Hlavní navigace

Názor k článku Nová internetová bublina: boj o místo v prohlížeči od k* - Prihodim taky jeden pribeh na odlehceni. Nazval bych ho...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 10. 2. 2006 6:19

    k* (neregistrovaný)
    Prihodim taky jeden pribeh na odlehceni.

    Nazval bych ho : KDO ZAVÁHÁ, STÁVÁ SE OVCÍ.

    Jsou dva kamaradi. Vyrustaji spolu od skolky. Maji spolecne zajmy, konicky,sport..
    Prvni Didaktik, GameBoy, nejake skolni 386. Do te doby jeden bez druheho ani ránu. Nase cesty se poprve rozesly, kdyz ja koupil svuj prvni PC a on PlayStation 1. Kazdy jsme si vychvaloval to sve. Zacalo hledani jinych kamaradu ze sveho ,,oboru,, nicmene porad jsme byli vsichni dohromady parta, sice rozdelena na dva tabory, ale nase spolecna cesta pokracovala.
    Oni - prvni pokusy s precipovanim a sháňkou vypalenych her pro PS.
    My - prvni rozebirani, taktovani, propojeni pocitacu.
    Nastava druhy zlom.
    Ja si porizuji internet (modem 1000 - 1200,-/mes) :-)
    A muj kamarad? Dodnes si vycita, ze si nenechal vymluvit PS2 za tehdy nekrestanskych 15k. Mel svou hlavu. Umi to DVD, hry, mp3 a na co budu potrebovat internet.
    Zlom cislo tri. Odchazime kazdy na jinou stredni skolu do jinych mest. Musim priznat ze muj zajem o pocitac v te dobe trochu ochabl, kazdopadne jsem jej porad mel doma a tak ,,nejak,, porad byl v kontaktu. Co se delo s PS dvojkou si asi umite predtavit. Upadla v zapomneni, coz je imho osud kazde herni konzole. Doklepali jsme ty skoly a kamarad zalozil rodinu. Me nic nedrzelo, tak jsem sel studovat dal. Kolej pro me byla, je a bude nejvetsi skolou v oblasti PC. Tam jsem se naucil v podstate vsechno co umim. Sice porad malo, ale aspon neco. Musim jeste podotknout ze skola nemela s pocitaci nic spolecneho. To je jen muj konicek. A dostavame se do soucastnosti, kdy se nase cesty opet provazaly. Kamarad zmoudrel, pod stolem mu vrni pocitac pripojeny na inet a za krkem funi nastesti tolerantni manzelka :) A ja se dostavam do pozice o ktere tu mnozi uz mluvili. Poradit, poslat, nainstalovat, naucit pracovat. Toto se opakuje tak v 3 - 5ti cyklech, nez si dany postup zapamatuje. I kdyz ma na papire napsaný krok po kroku, vzdycky se chybka najde. Misto vysedavani v hospode po vecerech vysedavame na skypu a studujeme a studujeme :-) Jenze ztrata je velika. Neda se vse dohnat za pul roku. Podle presneho navodu se naucil shodit a nahodit XPcka i s rozdelenim disku, instalovat a pouzivat zakladni sw, vypalotovat CD, DVD, dokonce pracovat s image, coz moc ,,ovci,, neumi. Rikam si, je to super. Jenze pak slysim chroupani ve sluchatkach a na otazku: co tam delas? dostanu odpoved cituji: ,,Ty vole lezu pod stul, asi mam nejakej spatnej kontakt na klavesnici nebo co, ale pise mi to jen VELKE PISMENA" Nejdriv jsem se musel hrozne smat, ale uvedomim-li si co ,,vsechno,, uz s pocitacem umi a nezna caps lock, co potom maji delat ti, co se nemaji s kym poradit. Nezbyva jim nic jineho, nez verit:-) Proste sedi, klikaji a veri, ze se to nevysype. A kdyz jo, mno tak co ted? Sup s tim do servisu a nejlepe znackoveho :-) Vic servru jako je lupa. Ta nase particka se diky informacim zde ziskanym vybodla na skype. U kamarada se udelal ventrilo 2.1.3 servr a tam se vsichvi slejzame. Pokud nemate v contaktlistu 20 lidi, ventrilo je idealni. Takove mestske pokecani je super. Nemusite ani do hospody:-)
    A hlavne kdyz u sebe zridim servr, mam jistotu, ze data davam kamaradum a ne ze platim hovory nakejm americkejm veprounum.