Hlavní navigace

Netiquette

26. 6. 2003
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Proč jsou vlastně nějaká pravidla potřeba? Kdo si Internet představuje jako milion kilometrů drátů spletených do obrovské pavučiny, je úplně mimo mísu. Internet znamená společnost. Internet je živý. A tak mnozí lehce pustí uzdu svým emocím, přitom si neuvědomují, jak mohou ranit člověka i přes půlku světa daleko.

Internetová etika (netiquette) na toto vše pamatuje. Počítá zároveň s mnohými dalšími problémy internetové komunikace, jako jsou třeba prodlevy způsobené rychlostí linky, ochrana osobních dat, pravidla zveřejňování pošty apod. Bere v úvahu dokonce vzdálenost míst komunikace.

Druhy

Internetovou etiketou se zabývá více organizací i jednotlivců, proto vzniklo hned několik netiquettes, jež se však neliší myšlenkou, a tím pádem jen minimálně obsahem. Asi nejznámější knižní (i na webu) verze je verze napsaná Virginií Shea. Dále se o sepsání internetové etiky pokusila např. Arlene Rinaldi (také volně na webu). Avšak za naprosto nejuznávanější se obecně považuje Netiquette od Sally Hambridge z Intelu. Ve svém článku vás seznámím právě s tímto textem. Pokud nemáte v oblibě anglický jazyk, tak si můžete fragmenty z textu přečíst i v češtině, a to zde.

Úvod

První kapitola naznačuje, že účelem textu je zaškolit nováčky na Internetu, kteří ještě neznají všechny ty různé protokoly a vůbec internetovou kulturu. Autor počítá s tím, že se tito lidé k takovému textu dostanou jen velmi těžko. Ale i zkušený uživatel se při čtení poučí, objeví velmi užitečné věci, o kterých předtím nevěděl nebo které nechápal.

Jeden na jednoho

V druhé kapitole se pojednává o komunikaci z „očí do očí“ nebo, chcete-li, mezi dvěma klávesnicemi. Ohledně psaní přes elektronickou poštu autor nabádá k mazání řetězových mailů, posílání malých souborů, používání hlaviček s kontakty a k trpělivosti při čekání na odpověď. Dokonce netiquetta povoluje používání smajlíků (ale jen na opravdu vhodných místech). V případě prudké a často příliš emotivní reakce na příchozí dopis se má text zavírat do FLAME ON a FLAME OFF. Pokud chcete zdůraznit text, tak to dělejte raději uzavřením mezi hvězdičky (*text*) než posíláním HTML dopisu. Samo sebou je toho mnohem více.

Nyní uvedu dva zajímavé výňatky z textu a pokusím se je smysluplně přeložit do češtiny:

A good rule of thumb: Be conservative in what you send and liberal in what you receive. You should not send heated messages (we call these „flames“) even if you are provoked. On the other hand, you shouldn't be surprised if you get flamed and it's prudent not to respond to flames.

Zlaté pravidlo vztyčeného palce: Buďte konzervativní v tom, co posíláte, a liberální v tom, co přijímáte. Neměli byste posílat zprávy plné hněvu (kterým se říká ‚flames‘), i když vás k tomu jiní provokují. Na druhou stranu byste neměli být překvapení, když dostanete flame, a je moudré na něj neodpovídat.

Remember that the recipient is a human being whose culture, language, and humor have different points of reference from your own. Remember that date formats, measurements, and idioms may not travel well. Be especially careful with sarcasm.

Pamatujte, že adresát je lidská bytost s odlišnou kulturu, jazykem a smyslem pro humor. Pamatujte, že formát data, fyzikální jednotky či ustálená slovní spojení necestují moc dobře. Hlavně buďte obezřetní při používání sarkasmu.

Druhá část druhé kapitoly se týká interaktivní komunikace přes protokoly jako ICQ, Jabber či MSN apod. Máme pamatovat na to, že každý rozhovor přes ICQ vyruší příjemce od práce, doporučuje se proto takto nekomunikovat s neznámými lidmi. Nemáme zapomínat na tečky a čárky, které mohou úplně změnit smysl zprávy. Doporučuje se při loučení čekat, až ten druhý pozdrav vrátí (přece jen nám možná chtěl ještě něco důležitého říct). Zvláště při komunikaci s více lidmi si musíme dávat pozor, komu co zrovna píšeme.

Třetí část druhé kapitoly obsahuje tipy pro administrátory poštovních serverů. Je opravdu důležité se těmito zásadami řídit.

Jeden na víc

Třetí kapitola popisuje zásady komunikace v diskusních kruzích a na různých mailing listech. Je nejrozsáhlejší, zabírá téměř třetinu celého textu. Pravidla pro ni jsou podobná jako u mailové komunikace, jen přibývá možnost výskytu dalších osob. Před svým prvním přispěním je dobré chvilinku nasávat atmosféru diskuse. Každý příspěvek je třeba odesílat s rozvahou. Zásadně se vyhýbejte příspěvkům mimo téma a nesnažte se někoho upoutávat nějakou reklamou (spam), pokud to je k tématu, pak to ještě bývá omluvitelné. Přijměte, že každý mluví za sebe – ne za svého zaměstnavatele apod. Je nevhodné upozorňovat na gramatické chyby v cizích příspěvcích. Pokud píšete odpovědi, tak pro jistotu uveďte zároveň i otázky, na které reagujete. Je toho moc a moc. Spoustu tipů použijete s úspěchem v komunikaci a vyhnete se neočekávaným obtížím.

Tipy C

Zbytek

Dále netiquette obsahuje informace pro administrátory různých komunikačních serverů a rozsáhlou bibliografii o Internetu. Nechybí autorova adresa.

Takže…

Netiquette je takový základ. Standard, na kterém se dá budovat vlastní internetová morálka. Něco se sice může zdát přehnané, avšak v praxi si člověk ověří, že vše je v této podobě skvělé, použitelné a užitečné. Díky netiquette se vyhnete mnoha potenciálním potížím s lidmi na Internetu. Pokud by se podle ní řídili všichni, končí móda řetězových mailů a spamů. Nastal by internetový ráj.

Myslíte, že by bylo dobré, aby se Internet řídil podle těchto pravidel?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor studuje FF MU obor Psychologie. Aktivně přispívá do několika internetových magazínů, zajímá se přitom hlavně o webovou komunikaci a psychologii Internetu.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).