Hlavní navigace

Nový způsob uvádění slev či ověřování uživatelských recenzí. „Omnibus“ má změnit e-commerce. Kdy to bude?

18. 3. 2022
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Velké dopady na fungování e-shopů má přinést evropská směrnice, která posiluje práva zákazníků. Jaké hlavní změny obsahuje, popisuje analytik e-commerce asociace APEK.

Pro směrnici EU 2019/2161, která mění čtyři starší směrnice zabývající se ochranou spotřebitele, se vžilo označení „Omnibus“. Změny, které přináší, mají velký význam pro fungování e-shopů a online platforem v celé EU včetně ČR. 

Ovšem, v Česku s jedním důležitým ale – implementace této směrnice je u nás stále na úplném začátku a není vůbec jasné, kdy nabyde účinnosti v rámci občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele.

Směrnice Omnibus byla přijata v listopadu 2019. O jejích dílčích částech a očekávaných dopadech na e-shopy informovala Asociace pro elektronickou komerci (APEK) své členy prostřednictvím právních oběžníků (konkrétně 2/2020, 3/2020 a 4/2020). APEK se zapojil i do připomínkování návrhu implementace do českého práva a zaslal své připomínky Ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO), které přenesení směrnice mělo na starosti.

Hlavními body, které byly směrnicí 2019/216 nově upraveny, jsou:

  • nové informační povinnosti v souvislosti se slevami;
  • změna úpravy nekalých obchodních praktik (dvojí kvalita, vyhledávače, online tržiště, spotřebitelské recenze, možnost nápravy, rozšíření černého seznamu a další);
  • změny v úpravě práv spotřebitelů (rozšíření působnosti i na smlouvy za poskytnutí osobních údajů, zjednodušení informačních povinností, nové povinnosti pro online tržiště a vyhledávače, možnost zakotvit delší právo na odstoupení od smluv uzavíraných na organizovaných akcích a při nevyžádaných návštěvách).

Mezi e-shopy pak nejvíce rezonují změny v oblasti uvádění slev z cen nabízeného zboží a také povinnosti ve vztahu k uživatelským recenzím. Jelikož směrnice na rozdíl od nařízení (jako je například GDPR) obecně nemá přímý účinek, musí být implementována do práva jednotlivých členských států EU, tedy i ČR. Termín stanovený pro takové přijetí byl stanoven do 28. listopadu 2021. Nabýt účinnosti pak nová pravidla měla 28. května 2022.

Situace v ČR je ale velmi specifická. Přestože Vláda ČR předložila návrh Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR (PSP) již v září 2020, nedošlo za celý rok ani na první čtení. Po podzimních volbách a sestavení nové sněmovny navíc byly veškeré návrhy zákonů z předchozího volebního období v souladu s legislativními pravidly vráceny příslušným odborům. 

To tedy znamená, že MPO muselo připravit novelu k projednání znovu. V tuto chvíli tak opět čekáme, až se dokumentu bude věnovat nová vláda. Je tak velmi pravděpodobné, že implementace neproběhne v souladu s původním harmonogramem, jak vyplývá ze samotné směrnice. Termín pro samotné přijetí zákona je již dávno pryč a šance, že by přeci jen došlo ke schválení a nabytí účinnosti do letošního května, je dle našeho názoru mizivá.

Jaké jsou důsledky situace, kdy Česká republika nezačlení směrnici do své legislativy v termínu? S tímto dotazem jsme se jménem APEK obrátili na advokátní kancelář MKA Nosko. Mgr. David Svoboda nám poskytl toto vyjádření:

Tato problematika je bohužel komplexnějšího charakteru. Jak je již uvedeno výše, tak směrnice EU na rozdíl od nařízení zpravidla nemají tzv. přímý účinek a musí proto být transponovány do vnitrostátní právní úpravy, zpravidla přijmutím či novelizací příslušného zákona. Z této obecné zásady Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) ve své judikatuře dovodil výjimku pro tzv. vertikální přímý účinek vzestupný, tedy že v případě netransponované směrnice se mohou soukromé osoby domáhat svých práv předpokládaných směrnicí vůči státu. Judikatura SDEU naopak u směrnic zcela vylučuje tzv. vertikální účinek přímý sestupný, tedy možnost státu domáhat se splnění povinností uložených netransponovanou směrnicí vůči soukromé osobě. Dále byl takto obecně vyloučen tzv. horizontální účinek, tedy možnost soukromých osob domáhat se splnění povinností předpokládaných netransponovanou směrnicí vůči sobě navzájem (viz např. na rozhodnutí SDEU ve věci 152/84 Marshall). Obecně tedy platí, že z netransponované směrnice nemohou soukromé osobě vznikat žádné povinnosti. Pro úplnost doplňujeme, že v některých specifických případech může být výše uvedená zásada nepřípustnosti horizontálního účinku prolomena, a to např. tehdy, pokud netransponovaná směrnice pouze konkretizuje obecnou zásadu evropského práva (viz např. rozhodnutí SDEU ve věci C-144/04 Magold). Taktéž k tomu může dojít v případě tzv. trojúhelníkové situace, tedy pokud netransponovaná směrnice zakládá soukromé osobě právo vůči státu, avšak realizace tohoto práva ve svém důsledku ovlivní jinou soukromou osobu (viz např. rozhodnutí SDEU ve věci C-201/02 Wells). Dle našeho názoru však v případě směrnice 2019/2161 není dána žádná skutečnost, která by mohla vést k prolomení zásady nepřípustnosti horizontální účinku směrnice. S ohledem na výše uvedené by proto dle našeho názoru netransponování směrnice 2019/2161 do českého právního řádu nemělo mít pro podnikatele žádné negativní účinky, ale spíše je pro ně prodlení s transpozicí směrnice výhodné.

V tomto konkrétním případě, tedy směrnice EU 2019/2161, se tak z pohledu APEK domníváme, že v ČR zatím nové povinnosti pro obchodníky platit nebudou. To samozřejmě neplatí pro přeshraniční prodej, kde je nutné vždy vnímat a respektovat místní legislativu.

Změny v občanském zákoníku i zákoně o ochraně spotřebitele pro e-shopy

V současnosti tedy existuje nový návrh MPO, který bude dříve či později projednávat vláda. Návrh novely občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele ale nezahrnuje pouze novinky z Omnibus směrnice. Cílí také na nápravu dřívějších chyb v transpozicích, které vznikly v minulosti a doposud byly v české legislativě ponechány.

S ohledem na znalost toho, jakým způsobem dochází v ČR k přejímání evropské legislativy do českého práva, je velmi ošemetné v předstihu připravovat podrobnější rozbor novinek, které na e-commerce čekají. Kompletní návrh, jak jej vládě předložilo MPO, lze v současnosti najít v aplikaci eKLEP. Ty nejdůležitější změny by měly být:

Zákon o ochraně spotřebitele

  • při prodeji na online tržišti povinné informování o třetí straně, která prodává
  • v případě vyhledávačů informace o hlavních parametrech srovnání
  • pokud obchodník zveřejňuje spotřebitelské recenze, musí informovat, zda a jak zajišťuje, že jde o skutečné spotřebitele
  • doplnění „blacklistu“ nekalých obchodních praktik:
    • pořadí výsledků – placená reklama;
    • přeprodej vstupenek získaných automatizovaným prodejem;
    • tvrzení, že recenze jsou od spotřebitelů, bez ověření
    • zveřejňování falešných recenzí
  • spotřebitel poškozený nekalou praktikou má právo na náhradu škody, případně odstoupení od smlouvy nebo slevu z kupní ceny.

Zvláštní povinnosti pro online tržiště

  • hlavní parametry řazení nabídek předkládaných spotřebiteli na základě jeho dotazu;
  • zda je třetí strana podnikatel, nebo nikoliv;
  • není-li třetí strana podnikatelem, že se neuplatní právo na ochranu spotřebitele;
  • je-li podnikatelem, kdo odpovídá za plnění povinností souvisejících se smlouvou.

Informační povinnost o slevách

Jedna z nejdůležitějších novinek, která dopadne nejen na e-shopy. Bohužel, právě v této oblasti je nezbytné pro správný výklad počkat na konečné znění zákona. Můžeme ale zmínit, že hlavní body návrhu jsou:

  • veškerá oznámení o slevě musí uvádět informaci o nejnižší ceně uplatňované alespoň po dobu 30 dnů před poskytnutím slevy;
  • pro výrobky uvedené na trh kratší dobu než 30 dnů – informace buď o nejnižší uplatňované slevě po dobu 15 dnů, nebo od uvedení na trh (podle toho, co nastane později);
  • pro progresivní zvyšování cen – informace o ceně uplatňované prodávajícím před první poskytnutou slevou.

Můžeme tedy konstatovat, že zákon o ochraně spotřebitele čeká poměrně velká řada důležitých změn. Pokud budeme hledat pozitiva, můžeme alespoň zmínit, že u chytrých výrobků by měla odpadnout povinnost dodávat papírový návod a nově by měl stačit „trvalý nosič“ (což je podle našeho názoru například PDF soubor).

Občanský zákoník

Řadu změn ovšem čeká také občanský zákoník. A to nejen v souvislosti s Omnibus směrnicí, ale také vzhledem k nápravě dřívějších chyb a nepřesností. Přestože média v současné době zdůrazňují především změny týkající se zákona o ochraně spotřebitele, také občanský zákoník přinese řadu důležitých úprav. Jakých oblastí se tedy novinky dotknou?

  • Poskytování digitálního obsahu a služeb digitálního obsahu;
  • informační povinnosti (zmiňme například vloni často diskutované platební tlačítko);
  • odstoupení od smlouvy;
  • záruky;
  • práva z vadného plnění;

Především oblast záruk a práv z vadného plnění bude mít zásadní dopady na (nejen) online prodejce. Přestože se jedná o téma pro samostatný text, můžeme zmínit alespoň to nejdůležitější z plánovaných změn:

  • Aktualizace u věcí s digitálními vlastnostmi;
  • lhůty: prodávající odpovídá za vadu, která se projeví v době 2 let od převzetí (s možnou odchylkou pro věci s digitálními vlastnostmi) a současně možnost zkrátit na 1 rok u použitých věcí;
  • důkazní břemeno na straně prodávajícího se prodlouží na 1 rok od převzetí věci;
  • odstranění vady bude provedeno opravou nebo výměnou, což si volí kupující. Prodávající nicméně může požadované řešení odmítnout, je-li nemožné nebo nepřiměřené;

V tuto chvíli se samozřejmě nejedná o kompletní výčet, ale ty nejzajímavější body. O kompletních novinkách v oblasti záruk a práv z vadného plnění bude APEK informovat členy opět na základě dalšího vývoje projednávání popisované novely.

Jak bylo několikrát řečeno, v tuto chvíli je to s přípravami na změny stále komplikované. Není jasné, kdy se návrhem novely bude zabývat vláda, nemluvě o Poslanecké sněmovně. Je však zřejmé, že dříve nebo později ke změnám dojde. Na příkladu „platebního tlačítka“, které se řešilo v médiích v první polovině roku 2021, ovšem můžeme vidět, jak je vývoj nepředvídatelný. Vodítkem, co by na e-shopy mohlo čekat, je pak jistě text návrhu v aplikaci eKLEP.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je dlouholetým zaměstnancem Asociace pro elektronickou komerci (APEK), ve které má na starosti v první řadě oblast státní správy a legislativy. V minulosti pracoval ve společnostech Deloitte a PwC.