Hlavní navigace

Nemyslíš, naletíš!

20. 1. 2010
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Následky, které ukazuje osvětová kampaň Ministerstva dopravy parafrázovaná v titulku, mohou být opravdu brutální. Neméně drastické mohou být však důsledky činnosti uživatele u klávesnice a internetového prohlížeče.
Eduard Hlava - karikatura

Ilustrace: Nenad Vitas

Neustále mě překvapuje, jak jsou lidi nepoučitelní a nechají se zlákat na kdejakou hloupost, kterou jim někdo naservíruje do e-mailové schránky nebo do webového prohlížeče. Stokrát jim můžete meldovat – nevěř každému, koho potkáš na Internetu. Ale je to zbytečné.

Takže po sto první. V běžném životě tváří v tvář neznámému člověku vás může (ale samozřejmě nemusí) před podvodníkem varovat intuice, oblečení či jeho chování. Jenže pokud se podvodník skryje za písmena e-mailu, je třeba se mít na pozoru dvojnásob.

Ba co více. Lidé mají tendenci mnohem víc důvěřovat e-mailu nebo nějaké přezdívce na chatu než svému „kamennému“ kamarádovi. Proč asi? S odpovědí „protože jsou hloupí“ si nevystačíme, neboť mnohdy naletí i ti chytřejší. Někdy dokonce graduovaní.

Při té příležitosti jsem sáhl hluboko do historie a zjistil jsem, že zakopaný pes bude možná v tom, že většina uživatelů Internetu díky krátké době, po kterou jsou na Internetu přítomni, nemají historickou zkušenost – nejlépe špatnou. A právě teď, kdy je penetrace Internetu už dost velká, přichází postupně boom špatných zkušeností, kdy spousta lidí nemyslí a … pak snadno naletí.

Při tom výletu do historie jsem si vzpomněl na dva příběhy, které měly sice veselejší konec, ale uvědomil jsem si, že nejsou nepodobné jiným příběhům, které se odehrály nedávno a které měly o poznání krutější konec.

Příběh první: „Dobrý den, jmenuji se Sabrina“

V prehistorických dobách Internetu jsem relativně často chodil na BBS (své „poprvé“ jsem si odbyl někdy v roce 1996). V našich srdcích nechť navěky přetrvá slavná liberecká Liane nebo pražské Pískoviště. Tehdy mě napadlo, jak snadné je někoho napálit a vydávat se za ženskou. Jako studenti jsme měli dost času na vylomeniny, takže jsme si založili uživatelský účet se jménem Sabrina a začali dělat vlny. Zapojili se do toho virtuální i „kamenní“ kamarádi. Někteří byli Sabrina a někteří byli ti, kteří tokali se Sabrinou přes chat a po e-mailech (aniž by věděli, že Sabrina je ve skutečnosti banda jejich spolužáků). Strahovskou IP adresu jsme vysvětlovali tak, že Sabrina chodí na Internet k bráchovi na koleje. Z dnešního pohledu tvrdě fungujícího právního státu bych to klasifikoval jako podvod. Tehdy to ale byla nevinná zábava. Po obětech jsme nechtěli peníze ani služby, dokonce ani na to rande nedošlo. Dnes se odehraje denně podobných příběhů spousta. Jenže čím dál tím více z nich má mnohem tvrdší následky.

Například ten, kterak Invalida kvůli virtuální Nikole o milion přišel. K tomu snad není co dodat. Kdyby se dotyčný pán v mládí vydával na Internetu třeba za Patricii, nebo ho naopak kamarádi pár týdnů takto tahali za nos, třeba by ho mohlo napadnout, že ne všechny Nikoly musejí být ženského pohlaví. A navíc s čistými úmysly.

Příběh druhý: „Ten pán z Nigérie mi dá deset mega“

V prvním příběhu jsme se poučili, že bychom neměli věřit každému, s kým si povídáme po Internetu. Možná nejsou dneska nejohroženější skupinou na Internetu děti (k těm erotickým obrázkům se vždycky nějak dostanou – třeba od kamaráda přes bluetooth), ale spíše naivní dospělí.

Pár let po Sabrině se začaly objevovat tzv. nigerijské e-maily. Jednomu takovému jsem tehdy věnoval větší než malou pozornost. V něm mi nějaký nigerijský podnikatel nabízel pár milionů dolarů. E-mail jsem vytiskl a hned večer jsem ho ukazoval kolegovi v hospodě. Bylo to psáno anglicky, mělo to veškeré důvěryhodné znaky (třeba jméno domény stejnou jako jméno instituce), takže nebyl důvod tomu nevěřit. Chtěl sice pár set dolarů jako administrativní poplatek, ale to bych snad někde i sehnal. Říkal jsem si. Navíc jsme tehdy začínali budovat start-up firmu, takže by se pár mega dolarů docela hodilo. Úplné vystřízlivění přišlo asi až po čtvrtém pivě, kdy mi kolega konečně vysvětlil, že se jedná o podvod.

Takových e-mailů jsem od té doby dostal už tuny. O většině ani nevím, protože je odchytí antispamový filtr. A zbytek mě buď pobaví (zejména ty, které jsou přeložené do pseudočeštiny), a nebo je bezmyšlenkovitě mažu. Co si ale počne taková obyčejná dívka, která dostane věrohodný e-mail od (některým z vás jistě dobře známého) Patrika Chana a nemá nikoho osvíceného, komu by o tom mohla povyprávět? Ano, dopadne velice špatně – více zde. Její první historická zkušenost s e-mailovým podvodníkem byla draze vykoupena. Nemyslela, neměla kamaráda, zaplatila.

A bude hůř…

Mnohem nebezpečnější než Patrik Chan jsou čeští podvodníci. Přece jen, e-mail psaný česky je pro našince uvěřitelnější než anglický nebo ruský. Oblíbené jsou například odkazy posílané e-mailem, které nabádají k doplnění údajů o platební kartě, podvržené webové stránky simulující web známé instituce, falešní virtuální pojišťovací agenti atd. Světe div se, stále to funguje.

Zvláštní je, že mnoho z těch, kteří mají tendenci podlehnout lákavé e-mailové nabídce, jsou v reálném světě spíše nedůvěřiví. Jakoby si mysleli, že Internet je jiný svět, kde neplatí běžné principy. Chovají se jako malé děti, které se ještě o „tu horkou troubu“ nespálily.

To je i důvod toho, proč televize NOVA dává reportáže o podvodných e-mailech domnělé ČOI mezi hlavní večerní zprávy. V té reportáži se nakonec ukáže, že podvodníci se ani nenamáhali vymyslet a zaregistrovat si nějakou uvěřitelnou doménu, kterou by použili pro rozeslání e-mailů. Bohatě jim postačí e-mailová schránka na Seznamu. Spoléhají na to, že spousta adresátů podvodného e-mailu prostě nemyslí.

BRAND24

Dobrou zprávou je, že Česko je s podvodníky operujícími přes Internet stále dost pozadu za okolním vyspělým světem. Špatnou zprávou ale je, že už existuje hodně těch, kteří se Západu v tomto oboru snaží vyrovnat. Zatím, jak je vidět, velice úspěšně.

Poznámka: Autor si je vědom toho, že nosí dříví do lesa a vše výše uvedené je všem naprosto jasné. Dále upozorňuje, že zdaleka ne všechny Sabriny a Nikoly, se kterými trávíte večery na chatu, jsou falešnými přezdívkami.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor se zabývá publikačními systémy, eshopy a dalšími užitečnými internetovými. Aplikacemi, e-commerce a marketingem na internetu. Pracuje jako CEO ve společnosti Neternity Group s.r.o.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).