Optika do každé domácnosti? Utopie
Mám ještě docela v živé paměti konferenci o televizní digitalizaci, kterou uspořádala Česká televize v roce 2009 na Kavčích horách. Tehdy jsem jako jediný přednášející věnoval svůj příspěvek problematice terestrického televizního vysílání. Ostatní účinkující prezentovali svoji alternativní představu o tom, jak bude v budoucnu vypadat distribuce televizního signálu. Už tehdy byly některé představy více než úsměvné. Optické kabely do každé domácnosti nevedly ani v roce 2009 a nevedou ani dnes. Stejně tak ani dnes nemáme internet do každé domácnosti přivedený po elektrické síti nebo koaxiálním kabelem. Televize po IP dodnes zůstala doménou především O2 a není možné říct, že by to bylo něco, co vážněji konkuruje terestrickému vysílání. Jedinou opravdovou alternativou DVB-T tak dodnes zůstalo vysílání přes satelit, a i to má v poslední době vážné trhliny zásluhou Skylinku.
V počátcích televizní digitalizace to opravdu vypadalo tak, že drtivá většina televizních diváků přesune svoji pozornost k satelitní distribuci a DVB-T si ponechá pouze jako zálohu nebo alternativu pro další televizor v bytě. Zdánlivě nekonečné tahanice o televizní licence, kmitočtové příděly a konec digitalizace v nedohlednu, to všechno byly důvody k tomu, aby se lidé orientovali na „satelitní“ alternativu. Zájemci o širší programovou nabídku si tak většinou pořídili službu UPC direct, která nabízela za stálý měsíční poplatek docela zajímavou škálu programů, které jinak bylo možné sledovat pouze v sítích kabelových operátorů.
Představa, že časem optické kabely dorazí do všech českých domácností, je hodně vzdálená realita, ne-li zcela nereálná
Válka satelitářů, na které vydělal divák
Druhým hráčem na satelitním trhu tehdy byla společnost Trade & Technology, která zajišťovala satelitní distribuci digitálního signálu pro Prima TV a České televize. Její programová nabídka tak v samotných počátcích nebyla nikterak převratná, pro mnohé jedince byla ovšem jedinou možností, jak se dostat například právě k pořadům Prima TV, která v té době stále ještě vysílala analogově pouze omezeně převážně z regionální vysílačů malého výkonu. Většímu rozšíření příjmu tohoto vysílání pak bránil samotný provozovatel, společnost T&T, která nebyla schopna plnit poptávku po dekódovacích kartách. K zásadní změně jak v distribuci karet, tak i v programové nabídce došlo až s příchodem konkurence v podobě společnosti Gital. Malá konkurenční válka těchto dvou společností tak přinesla divákům spoustu užitečného, mimo jiné i bezplatný přístup ke slovenským televizním programům.
Dekódovací karta pro příjem satelitní digitální platformy Czech Link od společnosti Trade and Technology
Zcela zásadní revolucí v satelitním příjmu pak byl příchod nového operátora v podobě Digi TV, která za málo peněz slibovala docela hodně muziky. Jak rychlý byl nástup této služby, tak rychlý byl i následný úprk jejich abonentů ke konkurenci. Kvalita poskytovaných služeb totiž ani zdaleka neodpovídala ceně a požadavkům trhu. Přesto i dnes je možné stále ještě paraboly tohoto operátora vidět. Digi TV je tak možné také označit za jeden ze zásadních (o)milníků české televizní digitalizace.
Satelit „zadarmo navždy“
V každém případě bych se ale rád vrátil k satelitnímu vysílání společností T&T a Gital, které s postupem času několikrát změnily svoji image, název i obchodní politiku, aby se nakonec obě spojily v jednu společnost – Skylink, která nám všem vytřela zrak a ukázala nám, jak se dělá byznys.
Pokud se podíváme na samotný začátek satelitního vysílání společnosti T&T, pak je zřejmé, že se jednalo o službu, která zajišťovala distribuci televizního signálu po celém území ČR a přímé vysílání pro soukromé účely bylo jen vedlejším produktem, který přinášel dodatečný zisk za prodej dekódovacích karet. Faktické náklady na provoz této služby nesli ti, kteří si tuto distribuci u T&T objednali. Tedy Prima TV a následně také ČT, která takto šířila svůj digitální signál na základní síť vysílačů DVB-T. S příchodem konkurence v podobě společnosti Gital a změnou obchodní politiky se ovšem změnila i struktura nákladů a příjmů, které bylo nutné držet v přijatelném poměru. Příjmy z velkého boomu prodeje dekódovacích karet celkem dobře stačily krýt výdaje za nájem satelitních kapacit.
S blížícím se definitivním koncem analogového vysílání a přechodem na DVB-T se také blížil okamžik, kdy se televizní trh nasytí a prodej nových dekódovacích karet nebude postačovat krýt náklady na provoz celé služby. Přišel tak čas, kdy se původní investoři rozhodli prodat slepici, která přestala snášet zlatá vejce. Jako první byla na prodej společnost Gital, aby ji celkem rychle následovala i společnost Skylink. Obě tyto společnosti koupil jeden investor, čímž se zbavil konkurence a zcela zásadně změnil obchodní politiku. Takzvaně „zadarmo“ se změnilo v „ za peníze“ a došlo na servisní poplatek, který byl důvodem k rozčarování nemalé části národa. Z obchodního hlediska se nestalo nic, co by se nedalo pochopit. Pokud mělo být satelitní vysílání dál zachováno v podobě, na kterou jsme si všichni zvykli, pak nebylo jiné řešení.
Skylink vydělal na pomalé televizní digitalizaci, zavedením servisního poplatku si ale rozhněval řadu zákazníků, jimž sliboval základní programy zdarma navždy
Servisní poplatek Skylinku pomohl renesanci DVB-T
Nákladovou stránku bylo nutné krýt na straně příjmů a původní záměr expanze Skylinku do zahraničí a spolupráce s jinými evropskými operátory na satelitním trhu, nepřinesl očekávané ovoce. Zpoplatnění služby tak bylo naprosto nevyhnutelným krokem, který se stal dalším (o)milníkem televizní digitalizace. Skylink se tak stal službou, která přináší vcelku nadstandardní službu, ovšem za peníze, které jsou pro většinu národa nepřijatelné. Už druhým rokem tak dochází k celkem razantnímu odlivu uživatelů této služby a jejich opětovnému přechodu k tradičnímu příjmu televizního signálu přes DVB-T. Vznik regionálních operátorů a rozšiřování dalších vysílacích sítí stačí krýt poptávku po televizní programové nabídce většiny obyvatel, kteří nemají zájem využívat placených služeb.
Jistě je potřeba mít na paměti i situace, kdy k satelitnímu příjmu neexistuje žádná alternativa a parabola na domě je jediným možným způsobem, jak si zajistit příjem televizního vysílání. Kdysi bylo slyšet hlasité argumenty těch, kteří tvrdili, že satelitní vysílání je nejlevnější způsob, jak pokrýt největší území. Jistě je na tom velký kus pravdy. Ale i tak znám místa, kde satelit nefunguje a DVB-T ano. Hromadný útěk k satelitní alternativě v počátcích televizní digitalizace je tak možné opět označit za jeden z (o)milníků, kterým si nemalá část národa musela projít.
