Hlavní navigace

Není třeba panikařit aneb Co přinese celounijní evropská legislativa pro drony

Jakub Karas

EU bude mít jednotná pravidla pro provoz dronů, správu a rozdělení jejich provozu nebo e-identifikaci. Co všechno se změní?

Doba čtení: 9 minut

Začátkem letošního června proběhla médii zpráva, že Evropský parlament schválil nová celounijní pravidla provozování dronů. Skutečností je, že Evropská komise (EK) ve spolupráci s Evropskou agenturou pro bezpečnost letectví (EASA) ještě na základě klíčových schválených zásad vypracovává mnohem podrobnější verzi celounijních pravidel. A nakonec musí ještě platnost nařízení formálně odsouhlasit Rada EU.

Podle posledních zpráv z červencového semináře v EASA by mělo nové základní nařízení EASA nabýt účinnosti v září 2018 a do konce roku 2018 Evropská komise dokončí prováděcí a delegované nařízení. Poté bude následovat přechodné období, které by mělo trvat dva roky, takže reálně se předpokládá, že tato pravidla budou napříč EU platit od roku 2021.

Spousta lidí se může ptát, proč EU řeší a vytváří nová pravidla na provoz dronů. Odpověď je jednoduchá. Celosvětový potenciál dronů, ke kterému neustále vychází nové a nové analýzy, předpovídá dronům velkou komerční budoucnost. Tyto nové technologie by mohly přinést v EU více než sto tisíc pracovních míst v příštích deseti letech a ekonomický potenciál více než 10 miliard eur ročně.

Stejně tak je potřeba harmonizovat legislativu napříč Evropou, kdy v tuto chvíli má každý stát EU jiná pravidla, a i když je dron registrovaný v jednom státě, znamená to absolvovat několikatýdenní úřednické kolečko, aby mohl legálně létat případně v dalším státě. Navíc většinou podle jiných lokálních pravidel.

Příklad přikládaného propagačního letáku ke každému dronu prodávaném v EU dle jeho kategorie
Autor: UpVision

Příklad přikládaného propagačního letáku ke každému dronu prodávanému v EU dle jeho kategorie

Největší důraz je ale samozřejmě v letectví brán na bezpečnost ve vzduchu i na zemi a minimalizování rizik plynoucí z povahy tohoto provozu. V neposlední řadě je potřeba modernizovat a přizpůsobit pravidla pro tyto dynamicky se rozvíjející se technologie, které v tuto chvíli jsou v mnohém napřed před legislativou. A to díky velmi rychlému vývoji a stále větší dostupnosti vzhledem k jejich ceně a distribučním kanálům. 

Co by reálně měla přinést unijní legislativa?

  • Jednotná pravidla provozu dronů v celé EU
  • Rozdělení provozu dronů do tří kategorií (Open, Specific, Certified)
  • Zvýšení bezpečnosti a povědomí při samotné koupi dronu v EU
  • Povinnou registraci všech uživatelů dronů nad 80 J dopadové kinetické energie 
  • Rozvoj trhu, vytvoření správy provozu dronů (UTM), e-identifikace a klasifikovaných scénářů využití dronů

Na poslední chvíli bylo především politickým tlakem změněno, že limitem pro povinnou registraci dronů v EU bude 80 J kinetické energie při dopadu a přenosu na člověka namísto původně navrhovaných 250 gramů váhy dronu. Tato volba určité hodnoty kinetické energie přináší otázky, jak přesně se bude tato hodnota ověřovat, ale uvidíme, zda se ještě do hry nevrátí i váha dronu.

Každopádně největší rozdíl bude v tom, že povinná registrace se dotkne téměř všech dronů na trhu bez ohledu, zda jsou provozovány amatéry, nebo profesionály. Registrace bude znamenat absolvování online testu a přidělení registrační značky, kterou bude muset být dron viditelně vybaven.

To by ale mělo mít další návaznosti. Především v informovanosti všech uživatelů, tvorbě databází a statistik, kolik je reálně provozovaných dronů v EU, což může zvýšit tlak na dostupnost a snížení ceny pojištění dronů pro každého, a hlavně ve zvýšení bezpečnosti provozu dronů, což reálně znamená větší možnosti využití dronů do budoucna, než je možné nyní.

Jak vypadají jednotlivé kategorie

Open (Otevřená)

Kategorie Open je určená pro drony s nejnižším provozním rizikem, kde není potřebné povolení od Úřadu pro civilní letectví, pokud není přesažena zmíněná kinetická energie, která určuje povinnost registrace dronu. V této kategorii jsou další čtyři podkategorie provozu, a pokud provoz dronu vybočuje i z těchto kategorií, spadá do další kategorie Specific.

Tyto podkategorie (A0–A3) určují limity hmotnosti dronů, jejich maximální povolenou letovou výšku (50 metrů nad terénem pro A0, 120 metrů nad terénem pro A1–A2 a 150 metrů nad terénem pro A3) a typ prostorů, kde mohou létat. Součástí je například i to, že pro kategorii A3 je i určen minimální věk pilota. Při prodeji všech dronů v EU budou muset být drony označeny nálepkou dané kategorie a doplněny příbalovým letákem, jaký provoz daného dronu je povolen.

Specific (Zvláštní)

Tato kategorie se týká především provozovatelů komerčních služeb s drony a dronů, které se nevejdou do Open kategorie. Pro tuto kategorii je nutnost mít povolení od Úřadu pro civilní letectví, analýzu rizik nebo létat podle standardních scénářů, které bude v nejbližší době publikovat EASA a ke které se konal nyní v červenci zmíněný seminář.

Současně analýza rizik SORA je do konce srpna také přístupná ještě k návrhu změn (viz níže). Pro tuto kategorii bude klíčová do budoucna takzvaná e-identifikace (kdy bude dron v reálném čase sdílet svou polohu a výšku) a správcovský systém provozu dronů (unmanned traffic management = UTM), což umožní nové možnosti létání dronů se souhlasem autority v reálném čase a i mimo vizuální dosah pilota dronu.

Certified (Certifikovaná)

Tato nejvyšší kategorie dronů je nyní nejméně specifikovaná i vzhledem k tomu, že v tuto chvíli by do ní spadaly především vojenské drony nebo v budoucnu drony určené na transport osob. Tato kategorie je hodnocena vysokou mírou rizika provozu, kde bude potřeba certifikace techniky i personálu na úrovni letadel s posádkou.

Unmanned traffic management (U-Space/UTM)

Snad nejvíce zajímavá část evropské legislativy, která bude v budoucnu základním pilířem provozu dronů a přináší nové technologické řešení, je takzvaný unmanned traffic management (UTM nebo U-Space v evropském pojetí), který by se dal přeložit jako správa provozu bezpilotních leteckých systémů. Jedná se o systém, který se skládá z mobilní aplikace, kterou bude mít nainstalovanou pilot dronu, a pak především správcovského rozhraní, které bude obsluhovat v řízeném prostoru Řízení letového provozu (ŘLP) a v neřízeném prostoru například Úřad pro civilní letectví (ÚCL).

Náhled na správcovské rozhraní UTM aplikace AirMap pro Řízení letového provozu
Autor: AirMap

Náhled na správcovské rozhraní UTM aplikace AirMap pro Řízení letového provozu

Zásadní rozdíl bude v tom, že průběh žádosti o let dronu v definovaném území bude probíhat v reálném čase, a nebude se tedy jednat o papírování a čekání několik dnů, jestli souhlas k letu získáme, což značně zatěžuje v tuto chvíli zaměstnance příslušného odboru na ÚCL a ovlivňuje i samotnou realizaci zakázek drony legálně.

Žádost o povolení může tak probíhat přímo v terénu, kdy pilot vytvoří polygon zájmového území, v kterém chce létat, následně uvede, v jaké výšce bude létat a jak dlouho, zvolí nadefinovaný dron v aplikaci a tento plán odešle autoritě ke schválení. Tato žádost se online zobrazí odpovědnému pracovníkovi autority, který ji může v reálném čase zamítnout, změnit nebo schválit. Pokud ji schválí, už v tuto chvíli lze postupovat tak, že se dle daného letového plánu v podstatě zablokuje příslušná oblast (vytvoří se NOTAM) a uvedená letová hladina po dobu letu dronu. Po provedení letu se pomocí aplikace oznámí ukončení letu a toto omezení v dané oblasti se ukončí.

Tento geofencing (virtuální geografické ohraničení vyznačené oblasti) zabrání také vstupu dalších dronů, jako už nyní spousta výrobců dronů zahrnuje do svého systému geofencing ve smyslu zakázaných prostorů, především letišť. To reálně znamená, že pokud se dron nachází v takové oblasti, což pozná podle polohy GPS, nedovolí vzlet dronu.

V rámci několika následujících let bude také vyřešena e-identifikace dronů, na které se usilovně pracuje ve výzkumném úkolu na U-Space, v celkem čtyřech fázích, kde konsorcia evropských firem a autorit vytváří společně tento systém, kdy budou drony neustále v reálném čase sdílet svoji polohu v UTM aplikaci. To znamená, že bude možné plánovat v reálném čase letové plány dronů a uvedený geofencing se bude dynamicky měnit dle polohy dronu, omezení ve vzdušném prostoru i dle potřeby průletu dalších dronů, jiných leteckých prostředků nebo při nenadálých událostech.

UTM přináší nový druh služeb do klasického řízení letového prostoru a zvyšuje bezpečnost provozu dronů. To bude mít za následek, že takto provozované drony získají postupně možnosti létat například mimo vizuální dosah pilota, což je dnes jednou z největších překážek komerčního provozu dronů, a v budoucnu i v zástavbě. Tím se značně rozšíří možnosti komerčního využití dronů v Evropě a na tomto systému budou v budoucnu postavené služby s drony, jako jsou donáškové služby nebo transport osob.

Samozřejmě druhů těchto UTM aplikací může a bude v budoucnu více napříč světem, a proto už nyní se standardizují komunikační formáty, aby bylo možné využít dle potřeby a pokrytí případně jiné UTM aplikace.

Metodika hodnocení rizik (SORA)

V tuto chvíli také běží do srpna 2018 možnost připomínek k metodice hodnocení rizika operace bezpilotního letadla (SORA, tedy Specific Operations Risk Assessment), která byla vytvořena mezinárodní organizací JARUS, kterou tvoří především experti z národních autorit úřadů pro civilní letectví.

Mobilní aplikace MAIA, která funguje pro piloty dronů v Česku více jak dva roky
Autor: UpVision

Mobilní aplikace MAIA, která funguje pro piloty dronů v Česku více jak dva roky

Tato metodika, která by měla být zahrnuta právě do evropské legislativy, má za úkol klasifikovat charakteristiky bezpilotního letadla a povahu prostoru, ve kterém provoz bude probíhat, a další modifikátory – dodatečná provozně-bezpečnostní opatření. SORA hodnotí odděleně rizika z provozu ve vzduchu a na zemi a v rámci toho pak obsahuje orientační číselné vyjádření míry rizika. V případě příliš vysoké výsledné hodnoty nelze v kategorii Specific takový provoz povolit a spadal by do poslední kategorie Certified.

Není třeba panikařit

Z uvedeného plyne, že určitě tato pravidla smysl mají a jsou souhrnem a kompromisem dlouhých projednávání jak leteckých autorit napříč Evropou, tak zástupců operátorů, průmyslu a výrobců, kdy úplně každý mohl vnášet podněty do této diskuze.

Samozřejmě nikdy žádná regulace nikoho neuspokojí stoprocentně, na druhou stranu je potřeba pozitivně vnímat skutečnost, že EU vnímá naplno potenciál dronů i přes jeho určité negativní reklamy, a připravovaná legislativa už reflektuje budoucnost ve smyslu využití dronů pro donášky zboží nebo transport osob.

Ačkoliv to nebude hned, už nyní pro to vznikají v připravované legislativě základy a iniciativy, které mohou tento proces jen urychlit, vzhledem k tomu, že Evropa nechce hrát druhou ligu v tomto perspektivním oboru letectví. Základem všeho je ale samozřejmě bezpečnost, kvůli které tato všechna pravidla vznikají společně s analýzami rizik, a každý pilot dronu musí na toto brát ohled komplexně, a ne se řídit jen svým úhlem pohledu.

Výsledkem především pro komerční provozovatele může být mnohem větší potenciál využití dronů, než je možný dnes s ohledem na lokální legislativu, a pro amatérské uživatele například mnohem dostupnější formy pojištění, amatérské létání za stejných podmínek v celé EU a zajištění nutných informací o pravidlech při koupi kdekoliv v EU. Cílem tedy určitě není omezit počet uživatelů dronů, naopak. Ale za cenu zajištění celoevropské bezpečnosti, informovanosti a rozvoje trhu s jasnými pravidly, které reflektují aktuální možnosti dronů.

EBF 2018 tip v článku 320x110 jména

V tuto chvíli jsou v České republice desítky tisíc prodaných dronů a současně přes 900 vydaných povolení k létání od Úřadu pro civilní letectví a téměř 400 povolení k leteckým pracím, což znamená 400 legálních provozovatelů komerčních služeb s drony.

Vývoj legislativy neustále sledujeme, jsme u jeho vytváření a o novinkách budeme dále informovat.

Našli jste v článku chybu?