"Já vycházím z toho, že člověk by se měl postavit čelem k tomu, co udělal a ne, že se pak bude zapírat a lhát, že on to nebyl."
To by se ovšem obyvatelstvo zeměkoule muselo skládat výhradně z Mirků Dušínů. Realita je taková, že nemalá část lidí si založila byznys na podvodech, ovšem v mezích stávajícího zákona, viz proslulé šmejdy (nebo na jiném levelu http://www.novinky.cz/krimi/348779-parta-pravniku-uspesne-vydirala-dodavatele-automobilek.html).
Dále "individuální odpovědnost každého svéprávného jedince" se podle mne dá aplikovat na podmínky, které je dotyčný jedinec schopen obsáhnout. Tedy například že není nutné apriorně předpokládat, že cílem prodávajícího je ošidit zákazníka. Nebo když po telefonu projevím o něco zájem, tak to nebude vykládáno jako závazná objednávka, ledaže by toto bylo výslovně dohodnuto.
Austrálie bych sem netahal. Je to řídce obydlený ostrov, kde státní instituce podobně jako v Británii občany tvrdě šmírují a ti před nimi nikam neutečou, leda do buše. Viz jejich legislativní aktivity ohledně Internetu. Na druhou stranu to může mít pozitvní efekt v tom, že i tamní lumpi si tak moc netroufají.