Hlavní navigace

Novela autorského zákona přináší „daň z odkazu“, ale zapomíná na soukromé či nekomerční užití

16. 11. 2021
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Návrh novely autorského zákona má velké vady. Pokud projde v navržené podobě, bude přímo rájem pro soudní spory.

Mělo to být řešení, které přinese vydavatelům peníze za jejich tvorbu, kterou velcí nadnárodní giganti zdarma vytěžují a pak na ní vydělávají. Jenže výsledek je v České republice stále nejasný. Místo naděje na stanovení jasných pravidel přináší spíš ještě víc prostoru pro nekonečné soudní spory. Proč současně navrhovaná podoba zákona nebude fungovat?

V roce 2019 byla přijata směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu (CDSM). Rozpory během spolurozhodovacího procesu, síla jednotlivých regulovaných subjektů a úporná snaha přijmout právní úpravu i za cenu velkých kompromisů vedly v některých kritických bodech k velmi vágní a neurčité textaci, pod kterou si v danou chvíli každá z vyjednávajících stran (Evropský parlament, členské státy a Evropská komise) představovala něco jiného.

 

PARTNER SERIÁLU

Digitalizace, umělá inteligence, ochrana osobních dat. Témata, která se objevují v médiích stále častěji, jelikož se týkají každého z nás. Ať už jde o cílenou reklamu narušující demokracii, rozpoznávání tváří na veřejnosti nebo odstraňování obsahu pod rouškou ochrany proti terorismu.

Za svobodný Internet a moderní technologie, které respektují občanská práva, bojuje místopředseda Evropského parlamentu za Pirátskou stranu Marcel Kolaja. Ten je stínovým zpravodajem pro Akt o digitálních trzích a Akt o digitálních službách, v rámci kterých aktivně prosazuje svobodné, otevřené a bezpečné technologie.

Fakticky ale takto přijatý kompromis jen odsunul problém na národní úroveň. Členské státy pak mají dvě možnosti. Buď seberou odvahu a v rámci mantinelů se pokusí o zpřesnění jednotlivých parametrů evropské právní úpravy, nebo (a to je častější případ a bohužel i případ Česka) použijí jako způsob implementace tzv. „copy+paste“ styl. Problém neurčité a vágní textace se tak přesouvá o stupeň níže na adresáty právní úpravy.

V tomto případě si mají digitální platformy, nositelé práv a uživatelé vyložit neurčitá právní pravidla. A na této cestě čeká všechny mnoho soudních sporů a výkladových nedorozumění, z nichž mají radost jen advokátní kanceláře, kterým přináší jisté živobytí. A to rozhodně není dobrá zpráva pro nás, uživatele digitálních služeb.  

Do sněmovny nadvakrát 

Ministerstvo kultury jako gestor směrnice připravilo transpoziční zákon, který v listopadu 2020 začal svou legislativní cestu. Nezastavilo ho ani poměrně razantní stanovisko pracovní komise pro hodnocení dopadů regulace (RIA) Legislativní rady vlády, které doslova uvádí, že

… hlavním problémem hodnocení dopadů regulace v případě novely autorského zákona je skutečnost, že dopady navrhované regulace nebyly zhodnoceny. Ze zprávy nelze zjistit dopady na jednotlivé skupiny, které budou úpravou dotčeny, ani nelze vždy zjistit, zdali a jak se změní dostupnost autorských děl uživatelům.

Koncem června 2021 se návrh novely autorského zákona dostal do Poslanecké sněmovny, kde organizační výbor určil za zpravodaje paní poslankyni Marcelu Melkovou – a tím jeho legislativní cesta skončila. Ač byl coby tisk 1246 zařazen na program 111. (červencové) schůze, už se na něj do voleb nedostalo a spadl pod stůl. 

Kdo ale čekal novou diskuzi, která by mohla upravit ne příliš kvalitní text některých ustanovení, musí být zklamán. Vláda na své schůzi 25. října 2021 rychle schválila původní znění návrhu zákona a poslala jej opět do Poslanecké sněmovny (tisk 31). V čem je ale problém?

Výjimka, která není

Směrnice CDSM vzbudila v nositelích práv naději na dodatečný příjem i díky článku 15, který bývá označován jako „daň z odkazu“. Tento článek přiznává vydavatelům práva na rozmnožování a sdělování tiskové publikace veřejnosti prostřednictvím online služeb poskytovatelů služeb informační společnosti (Google, Feedly, Flipboard…).

Toto právo podléhá podle směrnice výjimce. Na soukromé nebo nekomerční užití publikací individuálními uživateli se toto právo nevztahuje, stejně tak se nevztahuje na hypertextové odkazy, jednotlivá slova nebo velmi krátké úryvky.

K tomu, co je velmi krátký úryvek, se ještě dostaneme. Co je však v negativním slova smyslu udivující, je, že transpoziční zákon ve verzi schválené vládou a zaslané do Poslanecké sněmovny neobsahuje výjimku z tzv. „daně z odkazu“ pro možnost využití tiskové publikace prostřednictvím online služeb pro soukromé nebo nekomerční užití. 

Ustanovení § 87b navrhovaného zákona prostě o této výjimce mlčí. Opravdu ministerstvo kultury chtělo, aby se případně dotčený uživatel, až ho bude kolektivní správce popotahovat za článek sdílený na jeho blogu, dovolával přímého dopadu směrnice? 

Jak krátký je velmi krátký úryvek?

Bohužel návrh zákona pokračuje v mlčení (a v tom si notuje se směrnicí) i ve snaze definovat, co je velmi krátký úryvek, který je další možnou výjimkou z daně z odkazu. Jak dlouhý úryvek může agregátor zpráv použít, aby byl vyhodnocen v případném soudním sporu jako krátký? Důvodová zpráva pouze říká, že pojem „užití velmi krátkého úryvku“ nutno posuzovat případ od případu a v duchu cíle sledovaného směrnicí. Hodně štěstí! 

Cílem směrnice CDMS bylo sjednocovat právní úpravu členských států, ale zde fakticky dochází k šíření nejistoty nositelů práv, poskytovatelů služeb informační společnosti i uživatelů. Proto není divu, že se některé členské státy rozhodly, že předejdou nejistotě alespoň ve své jurisdikci a zavedou konkrétní definice „velmi krátkých úryvků“.

Německý návrh šel tak daleko, že definoval náhledový obrázek (o velikosti 128 × 128 px) a délku videa (ne více než 3 vteřiny), které mohou být součástí velmi krátkého úryvku. Tento přístup podle mého názoru výrazně zvyšuje právní jistotu všech účastníků trhu a je velká škoda, že české ministerstvo kultury nemělo ambici jít tímto směrem. 

„Povinná“ kolektivní správa

Chybějící kreativitu u tohoto tématu však předkladatel bohužel uplatnil v jiných oblastech. Jednou z nich je tzv. rozšířená kolektivní správa, která je podle návrhu zákona nastavená v režimu opt-out. Stručně řečeno – kolektivní správce zastupuje všechny nositele práv, ledaže ti takový postup výslovně vyloučí. 

Tento způsob rozhodně není šťastný, obzvláště v kombinaci s historickou zkušeností, kterou máme s kolektivní správou v České republice, viz nedávné rozhodnutí proti praktice jednoho z kolektivních správců účtovat si poplatky i za televize v prázdných hotelových pokojích

V digitálním světě s nejasnými a splývajícími definicemi to bude přímo ráj pro další spory. Vždyť co je vlastně sociální síť? Kde je definovaná? Není. Rozhodně to není jen Facebook nebo Twitter. Ale může to být kanál s příspěvky v herní konzoli? Nebo otevřený kanál na Telegramu? 

Dává se tak možnost žalovat v podstatě kohokoliv za cokoliv. A až dlouhé roky soudních sporů naznačí, kde a čím jsou tvořené hranice. Proč tomu nepředejít jasnými zákonnými definicemi?

Rovný přístup

Při jednání o udělení oprávnění k výkonu práva užít tiskovou publikaci je z návrhu zákona poskytovatel služby informační společnosti povinen zachovat vůči vydavateli tiskové publikace spravedlivý, rovný a nediskriminační přístup. Tímto ustanovením má být dle důvodové zprávy zajišťována ochrana investic vydavatelů, udržitelnost vydavatelského sektoru a také podpora kvalitní žurnalistiky. 

Bohužel se tu ministerstvo kultury snaží řešit specifický problém s digitálními giganty obecným pravidlem, které dopadá na všechny poskytovatele služby informační společnosti. Osobně si myslím, že boj s dominanty na trhu se má odehrávat prostřednictvím soutěžního práva, a nikoliv prostřednictvím specifické sektorové právní úpravy v podobě českého experimentu, který silně porušuje smluvní svobodu i těch zcela nejmenších hráčů. Tím jde celý návrh do přímého rozporu s tím, co chtěla EU svými návrhy podpořit, tedy nalomit dominanci technologických gigantů a podpořit růst startupů.

Proč by například začínající poskytovatel nové služby informační společnosti, jejíž součástí by byl i agregátor zpráv, nemohl nabídnou některým vydavatelům výhodnější podmínky? Proč nemůže takový subjekt přijít s obchodní strategií, která bude prospěšná jak pro vydavatele, tak pro tohoto inovativního poskytovatele služeb informační společnosti. Návrh zákona tak těžce deformuje digitální trh v neprospěch možné budoucí konkurence digitálních gigantů. 

Je velká škoda, že gestor zákona nevyužil možnosti znovu diskutovat s odbornou veřejností a upravit předložený návrh zákona, který z důvodu voleb nebyl projednán v Poslanecké sněmovně tak, aby dokázal přinést více právní jistoty pro všechny zúčastněné a odstranit negativní prvky návrhu. 

Bohužel ze zkušenosti vím, že tento spěch pravděpodobně pouze vygeneruje smršť pozměňovacích návrhů, kdy se může stát (jako už tolikrát), že poslanci nebudou vlastně vědět, co v kterém pozměňovacím návrhu schvalují a jaký to bude mít dopad na celek a regulaci digitálního světa. Jak říká staré přísloví: „Legislativec trpí, advokát se raduje.“

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je odborník na regulace telekomunikací. Pracuje pro sdružení CZ.NIC a NIX.CZ, od roku 2022 je poradcem ministra průmyslu a obchodu. V letech 2013 až 2020 byl předsedou Rady ČTÚ. Seriál Krátké vlny vychází současně také na blogu sdružení CZ.NIC.