Hlavní navigace

Vlákno názorů k článku Násilné hry nevychovávají děti k násilí, hraje je až polovina z nich od Franta - Velmi dobra poznamka, je osvezujici si precist neco...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 17. 5. 2015 8:10

    Franta (neregistrovaný)

    Velmi dobra poznamka, je osvezujici si precist neco od nekoho, kdo je schopen kriticke uvahy.

  • 14. 5. 2015 16:56

    Dan (neregistrovaný)

    To je pravda, že počítač i Internet byl tehdy spíš doménou inteligentnějších lidí. Ovšem jeden ze známých pocházel třeba z prostředí, kde rodiče byli rozvedení - otec byl pomocný dělník, matka uklízečka a ten člověk nakonec šel dělat IT analytika do jedné z předních IT firem v Praze a nyní má vlastní softwarovou společnost, manželku, dítě, dům a má se velmi dobře...

    Každopádně je pravda, že dnes může hrát hry podstatně víc dětí.

    Podle mě na násilnosti a tak dál ani nemají vliv hry, knihy, filmy, ale jednoduše především povaha člověka, jeho přirozenost. I ve středověku se lidi vraždili, mučili, přepadali a většina jich neměla ani ty knihy - hry a filmy už vůbec :).

    Chovali by se tak i dnes, ale brzdí je právě úroveň techniky, především kriminalistiky. Pokud v roce 1400 někdo do někoho bodl nůž, tak mu to nešlo dokázat, pokud ho při tom někdo věrohodný přímo neviděl. Dnes zůstane neobjasněno mizivé procento vražd.

  • 14. 5. 2015 15:39

    dino

    Aplikovat vlastní zkušenost je sice lákavé, ale zrovna v tomto případě si nejsem jistý, zda přínosné. Vaše zkušenost vznikala v dobách, kdy nemohl "hrát násilné hry" kdokoliv.

    Internet u nás byl v plenkách a ani "počítač v každé domácnosti" zdaleka nebyl samozřejmostí. Co z toho plyne? Skupina puberťáků, kteří by vůbec mohli hrát násilné hry, nebyla totéž co všichni puberťáci.

    A půjdu dál, tvrdím, že tato skupina bez ohledu na způsob trávení volného času vykazovala oproti celku vyšší pravděpodobnost budoucích výskytů těch pozitiv, která jmenujete (protože počítače a internet měly dříve rodiny nadpůrměrně majetné a/nebo inteligentní, s čímž Vámi jmenovaná pozitiva statisticky souvisejí). A aby toho nebylo ještě málo, tak "sedět u počítače" místo "jít kalit s kamarády" zase vypovídá o spíše introvertním zaměření, což opět souvisí s těmi Vašimi pozitivy (stálost, nekonfliktnost).

    Když to shrnu, sociokulturně i psychologicky lze očekávat oproti průměru vyšší výskyt Vámi jmenovaných pozitiv u všech puberťáků, kteří mohli před patnácti lety hrát násilné počítačové hry. Jak je to ale s vlivem skutečného hraní těchto her? Toho se vlastně Váš příspěvek vůbec nedotýká.

    Ale abych se vrátil k tématu, rozdíl mezi tenkrát a dnes je ten, že dnes může hrát násilné počítačové hry "kdokoliv" a navíc už od velmi útlého věku (Vy byste si v deseti letech realistickou násilnou hru nezahrál, protože prostě tenkrát takové nebyly).

    Z těchto důvodů mi přijde velmi ošemetné aplikovat Vaši minulou zkušenost na současné děti a z toho, kým jste dnes, odhadovat, v co vyrostou.

  • 14. 5. 2015 13:07

    Dan (neregistrovaný)

    Osobně jsem doslova odkojený na násilných hrách. Začalo to hrou DOOM, pak DukeNukem, Quake a další. V době střední školy, kdy už jsem měl jako jeden z mála neomezené (časově i datově) připojení k Internetu se hodně pařil Counter-Strike.

    Znám hodně lidí, kteří taky pařili, rubali, sekali hlavy, dávali head-shoty a čím víc "lítaly střeva" tím víc se nám ta hra líbila :).

    Ovšem v reálu jsme vedli velice slušný život. Z kamarádů hráčů nikdo nějak extrémně nechlastal - já měl třeba první pivo až na jednom hráčském srazu, kde mi bylo téměř 18 a nějaký alkohol včetně piva jsem opravdu pil jen na nějakém srazu jednou za pár měsíců.

    Dnes je mi 30 a mohu reálně zhodnotit život nás, bývalých náctiletých náruživých hráčů" a například zbytku bývalých spolužáků.

    Můžu říct, že my hráči, jsme vyhledávali vždy spíš trvalejší vztahy, jsme mnohem více orientovaní na rodinu, v reálném životě nevyhledáváme konflikty, ale staráme se hlavně o sebe a své rodiny.
    Všem se nám podařilo najít úspěšné práce a většina z nás ještě i podniká ve vlastních firmách. Hodně z hráčských kamarádů, včetně mě, navíc třeba pracovalo v zahraničí nebo se přestěhovalo za prací do Prahy. Všichni také umíme poměrně dobře anglicky...

    Jako jedinou drobnou nevýhodu také musím přiznat, že téměř nikdo z "hráčů" nemá akademický titul... Ovšem na výši příjmů to zrovna u "hráčů" fakt nemá vliv, protože ten máme všichni zajištěný minimálně vyšší nadprůměr.

    Já osobně tedy vidím rozhodně lepší způsob trávení času, když si dítě "zapaří" než když se jde "projít do města".
    Samozřejmě ideální je třeba jezdit na kole v přírodě, ale to dělá velmi málo dětí i z těch, co hry nehrají...

    Naopak puberťáci, kteří "chodí ven" většinou chodí někam chlastat a hulit - alespoň tomu tak bylo, když jsem chodil na střední já :-D

    Byli "hráči" a pak lidi, kteří chodili chlastat :-D

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).