stejné skupiny patří totiž i dotazy na ICO a jiné kvazikolektivní formy investování prostřednictvím kryptoměn, které se u nás dost často objevují. Náš přístup by byl asi podobný jako v případě ICO, kde říkáme ano, jsou zde sice splněny některé znaky kolektivního investování, ale takového, které nespadá pod stávající regulaci. Pokud by podobný dotaz přišel, podívali bychom se nejprve, zdali vůbec spadá pod nějakou existující regulaci nebo pravidlo, a pokud ne, tak bychom pravděpodobně nijak nezasahovali. Pokud ano, pak budou hrát obrovskou roli detaily a posuzoval by je asi případ od případu.

Poslední otázka, vy sám vlastníte nebo používáte Bitcoin nebo nějakou jinou kryptoměnu?

Mám jednu praktickou zkušenost, z analytických a studijních důvodů. Ale já jinak konvenčním měnám věřím a konkrétně té domácí, kterou mám též na starosti. Všechny volné prostředky mám pouze v české koruně, bez jakékoli výjimky.

Našli jste v článku chybu?