Celé ZoEK a regulace se tyká v postatě jen "veřejně dostupných služeb elektronických komunikací". Pokud se prohlásím, že provozuji neveřejnou síť, tak mě tento zákon v podstatě nezajímá, protože neveřejná síť se provozuje na základě všeobecného oprávnění, které vydalo ČTU. Je třeba rozlišovat, kdy se v legislativě hovoří o "poskytování služeb elektronických komunikací" (což zahrnuje vše) a kdy jde specifičtěji o "veřejně dostupnou službu elektronických komunikací".
Regulaci ze strany ČTU (a ZoEK) podléhají jen veřejné sítě. Uědomte si, že existuje všeobecné oprávnění k provozování sítí elektronických komunikací (vydané ČTU), pod které spadá ten hospodský s tou svoji wifinou pro zákzníky. Až když se posktování telko služeb stane moji hlavní náplní, mám povinnost registrovat se na ČTU, kde v registraci uvádím, zda se hodlám věnovat "poskytování služeb elektronických komunikací " / "zajišťování veřejných komunikačních sítí" / "poskytování služeb elektronických komunikací za krizového stavu". Můžete sám nahlédnout do online seznamu registrací na ČTU, že je tm řada neveřejných sítí...
IMHO (IANAL) platí, pouze pokud podnikatel spadá pod tento zákon. Viz §2 vymezení pojmů, kde se operuje pouze s "veřejně dostupné služby elektronických komunikací". Pokud nejde o veřejné(!) elektronické služby (viz můj předchozí komentář), tak se ho zákon netýká coby podnikatele (max. coby spotřebitele resp. uživatele) => takže se ho netýká ani oznámenní dle §13.
To si ten zakon znovu prectete, poskytovatelem verejne telco sluzby se stava ten, kdo se dobrovolne k poskytovani takove sluzby prihlasi. Zaroven tim ziskava pochopitelne i prava - napriklad je kazdy povinen mu umoznit instalaci rozvodu, ale tez mnoho povinosti.
Vsechny ostatni (neregistrovane) subjekty mohou pochopitelne take poskytovat ruzne telekomunikacni sluzby, ale nejsou poskytovateli verejnymi, tudiz si napriklad mohou klast i ruzne podminky a nemusi pripojit kohokoli (verejny telco operator musi povine pripojit kohokoli).
Nema to vubec nic spolecneho s tim, zda je sit pristupna nebo nepristupna verejne.
Trochu mimo, ale řekl bych, že ohledně registrace a spol. u nás bude rozdíl v termínu "veřejná komunikační" síť. IMHO nebude veřejná, pokud nebude poskytována všem (veřejnosti) ale bude vázána /omezena/, např. právě jen na hosty. Podobně s logikou, jako klub kontra hospoda (s rozdílnými možnostmi, např. koho pustit dovnitř) si také určuje provozovatel.
To jako že si podnikatel sám rozhodne, jestli se bude, nebo nebude registrovat? To asi ne. Zákon registraci formuluje jako povinnost pro podnikatele v komunikacích. Hostinský by mohl namítat, že podniká v pohostinství, ne v komunikacích. Ale rozsudek tvrdí opak. Tvrdí, že vůbec nezáleží, jestli se jedná o hlavní činnost, nebo činnost podporující činnost hlavní. Jediná nutná podmínka je, že se jedná o hospodářskou činnost.
Že hostinský je neveřejná síť, tvrdíte vy. Rozsudek zase od bodu 34 do bodu 43 celou dobu operuje se službou poskytovanou provozovatelem komunikační sítě, která spočívá v jejím bezplatném zpřístupnění veřejnosti. Takže máme komunikační síť, která je zpřístupněna veřejnosti. Co jiného to je než veřejná komunikační síť?
Nakonec, kdyby veškerá práva a povinnosti provozovatele komunikační sítě končila ještě před hostinským, proč by celý spor byl o něm, když by stačilo napsat poskytovateli hostinského, a ten by úplně ze stejného titulu zablokoval hostinského. Namísto toho soud rozhodl, že blokovat má hostinský.
Ne, hostinský s wifinou není osoba provozující veřejnou telekomunikační síť. Tou se stane, pokud se tak prohlásí a zaregistruje na ČTU (a může to být podnikatel i soukromá fyzická osoba).
Hostinský s wifinu je fakticky neveřejná telekomunikační síť, takže povinnost sbírat a ukládat lokalizační údaje nemá.
Protože tento rozsudek říká, že poskytování připojení nemusí být hlavní hospodářská činnost a že nemusí být přímo zpoplatněné. Jedna z otázek, kterou se soud zabýval, byla, jestli prodejce zvukové techniky je poskytovatel. Jinak by se na něj směrnice nevztahovala. A v našich zákonech se používá stejná definice poskytovatele. Asi proto, že všechny zákony opisují definice z prvního, který transponoval onu evropskou směrnici.
To je důvod, proč já nad tímto rozsudkem radostí neskáču. Hází do jednoho pytle všechny podnikatele, anižby si uvědomoval důsledky. A to jenom proto, aby ochránil práva autorů, protože zrovna tato směrnice umožňuje přinutit poskytovatele blokovat.
Technicky vzato ten rozsudek obdivuji, protože je konzistentní. Je přeci jedno jestli možnost přenášet packety je placená z tržby za limonádu nebo zcela přímo. Spíše by se mělo řešit, jestli existující povinnosti (blokovat, registrovat se, zaznamenávat) jsou skutečně nezbytné a efektivní. Ať už se bojuje proti teroristům nebo za myšáka Mickeyho.
Osoba zajišťující veřejnou komunikační síť nebo provozující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací má u nás povinnost uchovávat záznamy z překladu adres a kdo se kdy připojil.
Zatímco u nás se tvrdilo, že takovými osobami se myslí jen telekomunikační operátoři, v tomto článku probíraný rozsudek definici povinné osoby vykládá jako jakéhokoliv podnikatele.
Jinak řečeno díky tomuto rozsudku musí každý hostinský s wifinou pro hosty se registrovat na ČTÚ, po dobu půl roku shromažďovat protokoly a hlásit bezpečností incidenty národním CERTu.