Názory k článku Násilné hry nevychovávají děti k násilí, hraje je až polovina z nich
-
Celé je to založené pouze na jednom faktoru. Na člověku.
Násilí ve hrách, v televizích, hra na vojáky v lese atd je pouze o mentalitě člověka.
Najde se jeden, který ve hrách najde inspiraci a provede totéž i v reálu. Na druhou stranu se zase najde jiný, který ve hrách najde místo, kde vypustí páru, tudíž pak nemá potřebu ohrožovat okolí.V případě dětí je to o rodičích, aby dětem sdělili, co je skutečné a co ne. Co mají dělat a co ne.
-
Skoro všechno je pro život potřebné, ale jen v určité míře.
Například jídlo je pro život potřebné, ale pokud uvidíte 500 kg člověka, je jasné, že potřebu jídla nezvládá ve správné míře.
Stejné je to s agresí. Hry agresi vyvolávají, neučí s ní vycházet, to jsou jen řeči těch, kteří jsou závislí na hrách.
Je hezké, že se zvěrstva snažíte hodit na ženy a děti, ale největší zvěrstva ve válce dělají lidé, kterých se válka nedotkne. Například moderátoři televizíních zpráv, kteří velmi rádi troubějí do válek.
Nebo obchodníci, kteří vědí, že když teče krev, mají největší zisky, a tak krvi pomáhají co se dá.
Ti poslední v poli, ti jsou jen malé ryby.
-
Přemýšlím, že uvedu studii, která dokáže, že porodnost nemá vliv na počet desetiletých dětí. Na vodorovnou osu dám porodbnost v ůrzných letech, na svislou počet desetiletých dětí, a graf a korelace snadno dokáží, žer mezi nimi není žádná souvislost.
Všechny tyto studie mají jednu vadu, nepočítají s časovým posunem. Všechny tyto studie jsem četl. Předpokládají, že jakmile sednete ke hře, okamžitě jste násilník či nenásilník. A jakmile hru opustíte, pak se okamžitě změní vaše povaha a agresivita.
Žádná studie nepočítá s časovým vývojem osobnosti.
Stejné studie zjistí, že není žádný vztah mezi tréninkem tenisu a tenisovým výkonem. Protože první den byste přišli na trénink, ještě nic neumíte, ale studie to nezohledňují, prostě trénujete, ale výkon nic moc => ergo kladívko, vědecký závěr je jasný, tsportovní trénink nemá vliv na sportovní výkon.
Podobných nesmyslných „vědeckých“ studií udělám na zakázku a levně kolik chcete. Stačí třeba nezohledňovat, že vývoj osobnosti, tedy jak agresivity, tak sportovního výkonu, má časový posun vůči akcím, které člověk dělá.
Miloslav Ponkrác
-
Honza (neregistrovaný)
Všem, kteří se zajímají o to (a třeba občas chtějí i odkazy na nějakou literaturu) doporučuju knihu Digitální demence (M. Spitzer) - třeba na https://www.kosmas.cz/knihy/186714/digitalni-demence/
-
Úplně stejně jako všechny předešlé generace, když je nedostatek přírodních zdrojů (a to není jen ropa, ale i obecnější věci typu úrodná půda či prostor jako takový), nastává "snižování stavů" - ve firmě to znamená propouštění, tedy zaměstnanci přestanou být zaměstnanci, když je tou firmou "celý svět" a zaměstnanci všichni (živí) lidé, musejí někteří takoví takovými přestat být.
Ale dávat tento mechanismus starý jako život sám do souvislosti s násilnými počítačovými hrami? Jistě, na určité úrovni všechno souvisí se vším, ale zase to nepřehánějte...
-
Dan (neregistrovaný)
To je pravda, že počítač i Internet byl tehdy spíš doménou inteligentnějších lidí. Ovšem jeden ze známých pocházel třeba z prostředí, kde rodiče byli rozvedení - otec byl pomocný dělník, matka uklízečka a ten člověk nakonec šel dělat IT analytika do jedné z předních IT firem v Praze a nyní má vlastní softwarovou společnost, manželku, dítě, dům a má se velmi dobře...
Každopádně je pravda, že dnes může hrát hry podstatně víc dětí.
Podle mě na násilnosti a tak dál ani nemají vliv hry, knihy, filmy, ale jednoduše především povaha člověka, jeho přirozenost. I ve středověku se lidi vraždili, mučili, přepadali a většina jich neměla ani ty knihy - hry a filmy už vůbec :).
Chovali by se tak i dnes, ale brzdí je právě úroveň techniky, především kriminalistiky. Pokud v roce 1400 někdo do někoho bodl nůž, tak mu to nešlo dokázat, pokud ho při tom někdo věrohodný přímo neviděl. Dnes zůstane neobjasněno mizivé procento vražd.
-
Franta (neregistrovaný)
Část článku začínjící větou "Jak zmiňuje The Case for Violent Video Games, už násilí v televizních seriálech mělo u dětí vliv na jejich chování." a nadpis článku "Násilné hry nevychovávají děti k násilí, ..." jsou v rozporu, přinejmenším stylistickém.
Jak autor došel k tvrzení, že násilné hry nevychovávají děti k násilí, je opravdu záhada. -
tom (neregistrovaný)
jake zdroje? ropa? tak ta fakt brzo nedojde, mozna uz nebude stacit navrtat diru a inkasovat dolace,ale moznosti kde a jak tezit je hromada jen to bude drazsi. uhli? ten cernej hnus je jen levnej, jadro ho nahradi skvele. Proste mozna budou mit drazsi energie,protoze jim ruzni pseudoekologove budou zakazovat vyuzivat levne zdroje, ale spis ne, technologie jede stale dopredu. Toho bych se fakt nebal ze by nemeli stavu pro svoje vydobitky civilizace...
-
kolejdoucí (neregistrovaný)
Že XXX kazí děti, je tady vždy. XXX se mění, ale skuhrání je stále stejné. Můj děda hltal rodokapsy a poslouchal mentorování, kterak to jen kazí mládež, která roste k většímu násilí. Venku pak lítali, hráli si tu na kovboje, tu na sáhiba v Indii, občas se prostě servali jen tak. Pak vyrosli, dospěli a nic... Žádné masivní násilí (válku pomíjím).
Já jsem se narodil v 70. letech a poslouchal jsem, kterak nás násilné filmy kazí (kdo tehdy neviděl Ramba, Commando, Predátora, Barbara Conana, Terminátora a deset hongkongských mlátiček, ten jako by nebyl), jaké jsou zlo videohry (které tehdy měl sice málokdo, ale v každé třídě se nějaký spolužák našel a u něj se hrálo). A nic...
Když přišel Doom, Duke Nukem a spousta dalších FPS, tak se to opakovalo zase. Počítače mělo doma mnohem víc lidí, děcka se k tomu dostala snadněji (už se na jeden počítač netlačilo deset kluků, kteří upláceli šťastného majitele žvýkačkami). A děti odrostly, pracují, mají rodiny a... zase nic.
Statistiky násilných činů dlouhodobě klesají, když už se v nich někdo vrtá, tak zjistí, že valnou část dělá stejně jedna a ta samá sociálně-kulturní skupina. Těch pošuků, kteří si převádějí hry a knihy do reality, je v každé době naprosté minimum.
Hry, jakkoli násilné, prostě k většímu násilí nevedou. Je úplně jedno, jestli se jedná o virtuální hry, nebo jestli jde o knoflíkovou válku s klacky a kameny. Děti z toho stejně vyrostou a jako dospělí nejsou o nic agresivnější než generace jejich rodičů. Naopak s rostoucí životní úrovní toho násilí dlouhodobě ubývá. Prostě pro většinu lidí není důvod jít někomu rozmlátit hlavu, vystřílet půl náměstí či sejmout zastávku plnou lidí. To se jen objevují občasní sociopati, kteří ale budou ojedinělými výjimkami v každé době.
-
tom (neregistrovaný)
a v chemtrails taky veris?
nenech se strasit cil je jediny omezeni = maximalizace zisku :
http://kucik.blog.idnes.cz/c/159614/Kdy-dojde-ropa-Nikdy.html -
Jiří (neregistrovaný)
Nevím, jestli pan Greg Topp je odborník, nebo jestli jen profituje z miliardového byznysu násilných her. Ale vím, že výbornou knihu Digitální demence napsal Manfred Spitzer, který je opravdu odborník - psychiatr zabývající se touto problematikou. A ten píše něco úplně jiného. Doporučuji přečíst.
-
Aplikovat vlastní zkušenost je sice lákavé, ale zrovna v tomto případě si nejsem jistý, zda přínosné. Vaše zkušenost vznikala v dobách, kdy nemohl "hrát násilné hry" kdokoliv.
Internet u nás byl v plenkách a ani "počítač v každé domácnosti" zdaleka nebyl samozřejmostí. Co z toho plyne? Skupina puberťáků, kteří by vůbec mohli hrát násilné hry, nebyla totéž co všichni puberťáci.
A půjdu dál, tvrdím, že tato skupina bez ohledu na způsob trávení volného času vykazovala oproti celku vyšší pravděpodobnost budoucích výskytů těch pozitiv, která jmenujete (protože počítače a internet měly dříve rodiny nadpůrměrně majetné a/nebo inteligentní, s čímž Vámi jmenovaná pozitiva statisticky souvisejí). A aby toho nebylo ještě málo, tak "sedět u počítače" místo "jít kalit s kamarády" zase vypovídá o spíše introvertním zaměření, což opět souvisí s těmi Vašimi pozitivy (stálost, nekonfliktnost).
Když to shrnu, sociokulturně i psychologicky lze očekávat oproti průměru vyšší výskyt Vámi jmenovaných pozitiv u všech puberťáků, kteří mohli před patnácti lety hrát násilné počítačové hry. Jak je to ale s vlivem skutečného hraní těchto her? Toho se vlastně Váš příspěvek vůbec nedotýká.
Ale abych se vrátil k tématu, rozdíl mezi tenkrát a dnes je ten, že dnes může hrát násilné počítačové hry "kdokoliv" a navíc už od velmi útlého věku (Vy byste si v deseti letech realistickou násilnou hru nezahrál, protože prostě tenkrát takové nebyly).
Z těchto důvodů mi přijde velmi ošemetné aplikovat Vaši minulou zkušenost na současné děti a z toho, kým jste dnes, odhadovat, v co vyrostou.
-
Dan (neregistrovaný)
Osobně jsem doslova odkojený na násilných hrách. Začalo to hrou DOOM, pak DukeNukem, Quake a další. V době střední školy, kdy už jsem měl jako jeden z mála neomezené (časově i datově) připojení k Internetu se hodně pařil Counter-Strike.
Znám hodně lidí, kteří taky pařili, rubali, sekali hlavy, dávali head-shoty a čím víc "lítaly střeva" tím víc se nám ta hra líbila :).
Ovšem v reálu jsme vedli velice slušný život. Z kamarádů hráčů nikdo nějak extrémně nechlastal - já měl třeba první pivo až na jednom hráčském srazu, kde mi bylo téměř 18 a nějaký alkohol včetně piva jsem opravdu pil jen na nějakém srazu jednou za pár měsíců.
Dnes je mi 30 a mohu reálně zhodnotit život nás, bývalých náctiletých náruživých hráčů" a například zbytku bývalých spolužáků.
Můžu říct, že my hráči, jsme vyhledávali vždy spíš trvalejší vztahy, jsme mnohem více orientovaní na rodinu, v reálném životě nevyhledáváme konflikty, ale staráme se hlavně o sebe a své rodiny.
Všem se nám podařilo najít úspěšné práce a většina z nás ještě i podniká ve vlastních firmách. Hodně z hráčských kamarádů, včetně mě, navíc třeba pracovalo v zahraničí nebo se přestěhovalo za prací do Prahy. Všichni také umíme poměrně dobře anglicky...Jako jedinou drobnou nevýhodu také musím přiznat, že téměř nikdo z "hráčů" nemá akademický titul... Ovšem na výši příjmů to zrovna u "hráčů" fakt nemá vliv, protože ten máme všichni zajištěný minimálně vyšší nadprůměr.
Já osobně tedy vidím rozhodně lepší způsob trávení času, když si dítě "zapaří" než když se jde "projít do města".
Samozřejmě ideální je třeba jezdit na kole v přírodě, ale to dělá velmi málo dětí i z těch, co hry nehrají...Naopak puberťáci, kteří "chodí ven" většinou chodí někam chlastat a hulit - alespoň tomu tak bylo, když jsem chodil na střední já :-D
Byli "hráči" a pak lidi, kteří chodili chlastat :-D
