Hlavní navigace

Noví šéfové ČT 24: Ubude tiskovek politických stran, bylo jich moc

17. 8. 2010
Doba čtení: 30 minut

Sdílet

 Autor: 115393
Jednou z mála změn na zpravodajském kanálu ČT 24, kterou zatím chce prozradit nový ředitel zpravodajství České televize a budoucí výkonný ředitel tohoto programu Roman Bradáč s novým šéfredaktorem zpravodajství ČT Karlem Novákem, je redukce počtu přímých přenosů z tiskových konferencí politických stran. Na příští rok ale plánují úpravy hlavní zpravodajské relace Události a měnit by se měly i podvečerní Události v regionech, i když obojí spíše v souvislosti s vysíláním na programu ČT 1. DigiZone.cz pokračuje v seriálu rozhovorů s novými šéfy jednotlivých programů ČT.

O tom, že byste měl nahradit Milana Fridricha ve vedení zpravodajství České televize, se spekulovalo již od jara. Kdy jste se o tom poprvé začali bavit s Jiřím Janečkem?

Roman Bradáč: Někdy v průběhu jara, ale přesně vám to neřeknu, nepamatuji si datum. Řekněme, že definitivní podoba té dohody vznikla měsíc a něco před jejím zveřejněním.

Ale psalo se o tom už půl roku předtím.

Roman Bradáč: To byla pouhá spekulace, i když logická. Celé to vycházelo ze spekulace, že Milan Fridrich je údajně v napjatém vztahu s Jiřím Janečkem… Novináři s tím pak začali pracovat a přebírali to jeden od druhého. Podle stejného scénáře zafungovaly i informace o údajném odchodu Marka Wollnera a Daniely Drtinové. Je to bohapustý nesmysl. Nevím, kdo takové věci vypouští a proč to dělá. Přijde mi to dost neprofesionální.

Chcete říct, že úvaha Jiřího Janečka o výměně ředitele zpravodajství a vašem jmenování přišla až poté, co se ta informace objevila v médiích?

Roman Bradáč: To se musíte zeptat Jiřího Janečka. Ptal jste se mě na to, kdy jsme o tom spolu mluvili.

Roman Bradáč - 1

Předtím jste spolu o zpravodajství ČT nemluvili?

Roman Bradáč: Samozřejmě že se mě ptal na některé moje názory na některé věci. To nepopírám. Ale o té výměně jsme nemluvili. Myslím si, že ani nebyl důvod.

A na co se vás tedy Jiří Janeček ptal?

Roman Bradáč: Jestli se domnívám, zda některé věci, třeba ze zahraničí, patří do toho konkrétního vysílacího času v rámci Událostí, zda se mi nezdá, že některé výjezdy do zahraničí nejsou nezbytné, zda jsme si nemohli pomoci spíš agenturami.

Můžete být konkrétnější, o jaké případy šlo?

Roman Bradáč: To po mně asi budete chtít moc. Těch věcí byla spousta, nepamatuji si je. Když se sejdou dva lidi, kteří spolu pracovali ve zpravodajství (Jiří Janeček byl v době, kdy moderoval Události, podřízeným Romana Bradáče coby zástupce šéfredaktora zpravodajství, pozn. red.), a to nemusí být zrovna Bradáč a Janeček, ale třeba Bradáč se Studenovským (bývalý šéfredaktor zpravodajství ČT Petr Studenovský, pozn. red.) nebo Bradáč s Šámalem (bývalý ředitel zpravodajství ČT Zdeněk Šámal, nynější generální ředitel televize Z1, pozn. red.), chvilku si povídají o nějakých obecnostech a nakonec stejně skončí u zpravodajství. Takže takhle nějak to bylo.

A ta konkrétnost? Třeba zbytečný výjezd do zahraničí?

Karel Novák: V poslední době se řešilo, zda byl nezbytný výjezd reportéra do Madridu, když se vraceli španělští fotbalisté z mistrovství světa. Ale to se probíralo na kolegiu generálního ředitele, na kterém jsem zastupoval Romana Bradáče. Ty diskuse musely být v podobných intencích. Rozhodně nešlo o to, že bychom neměli pokrývat záplavy v Pákistánu, geopolitickou situaci a podobně. Opravdu šlo jenom o žánrovou reportáž o návratu fotbalistů z mistrovství svě­ta.

Roman Bradáč: Ale to jsou takové detaily, v podstatě naprosto nepodstatné záležitosti. O tom si povídáte zcela automaticky. Třeba jsme se bavili o tom, co si myslíme o novém studiu Událostí. To jsou prostě věci, které vyplynou z přirozené diskuse o profesi, kterou jsme tady absolvovali.

Jak tu výměnu na postu ředitele zpravodajství vzal z vašeho pohledu Milan Fridrich, kterého jste nahradil?

Roman Bradáč: Vzal to skvěle. S Milanem jsme měli vždycky naprosto dobré vztahy, nikdy mezi námi nebylo nic osobního. A ty vztahy jsou i nadále velice dobré. Milanova nová divize Nová média je jakýmsi dvojčetem a souputníkem ČT 24, takže s ní logicky spolupracujeme a budeme i nadále spolupracovat. Komunikace běží zcela přirozeně, navíc v pozici zástupce šéfredaktora zpravodajství zůstává Pavlína Kvapilová, která tvoří nejen výrazný kreativní potenciál pro redakci zpravodajství, ale zároveň i určitý můstek do Nových médií. Zajišťuje velice plynulou operativní komunikaci mezi Karlem Novákem, Milanem Fridrichem, mezi naší redakcí a jeho divizí. Pozice ředitele zpravodajství je něco jako štafeta, převezmete ji a časem ji zase předáte.

Jak jste si s Milanem Fridrichem vymezili kompetence v rámci ČT 24? Přeci jenom máte poměrně rozsáhlý zpravodajský web a ten úzce kooperuje se samotným vysíláním. Co ještě spadá pod kompetenci Milana Fridricha a co už pod vaši?

Roman Bradáč: Žádná tlustá čára neexistuje. Společnou dramaturgii s divizí Nových médií zajišťuje Karel Novák s Pavlínou Kvapilovou a oboustranně si vycházíme vstříc. Ale že by byly kompetence rozděleny na Bradáčovo a Fridrichovo, tak to není. Vlastně to ani nejde.

Ale web ČT 24 vysílá některé přenosy, které nejdou do klasické televize. Kdo je potom má na povel?

Roman Bradáč: Záleží na dohodě. Nepředpokládám, že by nastala situace, kdy bych řekl, že něco vysílat nebudeme. Děláme pro stejnou firmu a všichni lidé jsou schopni zhodnotit informační validitu té konkrétní události. Pak už to je jen otázka dohody.

Karel Novák: Už jsme tu řešili jednu konkrétní věc, kdy jsme si řekli, co pustíme živě na ČT 24 a zbytek na web.

Pavlína Kvapilová tedy zůstává na ČT 24 a nebude zároveň v divizi Nových médií u Milana Fridricha?

Roman Bradáč: To je otázka pro Milana Fridricha, nevím. Jsem velice rád, že Pavlína zůstává na ČT 24. Pro mě je v dané situaci velice důležitá. Její kreativita je mimořádná.

V první reakci na změnu ve vedení ČT 24 Milan Fridrich tvrdil, že mu půjde dělat zástupkyni do Nových médií. To tedy neplatí?

Karel Novák: V tuto chvíli je to tak, že zůstává mojí zástupkyní.

Roman Bradáč: Z našeho pohledu, co my k tomu můžeme říct, je to takto.

Od 1. srpna jste ředitelem zpravodajství ČT, od Nového roku budete výkonným ředitelem programu ČT 24. Znamená to, že jako ředitel zpravodajství dosud šéfujete sportu na ČT?

Roman Bradáč: Ne, ten už spadá pod Jiřího Ponikelského (výkonný ředitel programu ČT 4, pozn. red.).

Ale spadá pod vás redakce aktuální publicistiky, která by se měla od 1. ledna přesunout pod ředitelství vývoje nových formátů. Proč?

Roman Bradáč: To není otázka na mne.

Řešili jste to s Jiřím Janečkem?

Roman Bradáč: Ne.

Publicisté ale sedí a budou sedět v budově zpravodajství, kde sídlí ČT 24 a zpravodajství, zatímco ředitelství vývoje nových formátů v hlavní budově ČT, takže to trochu postrádá logiku.

Roman Bradáč: Pokud to má být otázka na mě, měla by zaznít trošku jinak. Publicisté stejně většinu pořadů nevyrábějí pro ČT 24, není tedy důvod mít je pod tímto programem. Na druhou stranu jste řekl správně, že sídlí ve stejné budově jako ČT 24 a je tu logická vazba na zdroje, na produkci. Ale co vedlo k tomuto rozhodnutí, to je opravdu otázka na někoho jiného.

Takže jste to s Jiřím Janečkem vůbec neprobíral? Ono je to dost překvapivé.

Roman Bradáč: Mě překvapila spíš jiná věc, a to je chystané oddělení realizace produkce. To je pro nás daleko podstatnější. Ano, publicisté mnohdy dělají věci, které jsou velmi citlivé, a spousta lidí může vidět nějaký podtext v tomto posouvání. Ale nemá cenu to řešit. Na nás je, abychom dělali co nejlépe a nejrychleji naši práci, abychom přinášeli zprávy o tom, co diváka zajímá. Je obrovský nezvyk nemít pod sebou realizační složku. To je věc, kterou se budeme muset naučit. Pokud se mě zeptáte, co mě víc trápí, jestli přesun publicistiky nebo realizace, je to jednoznačně vyvedení produkce zpravodajství mimo ČT 24.

Nedá se to ještě změnit?

Roman Bradáč: Asi ne. Ale myslím si, že se ten organismus zaběhne. Musí tu existovat zkratka v rozhodování, protože jestliže na „velkých Kavkách“ většinou nehraje týden rozhodování podstatnou roli, u ČT 24 se bavíme o minutách. Jak třeba u nedávných povodní. Musíme vědět, že v režii sedí člověk, který má určitou míru profesionality, a že převezme svůj díl zodpovědnosti. Není možné, aby Bradáč nebo Novák seděli na šesti pracovištích a dělali si všechno sami.

Karel Novák, Roman Bradáč - 2

Zmínil jste povodně, ty nastaly jen několik dní po vašem nástupu. Měnili jste nějak systém práce při mimořádném vysílání ČT 24 oproti tomu, jak fungovalo za Milana Fridricha?

Roman Bradáč: V pátek jsme seděli společně s Karlem Novákem v kanceláři a říkali jsme si, že jsme takoví „vodníčci“. Tohle nebyly ani zdaleka naše první povodně. V pátek to ještě nevypadalo, že to bude tak vážné, nicméně jsme už začali připravovat variantu, kdyby náhodou bylo. V sobotu jsme si někdy před druhou hodinou odpoledne zavolali, Karel Novák už byl na Kavčích horách, já jsem dojel později. A to už v podstatě běželo mimořádné zpravodajství. Ztížil nám ho pochopitelně víkend a to, že mnoho lidí bylo na dovolených. Realizační tým byl úzký, bylo složité lidi nahrazovat. Moc mě ale potěšila soudržnost našich lidí, týmový duch, o kterém jsem se obával, že se odtud již vytratil.

Karel Novák: Nikdy jsem nebyl v ČT 24 při vysílání speciálu nebo mimořádném vysílání, takže nedokážu porovnat, zda se to nějak lišilo od dob vedení Milana Fridricha. Podle toho, co šlo z obrazovky, výstup nebyl horší a především nebyl jiný než při kterémkoli jiném mimořádném vysílání. První hodinu jsme ještě dělili na zprávy a studia, než se na Kavčí hory stačili přesunout další lidé. Pak jsme jeli kontinuální vysílání. Pro mě to bylo nové v tom, že na rozdíl od roku 2002, kdy jsem jako šéfredaktor zpravodajství zajišťoval mimořádné vysílání ČT z pražských povodní, je ČT 24 trošku jiná televize. Tehdy jsme třeba neměli grafického editora.

Roman Bradáč: Redaktoři na vás okamžitě poznají, zda v tom neplavete. Takže to byla i zkouška pro nás, a Karel Novák v ní skvěle uspěl. Divák podle reakcí ani nezaznamenal, že bychom měli nějaké menší zádrhele, třeba že se přesouval přenosový vůz kvůli pozadí v záběru na zpravodaje. Karlovi se nelíbil, protože nebyl dostatečně vypovídající, proto chtěl, aby se štáb přesunul, a ti lidé to bez protestů udělali. Všichni cítili určité sepětí s tím, co děláme a proč to děláme. Úžasné byly i reakce diváků na Facebooku, kromě Českého rozhlasu jsme byli jediní, kdo jim říkal, co mají dělat. Připomnělo mi to práci při hurikánu Katrina ve Státech (Roman Bradáč reportoval o tomto hurikánu jako zpravodaj ČT v USA, pozn. red.). Na poradě vedení jsem potom říkal, že až zase někdo bude zpochybňovat veřejnoprávní média, vezmu ho za ruku a odvedu ho do Chrastavy, ať to tam řekne těm lidem. Nebo těm, kteří chtěli postiženým pomoci. Splnili jsme svůj úkol, smysl naší existence jako veřejnoprávního média je jasný.

Vaším prvním viditelným krokem po nástupu do funkce ředitele zpravodajství byla výměna šéfredaktora. Michala Petrova nahradil Karel Novák. Proč k té výměně došlo a proč jste se rozhodl pro Karla Nováka?

Roman Bradáč: Zase jde o předávání štafety. Michal Petrov byl šéfredaktorem už dlouho. Je to profík. Věděl jsem ale, že Karel Novák je výraznější operativec. Dělal tu mnoho let editora, konec konců v uplynulých dnech se mi toto rozhodnutí zhodnotilo. Od 1. ledna se moje pozice trošku posune víc směrem k „velkým Kavkám“. Ředitel ČT 24 už nebude jen ředitelem zpravodajství. To znamená, že část agendy se posune směrem k programu, a to při absenci funkce programového ředitele. Rázem budeme trošku někde jinde. Musíte vědět, že člověk, který bude sedět na pozici šéfredaktora, bude schopen převzít část vaší agendy tak, jak si to představujete. S Karlem Novákem známe strašně dlouho a náš vztah byl vždycky velmi přímý. Navíc je velice zdatný v komunikaci s lidmi. Na ní si velmi zakládám, myslím si, že to je základ všeho. Navíc má moji velkou důvěru.

Vy jste už šéfredaktorem zpravodajství ČT byl za Zdeňka Šámala. Proč jste před téměř sedmi lety odešel z Prahy do Ostravy vést zpravodajství v místním studiu ČT?

Karel Novák: Šéfredaktor, který tam tehdy byl, Ivo Šebestík, to moc nezvládal. Zpravodajství tam nefungovalo. On má sice oproti mě mnoho jiných kvalit, ale v tu chvíli to tam už skoro nikdo neřídil a spolupráce Prahy s Ostravou nebyla dobrá. Jednoho dne mě napadlo, že bych tam mohl na chvíli odejít. Původně jsem to plánoval na tři a půl měsíce, nakonec z toho bylo šest a půl roku. Možná jsem si chtěl tehdy od všeho tady odpočinout a přišlo mi to jako dobrý nápad.

Do Ostravy jste se přestěhoval, nebo jste se na víkendy vracel do Prahy?

Karel Novák: Ne, trvalé bydliště jsem měl celou dobu v Praze, mám tady domov. V podstatě jsem byl pořád na dálnici. Vozil jsem si s sebou neustále všechny osobní věci. Pendloval jsem.

Takže něco jako Zdeněk Šámal, když zakládal a vedl redakci zpravodajství ve slovenské TA3? Ten také jezdíval z Bratislavy na víkendy do Prahy.

Karel Novák: Ano, něco takového. Jenomže do Bratislavy vedla dálnice, zatímco do Ostravy ještě nevede.

V době, kdy jste byl šéfredaktorem v Praze, ČT ještě neměla zpravodajský kanál. Jak se liší šéfredaktorování v té době a dnes? Přibylo hodně agendy?

Karel Novák: Práce se liší dost výrazně. Proto jsem v hromadném mailu redakci po povodních neděkoval jenom za práci, kterou kolegové odvedli, ale i že byli jistým způsobem chvíli trpěliví, když jsem se na chvilku zasekl a chtěli po mně nějaké rozhodnutí a já jsem vzhledem k ne úplné detailní znalosti prostředí chvíli nevěděl, co a jak. Byl jsem ve funkci teprve šestý den. Byli úžasní. ČT 24 jsem samozřejmě po celou dobu její existence sledoval, výroba ostravského zpravodajství byla navázaná přímo na ČT 24. Když byly v květnu povodně v Ostravě, výstup z nich byl podle mně rovnocenný s výstupem z Prahy. Samozřejmě ne kvantitou, ale kvalitativně ano.

Ostravské studio také připravovalo pro ČT 24 některá mimořádná vysílání, například když se ve Studénce zřítil most před jedoucí rychlík.

Karel Novák: Ano, měli jsme nehodu u Studénky, povodně a smrtelnou nehodu tramvaje. Říkali jsme si, že nám schází už jen pád letadla. A výbuch sopky.

Provedl jste po svém nástupu už nějaké změny v redakci? Nebo je chystáte?

Karel Novák: Jedna proběhla ještě před mým nástupem.

Roman Bradáč: Angelika Bazalová v momentě, kdy Jiří Janeček oznámil změnu ve vedení zpravodajství, rezignovala na pozici vedoucí redaktorky denního vysílání. Akceptoval jsem to, bylo to její rozhodnutí. S Michalem Petrovem jsme se domluvili, že se přesune z pozice šéfredaktora na vedoucího ekonomické redakce. Jsem rád, že moji nabídku přijal.

Jak moc si Michal Petrov pohoršil? Funkčně šel dolů, takže si asi pohoršil i na platu…

Roman Bradáč: O platu se nad vůbec nebudeme bavit. To není profesionální.

Spíš mě to zajímá z toho pohledu, co motivuje odvolaného šéfredaktora zůstat na ČT 24 v nižší funkci.

Roman Bradáč: Já jsem také v minulosti klesl na nižší pozici (Roman Bradáč byl ředitelem sekretariátu generálního ředitele ČT, tedy na prvním stupni řízení, pozn. red.). Můžu mluvit za sebe, za Michala Petrova těžko. Karel Novák prakticky také klesl, přesto jsme tu zůstali. To je ta štafeta. Někdy si sednete na lavičku, vyčkáte a když to opravdu nejde a máte pocit, že to už nezvládáte, nebo se neztotožňujete s tím, co se děje, seberete se a jdete dál. Ale nikde není psáno, že Michal Petrov nepostoupí za dva za tři roky do jiné funkce. Je dobré si profesionály držet a rozvíjet.

Jak řešíte situaci s odchodem Angeliky Bazalové? Vedoucí redaktor denního vysílání je dost důležitý.

Roman Bradáč: Pravděpodobně do konce měsíce bude na této pozici zástup a pak, k 1. září, to vyřešíme definitivně. Existuje několik možností, jak to systémově nastavit jinak, a ještě jsme se úplně nerozhodli, kterou z variant zvolíme. Oba jsme tu sedm let nebyli a nechceme dělat změnu pro změnu. Když už nějaká změna nastane, nechceme ji za čtrnáct dnů měnit, protože to je drahé.

Karel Novák - 1

Nechystáte tedy ani žádné změny ve vedení jednotlivých redakcí?

Roman Bradáč: Vůbec není důvod. Jak vedoucí domácí redakce Jindřich Šídlo, tak vedoucí zahraničního zpravodajství Martin Řezníček jsou velice výrazné osobnosti jak v ČT, tak i v mediální branži navenek. Jsou to lidi s názorem, navíc oba dva jsou poměrně velice zdatní ve vedení týmů, což mi vyhovuje. Samozřejmě jsem se jich zeptal, zda mají zájem s námi dál spolupracovat, a zájem mají, takže se jede dál.

Uvažujete o změnách moderátorů, třeba v Událostech?

Roman Bradáč: Moderátoři se mají vyvíjet, ale nemají se měnit. To je model velkých amerických televizí. Ony si je velice dobře vyberou a pak s nimi pracují. Jsou v nich i lidé, kteří byli třeba i desítky let moderátory hlavní zpravodajské relace.

Pracuje Česká televize s moderátory Událostí dobře?

Roman Bradáč: Byl bych rád, kdyby se zapojili do některých dalších aktivit.

Ale to se už zapojují, moderují večerní a noční Události na ČT 24.

Roman Bradáč: Nemyslím si, že je to úplně šťastné. Chce to jinou platformu, kde diváky osloví mnohem důvěrněji, ještě více se v jejich očích zlidští. Tím získají lepší pozici pro Události.

To už také funguje, moderátoři Událostí provázejí Toulavou kamerou.

Roman Bradáč: To se ale týká jenom Ivety Toušlové a Josefa Maršála. Ale třeba Roman Pistorius dělá navíc ještě editora zpráv, což je obrovský zápřah. Obdivuji, že to vůbec vydrží. Já i Karel Novák jsme seděli na této horké židli a víme, zač je toho loket. Klobouk dolů před ním, ale také to není moc systémové. Budeme muset najít nějaký vhodný model pro zhodnocení kvalit lidí, jakými jsou moderátoři Událostí.

Myslíte zhodnocení na ČT 24, nebo třeba na programu ČT 1?

Roman Bradáč: To je dobrá otázka, ale je tam jeden problém, který omílám pořád dokola. Česká televize teď stojí před něčím, co ještě neřešila. Jednotlivé programy by se měly od 1. září především intenzívně podporovat. To znamená, že se budeme se výrazně dohadovat, co kdy budeme vysílat. To je pro nás velká neznámá. Nedokážu odhadnout, jak dlouho bude trvat dohadování o tom, co bude chtít ČT 2, co Radan Dolejš na ČT 1, jaký prostor dají oni nám… Může nastat třeba týdenní dohadování o dvě minuty vysílání. Moderátoři Událostí se tedy mohou podílet na pořadech určených pro jiné programy než je ČT 24.

Když jste u toho dohadování, od ledna byste měli zkrátit Události na ČT 1, zatímco na ČT 24 by měla být jejich stopáž zachovaná. Tvrdí to šéf ČT 1 Radan Dolejš. Opravdu to chystáte?

Roman Bradáč: Je to taková vize, ale není definitivní.

Karel Novák: Rozhodnutí ještě nepadlo, hledáme ideální polohu.

Platí i přesun podvečerních Událostí v regionech z dnešní šesté hodiny na půl šestou?

Roman Bradáč: To je totéž. Všechno je ještě v jednání.

Chystáte obecně nějaké změny v Událostech? Po změnách na Primě vás jejich zprávy pravidelně poráží ve sledovanosti a Události jsou až třetí po Televizních novinách a Zprávách TV Prima.

Roman Bradáč: Válcují nás ve sledovanosti? No a co?

Sledovanost je hodně důležitá, zvlášť pro program ČT 1, protože stále ještě prodáváte reklamní časy a jejich cena se odvozuje od dosažené sledovanosti.

Roman Bradáč: Myslíte si, že je sledovanost primární pro veřejnoprávní televizi?

Pokud chcete zachovat reklamu v České televizi, tak ano.

Roman Bradáč: Reklama ve zpravodajství?

Ne, ale Události samozřejmě generují nějakou sledovanost, a před a po nich vysíláte reklamní bloky, které jsou na této sledovanosti závislé.

Roman Bradáč: Já vás jenom zlobím. My jsme se přesně v této kanceláři před deseti lety dohadovali, kam až můžeme v konkurenčním boji s komerčními televizemi zajít. Boj, do kterého jsme vstoupili, byl pískaný podle úplně jiných a pro nás diskriminujících pravidel. Říkal jsem tenkrát: chcete sledovanost? Svlíkneme Voldánovou. To je stejně tak blbé uvažování. Naše role je někde úplně jinde. V servisu divákům.

To nepochybně, ale musíte ho nějakým způsobem umět „prodat“ divákům. Aby se dívali, když si za to platí.

Roman Bradáč: To není řešení ani pro Českou televizi, ani pro BBC. Nemůžeme jít neustále za divákem, abychom zpochybnili smysl svého bytí. Do téhle pozice nás někdo zatlačil a říká, že to je jediný mustr, podle kterého můžeme jít. Nesmysl. Jsme forma služby, kterou někdo využije, někdo ne, ale je strašně důležité, že tady jsme. Vidíte to třeba právě při povodních, ale nejen na nich. Na koho se lidi dívali, když došlo k útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku? Na koho se dívali, když byla Praha pod vodou? Na koho se koukali v roce 2003 při útoku na Bagdád? My jsme tam měli čtyři vlastní zpravodaje. Koho tam měly komerční televize? V takových chvílích se hraje podle našich pravidel. A jindy, když je pohodička a sluníčko, se hraje podle jejich. Tedy většinou.

Je to pohodička i pro Roberta Kvapila, obchodního ředitele České televize, který se musí vyrovnávat s poklesem výnosů z prodeje reklamních časů, protože klesá sledovanost ČT 1, včetně Událostí?

Roman Bradáč: No to asi moc ne. Ale myslím si, že co se týká Událostí a obecně zpravodajství, není to věc, která by ho nejvíc trápila. To tedy rozhodně ne.

ČT 1 klesá jako celek a hlavní zpravodajská relace bývá u plnoformátových televizí pilířem sledovanosti. Dělá „polštář“ sledovanosti pro další pořady, které jdou po osmé hodině večer.

Karel Novák: Události ale neklesají. Prima šla se zprávami nahoru, ale my jsme stále na stejných číslech.

Roman Bradáč: Za ta léta jsme s Karlem Novákem v ČT zažili hokusy pokusy s Událostmi. Posouvaly se vysílací časy, měnila se dramaturgie, na začátku se dávaly velké analytické věci, pak se to naopak rozbilo na nějaké kraťasy, šíbovalo se se zahraničními zprávami… Vyzkoušelo se mnohé. Přesto se jejich sledovanost nijak zásadně nezvedla. Nemyslím si, že je to primárně vinou České televize. Prostě se pohybujeme v určitých mantinelech, které nemůžeme překročit. Je důležité, aby to diváci pochopili. Navíc se mění i společnost a denní rytmus lidí, spousta z nich se už na konvenční televizi nedívá. Mají úplně jiné informační zdroje.

Právě.

Roman Bradáč: Ale to zvýrazňuje pozici veřejnoprávního média, protože když se stane něco důležitého, vždycky tomu dáme velký prostor. A v těch mezičasech si budeme vytvářet diváky podle různých daných zájmů – někdo má radši analytické zpravodajství, nebo jenom rychlé news… Nemusíme zoufale vyzdvihovat hlavní Události, když nabízíme takový servis. Ale je pochopitelné, že pozornost diváků se potom tříští. Přesto pořád slyším něco o sledovanosti. Když se ale řekne A, musí se říct i B.

Karel Novák, Roman Bradáč - 1

Budete na ČT 24 omezovat přenosy tiskových konferencí politických stran? Před květnovými parlamentními volbami jich bylo opravdu hodně.

Karel Novák: Musí tady vzniknout pravidla, jakým způsobem hrát tiskovky politických stran. Nežijeme v akváriu, asi nejde, abychom nevysílali přenosy žádných politických tiskovek. Ale není možné opakovat ten stav, který byl před volbami, kdy těch tiskovek bylo hrozně moc. Takže v rámci redakce si už vytváříme pravidla pro vysílání tiskových konferencí, která by neměla být pro nikoho diskriminační. Na ČT 24 by se měly dostat všechny politické strany a ne jen vláda. Prostor musí dostávat i opozice.

Roman Bradáč: Samozřejmě bude také záležet na aktuálnosti nějaké události. Jsou události, které musíte odvysílat. Musím se ale přiznat, že mě po návratu z USA šokovala délka tiskových konferencí v této zemi. Kromě nějakých kriminálních deliktů si nepamatuji tiskovku, která by byla delší než půl hodiny. A tady se občas dějí povídánky na mnohem delší dobu, Popravdě řečeno si myslím, že by se nad tím měli zamyslet sami politici, protože voliči od nich očekávají jasná a čitelná vyjádření.

Když jsme u těch povídánek, co třeba přenosy z jednání Poslanecké sněmovny? Při hlasování o důvěře vládě jste minulý týden na ČT 24 vysílali sedm hodin vystoupení opozičních politiků a bylo jasné, že pouze exhibují před televizní kamerou.

Roman Bradáč: Mluvil jste o sledovanosti, a zrovna tyto přenosy jsou hodně populární, lidé se na ně dívají. Jsme prostředníkem, který jim dokáže ukázat v celé šíři, co se děje tam uvnitř. Že přitom dochází k určitým slovním exhibicím jenom proto, že jednání vysíláme přímým přenosem, je přirozené. Je to častý jev i v americkém Kongresu. Ne my, ale politici by měli vědět, jak mají vystupovat. Je naší povinností takové přenosy vysílat, zvlášť když jde o důvěru vládě.

Karel Novák: Tohle je vlastně jediná výrazná vazba mezi voliči a politiky, které si zvolili. Diváci mají právo vidět, co se děje ve sněmovně, a divácký zájem tomu odpovídá. Je logické, že chtějí vidět, co jejich zástupci dělají za jejich peníze.

Jak často budete vysílat takhle živě jednání Poslanecké sněmovny?

Karel Novák: Jenom při důležitých, mimořádných událostech.

Neuvažovali jste o tom, že byste přenášeli úplně všechna jednání, například na webu ČT 24? Kdysi tady existovala satelitní parlamentní televize 24cz, která to tak dělala.

Roman Bradáč: Ano, tu si pamatuji. Zatím jsme o tom nemluvili. Nevylučujeme to. Může to být naše představa, ale cesta k její realizaci by mohla být dlouhá. Nejsme jediný subjekt, který by o tom mohl rozhodnout.

Karel Novák: Abych pravdu řekl, řešili jsme teď povodně, takže jsme neměli čas se tím zabývat.

Budete nějakým způsobem omezovat nebo naopak navyšovat počet speciálů ČT 24? Nebo měnit jejich formu? Třeba u kongresů politických stran ČT 24 ve znělkách hodně pracovala s populární hudbou a vypadalo to až komerčně.

Karel Novák: Něco jiného je upoutávka a něco jiného přenos. Určitá míra střídmosti je samozřejmě dobrá.

Roman Bradáč říkal na jednání Rady ČT, že by vysílání ČT 24 mělo být více efektivní a méně efektní.

Roman Bradáč: O těch jinglech to ale neplatí. Myslel jsem tím trošku něco jiného. Mně se zdá, že některé věci byly a jsou až takové rokokové. Nazdobené. Ztrácí se v nich podstata té věci, ale upoutávky musí mít razanci, aby je divák zaznamenal. Samozřejmě bych byl nerad, kdyby šlo o táhlé emoční věci typu charitativních upoutávek. To už je na hranici podprahového sdělení. Ale pokud tam ta muzika má své místo, proč ne?

Karel Novák: Není žádný rozdíl mezi veřejnoprávní a komerční upoutávkou.

Roman Bradáč: Jediný rozdíl je snad v té hranici, kdy se dá zneužívat emoce.

Čemu by měla ČT 24 věnovat speciální vysílání, a čemu už ne? Loni a letos bylo na ČT 24 speciálů poměrně dost, byly vždycky opodstatněné?

Karel Novák: Přistupovat k nim budeme událost od události. V roce 1995 jsem byl svědkem, kdy se měl vytvořit editoriální koncept důležitosti zpráv pro Události. Nebylo to možné. Svět je tak proměnlivý, že nepostihnete dopředu všechny události. Nemůžete říct, že budete začínat zprávou z vlády a potom ze sněmovny, protože ve sněmovně se může stát něco důležitějšího. A když vláda řekne, že zavede povodňovou daň sto korun měsíčně, je to jasný otvírák Událostí. Někdy to ale může být uprostřed zpráv. Takže se ani nedá říct, že když bude kongres nějaké politické strany, že ho budeme na ČT 24 vysílat. Volební kongres ano, ale vždycky to bude záležet na našem dramaturgickém zvažování.

Roman Bradáč: Na to neexistuje a nemůže nikde na světě existovat koncept. To je ta míra improvizace, která bude speciálně u zpravodajství vždycky existovat – k malé radosti produkce. Produkční z toho samozřejmě nejsou nadšení, že musí všechno dělat rychle, ale zvládají to. Vyhodnocování ceny dané události se musí posuzovat velmi individuálně. Myslím si, že některé cyklické věci, které se tu opakují, ještě zvážíme.

Změníte přístup k menším politickým stranám? Jana Bobošíková nedávno vyzvala média, aby k její straně Suverenita přistupovala férově. Upozornila, že Strana zelených, která dostala v parlamentních volbách o procento méně hlasů, se dostává do médií výrazně víc než Suverenita. Dávali byste na ČT 24 živě kongres Suverenity?

Karel Novák: Tohle je hodně těžké, co na to říct? To samé řešili v Německu, a nevěděli, co s tím.

Roman Bradáč: Jde o velmi citlivou věc. Už tady některý aspekt tohoto problému zazněl, když jsme mluvili o způsobu projednávání důvěry vládě. Nechtěl bych, když se bude taková věc vysílat, aby se to proměnilo v PR té dané strany. Pokud to bude mít informační hodnotu a občan se velmi konkrétně dozví, co ta která strana chce, nebo jací jsou její kandidáti, pak ano. Jenže ono to souvisí i s věcí, kterou my nejsme schopni ovlivnit, a to je politická etika v této zemi.

Ale při projednávání důvěry vládě se projevy v Poslanecké sněmovně zvrhly také do agitace opozičních stran. Mohli byste takový přenos vypnout a obnovit až ve chvíli, kdy by se už hlasovalo o důvěře? Že byste politikům dali najevo, že takhle to prostě nejde?

Roman Bradáč: Tato možnost tady samozřejmě je. Ale přeci nejde přerušit přenos ze sněmovny.

Karel Novák: Neměli bychom rozhodovat za opoziční strany, co mají říkat a co ne. Nechceme vstupovat do jejich soutěže.

Roman Bradáč: Jedině kdyby tam došlo k propagaci nějakých věcí, které by byly neústavní.

Karel Novák: Nebo by byly v rozporu se zákonem o rozhlasovém a televizním vysílání. Ale že bych si řekl, že projev toho kterého politika je divný, tak ho vypnu… Všechny ty rozpravy jsou samozřejmě PR opozice.

Roman Bradáč: Nepodceňoval bych diváky. Přeci vidí, co politici říkají a my jsme jenom zprostředkovatel toho přenosu.

Karel Novák: Nechci být selektor politických názorů v této zemi. V žádném případě.

Roman Bradáč: Myslím si, že i zájem o tento přenos ukazuje, že tato země je plná chytrých lidí, kteří jsou schopni si vytvořit samostatný názor a nepotřebují nitky, které by je popotahovaly. Tohle určitě dělat nebudeme.

Karel Novák: Ani v běžném zpravodajství. Nebudeme říkat, že ti nebo ti mají pravdu. Je tu svobodná politická soutěž a my zprostředkováváme informace. Nebudeme si hrát na soudce. Proto jsem nikdy nechtěl dělat publicistiku, zpravodajství musí být oproštěno od hodnocení.

Roman Bradáč: Přijde mi jako samozřejmost, že do toho nemůžeme zasahovat. To je přeci věcí těch politických stran. Vaše otázka asi mířila na nějaký extrémní exces, ale pokud to bude v rámci zákona a etického chování, tak není důvod, abychom zasahovali.

Takové přerušení přenosu byste asi museli konzultovat s Jiřím Janečkem, že?

Roman Bradáč: Určitě ne. V takový moment musíme zasáhnout, to je moje nebo Karlovo rozhodnutí. Kdyby se porušoval zákon, není čas něco konzultovat. Generálnímu řediteli bychom to pochopitelně museli neprodleně oznámit a zdůvodnit.

Roman Bradáč - 2

Mělo by se nějak zásadně lišit vysílání veřejnoprávního a komerčního zpravodajského kanálu? Třeba ČT 24 a Z1?

Karel Novák: Nevím, co vysílá Z1.

Roman Bradáč: Když to přeženu, oba hrajeme hokej, ale jedni lední a druzí pozemní. Tudíž pokud bychom my hráli ten pozemní a pozvali bychom k nám ledaře, porazíme je. Kdyby nás oni pozvali na brusle, pravděpodobně dostaneme za uši my. Nechci se nějak tlačit do takového hodnocení. Už jednou jsme do něho vlítli a dosud s tím máme určitý problém. Viz „na vás se nikdo nekouká, máte nízkou sledovanost“. Prostě děláme trošku něco jiného. Rozdíl tady je a bude. Komerční média mají daleko širší možnosti, můžou používat daleko větší rozpětí určitých nástrojů, které my používat nemůžeme a nebudeme. Ať se to týká výrazu a nebo témat. Opravdu bych nerad, aby tato televize šla cestou zpráv o zvířátkách a celebritách.

Z1 je ale specializovaná zpravodajská televize. Je vaším cílem konkurovat jejímu ekonomickému zpravodajství? Z1 se označuje za byznysovou televizi.

Roman Bradáč: To je jiná otázka. Zdeněk Šámal ji podle mě dělá velice dobře. S tím, jaké má možnosti, se opět ukazuje, že je jedním z největších televizních expertů. Ale Z1 míří mezi jinou diváckou skupinu.

Mluvili jste spolu poté, co Jiří Janeček oznámil vaše jmenování ředitelem zpravodajství ČT?

Roman Bradáč: Ne, nemluvili. Asi desetkrát jsem se chystal, že mu zavolám. Máme spolu dobrý vztah, společně jsme ve zpravodajství ČT začínali. Zdeňka si vážím.

Karel Novák: Já bych to chtěl jenom doplnit. To, že si nebudeme konkurovat se Z1 neznamená, že nebudeme vysílat ekonomické zpravodajství. ČT 24 je zahraničně-ekonomicko-politickou televizí. Včetně ekonomických souvislostí, bez ohledu na Z1.

Roman Bradáč: Co se týká ekonomického zpravodajství, byl bych velice rád, kdyby naše vysílání mělo řekněme takový rozvrstvenější charakter. Na ekonomické zprávy se dívám a mám někdy velký problém porozumět tomu, o čem jsou, a nebo mě to vůbec nezajímá. Nesleduji akcie a ani žádné nemám. Je však nesmysl, že když nebudu příznivec a znalec šipek a indexů, nemusím se na ekonomické zpravodajství dívat. Na druhou stranu tu existuje cosi jako ekonomická gramotnost, něco, co asi sám budu muset absolvovat, abych věděl, která banka mi nabízí lepší podmínky než jiná banka, který produkt je dobrý a co je jenom reklamní trik. To si myslím, že je naše práce a naše služba na kterou se také zaměříme. Byl bych rád, kdyby ekonomické zprávy byly pro odborníky, ale taky pro zbytek diváků. Aby oslovily i ty, které zajímá, jaké poplatky zaplatí za výběr z bankomatu u té které banky, proč platí za stejné zboží v Praze více než v Mnichově, apod. Praktické záležitosti, na které musí lidi slyšet.

Jedním z taháků ČT 24 jsou Otázky Václava Moravce. Uvažujete u nich o nějakých změnách? A spadá tento pořad pod redakci zpravodajství, nebo aktuální publicistiky?

Roman Bradáč: To je složité, je to tak rozložené. Byl bych docela rád, kdyby se to systematizovalo. Co se týká Václava Moravce, je to na mediálním trhu naprosto ojedinělá persona. Člověk, který oslovuje a vyvolává důvěru u spousty lidí, současný model jeho pořadu je velmi úspěšný a není důvod pro změny.

Takže zachováte i sdílené vysílání první hodiny Otázek na programu ČT 1?

Roman Bradáč: V dohledné době určitě. Zase platí to, co jsem vám říkal o té „mlze“ mezi jednotlivými programy ČT. Za nás říkám ano.

Karel Novák: My Otázky rozhodně ČT 1 nabídneme a bude záležet na Radanu Dolejšovi, zda je bude na Jedničce chtít.

Změní se nějak regionální zpravodajství ČT? Jiří Janeček kdysi sliboval další regionální studia, která by vysílala odpojované zprávy jako Ostrava a Brno.

Roman Bradáč: Problém je v tom, že můžeme trhat jenom časy na Jedničce. Na ČT 24 ne. Tento týden k tomu máme schůzku. Na druhou stranu nemůžeme opustit současný model, protože ČT 24 je celoplošně vysílající program. Kdybychom na něj nasázeli regionální zprávy za sebou, nevím, zda by to bylo dobré.

Karel Novák: Na ČT 24 ne. Její zaměření je opravdu jiné. Regionální zpravodajství patří na Jedničku, tam je jeho místo. Říkal jsem to už v době, kdy jsem vedl zpravodajství v Ostravě.

Roman Bradáč: Samozřejmě se můžou na ČT 24 dělat nějaké magazíny, v určitém cyklu. Ale dělat úplný regionální blok si nedokážu představit. Rázem byste ztratil kontinuitu a tempo vysílání. Vím, že regionální zpravodajství je důležité, ale jak říká Karel, spíš na Jedničce.

Karel Novák: V době digitalizace a specializovaných kanálů by takový rozsáhlý regionální blok neměl smysl.

Radě ČT jste také řekl, že chcete vytvořit jasný kariérní řád a zavést funkce senior redaktorů. Jak by to konkrétně vypadalo?

Roman Bradáč: To je věc, s níž v ČT válčíme od doby, kdy v ní působíme. Začali jsme s tím už v době, kdy se tu o kariérním řádu mohlo začít mluvit, ale nebyl tu nutný, protože vesměs všichni jsme byli stejně staří. Ale v každé firmě něco takového existuje. Nejprve je třeba nastolit správnou komunikaci a pak musíme nastavit standardy kvality. Ve chvíli, kdy bude fungovat komunikace, můžete konkrétnímu člověku říct, co udělal dobře nebo špatně. Tím se začne vytvářet ta pomyslná čára standardu, a někteří skončí nad ní a jiní pod ní. Ti, co budou dlouhodobě nad ní, by se měli přesunout do jiné skupiny – mezi seniorní korespondenty nebo redaktory. Bude to ale trvat dlouho, takže já tu asi zatím jenom nastavím podmínky pro to rozdělení a udělá ho až můj nástupce.

Jak se bude lišit práce seniorních a juniorních redaktorů?

Roman Bradáč: V Americe to běžně funguje běžně, že spousta mladých se učí od těch senior redaktorů. Tento systém bych chtěl přinést i na ČT 24. Když to přeženu, nemělo by to být tak, že přijde nějaká nová slečna či mladý muž, druhý den jde na plac a za dva týdny má otvírák v Událostech. Je to celkově špatně pro ně samotné a je to špatně i pro diváky, kteří jsou zvyklí na obličeje redaktorů a ztotožňují se s nimi. Buď takovému redaktorovi věříte, nebo ne, případně vás irituje… ale nejhorší je ten, kterého neznáte. Jen tak profičí a nepamatujete si ho. Je to stejně důležité, jako když na začátku Televizních novin na Nově říkají, kdo je bude ten den moderovat. Jméno a tvář moderátora je pro ztotožnění diváka s programem nesmírně důležité.

Máte nějaký příklad z České televize?

Roman Bradáč: Když ve zpravodajství ČT pracoval Vít Dvořák, věnoval se železnici a mnoho lidí má dodnes jeho obličej ztotožněný s problémy na drahách. Dokonce jsem zažil situaci v hospodě, kde jeden železničář viděl na obrazovce Víta Dvořáka a okřiknul ostatní, aby mohl slyšet nějakou zprávu o drahách. A to je to, co by mělo ČT 24 posunout dál. Mladí se potáhnou ve vleku seniorů a postupně je nahradí.

Senior redaktoři by měli chodit na nejprestižnější akce a pokrývat ty nejdůležitější události?

UX DAy - tip 2

Roman Bradáč: Jistě, ale nejen prestižní věci, oni jsou i skvělí analytici. Ve Spojených státech málokdy komentují politické události v televizi mladíci. Tomu se věnují chlapíci v důchodovém věku, kteří mají něco za sebou. Jsou důvěryhodní. To není nic proti mladým, ale jejich úloha by měla být jinde. Jejich dynamika a důraz jsou trošku jiné. Ale jsme v České republice, výchozí situace v médiích a televizním zpravodajství zvlášť byla počátkem devadesátých let dost odlišná.

Foto: Ivana Dvorská, DigiZone.cz

Měla by Česká televize hledět na sledovanost své hlavní zpravodajské relace Události?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).